7 As 82/2011 — Nejvyšší správní soud

45 A 11/2016- 79 - text 7 45 A 11/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., ve věci žalobce: I. H., státní příslušník Ukrajiny, bytem x zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem Slezská 36, 120 00 Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů, 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2016, č. j. MV-3929-3/SO-2014, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví, jímž žalovaná zamítla žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „ministerstvo“) ze dne 4. 9. 2013, č. j. OAM-37044-23/DP-2012, a toto rozhodnutí potvrdila. Tímto rozhodnutím ministerstvo zamítlo žalobcovu žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz bod 1 čl. II zákona č. 101/2014 Sb.; dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a povolení k pobytu neprodloužilo, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobce na území. 2. Žalobce namítá, že žalovaná v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) dostatečně nezjistila skutkový stav. Žalobce uvádí, že není pravda, že by byl jako jednatel a společník ve společnosti R. s. r. o. (dále jen „společnost“) zapsán pouze formálně; naopak ve společnosti fakticky působí. Na tom, že je žalobce – vedle pozice jednatele a společníka – se společností také v zaměstnaneckém poměru, není nic nezákonného. Žádná závažná překážka pobytu žalobce na území České republiky tak není dána. 3. Dále žalobce namítá, že si žalovaná v rozporu s § 50 odst. 2 správního řádu neopatřila podklady pro své rozhodnutí, neboť v napadeném rozhodnutí nezohlednila skutečnost, že má žalobce od 17. 6. 2013 živnostenské oprávnění platné do 7. 8. 2016, na jehož základě v České republice podniká jako osoba samostatně výdělečně činná, což dokládá výpisem z živnostenského rejstříku a daňovými přiznáními za rok 2013 a 2014. Žalobce tedy účel pobytu na území České republiky (podnikání) plní, neboť z hlediska zákonných kritérií není rozhodné, zda žadatel podniká formou účasti v právnické osobě nebo formou živnostenského podnikání. Žalobce přitom na získání živnostenského oprávnění žalovanou sám upozornil a požádal o změnu žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu z účasti v právnické osobě na živnostenské podnikání. 4. Žalobce dále tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, neboť je v rozporu s veřejným zájmem. Žalovaná dále neposoudila, zda nebude napadené rozhodnutí přestavovat nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života cizince, jak jí to ukládá § 174a zákona o pobytu cizinců. V žalobcově vlasti je dlouhodobě špatná situace v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Žalobce v České republice nepřetržitě a legálně pobývá již od roku 2010 a vytvořil si zde stabilní sociální, kulturní i pracovní zázemí, přičemž právě v oblasti podnikání dosahuje dobrých hospodářských výsledků a z příjmů odvádí České republice daně a jiné povinné platby. 5. Konečně žalobce podotýká, že k vydání napadeného rozhodnutí došlo až po zhruba dvou a půl letech od podání odvolání, což je zcela nepřiměřené. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě konstatuje, že žalobní body jsou zčásti shodné s odvolacími námitkami, které vypořádala v napadeném rozhodnutí, a proto se na něj toliko odkazuje. Jde-li o námitky nové, měl je žalobce vznést již v odvolání, což však neučinil. Žalovaná trvá na svém závěru vysloveném v napadeném rozhodnutí, tedy že zamítnutí žalobcovy žádosti bylo oprávněné, neboť v době předchozího povoleného pobytu neplnil jeho účel, jímž bylo podnikání – účast v právnické osobě. Co se týká námitky, že vydání napadeného rozhodnutí trvalo nepřiměřenou dobu, žalobce mohl podat návrh na opatření proti nečinnosti, což neučinil. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. 7. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání (účasti v právnické osobě) získal v červenci 2008. První žádost o prodloužení tohoto povolení podal 17. 6. 2010, přičemž pobyt mu byl prodloužen na dobu od 12. 7. 2010 do 11. 7. 2012. Druhou žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobce podal dne 25. 6. 2012. Součástí správního spisu je výpis z obchodního rejstříku společnosti pořízený dne 6. 2. 2012, z něhož je patrné, že společnost má celkem 12 jednatelů, kteří jsou současně společníky, přičemž jedním z nich je žalobce. V průběhu řízení byl žalobce dne 21. 4. 2013 vyzván k odstranění vad žádosti, konkrétně byl vyzván k předložení dokladu prokazujícího příjem cizince s tím, že se předpokládá, že žalobce jako statutární orgán společnosti má z výkonu této funkce nějaké příjmy, a proto je třeba předložit potvrzení společnosti o těchto příjmech spolu s dokladem, ze kterého nárok na takovou odměnu bude vyplývat (tj. zpravidla smlouva o výkonu funkce podle § 66 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zápis z valné hromady společnosti či vnitřní předpis společnosti). Takové doklady žalobce nepředložil. Jako doklad o zajištění příjmů doložil pracovní smlouvu ze dne 2. 1. 2012 uzavřenou mezi společností (zaměstnavatel) a žalobcem (zaměstnanec). Pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, druh práce: zedník. K tomu žalobce předložil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu ze dne 7. 10. 2011 prodlužující povolení k zaměstnání pro společnost od 1. 11. 2011 do 31. 10. 2012, druh práce zedník, a rozhodnutí téhož úřadu ze dne 28. 3. 2013 povolující zaměstnání žalobce do 27. 9. 2013, „který bude plnit úkoly vyplývající z předmětu činnosti uvedené obchodní činnosti zajišťované společníkem pro společnost“, druh práce: dělníci v oblasti výstavby budov. Dále žalobce předložil potvrzení o průměrném měsíčním příjmu ze společnosti ze dne 4. 7. 2012, z něhož plyne, že jde o příjem ze zaměstnaneckého poměru dle uvedené smlouvy. Ve správním spise je založen také protokol o výslechu žalobce ze dne 28. 6. 2013; při výslechu byl žalobce dotazován zejména na okolnosti pobytu na území České republiky a na jeho činnost vykonávanou ve společnosti. Uvedl přibližnou adresu sídla společnosti (pozn. soudu: sídlo společnosti je v ulici N. V., přičemž žalobce uvedl „V.“ resp. „V.“) a předmět podnikání. Dále uvedl, že je jejím jednatelem a společníkem, za společnost je však oprávněn jednat pouze jeden z jednatelů, a to I. M. On se na činnosti společnosti podílí tak, že provádí vedení a kontrolu pracovníků přímo na stavbách, kontroluje též plány staveb s tím, že i sám na stavbách přímo pracuje. V sídle společnosti se žalobce prakticky nezdržuje, neboť většinou pracuje na stavbě nebo ve Z. připravuje nářadí apod. Žalobce má se společností uzavřenou smlouvu o výkonu funkce jednatele, o níž uvedl, že ji může doložit (taková smlouva však součástí správního spisu není). Měsíčně pobírá výplatu v hotovosti podle pracovní smlouvy (průměrně 10 000 – 12 000 Kč). Pokud je společnost v zisku, tak ten se rozdělí na konci roku (jde asi o 40 000 Kč). Dne 17. 3. 2014, tj. až po vydání rozhodnutí ministerstva (vydáno 4. 9. 2013), žalobce předložil živnostenské oprávnění a požádal o „překlasifikaci“ na povolení pro osobu samostatně výdělečně činnou. 8. Soud nejprve rozsudkem ze dne 24. 8. 2017, č. j. 45 A 11/2016 – 49, rozhodnutí žalované a jemu předcházející rozhodnutí ministerstva ze dne 4. 9. 2013 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Soud rozhodnutí žalované považoval v části za nepřezkoumatelné, jelikož ta se vůbec nevyjádřila k otázce, zda žalobce plnil účel pobytu podnikání, pokud vykonával povinnosti plynoucí z postavení společníka. Soud dále nesouhlasil se závěrem žalované, že postavení žalobce v pozici jednatele bylo účelové. Jednotlivé pozice v obchodní společnosti (společník, jednatel) podle soudu nelze striktně odlišovat a rozhodující bylo, zda žalobce reálně ve prospěch společnosti vyvíjel soustavnou činnost zajišťující její podnikání. Přestože ze správního spisu plyne, že žalobce nevedl obchodní jednání, na chodu společnosti se do určité míry organizačně podílel (kontrola a vedení pracovníků na stavbách atd.). Žalovaná podle názoru soudu postavila své závěry na velmi úzkém pojetí jednatelství. Soud měl za to, že z celkového kontextu zjištěných skutečn