10 As 24/2015 — Nejvyšší správní soud

44 A 41/2018- 109 - text 16 44 A 41/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: B. D. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2018, č. j. 041873/2018/KUSK/OSA/ ZAM, sp. zn. SZ_041873/2018/KUSK/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Mělník, odboru dopravních a správních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 2. 2018, č. j. 10486/DSA/18/JABA, sp. zn. DSA/16733/JABA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen „zákon o silničním provozu“) a přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za což mu byla uložena souhrnná pokuta ve výši 3 500 Kč a podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce uplatnil v žalobě řadu námitek. Konkrétně namítal, že měření rychlosti bylo provedeno v rozporu s Návodem k obsluze měřícího zařízení RAMER 10C (dále jen „návod k obsluze“), že vozidlo, které je na výstupu z rychloměru, není vozidlem žalobce, že rozhodující úřední osoby jsou podjaté, že není zřejmé, proč byla při měření zohledněna právě odchylka 3 km/h, že nebyla zohledněna pro žalobce příznivější nová právní úprava, že při ukládání sankce nebylo přihlédnuto ke všem přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná, či že sankce byla uložena podle nesprávného, resp. neexistujícího ustanovení zákona o silničním provozu. Závěrem žalobce vyjádřil nesouhlas se zveřejňováním jeho osobních údajů a osobních údajů jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu. Z důvodu značné rozsáhlosti uvádí soud bližší argumentaci žalobce až dále v odůvodnění rozsudku. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyjádřil se k jednotlivým námitkám. Z důvodu značné rozsáhlosti žalobních bodů uvádí soud argumentaci žalovaného také až dále v odůvodnění rozsudku. 4. V replice na vyjádření žalovaného se pak žalobce vyjadřuje k některým argumentům žalovaného. Opět z důvodu jejich obsáhlosti budou uvedeny dále v odůvodnění a zahrnuty do vypořádání žalobních bodů. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 5. Ze správního spisu soud zjistil, že správní orgán I. stupně obdržel od Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, dopravního inspektorátu územního odboru Mělník oznámení přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu ze dne 15. 3. 2017, č. j. KRPS-81004-6/PŘ-2017-010606 (dále jen „oznámení přestupku“), ve kterém je konstatováno, že „dne 11. 3. 2017 v 08:43 hodin řídil pan B. D. v obci Byšice na silnici I/16 OA X, rz X, r. v. 2011, barva Š. M.. […] Řidiči bylo sděleno, že vozidlu, které řídí, byla naměřena rychlost v obci Byšice radarem R10C na silnici I/16 u č. p. 254 a to 79 km/h v místě, kde je povolena rychlost do 50 km/h, číslo fotky 1449, čas 05:43 hodin. Dále bylo řidiči sděleno, že vozidlo, které řídí, má propadlou technickou kontrolu – platnost do 9. 3. 2017 […]“. 6. Doručením žalobci dne 25. 4. 2017 zahájil správní orgán I. stupně přestupkové řízení za přestupky podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení § 5 odst. 1 písm. a) a § 18 odst. 4 téhož zákona a předvolal žalobce k ústnímu jednání. Pro zastupování v tomto správním řízení žalobce udělil plnou moci Ing. M. J.. Dne 15. 5. 2017 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno vyjádření žalobce, který vznesl námitku rozpornosti provedeného měření rychlosti s návodem k obsluze, což doložil vzorcem, z něhož má být patrno, že žalobcovo vozidlo bylo vyfotografováno pod jiným úhlem, než pod jakým fotografováno být mělo. Rovněž zpochybnil, zda obsluha měřícího zařízení ustavila vozidlo v souladu s návodem k obsluze před tím, než započala s měřením. Dne 27. 6. 2017 žalobce vznesl námitku podjatosti proti každému zaměstnanci správního orgánu I. stupně, včetně tajemníka a starosty, místostarosty města Mělník. O těchto námitkách rozhodovali jednotliví představení správního orgánu I. stupně, resp. žalovaný postupně s tím, že poslední odvolací rozhodnutí ve věci namítané podjatosti byla žalovaným vydána dne 14. 5. 2018. 7. Dne 22. 2. 2018 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu „porušením § 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustil z nedbalosti vědomé, když dne 11. 3. 2017 v 08:43 hod. v obci Byšice na silnici 1/16 u domu č. p. 254 řídil motorové vozidlo tovární značky M. B., registrační značky X a byla mu naměřena silničním radarovým rychloměrem RAMER 10C rychlost 79 km/hod. (po odečtení tolerance měřícího zařízení 76 km/hod.), v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 50 km/hod. Došlo tak k překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o nejméně 26 km/hod.“ a přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu „porušením § 5 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustil z nedbalosti nevědomé, když dne 11. 3. 2017 v 08:43 hod. v obci Byšice na silnici 1/16 u domu č. p. 254 řídil motorové vozidlo tovární značky M.B., registrační značky X a kontrolou vozidla bylo zjištěno, že nesplňuje technické podmínky pro provoz na pozemních komunikacích - platnost technické kontroly skončila dne 9. 3. 2017.“ Za uvedené jednání byla žalobci uložena podle ustanovení § 125c odst. 5 písm. g) a § 125c odst. 5 písm. f) zákona o silničním provozu pokuta ve výši 3 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 8. Dne 13. 3. 2018 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno blanketní odvolání podané elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu. Přípisem doručeným dne 23. 3. 2018 vyval správní orgán I. stupně žalobce k odstranění vady absence podpisu a k doplnění odvolání o odvolací námitky v souladu s ustanovením § 82 odst. 2 správního řádu. Žalobce odvolání doplnil v tom smyslu, že měření bylo provedeno v rozporu s návodem k obsluze a navrhl provést důkaz výslechem zasahující hlídky, dále že se správní orgán I. stupně nevypořádal s jím předloženým důkazem – vzorcem – který předložil na podporu svého tvrzení, že nebyl zjištěn stav věci v souladu se zásadou materiální pravdy, že vozidlo, které je na výstupu z rychloměru není vozidlem žalobce, že není přezkoumatelná použitá odchylka měření, neboť její užití nebylo nijak zdůvodněno, že není zřejmé, jak správní orgán I. stupně dospěl k výši sankce a odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2013, č. j. 5 As 280/2016-23 a ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 As 64/2005-63 a Krajského soudu v Ústí na Labem, pobočky v Liberci, č. j. 59 A 40/2011-132. Dále namítal, že se správní orgán I. stupně nezabýval tím, zda novější právní úprava není pro žalobce příznivější a současně tvrdí, že tomu tak je, neboť zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) umožňuje uložit pokutu pod spodní hranici sankční sazby či výslovně zakotvuje polehčující okolnosti. Žalobce rovněž namítal, že bylo přihlédnuto k již zahlazeným přestupkům žalobce. 9. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. V odůvodnění uvedl, že neshledal žádné vady, které by zakládaly nesprávnost či nezákonnost postupu správního orgánu I. stupně. Protiprávní jednání bylo žalobci spolehlivě a nade vší pochybnost prokázáno zejména fotografií pořízenou „Silničním radarovým rychloměrem RAMER 10 C“, v. č. měřidla 15/0233 a v. č. senzoru 15/0878 (dále jen „rychloměr“), zachycující osobní motorové vozidlo žalobce při překročení rychlosti. Z fotografie (záznamu) pak nepochybně vyplývá, že v měřeném úseku silnice č. I/16, v obci Byšice bylo v inkriminovaném čase a místě zdokumentováno osobní motorové vozidlo tovární značky M. B., registrační značky X, kterému byla rychloměrem naměřena rychlost jízdy 79 km/h. Žalovaný neměl žádné pochybnosti o tom, že šlo o vozidlo řízené žalobcem, ani o výši naměřené rychlosti, což dovodil z Ověřovacího listu č. X s dobou platnosti do 30. 11. 2017