8 As 59/2010 — Nejvyšší správní soud

51 A 20/2015- 46 - text pokračování - 11 - 51 A 20/2015 Číslo jednací: 51 A 20/2015 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: Mgr. M. Š., bytem S. 575, B., zastoupen JUDr. Zuzanou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2015, č. j. 105331/2015/KUSK-DOP/HRO, sp. zn. 105331/2015/KUSK/3, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Beroun (dále jen „MěÚ Beroun“) ze dne 22. 7. 2015, č. j. MBE/47126/2015/SPR-MaF, sp. zn. 7286/2015/SPR (dále jen „rozhodnutí MěÚ Beroun“), jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil porušením ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) tohoto zákona, a to tím, že dne 14. 5. 2015 ve 23:10 hod. v Berouně na pozemní komunikaci Jánošíkova v době, kdy byl ještě pod vlivem alkoholického nápoje, s prokázanou hladinou 0,03 ‰ alkoholu řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW, reg. zn. ..., za což mu byla uložena pokuta ve výši 2.500 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000 Kč. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí MěÚ Beroun za nezákonná. Dne 14. 5. 2015 se žalobce na výzvu policie podrobil orientační dechové zkoušce ke zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy nepožil alkoholické nápoje. Zkouška byla provedena přístrojem Dräger Alcotest 7510 s výsledky 0,27 ‰ alkoholu v 23:13 a 0,30 ‰ alkoholu v 23:25. Po odečtení odchylky 0,24 ‰ alkoholu tedy správní orgány měly za prokázané, že žalobce měl 0,03 ‰ alkoholu v krvi. Policie se žalobce nedotázala, zda před jízdou neužil ústní spreje, lékařské preparáty a kapky s obsahem alkoholu. Žalobce však policii na místě sdělil, že bere léky, policisté však na to nebrali ohled. Žalobce před jízdou nepožil alkoholický nápoj, užil však léky, které obsahují zcela minimální množství alkoholu, neboť jsou vhodné i pro děti. Žalobce nikdy nesouhlasil s tím, že výsledek dechové zkoušky bude použit jako důkaz při projednávání přestupku, o tom nebyl ani policií poučen. Výsledky provedené dechové zkoušky podepsal pouze proto, že k tomu byl policií vyzván. S ohledem na to, jakým způsobem použitý alkoholtester měří a že nepožil před jízdou žádné alkoholické nápoje, nelze tyto podpisy použít jako důkaz, který by snad měl svědčit o tom, že žalobce souhlasí s tím, že přístrojem naměřené hodnoty jsou správné. Je tomu právě naopak. Provedení lékařského vyšetření odmítl, neboť mu policie sdělila, že bude provedeno na jeho náklady, s čímž žalobce nesouhlasil, neboť v krvi žádný alkohol neměl a výsledky zjištěné alkoholtesterem nepovažoval za správné. Z žalobcem ve správním řízení předloženého znaleckého posudku vyplývá, že skutečná hladina alkoholu v krvi žalobce mohla být i nižší než hladina zjištěná a nelze vyloučit, že byla způsobena jen alkoholem obsaženým v lécích. Žalobce tvrdí, že v krvi žádný alkohol neměl. Správní orgány vycházely pouze z výsledku naměřeného alkoholtesterem, nebyl jimi náležitě zjištěn skutkový stav věci, nevypořádaly se s tvrzeními žalobce, že před jízdou požil léky, které mohly ovlivnit výsledek měření. Správní orgány vycházely pouze z úředního záznamu, neprovedly ani výslech příslušníků policie a porušily zásadu vyšetřovací a zásadu in dubio pro reo. Policie uvedla, že dle chování a způsobu jízdy nebyl žalobce ovlivněn alkoholem. Žalobce navrhl, aby soud zadal znalci vypracovat znalecký posudek, který by zjistil, zda žalobcem tvrzené léky, které požil, mohou ovlivnit hladinu alkoholu v krvi a jak a zda jejich požití může ovlivnit hodnoty změřené přístrojem Dräger. Žalobce považuje uložený trest za neúměrné přísný, s ohledem na nepřesně a orientačně zjištěnou hladinu alkoholu v krvi má za to, že od uložení trestu mělo být upuštěno. Žalobce nebyl před vydáním rozhodnutí správními orgány poučen ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. Do vydání rozhodnutí neměl žalobce žádnou informaci o tom, jak správní orgán důkazy hodnotí, a tedy, zda je třeba, aby žalobce navrhl k prokázání jeho tvrzení další důkazy. Obdobné platí i pro řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí žalovaného. Žalobce navrhl v žalobě výslech své přítelkyně G. H. k prokázání tvrzení o užití léků před jízdou a nepožití alkoholu a dále provedení důkazu čtením lékařských zpráv potvrzujících onemocnění přítelkyně žalobce a jejich společného syna v předmětné době k potvrzení důvodu pro užívání léků žalobcem k prevenci komplikací zlomené lícní kosti. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. V České republice platí nulová tolerance alkoholu v krvi při řízení motorových vozidel, z naměřených hodnot je tedy nesporné, že žalobce byl pod vlivem alkoholu. Vzhledem k opakovanému měření – stoupající křivky je patrné, že žalobce požil alkohol těsně před jízdou. Znalec se nevyjadřuje k tomu, zda 1 ml Bromhexinu (tj. 34 kapek) je schopen zvýšit obsah alkoholu v krvi o naměřenou hodnotu v dechu. Naopak znalec na straně 2 posudku konstatuje, že přijatý alkohol z dávky léku Sinupret je odbourán během několika minut, na straně 6 však uvádí, že žalobce alkohol požil. Žalovaný navrhl výslech znalce MUDr. M. B., Ph.D. Dále žalovaný citoval z publikované odborné přednášky soudního znalce Ing. J. Z., obor zdravotnictví – toxikologie, chemie – instrumentální analýza. K vyvrácení argumentace požití léků či ústních vod slouží v zájmu objektivity měření opakované orientační vyšetření. Alkohol v ústech po požití léků či nadýchání alkoholu z ostřikovače předních skel se ztrácí z dechu v minutách. Resorpce (vstřebávání) alkoholu začíná již v ústech. Množství alkoholu vstřebané ústní sliznicí však zůstává pod úrovní eliminace a k průkaznému zvýšení hladiny alkoholu v krvi nedojde, i když člověk podrží silně koncentrovaný nápoj v ústech po delší dobu. Ze žaludku se vstřebává asi 20% vypitého alkoholu. Rozhodující část, tj. celých 80 % vypitého alkoholu se vstřebává z dvanáctníku a z horního úseku tenkého střeva. Žalovaný provedl výpočty podle vzorců převzatých z časopisu Soudní lékařství. Podle příbalového letáku léku Stoptussin tvoří 34 kapek léku objem 1 ml, obsažený ethanol je v koncentraci 96 %. Lék se užívá 3 - krát denně, tedy po požití dávky léku před 23:00 hodin podle dávkování 30 kapek na váhu 50 až 70 kg, tedy méně než uvažovaného 1 ml léku, mohlo dojít k požití maximálně 0,768 g ethanolu. Požití tohoto množství po příslušné době pro plné vstřebání do organizmu pak představuje 0,02 g/kg alkoholu v krvi, při uvažované váze 60 kg. Toto množství je naprosto zanedbatelné a nemohlo být příčinou obsahu alkoholu v organizmu ve zjištěné výši 0,3 g/kg a se stále stoupající křivkou. V souladu s metodikou měření a interpretací výsledku zjišťování alkoholu v krvi Ministerstva dopravy č. j. 285/2009-160-OST správní orgány odečetly hodnotu 0,24 g/kg od hodnoty naměřené. Za fyziologickou hladinu alkoholu v krvi je již ustálenou praxí správních orgánů i soudů považována hodnota ve výši 0,2 g/kg. Společně s odchylkou přístroje, která je 0,04 g/kg, ji správní orgány od naměřených hodnot odečetly s tím, že výsledkem byla vždy hodnota vyšší než nula. I v případě požití 1 ml léku bezprostředně před měřením by fyziologická úroveň alkoholu v krvi činila pouze 0,22 g/kg. Pokud žalobce požil léky obsahující alkohol v takovém množství, že se podíl alkoholu v jeho krvi zvýšil až na hodnotu ve zjištěné výši 0,3 g/kg, pak jednal vědomě, a vědomě nerespektoval upozornění na příbalovém letáku, že požívá lék, který obsahuje alkohol a následně ovlivňuje jednání, a přesto usedl do vozidla a řídil. Zákon nezná liberační důvod řízení vozidla pod vlivem alkoholu po požití léků. Žalobce se svým rozhodnutím odmítnout se podrobit lékařskému vyšetření připravil o důkazní prostředek potvrzující jeho tvrzení. Při provedení lékařského vyšetření biologických vzorků by bylo možno prokázat, že dechový přístroj nenaměřil správné hodnoty, resp. vyloučil požití alkoholu. Žalobce byl řádně poučen o svých právech, a to oznámením o zahájení správního řízení a předvoláním, kde se v poučení uvádí odkaz na § 36 správního řádu, a dále při ústním jednání dne 22. 7. 2015. Do protokolu o ústním jednání žalobce uvedl, že již nemá co doplnit a nemá žádné návrhy na doplnění spisu. Závěrem žalovaný požádal o náhradu nákladů řízení ve smyslu nálezu Ústavního so