5 As 49/2004 — Nejvyšší správní soud

51 A 6/2014- 67 - text - 11 - Číslo jednací: 51 A 6/2014 – 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou v právní věci žalobkyně: B. V., bytem A. D., V., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. SZ_044549/2014/KUSK, č. j. 058580/2014/KUSK, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze (dále jen „soud“) žalobkyně napadla rozhodnutí označené v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Komise pro pojednávání přestupků města Bystřice (dále jen „orgán prvního stupně“) ze dne 5. 2. 2014, č. j. 35/03556/2013/KKPP, jímž byla uznána vinnou z přestupku podle § 46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), kterého se měla dopustit tím, že dne 26. 10. 2013 kolem 20:00 hodin v rozporu s povinností vést psa při pohybu na veřejném prostranství na území města Bystřice, která je stanovena obecně závaznou vyhláškou Města Bystřice č. 1/2010, jíž se stanovují pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství města Bystřice (dále jen „vyhláška města Bystřice“ nebo „vyhláška“), nevedla svého psa na vodítku na prostranství veřejně přístupném v blízkosti domu č. p. X v ulici K Nesvačilům, 275 51, Bystřice, přičemž v důsledku tohoto zanedbání povinnosti se pes dostal do kontaktu s jiným psem a utrpěl zranění, jež si vyžádalo lékařské veterinární ošetření s finančně vyjádřenou a prokázanou škodou ve výši 1.117,- Kč, za což jí byla uložena pokuta ve výši 1.000,- Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve stejné výši, s tím, že se svým nárokem byla žalobkyně dle § 70 odst. 2 zákona o přestupcích odkázána na soud. Žalobkyně v žalobě uvedla, že jí byla pokuta uložena neoprávněně, neboť se nedopustila žádného porušení zákona o přestupcích a ani vyhlášky města Bystřice, když učinila veškerá preventivní opatření k zajištění štěněte západosibiřské lajky, a to zejména označením štěněte světelným obojkem, pravidelným výcvikem na cvičišti, socializací, elektrickým obojkem - prodlouženým vzdušným vodítkem, které nedovolí zvířeti svévolně při jakémkoliv pudovém a instinktivním chování opustit blízkost majitele. Správní orgán nesprávně posoudil skutkový stav věci, tedy i obsah vyhlášky města Bystřice, když nevěnoval pozornost nejen jejímu neuveřejnění na webových stránkách města Bystřice, ale ani na úřední desce obce, kde tato byla doplněna až po urgenci žalobkyně, ale ani ve vztahu k soukromému vlastnictví k nemovitosti, kde se incident s agresivním psem paní V. a štěnětem žalobkyně stal. Protože nedošlo ke změně územního plánu spočívající v určení jiného funkčního využití pozemků, které jsou v soukromém vlastnictví, ani v novém územním plánu obce, je žalobkyně přesvědčena, že by použitím obecně závazného předpisu - vyhlášky upravující volný pohyb psů, došlo k nepřiměřenému upřednostnění veřejných zájmů nad zájmem soukromým. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zrušil obecně závazné vyhlášky obcí pro jejich rozpor s čl. 104 odst. 3 Ústavy a vytkl, že normují oblast státní správy a tím přesahují oblast svěřenou jim do samostatné působnosti. Žalobkyně dále uvedla, že i přesto, že její štěně nebylo vedeno na vodítku, bylo socializované, opatřeno světelným obojkem, ve výcviku s elektrickým obojkem, a proto nikomu nevznikla z jejího jednání škoda. Podle vyhlášky města Bystřice „délka vodítka musí znemožňovat útok či jiné obtěžování ostatních osob“. Podle žalobkyně naopak paní V. nedokázala zajistit svého agresivního psa tak, aby nedošlo k ataku právě tímto jejím agresivním psem, jak uvedla ve své výpovědi i svědkyně K. Přičemž paní V. sama sdělila přestupkové komisi, že si je vědoma toho, že její pes nemá rád ostatní psy. Právě s ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že paní V. nese plnou odpovědnost za chování svého psa, neboť nedodržela potřebnou opatrnost, navíc s přihlédnutím k tomu, že jde již o opakovaný útok jejího psa na ostatní psy. Žalobkyně rovněž namítla, že se správní orgán nedostatečně zabýval otázkou doby, kdy se tento incident odehrál. Jelikož se stmívalo, dalo se jen stěží předvídat, že ze zákrytu vyrazí nějaký pes a bude útočit, a proto značnou roli sehrál i moment překvapení. Chovatelka agresivního psa nedokázala na rolovacím vodítku zajistit svého psa tak, aby se nedostal do bezprostřední blízkosti štěněte žalobkyně, které neútočilo, pouze se v doprovodu žalobkyně vracelo domů. Paní V. měla u sebe v době incidentu dva psy. Jeden z nich byl agresivní a zřejmě byl zajištěn rolovacím vodítkem, neboť by jinak byla pokousána i žalobkyně, druhého psa neměla vodítkem zajištěného. Paní V- nedokázala vodítko včas použít a zastavit psa před atakem. Žalobkyně zároveň dodala, že vodítko by štěně žalobkyně před žádným napadením neuchránilo vzhledem k rychlosti provedeného útoku. Žalobkyně dále namítla, že správní orgán chybně a nedostatečně hodnotil výpovědi svědků, zejména popis celého skutku. O tom svědčí skutečnost, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zmatečně uvádí „sama obviněná doznala, že svého psa rasy Laika na vodítku dne 26. 10. 2013 neměla, že volně vyběhl z domu“. Pes však z domu nevyběhl, ale naopak, byl na venčení mimo oblast soukromých pozemků, a až při poklidném návratu domů došlo k jeho napadení (v té době šlo o štěně o 20 cm v kohoutku, zatím co útočící pes měl 70 cm). Podle žalobkyně žalovaný nezohlednil ani žalobkyní předložené fotografie, na kterých je umístěna tabulka se značkou „P“ (parkoviště), a to s dovětkem „pouze pro vlastníky domu“, umístěným v čele přístupové cesty. Podle žalobkyně byla tabulka na pozemcích umístěna na základě dohody všech vlastníků, a to proto, aby nedocházelo nejen k parkování cizích vozidel, ale aby byl zdůrazněn i vlastnický vztah k nemovitosti, kde oplocení bylo shledáno nadbytečným z důvodů místních znalostí. Správní orgán se v napadeném rozhodnutí opřel o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007, č. j. 5 As 21/2007 - 99, avšak pouhým zkopírováním odůvodnění tohoto rozsudku vytvořil zcela irelevantní závěry k celé kauze. Žalobkyně namítla, že v průběhu řízení navrhovala vyslechnutí dvou svědkyň - paní M. a paní R., neboť u obou došlo k napadení agresivním psem paní V. Správní orgán prvního stupně však tyto důkazy v rozporu se zákonem neprovedl. Žalobkyně rovněž uvedla, že souhlasí s názorem žalovaného, že na předmětném pozemku není volný pohyb osob žádným způsobem omezen, že pozemek využívají bez omezení jednak všichni vlastníci, a že nelze vyloučit ani pohyb jiných osob. Žalobkyně dodala, že většina chovatelů má na těchto soukromých pozemcích a pozemcích ve vlastnictví města psy puštěné na volno, a to i přes to, že by možná neměli, ale protože se jedná o psy s mírumilovnou povahou, kteří nikoho nenapadají, mohou si chovatelé toto dovolit, neboť své psy ovládají i bez vodítek. Podle jejího názoru pouze pes paní V. musí být na vodítku. Závěrem žalobkyně uvedla, že obecně platí, že pokud někdo způsobí škodu, je povinen tuto škodu nahradit. Do této škody pak spadají náklady účelně vynaložené na uvedení do předchozího stavu, tedy jak léčebné výlohy, tak i cestovné. Lékařské zprávy, které jsou součástí spisu, jsou dle žalobkyně dostatečným tvrzením o vzniku škody. Žalobkyně má za to, že příčinnou vzniklého incidentu nebyla skutečnost, že by pes žalobkyně byl venčen na soukromém pozemku bez náhubku a na volno, ale příčinou bylo agresivní chování psa paní V., dále jeho nedostatečné zajištění a neschopnost ho ovládnout. Žalobkyně proto namítla, že její chování nebylo v příčinné souvislosti se vznikem škody. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil podle ustanovení § 78 a § 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť napadené rozhodnutí trpí vadou řízení, když skutkový stav, ze kterého správní orgán vycházel, je v rozporu s obsahem správního spisu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že je nesporné, že odvolání směřuje pouze do výroku rozhodnutí týkajícího se žalobkyně, neboť nenapadá výroky o zastavení řízení. Skutkovou podstatou přestupku proti pořádku ve věcech územní samosprávy podle § 46 odst. 2 zákona o přestupcích je porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí a krajů vydaných na úseku jejich samostatné působnosti. Město Bystřice v rámci své pravomoci a věcné působnosti upravit pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit prostory pro volné pobíhání psů vydalo na základě zákonných zmocnění vyhlášku města Bystřice, která byla schválena usnesením zastupitelstva dne 21. 4. 2010, byla vyhlášena vyvěšením dne 27. 4. 2010 a nabyla účinnosti dnem 1. 6. 2010. Zmíněná vyhláška byla rov