3 Aps 6/2013 — Nejvyšší správní soud

46 A 27/2013- 79 - text [OBRÁZEK]46 A 27/2013 - 79 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Olgy Stránské a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobců: a) J. B., b) P. M., c) P. I., zastoupených Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem Bělehradská 568, Praha 2, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Středočeský kraj, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, 182 12 Praha 8, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 4. 4. 2013 domáhají vydání rozsudku, kterým by soud přikázal Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, katastrálnímu pracovišti Praha západ, aby do 5 dnů od právní moci tohoto rozsudku provedl záznamem do katastru nemovitostí zápis rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR – Pozemkového úřadu Praha západ, vydaného pod čj. PÚ 972/2012-Z, dne 31. 12. 2012, kdy jako jediné vlastníky pozemků uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí zapíše oprávněné osoby v rozhodnutí uvedené. Žalobcům byla dne 6. 3. 2013 na základě jejich vlastní žádosti vydána listina Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha západ, označená jako „Vrácení podání“, datovaná dnem 11. 2. 2013. Tímto podáním vrátil katastrální úřad pozemkovému úřadu výše označené rozhodnutí, kterým byly podle zákona č. 229/1991 Sb., o - 2 - úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), žalobcům vydány pozemky v k. ú. Přestavlky u Slap. Katastrální úřad odmítl provést záznam rozhodnutí pozemkového úřadu do katastru nemovitostí s poukazem na to, že rozhodnutí nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí podle § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.“). Žalobci mají za to, že vrácením tohoto rozhodnutí, aniž by byl proveden záznam, se katastrální úřad dopustil nezákonného zásahu do jejich vlastnických práv. Rozhodnutí, kterým pozemkový úřad vydal předmětné pozemky do spoluvlastnictví žalobců, nabylo právní moci dnem 3. 1. 2013 a tímto dnem se tak žalobci stali spoluvlastníky těchto pozemků. Přestože katastrální úřad žádost o provedení záznamu pozemkovému úřadu vrátil formou sdělení, je podle žalobců v intencích usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98 (č. 2206/2011 Sb. NSS), v tomto případě žaloba proti nezákonnému zásahu oprávněná. Poté, co si žalobci sdělení o neprovedení záznamu u katastrálního úřadu „vynutili“ (doručeno bylo pouze pozemkovému úřadu, žalobcům nikoliv), podali proti neprovedení záznamu k řediteli Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj stížnost. Teprve z vyrozumění o této stížnosti lze podle žalobců seznat důvody a úvahy, které katastrální úřad ke zmiňovanému postupu vedly. Žalobci upozorňují, že katastrální úřad se v prvé řadě dovolává novelizovaného znění § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., jehož text byl s účinností od 1. 1. 2012 rozšířen o slova „zda navazuje na dosavadní zápisy v katastru“. Je zásadní otázkou, zda je možné akceptovat, že nadále nelze provádět záznam rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání věci podle restitučního zákona, pokud obsah listiny nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru. Podle žalobců by pouze ve spojení citovaného § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 2 téhož zákona bylo možno dospět k formálně logickým důvodům, proč by katastrální úřad odmítl provést záznam takového rozhodnutí, nejedná se však o důvody v souladu s právem. Akceptování výkladu provedeného katastrálním úřadem by nutně znamenalo provedení hlubokého a zásadního průlomu do zákona č. 229/1991 Sb. Podle žalobců by již prakticky nikdy nebylo možné zapsat do katastru nemovitostí naprostou většinu rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání nemovitosti, neboť je obvyklé, že povinné osoby bez ohledu na zákaz převádět majetek, na nějž byl uplatněn restituční nárok, tento zákaz nerespektovaly (ve všech těchto případech tedy nikdy nebude navazovat rozhodnutí pozemkového úřad na dosavadní stav zápisů v katastru nemovitostí). Navíc by zcela bylo popřeno ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož jsou popsané převody majetku absolutně neplatné, když by na straně druhé uvedeným přístupem bylo uznáno, že vlastníci, kteří nabyli majetek od povinných osob po účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., jsou de facto jeho legitimními vlastníky. Konečně by podle žalobců tímto postupem byla popřena též specialita restitučních zákonů ve vztahu k zákonům obecným. Žalobci dále nesouhlasí se závěrem katastrálního úřadu, podle kterého si tento úřad nemůže činit úsudek o tom, který z konkurenčních nabývacích titulů má přednost, neboť by šlo o úsudek o skutečných právních vztazích k nemovitostem, k čemuž katastrální úřad nemá pravomoc (tu má pouze civilní soud ve sporném řízení o žalobě na určení právních vztahů). Podle žalobců tato úvaha katastrálního úřadu zcela vybočuje z mantinelů restitučního zákona a ve své podstatě jej popírá. Pokud třetí osoba po účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. nabyla vlastnictví k nemovitostem, na které byl uplatněn restitučního nárok, potom je absolutně neplatný nejen tento převod sám, ale absolutně neplatné je i nabytí vlastnických práv a neplatný je tedy potažmo i zápis vlastnických práv k této nemovitosti do katastru nemovitostí. To by si měl podle žalobců katastrální úřad uvědomit, protože stejně jako kterýkoliv jiný - 3 - správní orgán je povinen restituční zákon respektovat. Dovolává-li se tedy katastrální úřad nemožnosti učinit úsudek o tom, který z konkurenčních nabývacích titulů má přednost, jedná se o tvrzení učiněné v naprostém rozporu s restitučním zákonem a veskrze spekulativní, protože není v dané věci oprávněn o nějakém údajném konkurenčním nabývacím titulu uvažovat. V otázce vlastnictví podle restitučního zákona vystupuje pouze a výhradně jediný vlastnický titul, kterým je rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání nemovitosti oprávněným osobám. Žádný další titul vlastnictví restituční zákon nepřipouští, tím méně ten, který získaly třetí osoby na základě absolutně neplatného převodu nemovitosti. Proto jsou tyto osoby na základě § 9 uvedeného zákona vyloučeny z restitučního řízení nejen jako účastníci správního řízení, ale nemají ani právo domáhat se cestou určovacích žalob majetku dotčeného restitučním řízením. Žalobci dále nesouhlasí ani s názorem katastrálního úřadu, podle něhož správně vyhotovenou (a tedy zřejmě katastrálním úřadem i jedině akceptovatelnou) listinou pro provedení záznamu do katastru nemovitostí by měl být rozsudek soudu (vydaný na základě určovací žaloby, jejímž účastníkem by v každém případě měl být také v katastru nemovitostí aktuálně zapsaný vlastník). Tato úvaha nemá žádnou oporu v restitučním právu a svojí povahou je pouhou spekulací. Žalobci se domnívají, za předpokladu, že z restitučního zákona plyne absolutní neplatnost všech převodů majetku, které uskutečnily povinné osoby na třetí osoby po účinnosti tohoto zákona, že potom jedinou pravomocí katastrálního úřadu po novele § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. v intencích určení, zda listina pozemkového úřadu navazuje na dosavadní zápisy v katastru, je zkontrolovat, zda povinná osoba uvedená v rozhodnutí pozemkového úřadu držela majetek postižený restitučním zákonem ke dni jeho účinnosti. V ostatním není co zkoumat, protože další zápisy o převodu majetku jsou neplatné ze zákona. Závěrem pak žalobci upozorňují na to, že katastrální úřad svým postupem popřel též ustanovení § 74 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle něhož je rozhodnutí vykonatelné dnem právní moci. K popření tohoto ustanovení nemá katastrální úřad žádnou kompetenci, tu si však zcela evidentně přisvojil nezákonným a zcela spekulativním výkladem novely § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně připomněl, že jednou z náležitostí doručené záznamové listiny, kterou je katastrální úřad za účelem provedení evidenčního záznamu do katastru nemovitostí podle § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. oprávněn a povinen posuzovat, je její návaznost na dosavadní zápisy v katastru. V případě, že má jít o záznam změny vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, je nutno touto návazností rozumět logickou návaznost subjektu a objektu vlastnického práva označeného v záznamové listině a evidovaného v katastru nemovitostí. Změna subjektu vlastnického práva vyplývající ze záznamové listiny logicky navazuje na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí pouze v případě, že právní skutečnost inkorporovaná v této listině působí svými právními účinky zároveň relativní zánik vlastnického práva subjektu v katastru evidovaného (např