9 As 18/2010 — Nejvyšší správní soud

47 A 26/2013- 289 - text - 13 - 47A 26/2013 – 289 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Olgy Stránské v právní věci žalobců: a) A. s.r.o., se sídlem x, b) I. E. V., bytem x a c) D. K., bytem x, společně zastoupených JUDr. Františkem Rytinou, advokátem se sídlem Mostní 73, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: J. F., se sídlem x, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. SZ 075448/2013/KUSK REG/Vo, č. j. 115327/2013/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. SZ 075448/2013/KUSK REG/Vo, č. j. 115327/2013/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Hostivice, stavebního úřadu, ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. S-SÚ-0236/03-Ga, č. j. SÚ-15053/4/10-Bu, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech řízení k rukám jejich zástupce, JUDr. Františka Rytiny, advokáta, částku ve výši 42.210 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Společnou žalobou ze dne 2. 9. 2013 se žalobci domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo na základě odvolání žalobců zčásti změněno, věcně však potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Hostivice, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. S-SÚ-0236/03-Ga, č. j. SÚ15053/4/40-Bu (jehož zrušení se žalobci rovněž domáhají), jímž bylo podle § 139 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „stavební zákon z roku 2006“) nařízeno osobě zúčastněné, aby na svůj náklad provedla nezbytná opatření a úpravy na terénních úpravách nacházejících se na pozemcích parc. č. xx v k. ú. Chrášťany u Prahy a parc. č. xx v k. ú. Chýně, pro které bylo vydáno rozhodnutí Městského národního výboru Hostivice ze dne 16. 8. 1988, č. j. SU-4078/88Na (dále jen „územní rozhodnutí z roku 1988“). Změna provedená žalobou napadeným rozhodnutím spočívala pouze v tom, že žalovaný do výroku prvoinstančního rozhodnutí doplnil odkaz na ustanovení § 137 odst. 1 a 2 a § 139 odst. 1 stavebního zákona. Věcně však rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Žalobci uvedli, že prováděním terénních úprav nařízených napadeným rozhodnutím ve spojení s rozhodnutím stavebního úřadu jsou dotčeny i pozemky v jejich vlastnictví. Osoba zúčastněná provádějící tyto úpravy vlastníkem dotčených pozemků není, a proto ani nemůže být jakkoli oprávněna z územního rozhodnutí z roku 1988, ani se na ni nemůže vztahovat povinnost provádět udržovací práce podle § 139 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006. Územní rozhodnutí z roku 1988 navíc mělo jen dočasnou platnost, a to dva roky od právní moci. Ve vztahu k pozemkům parc. č.x v k. ú. Chrášťany u Prahy pak podrobněji vysvětlili, že jejich vlastníkem se stal žalobce a) na základě kupní smlouvy uzavřené s předchozím vlastníkem, který tyto pozemky nabyl v restituci v roce 2005. Do té doby bylo možno s těmito pozemky hospodařit pouze na základě smlouvy uzavřené s Pozemkovým fondem, který ale nikdy neudělil souhlas s prováděním terénních úprav, jak má vyplývat z jeho dopisů ze dne 5. 3. 1996 a 20. 3. 2006. Nařízení nezbytných úprav na pozemku či stavbě tedy bylo možno uložit pouze státu coby vlastníkovi dotčených pozemků či stavby, nikoliv osobě zúčastněné. V souvislosti s tím žalobci označili za neplatnou smlouvu o převodu práv a povinností uzavřenou dne 27. 6. 2003 mezi osobou zúčastněnou a společností A. – zájmové sdružení, se sídlem x (dále jen „A.“). A. totiž nikdy nebyla adresátem územního rozhodnutí z roku 1988, a navíc oprávnění udělená tímto rozhodnutím zákon neumožňuje převést bez vlastnického práva k pozemku nebo stavbě. Územní rozhodnutí z roku 1988 i smlouva mezi A. a osobou zúčastněnou se vztahují na pozemek parc. č. x, který je lokalizován do neexistujícího území „ku Chrášťany“, a jen z tohoto hlediska jsou podle žalobců územní rozhodnutí z roku 1988 i zmiňovaná smlouva neurčité, nesrozumitelné a od počátku neplatné. Žalobci rovněž namítali, že rozhodnutím stavebního úřadu byly nařízeny terénní úpravy na pozemku parc. č. x v k. ú. Chrášťany u Prahy, který však nebyl nikdy součástí původního pozemku parc. č. x v k. ú. Chrášťany u Prahy, ani pozemku parc. č. x, v k. ú. Chýně. Žalobci dále zmínili, že terénní úpravy byly osobě zúčastněné poprvé nařizovány již rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 4. 10. 2004, č. j. SU0236/3/03, přičemž proti tomuto rozhodnutí se žalobce a) odvolal a následně napadl správní žalobou. Ta vyústila ve vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2010, č. j. 9 As 18/2010 - 22. V návaznosti na něj pak žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4. 10. 2004 zrušil. V řízení, ze kterého vzešlo nyní napadené rozhodnutí, přitom žalovaný ani stavební úřad vůbec nevzali na zřetel závěry výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. V průběhu shora uváděných soudních a správních řízení přitom osoba zúčastněná navážela na dotčené pozemky o rozloze cca 20 hektarů navážku v množství cca 4 miliony kubíků, což se žalobci snažili doložit fakturou, kterou osoba zúčastněná dne 23. 4. 2007 vystavila za složení materiálu svému odběrateli. Podle názoru žalobců tak činnost vyvíjená na předmětných pozemcích nemá nic společného s rekultivací. Osoba zúčastněná se ostatně během 10 let o žádnou rekultivaci nikdy ani nepokoušela, jen vždy navážela odpadovou zeminu, přitom nedodržovala podmínky stanovené předchozím rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 4. 10. 2004. Nadlimitní navýšení bylo již dříve namítáno, avšak správní orgány tyto výhrady odmítly s poukazem na ztrátu příslušného plánu ze spisové dokumentace. K posléze předložené kopii tohoto plánu nepřihlédly. Z výše uvedených důvodů proto žalobci navrhli zrušit rozhodnutí žalovaného a společně s ním i předcházející prvoinstanční rozhodnutí stavebního úřadu. Žalobci v žalobě označili za účastníka řízení vedle žalovaného také stavební úřad. K tomu soud poznamenává, že v řízení jednal pouze s žalovaným, jak mu ukládá ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce a) se samostatným návrhem ze dne 29. 10. 2013 domáhal vydání předběžného opatření podle § 38 s. ř. s., jímž by bylo osobě zúčastněné uloženo zdržet se užívání pozemků parc. č. x v k. ú. Chrášťany a rovněž zdržet se udělení svého souhlasu jiným osobám k užívání těchto pozemků. Zdejší soud však návrhu na vydání předběžného opatření nevyhověl a usnesením ze dne 23. 1. 2014, č. j. 47 A 26/2013 - 20 jej zamítl. Žalobce a) k návrhu připojil vedle důkazů navržených v žalobě též odpovědi veřejného ochránce práv na stížnosti vlastníků dotčených pozemků včetně jeho závěrečného stanoviska ze dne 15. 3. 2013, jehož závěry podpůrně argumentoval též ve vztahu k věci samé. Žalovaný reagoval na podanou žalobu vyjádřením ze dne 18. 4. 2014. Předně se neztotožnil s názorem žalobců, že územní rozhodnutí z roku 1988 již pozbylo platnosti. Připomněl, že dvouletá platnost tohoto rozhodnutí byla konstruována tak, že rozhodnutí nepozbyde platnosti, jestliže ve lhůtě dvou let bude započato s využitím území pro daný účel. Již v roce 1988 přitom bylo započato s navážením materiálu, což má podle žalovaného dokládat korespondence s Občanským fórem Chýně. Tím tedy došlo ke splnění podmínky, díky níž je územní rozhodnutí z roku 1988 i nadále platné. Žalovaný poté rozváděl úvahy, kdy je možno stavebníkovi nařídit nezbytné úpravy skládky na cizích pozemcích. Za stěžejní kritérium přitom považoval rozlišení, zda stavba tělesa skládky je věcí v právním slova smyslu, a to věcí movitou, která se nezapisuje do katastru nemovitostí, anebo zda se jedná pouze o součást, resp. vlastnost či způsob využití pozemků, na kterých se skládka nachází. Posouzení této otázky pak závisí na individuálních okolnostech případu, k čemuž žalovaný odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1305/96. Z toho vyvodil, že pokud všechna práva a povinnosti vážící se k územnímu rozhodnutí z roku 1988 byla převedena na jinou osobu, je tato osoba ve smyslu § 137 odst. 1 a 2 stavebního zákona z roku 2006 v pozici stavebníka, neboť nelze považovat za spravedlivé, aby účinky nařízení dopadly na vlastníky pozemků, kterým z územního rozhodnutí žádné povinnosti nevznikly. Žalovaný dále připomněl, že přílohou územního rozhodnutí z roku 1988 je situační výkres dočasného a trvalého záboru v měřítku 1:1000, na kterém je patrné, že terénní úpravy zasahují i na pozemek parc. č. x v k. ú. Chrášťany, ze kterého později vznikl pozemek parc. č. x. Zkrácené označení „Chrášťany“ namísto „Chrášťany u Prahy“ žalovaný považuje pouze za formální vadu. Skutečnost, že osoba zúčastněná v minulosti protiprávně navážela na dotče