5 Azs 20/2016 — Nejvyšší správní soud

78 Az 2/2026- 37 - text  14 78 Az 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: Y. H., narozený dne X pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2026, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobce je státním příslušníkem Běloruska. Dne 30. 1. 2026 jej zadržela v Kuřimi Policie ČR, která po zjištění, že bylo žalobci rozhodnutím ze dne 11. 12. 2024 pravomocně uloženo správní vyhoštění, téhož dne rozhodla o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů v zařízení pro zajištění cizinců (dále „ZZC“). Dne 1. 2. 2026 podal žalobce v ZZC žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný ale dospěl k závěru, že existují oprávněné důvody domnívat se, že žalobce podal tuto žádost jen s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, a proto v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 3. 2. 2026 (pře)zajistil žalobce v ZZC podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu , s dobou trvání zajištění do 21. 5. 2026. B) Shrnutí obsahu podání účastníků řízení Žaloba 2. Žalobce žalobou požadoval zrušení napadeného rozhodnutí, neboť se v něm žalovaný dostatečně nezabýval konkrétní situací žalobce a chybí v něm dostatečně odůvodněné a podložené úvahy vedoucí žalovaného k závěru, že žalobce bylo nutné zajistit, že nebude s příslušným orgánem veřejné moci spolupracovat, nesplní podmínky zvláštního opatření a zmaří rozhodnutí o vyhoštění. Žalovaný nezdůvodnil, z jakých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se bude žalobce v budoucnu chovat protiprávně, tj. jak ohrožuje bezpečnost státu nebo veřejný pořádek. Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) přitom již opakovaně judikoval, že nezbytnost zajištění cizince nezakládá samotný jeho nelegální vstup či pobyt na území ČR. Zajištění je prostředkem ultima ratio, nelze tak připustit paušalizované rozhodnutí, v případě žalobce byl ale důvodem k zajištění fakticky jen jeho nelegální pobyt v ČR, čehož si je vědom. Žalovaný porušil nejen základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 odst. 2 a 4, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ale zejména čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) a čl. 5 Evropské úmluvy o lidských právech (dále „Úmluva“). 3. Žádost o udělení mezinárodní ochrany nepodal žalobce jen s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nýbrž z důvodu obavy o svůj život v Bělorusku. Po zahájení válečného konfliktu na Ukrajině totiž jezdil jako řidič a dovážel na Ukrajinu humanitární pomoci prostřednictvím projektu Paměť národa, pročež mu v Bělorusku hrozí trestní stíhání, neboť Bělorusko jakožto spojenec Ruska pomoc Ukrajině trestá. Rovněž v minulosti aktivně vystupoval proti režimu v Bělorusku, kde vládne A. Lukašenko, probíhá intenzivní integrace s Ruskem, militarizace, ve věznicích je (oficiálně) více než 1 500 politických vězňů a soudy vůči oponentům režimu vynášejí drastické tresty. Represe přitom dopadají i na běžné občany, kteří se rozhodli proti současné politické situaci vystoupit. Rodinní příslušníci jsou povinni „donášet“ na své příbuzné, což je i případ žalobce, jehož matka již byla na policii a musela se zavázat, že bude o činnosti svého syna informovat. Závěr žalovaného, že by se mohl žalobce vrátit v Bělorusku ke své matce tak není pravdivý, žalobce by tím svou matku ohrozil na životě. 4. V napadeném rozhodnutí dále podle žalobce schází zdůvodnění skutečnosti, že žalovaný nevyužil žádného ze zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Žalobce má silné vazby na ČR, žije zde více než 20 let, má zde nezletilé dítě, s nímž je v kontaktu, a sestru s trvalým pobytem. Je mu blízká česká kultura a je zde plně asimilován. Navrhl proto, aby byl přemístěn do pobytového střediska, přičemž volného režimu v něm nehodlá zneužívat, a pobyt v takovém středisku také skýtá záruku, že bude žalobci doručována pošta, bude kontaktní, nebude se vyhýbat správním orgánům a vyčká rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Také lituje své předchozí trestné činnosti. Doplnění žaloby 5. Den následující po doručení žaloby bylo soudu doručeno další podání žalobce, označené znovu jako žaloba proti témuž rozhodnutí. Kromě odlišného grafického provedení obsahuje toto podání rozhojnění žalobní argumentace, a tudíž bylo soudem posouzeno podle svého obsahu jako doplnění žaloby původní. 6. Žalobce zejména dodal, že nemohou obstát jediná dvě individualizovaná vodítka, jimiž žalovaný zdůvodnil svůj závěr o účelovosti žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, a to časové hledisko a nedoložení tvrzení žalobce o jeho aktivistické činnosti pro Ukrajinu. K časovému hledisku žalobce s odkazem na judikaturu Krajského soudu v Plzni namítl, že žádost o mezinárodní ochranu může být podána kdykoli, existují-li objektivně důvody pro její podání, takže žalovaný nepřípadně argumentoval tím, že žalobce nepodal žádost bezprostředně poté, co k tomu měl příležitost. Žalobce byl omezen na svobodě ve věznici Bohunice, plánoval podat žádost o mezinárodní ochranu co nejdříve, a to osobně v Přijímacím středisku v Zastávce u Brna, avšak než tak stihl učinit, došlo v řádu dní po jeho propuštění k jeho zajištění v ZZC. Tam pak žalobce zcela v souladu s § 3b odst. 1 zákona o azylu žádost podal. Dále žalobce namítl, že mu žalovaný nepatřičně vytkl, že nedoložil svou činnost ve prospěch Ukrajiny, neboť žalobce neměl prozatím možnost tak učinit. Nadto není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování či hrozbu pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí, což žalobce učinil, a ještě v průběhu azylového řízení učiní. Naopak, podle judikatury NSS je povinností žalovaného, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědi žadatele o azyl vyvracejí nebo zpochybňují. Žalovaný ale ani přes jednoznačné indicie, že by žádost žalobce mohla být azylově relevantní, žádné kroky ke zjištění skutečného stavu věci neučinil. Pokud tedy žalovaný vycházel jen z podkladů cizinecké policie, ačkoli výpověď před cizineckou policií naznačovala, že by žalobce mohl mít azylově relevantní důvody, zatížil řízení vadou, pokud spisový materiál nedoplnil. 7. V případě žalobce je podle jeho názoru třeba také posoudit možnost aplikace institutu uprchlíka sur place ve smyslu čl. 5 kvalifikační směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany a § 28 odst. 7 zákona o azylu, tedy posoudit, zda nebude za svou aktivní pomoc Ukrajině pronásledován, resp. zda by se nedostal do reálného nebezpečí špatného zacházení, pokud by se byl nucen do země původu vrátit. Žalobce v žádosti o mezinárodní ochranu sdělil své obavy z perzekuce běloruským režimem (v případě návratu do Běloruska mu hrozí trest odnětí svobody), přičemž tato nová azylově relevantní tvrzení je nutné zasadit do kontextu aktuálního dění v Bělorusku, včetně dopadu války na Ukrajině. 8. Dále žalobce znovu uvedl, že žalovaný v jeho případě neprokázal neúčinnost zvláštních opatření, zdůraznil závažnost zásahu do základního lidského práva na osobní svobodu, vytkl žalovanému, že se možností uložení obou alternativ zabýval pouze obecně a formalisticky, a zdůraznil, že nemá zájem se řízení o udělení mezinárodní ochrany vyhýbat, neboť by se tak na jeho postavení nic nezměnilo, a také, že má k ČR silné vazby, zejména dvě děti, s nimiž se podle možností stýká. 9. Nově žalobce požádal, aby soud posoudil i adekvátnost doby trvání jeho zajištění. Pokud totiž žalovaný uvádí, že je žádost žalobce účelová, pak by měl být schopen o ní rozhodnout (posoudit ji jako zjevně nedůvodnou) i dříve než za 110 dnů. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž podle svého názoru posoudil individuální situaci žalobce a řádně zdůvodnil naplnění všech podmínek § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu i délku doby zajištění. Poukázal přitom na recentní judikaturu vyvracející důvodnost žalobních bodů. C) Posouzení věci krajským soudem 11. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), neboť neshledal důvod odchýlit se od této zásady z důvodu pozdější změny stavu a nezbytnosti poskytnutí účinné soudní ochrany [srov. rozsudek Nejvyššího správníh