5 Aps 5/2010 — Nejvyšší správní soud

43 A 156/2018- 41 - text 6 43 A 156/2018 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: Z. N., bytem X, zastoupená advokátem Mgr. Petr Mikeštíkem, sídlem Novotného lávka 200/5, Staré Město, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Obecní úřad Velké Přílepy, sídlem Pražská 162, 252 64 Velké Přílepy, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného a o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, kterým v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí změnil označení způsobu využití domu č. p. X na pozemku parc. č. st. X v katastrálním území H. v Č. v obci H. z „bytového domu“ na „rodinný dům“, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného, kterým v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí změnil označení způsobu využití domu č. p. X na pozemku parc. č. st. X v katastrálním území H. v Č. v obci H. z „bytového domu“ na „rodinný dům, se vylučuje k samostatnému řízení. II. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. IV. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který jí bude vyplacen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Praze. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podanou u zdejšího soudu dne 1. 11. 2018 domáhala vůči Obci Velké Přílepy ochrany před změnou zápisu údaje o způsobu využití domu č. p. X na pozemku stavební parcele číslo X v katastrálním území H. v Č. v obci H. (dále jen „dům č. p. X“) v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“ či „registr územní identifikace“) z bytového domu na rodinný dům. Navrhla, aby bylo Obci Velké Přílepy uloženo ukončit porušování práv žalobkyně, které spatřuje v bránění změně na bytové jednotky v domě č. p. X zápisem způsobu využití domu č. p. X „rodinný dům“, a provést změnu tohoto zápisu v RÚIAN na „bytový dům“. V podání ze dne 13. 5. 2019 žalobkyně v reakci na výzvu soudu upravila označení žalovaného na Obecní úřad Velké Přílepy. Současně uvedla, že změnu označení způsobu využití domu č. p. X z „bytového domu“ na „rodinný dům“ lze považovat též za rozhodnutí a navrhla, aby soud eventuálně vyslovil jeho nicotnost. 2. Jelikož eventuální petit není v soudním řízení správním přípustný, pokud by eventuality měly spočívat v odlišných žalobních typech (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2004, č. j. 6 Ans 1/2003-101, č. 652/2005 Sb. NSS, ze dne 9. 12. 2015, č. j. 10 Afs 151/2015-27, či ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016-39), vyzval soud žalobkyni, aby sdělila, zda podává žalobu na ochranu před nezákonným zásahem a současně též žalobu proti rozhodnutí, či zda podává pouze jeden z uvedených návrhů a který. 3. Žalobkyně podáním ze dne 28. 5. 2019 upřesnila, že podává oba návrhy současně. Kromě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem se dále domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým změnil označení způsobu využití domu č. p. X z „bytového domu“ na „rodinný dům. 4. Podle § 112 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení. 5. Žalobkyně se tedy domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného a současně podává žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Žalobkyně brojí proti témuž jednání žalovaného, avšak dvěma různými žalobními typy. Jednotlivé žalobní typy se ve správním soudnictví vyznačují svébytnou procesní úpravou, například jde-li o lhůty, náležitosti, podmínky aktivní legitimace apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016-39, bod 15), a proto soud v souladu s ustanovením § 112 odst. 2 o. s. ř. užitými na základě § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) rozhodl výrokem I. o vyloučení žaloby proti rozhodnutí žalovaného k samostatnému projednání. 6. Dále se soud zabýval otázkou včasnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. 7. Z žaloby vyplývá, že žalobkyně zaslala dne 3. 2. 2018 Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu žádost o opravu zápisu způsobu využití domu č. p. X v katastru nemovitostí zpět na bytový dům. Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště P. – z., oznámil žalobkyni dopisem ze dne 8. 2. 2018, že ke změně způsobu využití z bytového domu na rodinný dům v katastrálním operátu došlo 3. 1. 2017 v řízení vedeném pod spisovou značkou Z48/2017-210 na základě převzetí způsobu využití jako referenčního údaje z RÚIAN. Editorem údaje je příslušný stavební úřad, který údaj do RÚIAN zapsal. V oznámení o neprovedení opravy chyby v údajích katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště P. – z., ze dne 8. 2. 2018, které je připojeno k žalobě, se uvádí, že změna ve smyslu doplnění způsobu využití „rodinný dům“ v RÚIAN byla provedena editorem na základě kolaudačního rozhodnutí ze dne 2. 4. 2009, č. j. Výst. 332/5-23/09-KU, vydaného Obecním úřadem Velké Přílepy, neboť původně nebyl v RÚIAN žádný způsob využití evidován. V kolaudačním rozhodnutí se uvádí, že jde o stavbu řadového domku. Katastrální úřad kontaktoval pracovnici Obecního úřadu Velké Přílepy, D. K., která vyhotovovala kolaudační rozhodnutí, a potvrdila, že zápis „rodinný dům“ je správný. Dále z žaloby a připojené žádosti o nápravu nesprávného a nezákonného úředního postupu D. K. vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne 28. 6. 2018 podaným dne 29. 6. 2018 vyzvala Obec Velké Přílepy k nápravě provedené změny v RÚIAN a vrácení záznamu „bytový dům“. Uvedla, že změna v RÚIAN měla být provedena pracovnicí žalovaného D. K. poté, co byla vyloučena pro podjatost z projednání a rozhodnutí věci, v níž se žalobkyně domáhá změny domu č. p. X na dům s pěti bytovými jednotkami. Dopisem ze dne 14. 8. 2018 bylo žalobkyni sděleno, že zápis v RÚIAN je proveden správně. 8. Podle ustanovení § 84 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Zmeškání lhůty nelze prominout (§ 84 odst. 2 s. ř. s.). 9. Z citovaného ustanovení vyplývá, že subjektivní lhůta k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu je vázána na vědomost žalobce o nezákonném zásahu (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 2 Afs 144/2004-110, publikované pod č. 735/2006 Sb. NSS). Počátek běhu subjektivní dvouměsíční lhůty k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu je dán okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl o skutečnostech, v nichž spatřuje nezákonný zásah (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. 5 Aps 5/2010-293, publikovaný pod 2386/2011 Sb. NSS). 10. K počátku lhůty podle § 84 odst. 1 s. ř. s. Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, konstatoval, že „[v] řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. je důležité - ačkoliv rozšířený senát této tezi nepřál - rozlišovat různé typy zásahů a zohledňovat specifika tzv. trvajících zásahů. Ústavní soud souhlasí s rozšířeným senátem, že k posouzení povahy zásahu nestačí pouze tvrzení žalobce. Správní soud musí při hodnocení povahy zásahu vycházet z objektivních skutečností a musí na jejich základě vyhodnotit, jakou povahu zásah má. Pokud v té souvislosti ovšem dojde k opačnému závěru než žalobce (např. nebude mít za to, že napadený zásah je trvající, což bude mít dopad na počítání lhůty k podání žaloby a její včasnost), musí dát žalobci možnost na tento odlišný pohled soudu reagovat. Držení dokumentů převzatých při místním šetření v tomto konkrétním případě představovalo trvající zásah. V případě těchto zásahů obecně musí s ohledem na zásadu bezrozpornosti právního řádu platit pravidlo, podle kterého časové právní následky včetně dopadu na počátek běhu subjektivní i objektivní lhůty k podání zásahové žaloby má až ukončení takového zásahu. V případě stále neukončeného trvajícího zásahu pak ústavně-konformní výklad pojmu ‚dozvěděl se‘ (§ 84 odst. 1 věta první s. ř. s.) odpovídá pojmu ‚dozvídá‘, a výklad pojmu ‚došlo‘ (§ 84 odst. 1 věta druhá s. ř. s.), odpovídá pojmu ‚dochází‘.“ 11. Soud se neztotožňuje s žalobkyní, že by změna zápisu způsobu užívání v registru územní identifikace, adres a nemovitostí byla trvajícím zásahem, na který dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, ohledně počátku běhu lhůty v případě neukončených trvajících zásahů. Zápis údaje o způsobu využití stavebního objektu do registru územní identifikace, adres a nemovitostí nepředstavuje neukončený trvající zásah