2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

45 Af 60/2014- 45 - text - 16 - 45 Af 60/2014-45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a Mgr. Jana Čížka v právní věci žalobce: A., s.r.o., se sídlem K., Ú., zastoupeného Mgr. Šimonem Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo nám. 737, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 417/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2014, č. j. 12858/14/5000-14202-701175, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného. Výrokem I. tohoto rozhodnutí žalovaný změnil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Praha-východ (dále jen „správce daně“) ze dne 29. 4. 2013, č. j. 1766385/13/2101-24801-208949, kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009 a uložena povinnost uhradit penále tak, že snížil doměřenou daň z částky 87.000,- Kč na částku 84.800,- Kč a současně snížil výši vyměřeného penále z částky 17.740,- Kč na částku 17.300,- Kč. Výrokem II. uvedeného rozhodnutí změnil žalovaný dodatečný platební výměr správce daně ze dne 29. 4. 2013, č. j. 1766522/13/2101-24801-208949, kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 a uložena povinnost uhradit penále tak, že snížil doměřenou daň z částky 156.560,- Kč na částku 150.670,- Kč a současně snížil výši vyměřeného penále z částky 31.312,- Kč na částku 29.794,- Kč. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné a že se žalovaný nesprávně a nedostatečně vypořádal s odvolacími námitkami a jeho závěry nemají oporu v podkladech opatřených v průběhu daňového řízení. V podrobnostech k tomu odkázal na argumentaci uvedenou v odvolání proti dodatečným platebním výměrům a v doplnění odvolání. Dále konkrétně v rámci prvního žalobního bodu žalobce namítá, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro stanovení daně za použití pomůcek. Nesouhlasí s tím, že neunesl důkazní břemeno a že z jím předložených dokladů nebylo možno stanovit daň dokazováním. Správce daně nemohl bez dalšího přejít na stanovení daně prostřednictvím pomůcek, aniž by řádně odůvodnil, proč z žalobcem předloženého účetnictví nelze stanovit daň dokazováním. Ulehčil si tedy činnost tím, že přistoupil na stanovení daně prostřednictvím pomůcek, přestože žalobce předložil správci daně měsíční přehledy valutových obchodů, ze kterých bylo možno spolehlivě zjistit všechny potřebné informace potřebné pro stanovení daně dokazováním. Za druhé žalobce namítá, že pomůcky byly použity nesprávným a nezákonným způsobem, který nemá oporu ve skutečnostech zjištěných z účetnictví a neodpovídá zákonným požadavkům na jejich uplatnění. Pro výpočet daňové povinnosti použil správce daně veličinu Amin, ovšem při jejím použití nezohlednil skutečnost, že většina obchodů se uskutečňuje za ceny smluvní, zohledňující objem valut. Správce daně a žalovaný nezohlednili ani další námitky vznesené v průběhu daňového řízení, zejména námitky týkající se použití jednotlivých kurzů, stanovení jednotlivých časových úseků, atd. Dále žalobce uvedl, že zvoleným způsobem nemohla být daň stanovena dostatečně spolehlivě, což dokládal údaji uvedenými v tabulce přiložené k žalobě. Z tabulky vyplývají rozdílné výsledky, kterých by bylo dosaženo, pokud by se veličina Amin vypočítávala z nižších nebo naopak z vyšších kursů. Rozdíly ve výsledcích by činily v jednotlivých obdobích 50.000 až 400.000 Kč, což podle žalobce dokládá matematickou i logickou nepoužitelnost použitého výpočtu. V rámci třetího uplatněného žalobního bodu žalobce namítá, že nemůže obstát argumentace žalovaného, jenž v napadeném rozhodnutí uvedl, že hodnotí pouze dostatečnou spolehlivost stanovené daně ve vztahu k hmotně právním předpisům. Pokud by žalovaný takto hodnotil způsob stanovení daně, musel by dospět k závěru, že správce daně těmto zásadám nedostál a měl odvolání vyhovět. Žalovaný se k podané žalobě obsáhle vyjádřil a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K prvnímu žalobnímu bodu, který se týká posouzení, zda byly splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek, žalovaný poukázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a uvedl, že žalobcem předložené měsíční přehledy valutových obchodů nemohly poskytnout potřebné informace pro stanovení daně, a to ve vztahu k otázce, v jakém objemu a v jakém směnném kurzu probíhaly finanční transakce mezi žalobcem a Ing. V.. Pokud jde o druhý žalobní bod týkající se způsobu použití pomůcek, odkázal žalovaný na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2007, č. j. 9 Afs 28/2007-156 (toto i všechna dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Pokud by žalobce předložil účtenky valutových odpočtů za každý individuální obchod, řádně prokázal v jakém objemu a v jakém směnném kurzu probíhaly finanční transakce mezi ním a Ing. V., nemuselo by k stanovení daně podle pomůcek dojít. K námitce, že při použití veličiny Amin správce daně nezohlednil skutečnost, že většina obchodů se uskutečňuje za ceny smluvní, žalovaný uvedl, že žalobce tyto smluvní ceny neprokázal. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal i s námitkami, které se týkaly stanovení jednotlivých časových úseků a použití směnných kurzů. K odchylkám ve výpočtech s nejnižšími nebo naopak s nejvyššími kurzy České národní banky, které žalobce doložil výpočty v přiložené tabulce, žalovaný uvedl, že právě nebylo prokázáno, zda a jak žalobce při stanovení cen zohledňoval výkyvy kurzů České národní banky. V replice žalobce uvedl, že setrvává na své dosavadní argumentaci. Předložil správci daně měsíční přehledy valutových obchodů, které jsou tvořeny součtem všech transakcí, které byly řádně zúčtovány v účetnictví žalobce v průběhu kontrolovaných období let 2009 a 2010, z nichž bylo možné spolehlivě zjistit potřebné informace pro stanovení daně dokazováním. Daň z příjmů nemůže být ovlivněna tím, že nejsou k dispozici doklady o jednotlivých směnárenských operacích z některých provozoven za uvedené období. Nesouhlasí s tvrzením, že nemůže doložit, v jakém objemu a v jaké ceně probíhaly finanční transakce mezi žalobcem a Ing. V. Správce daně zjistil objem obchodovaných valut od společnosti Citfin - Finanční trhy, a.s., jejímž prostřednictvím byly obchody Ing. V. prováděny. Žalobce doložil, že kurzy použité v obchodech mezi žalobcem a Ing. V. byly stejné jako při obchodech mezi Ing. V. a společností Citfin - Finanční trhy, a.s., a to pokladními doklady z obchodů uzavřených v období po poruše výpočetní techniky (tedy po 1. 5. 2011 – pozn. soudu). Správce daně, ani žalovaný však k tomuto důkazu nepřihlédli. Žalobce neprováděl tyto bezhotovostní obchody svým jménem pouze z toho důvodu, že v době vzniku těchto obchodů k tomu neměl příslušné oprávnění, nikoliv ve snaze ovlivnit hospodářský výsledek. Po změně právních předpisů v oblasti bezhotovostních směnárenských obchodů však začal s přebytečnými valutami obchodovat přímo, což doložil. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce v přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009 uvedl, že dosáhl výsledku hospodaření (daňové ztráty) v záporné výši - 15.310,- Kč a uplatnil daňovou ztrátu v záporné výši - 6.811,- Kč. V přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 žalobce uvedl výsledek hospodaření (zisk) ve výši 23.720,- Kč. Základ daně po úpravách činil 34.000,- Kč a výsledná daň 6.460,- Kč. Dne 28. 11. 2011 byla u žalobce zahájena daňová kontrola, jejímž předmětem byla mj. daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roků 2009 a 2010. V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že žalobce provozoval v předmětných zdaňovacích obdobích směnárenskou činnost na pěti pobočkách - nám. Republiky (1. 11. 2010 – 31. 12. 2010), Malostranské nám. (1. 1. 2009 – 31. 12. 2010), Klimentská ul. (1. 1. 2009 – 31. 12. 2010), Vodičkova ul. (1. 1. 2009 – 31. 10. 2010) a Letiště Pardubice (1. 1. 2009 – 31. 12. 2010). Žalobce prodával v průběhu obou zdaňovacích období přebytečné valuty v hotovosti Ing. V., který je jediným společníkem a jednatelem žalobce. Ing. V. následně tyto valuty prodával společnosti Citfin – Finanční služby, a.s. a protihodnotu v korunách si nechával převést na vlastní korunový účet č. 169017326/0300 vedený v české měně u Československé obchodní banky, a.s. Žalobce tento postup vysvětloval tím, že vzhledem k tomu, že nebyl držitelem devizové licence pro bezhotovostní obchody s devizami, proto valutové přebytky prodával Ing. V. a to za stejný kurz, za jaký Ing. V. dále prodával valuty společnosti Citfin - Finanční služby, a.