1 As 13/2015 — Nejvyšší správní soud

54 A 189/2018- 365 - text 19 54 A 189/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: K. p. ž., s., IČO X sídlem X zastoupen advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Štěpánská 640/45, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: 1) A. I. s. r. o., IČO X sídlem X zastoupena advokátem JUDr. Václavem Krondlem sídlem Jiráskova 1343/2, 360 01 Karlovy Vary 2) Č. t. i. a. s., IČO X sídlem X 3) D. D. a. s., IČO X sídlem X zastoupena advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 4) E. s. r. o., IČO X sídlem X zastoupena advokátem Mgr. Václavem Hrabákem sídlem Dušní 906/8, 110 00 Praha 1 5) Ř. s. a d. ČR sídlem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2018, č. j. 128882/2018/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2018, č. j. 128882/2018/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Říčany, stavebního úřadu, ze dne 26. 9. 2017, č. j. 48043/2017-MURI/OSÚ/00029, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 650 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., advokátky. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 17. 12. 2018, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Říčany, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 26. 9. 2017, č. j. 48043/2017-MURI/OSÚ/00029. Stavební úřad svým rozhodnutím k žádosti osoby zúčastněné na řízení 3) povolil změnu umístění stavby komerčního obchodního centra CP Č. na pozemcích p. č. X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X a X v katastrálním území Č. a na pozemku p. č. X v katastrálním území P. s tím, že změnou budou dotčeny pozemky p. č. X, X, X, X, X, X, X, X, X, X a X v katastrálním území Č.. 2. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí ze dne 5. 2. 2018, č. j. 009587/2018/KUSK, zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 8. 2018, č. j. 55 A 31/2018-211 (dostupným stejně jako ostatní rozhodnutí správních soudů na www.nssoud.cz), z důvodu částečné nesrozumitelnosti ohledně aplikace § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a také z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů spočívající v tom, že žalovaný o odvolacích námitkách žalobce jakožto environmentálního spolku bez bližšího rozboru prohlásil, že jsou nepřípustné, aniž zdůvodnil, proč k takovému závěru dospěl. Podle závazného právního názoru měl žalovaný znovu posoudit přípustnost odvolacích námitek žalobce, přípustné odvolací námitky věcně vypořádat a eventuální nepřípustnost některých námitek řádně zdůvodnit. Soud žalovaného dále zavázal, aby přezkoumal soulad rozhodnutí stavebního úřadu a územního řízení s právními předpisy. II. Shrnutí obsahu žaloby 3. Žalobce ke své aktivní žalobní legitimaci uvádí, že je spolkem zaměřeným na ochranu přírody, krajiny, životního prostředí a veřejného zdraví a že byl správními rozhodnutími přímo zkrácen na právu na vykonávání činnosti, právu na příznivé prostředí svých členů usazených v obci P. a rovněž na svých procesních právech. Odkazuje na již zmiňovaný rozsudek zdejšího soudu č. j. 55 A 31/2018-211 a na svá stanoviska uplatněná v předchozím soudním řízení. Žalobce zmiňuje také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2017, č. j. 7 As 303/2016-42, a má za to, že v něm vyslovený názor ohledně nemožnosti spolků hájit zájem na čistém ovzduší, byl vysloven za situace diametrálně odlišné od situace v právě souzené věci. Své právo na účast v řízení a v ochraně životního prostředí žalobce dovozuje i z Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, vyhlášené pod č. 124/2004 Sb. m. s. (dále jen „Aarhuská úmluva“). 4. Podle žalobce nebyly splněny podmínky pro změnu územního rozhodnutí podle § 94 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (srov. čl. II odst. 10 zákona č. 225/2017 Sb.; dále jen „stavební zákon“) a není podle něj možné, aby byl naprosto odlišný záměr vydáván za změnu původního záměru. Že stavba umístěná rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 26. 9. 2017 byla zcela odlišná od stavby umístěné původním územním rozhodnutím, dovozuje žalobce z toho, že jeden původní kompaktní objekt byl rozdělen na čtyři objekty, situované dále od dálnice. Stavební úřad neměl vydat rozhodnutí o změně územního rozhodnutí, ale měl zahájit nové územní řízení od fáze zjišťovacího řízení. O nový záměr se dle mínění žalobce jednalo také proto, že ve věci figurovaly subjekty odlišné od původního vlastníka, jenž žádal o původní územní rozhodnutí. I kdyby existovalo právo neomezených změn jednou umístěné stavby, nelegitimizovalo by obcházení zákonů na ochranu životního prostředí a veřejných zájmů. Argumentace žalovaného, podle něhož odvolací námitka týkající se podmínek pro změnu územního rozhodnutí nezasahovala právní sféru žalobce, je mimoto nepřezkoumatelná a v rozporu s rozsudkem č. j. 55 A 31/2018-211. 5. Stavební úřad měl porušit procesní práva žalobce tím, že mu na jeho žádost nezaslal dokumenty dostupné v elektronické podobě s odůvodněním, že by tím znevýhodnil jednoho účastníka řízení. Žalobce má za to, že ke znevýhodnění by došlo až tehdy, pokud by stavební úřad jednomu účastníku dokumenty zaslal a jinému by je zaslat odmítl. Postup stavebního úřadu byl v rozporu s § 4, § 6 odst. 2, § 7 odst. 1 a § 38 odst. 3 správního řádu. Žalovaný pak tuto otázku nesprávně posoudil. 6. Žalobce dále tvrdí, že výjimka z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů živočichů ze dne 10. 11. 2015 vychází z nesprávného názoru o veřejném zájmu na realizaci komerčního centra. Protože tato výjimka byla vydána později než původní územní rozhodnutí ze dne 16. 2. 2015, má žalobce možnost napadnout ji poprvé až nyní. Žalobce napadá také správnost vyjádření ze dne 13. 7. 2017, podle něhož záměr žadatele nepodléhal posuzování vlivů na životní prostředí a platil pro něj závěr zjišťovacího řízení ze dne 4. 9. 2014. Žalobce se domnívá, že dotčený orgán izolovaně hodnotil emisní potenciál projektu, nevzal do úvahy aktuální stav životního prostředí, spokojil se s předloženou dílčí agregací dalších připravovaných projektů a ignoroval dostupné informace o jejich skutečném rozsahu. Závěr o kumulovaných efektech byl dle žalobce nesprávný a podkladová rozptylová a hluková studie nebyla opřena o správná data. V souvislosti s tím žalobce zdůrazňuje, že nebylo posouzeno připojení na pozemní komunikaci a že změnou původní obslužné komunikace na tranzitní dojde k dramatickému nárůstu dopravy, který nebyl v hlukové ani rozptylové studii zohledněn. 7. Žalobce upozorňuje také na překročení imisních limitů pro benzo[a]pyren, přičemž má za to, že závěr orgánu ochrany životního prostředí by mohl být kladný pouze tehdy, kdyby v dotčené lokalitě nebyl překročen žádný zákonný limit. Žalobce je přesvědčen o tom, že další záměr v lokalitě nelze povolit, byť by byly jeho izolované dopady shledány podlimitními. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že je na záměr žadatele třeba nahlížet jako na pouhou změnu územního rozhodnutí, neboť z věcného hlediska se jednalo o nový záměr, který vyžadoval samostatné řízení. Namítá také nezákonnou „salámizaci“ záměru, čímž rozumí ustoupení od náležitého projednání záměru komerční zóny Č. j. dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“) a přistoupení k jednotlivému projednávání podlimitních záměrů, jakým je i CP Č.. Žalobce má dále za to, že důvody odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) v této věci neobstojí a nemají oporu v realitě. V neposlední řadě žalobce pokládá rozhodnutí stavebního úřadu za nepřezkoumatelné a uvádí, že stavební úřad nesprávně určil okruh účastníků řízení, neboť jimi měla být i obec P. a D. III. Shrnutí podání žalovaného a osob zúčastněných na řízení 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že se žalobními důvody zabýval v napadeném rozhodnutí, neboť se shodují s odvolacími námitkami. Žalovaný nadále zastává názory vyjádřené v napadeném rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 9. Osoba zúčastněná na řízení 1) ve svém vyjádření předně zdůrazňuje, že rozhodnutí stavebního úřadu v této věci je rozhodnutím o změně původn