8 Ads 292/2019 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 59/2025- 26 - text  6 72 Ad 59/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: L. S. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2025, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, Okresní správy sociálního zabezpečení Prostějov (dále jen „ÚSSZ“), č. j. X ze dne 30. 5. 2025. 2. ÚSSZ žalobci nepřiznal výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 1. 6. 2025 při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 6. 8. 2024, a to podle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“). 3. Žalobce v žalobě namítal, že již v odvolání uvedl, že nezná důvod, pro který ho posudkový lékař v prvním stupni řízení shledal od 1. 6. 2025 práce schopným. Žalobce v odvolání popsal své zdravotní problémy a že 22. a 23. 6. 2025 bude na operačním zákroku. Teprve po rehabilitaci po operaci bude žalobce schopný práce. Žalobce v doplnění odvolání z 30. 6. 2025 doložil ÚSSZ propouštěcí zprávu Fakultní nemocnice Olomouc, traumatologické kliniky, z 25. 6. 2025 a průkaz nositele implantátu. Žalobce 17. 5. 2025 absolvoval vyšetření na magnetické rezonanci pravého kolene s kontrolou 4. 6. 2025. To nevzal posudkový lékař v potaz a dospěl k závěru, že žalobce nabude pracovní schopnost 1. 6. 2025. Tento závěr je v rozporu s lékařskými zprávami, které žalobce doložil. Posudkový lékař nařídil praktické lékařce ukončit pracovní neschopnost žalobce, což se k 1. 6. 2025 také stalo. O nesprávném postupu a závěru posudkového lékaře v prvním stupni správního řízení svědčí i to, že 3. 6. 2025 praktický lékař vystavil žalobci novou dočasnou pracovní neschopnost, která byla doložena úřadu práce. Přesto posudkový lékař v odvolacím řízení dospěl k závěru, že u žalobce se jedná o chronický stabilizovaný stav, který mu umožňuje i jinou než dosavadní pojištěnou činnost a že čekání na plánované operační řešení není důvodem k prodlužování výplaty nemocenského. 4. Žalovaná vytkla žalobci, že nepodal odvolání proti ukončení dočasné pracovní neschopnosti. To však nic nemění na tom, že závěry posudkových lékařů ve správním řízení byly v rozporu s § 27 zákona o nemocenském pojištění, protože žalobce nenabyl do 1. 6. 2025 pracovní schopnost. Toto tvrzení žalobce doložil nálezem Fakultní nemocnice Olomouc, traumatologické ambulance ze 17. 9. 2025, podle které se tři měsíce od operace zdravotní stav žalobce výrazně zlepšil, kolenní kloub byl již plně funkční, nebyl již předmětem léčby a řešila se jen extrakce hřebu z femuru. Ošetřující lékař žádal o přezkum posudkovým lékařem a o změnu odůvodnění posudku. Dle žalobce bylo prokázáno, že byl naplněn zákonný předpoklad pro prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby a že žalobci byla první dočasná pracovní neschopnost ukončena v rozporu se zákonem. Žalobce navrhl, aby si soud k důkazu vyžádal u praktické lékařky doklad o pracovní neschopnosti žalobce od 3. 6. 2025 a její stanovisko k okolnostem ukončení dočasné pracovní neschopnosti ke dni 1. 6. 2025 a novému vystavení dočasné pracovní neschopnosti od 30. 6. 2025 a dále, aby soud vyslechl účastníky řízení. 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na právním názoru, že žalobce již neměl nárok na nemocenské po uplynutí podpůrčí doby, protože jeho dočasná pracovní neschopnost již netrvala. Žalovaná není kompetentní vyjadřovat se k ukončení dočasné pracovní neschopnosti, nicméně žalobce měl možnost podat odvolání proti rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti. O tom ho měl informovat ošetřující lékař. 6. Pokud by byla dočasná pracovní neschopnost žalobce po třech dnech obnovena a doložena úřadu práce, žalovaná tuto dočasnou pracovní neschopnost ve svém systému již neevidovala, protože eviduje pouze dočasné pracovní neschopnosti pojištěnců. Dočasnou pracovní neschopnost uchazeče o zaměstnání a povinnosti uchazeče o zaměstnání, které souvisí s jeho nemocí, úrazem nebo ošetřením či vyšetřením upravuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. 7. Doložená zpráva z traumatologické ambulance Fakultní nemocnice Olomouc ze 17. 9. 2025 nemohla být součástí podkladů o zdravotním stavu, protože posouzení zdravotního stavu žalobce proběhlo 30. 5. 2025 a lékař v odvolacím řízení vydal stanovisko 15. 7. 2025. Protože dočasná pracovní schopnost žalobce netrvala, nebyla tato zpráva nepoužitelná jako podklad rozhodnutí. 8. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 9. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti od 6. 8. 2024 do 30. 5. 2025. Pracovní poměr žalobce skončil 20. 8. 2024. Žalovaná citovala ze zprávy přiložené k odvolání, že podle rehabilitačního nálezu z dubna 2025 u žalobce dominuje porucha stereotypu chůze, žalobce napadá na pravou dolní končetinu a je popsána dysbalance trupu. Doporučeny jsou rehabilitační procedury. Další nález z rehabilitace z 28. 5. 2025 konstatuje kolébavou chůzi, ale bez odlehčení, flexi v kyčli pravé dolní končetiny 115 stupňů, abdukci 30 stupňů, koleno bylo klidné, pevné a jednalo se o plnou aktivní hybnost. Doporučeno bylo odlehčení pravé dolní končetiny. Dne 23. 6. 2025 byla provedena plánovaná artroskopická mediální „menisektomie pravého kolene a uvolnění a refixace trochanter maius s úponem musculus medius“. 10. Podle posouzení lékaře v odvolacím řízení v dokumentaci ošetřujícího lékaře není záznam o zhoršení stavu či o vzniku jiného onemocnění. U žalobce jde o chronický a stabilizovaný stav, který umožňuje i jinou než dosavadní pojištěnou činnost. Čekání na plánované operační řešení není důvodem k prodlužování výplaty nemocenského. Posouzení lékařem v prvním stupni správního řízení, podle kterého dočasná pracovní neschopnost trvala do 30. 5. 2025 a žalobce je schopen plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání od 1. 6. 2025, je v souladu se zákony. 11. K námitce žalobce, že praktická lékařka ukončila dočasnou pracovní neschopnost od 30. 5. 2025 na pokyn posudkového lékaře, žalovaná uvedla, že tuto dočasnou pracovní neschopnost ukončila 28. 5. 2025 praktická lékařka. Pokud žalobce s jejím ukončením nesouhlasil, mohl podat odvolání. Odvolání se podává u lékaře, který dočasnou pracovní neschopnost ukončil, a to ve lhůtě tří dnů od doručení rozhodnutí. 12. Po provedeném řízení krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Napadené rozhodnutí nebylo přezkoumatelné a řízení vykazuje vady. 14. Podle § 27 zákona o nemocenském pojištění „po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění podle § 84b odst. 1 písm. j) nebo § 86 odst. 2 písm. e), pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26.“ 15. Podle § 68 odst. 3 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), „v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.“ 16. Účastníku řízení je třeba vyložit důvody vydání rozhodnutí tak, aby se případně včas mohl bránit, nepodávat zbytečně opravné prostředky a vynakládat finanční prostředky. Proto ve věcech nemocenského pojištění vychází ÚSSZ a žalovaná z posudků, které jsou úplné a přesvědčivé a obsahují srozumitelné důvody rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Ads 292/2019-22, body 12 a 13). Odůvodnění nelze doplňovat později až ve vyjádření k žalobě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 A 629/2002-25). 17. Potřeba srozumitelně odůvodnit r