51 A 5/2018

Navrhovatelka a) jako výlučná vlastnice pozemků parc. č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X a č. X v katastrálním území V. u P., které jsou v územním plánu obce V. zahrnuty do lokality P1, a dále vlastnice pozemků parc. č. X, č. X, č. X, č. X, č. X a č. X v katastrálním území V. u P., které jsou v územním plánu obce V. zahrnuty do lokalit Z17A a Z17B, dále navrhovatelky b) a c), které jsou spoluvlastnicemi pozemků (každá z navrhovatelek vlastní ideální polovinu pozemků) parc. č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X a č. X v katastrálním území V. u P., které jsou v územním plánu obce V. zahrnuty do lokalit Z17A, Z17B a Z27C, a navrhovatelka c), která je výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X a č. X v katastrálním území V. u P., které jsou v územním plánu obce V. zahrnuty do lokality Z1A, se návrhem podaným dne 30. 8. 2018 zdejšímu soudu domáhaly zrušení opatření obecné povahy č. 1/2018 vydaného usnesením zastupitelstva obce Vestec č. j. 15/20/2 ze dne 31. 1. 2018, a to v rozsahu pozemků parc. č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X a č. X v katastrálním území V. u P., a zrušení rozhodnutí zastupitelstva obce V. o námitkách, které je součástí výše specifikovaného opatření obecné povahy.

Navrhovatelky uvedly, že je napadený územní plán v rozporu s hmotným právem a neproporcionálně zasahuje do jejich práv, čímž dochází k porušení kroků č. 4 a 5 algoritmu přezkumu opatření obecné povahy tak, jak jej vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98. Rozpor s hmotným právem spočívá v tom, že opatření obecné povahy neobsahuje odůvodnění podle požadavků § 18 odst. 3 in fine zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „stavební zákon“), tj. konkretizaci ochrany veřejných zájmů podle ustanovení § 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně zemědělského půdního fondu“). Dále navrhovatelky upozornily, že nejen že napadený územní plán neobsahuje výše uvedené odůvodnění, ale navíc je v rozporu se zásadou stanovenou v § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, když v rozporu s ustanovením § 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách, ve znění pozdějších předpisů nezabezpečuje přístupnost pozemků a jejich využití tak, aby byly vytvořeny podmínky pro racionální využití. Dotčené pozemky navrhovatelek totiž budou rozděleny plánovaným koridorem pro MHD tak, že vzniknou malé trojúhelníky, které bude obtížné racionálně obhospodařovat.

Dále navrhovatelky namítaly nedostatky územního plánu v tom, že nezohledňuje skutečný stav. Konkrétně se jedná o plochu vymezenou v územním plánu P1, u které je stanoveno, že se jedná o opuštěný areál a brownfield, avšak ve skutečnosti se zde nachází areál aktivně využívaný společností OBAL Expert a.s. Jelikož plocha P1 je v územním plánu vymezena jako smíšená obytná plocha, ve které je stanoveno jako nepřípustné využití pro výrobní a skladové plochy a areály, stavby a zařízení dopravní infrastruktury včetně logistických center a stavby pro obchod o výměře větší než 1 000 m2, nemohou nájemníci navrhovatelky a) rozšířit svoje podnikání, a navrhovatelka a) je tak krácena nejen na svém vlastnickém právu, ale též na právu svobodně podnikat.

Navrhovatelka a) dále namítala i faktickou neuskutečnitelnost územního plánu, neboť cílem stanovení plochy P1 a omezení jejího využití je uvolnění území pro vybudování nového centra obce, ovšem plocha P1 (ani její část) není vymezena ani jako plocha veřejně prospěšné stavby s možností vyvlastnění, ani jako plocha veřejně prospěšné stavby s možností uplatnění předkupního práva. Vzhledem k tomu, že je navrhovatelka a) vlastnicí pozemků patřících do plochy P1 a s jejich plánovaným využitím nesouhlasí a nehodlá pozemky prodávat, není fakticky uskutečnitelný záměr vybudování nového centra obce právě na této ploše.

Navrhovatelky dále společně namítaly, že je neproporcionálně zasaženo do jejich práv, zejména do vlastnického práva. Vymezením podmínek užití ploch P1 a Z1A pro vybudování nového centra obce nejsou dodrženy zásady subsidiarity a minimalizace zásahu do vlastnických práv navrhovatelek, který v tomto rozsahu není možné spravedlivě požadovat na žádném vlastníku bez dalšího. Zásah do vlastnických práv navrhovatelek není činěn v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, neboť vymezení nového centra obce omezuje podmínky užití ploch P1 a Z1A o rozloze 22 480 m2, plánuje nereálně odstranění aktivně využívaných skladových hal a zcela opomíjí skutečnost, že je nové centrum obce lokalizováno na pozemcích, které jsou ze 100 % vlastněny soukromými osobami.

Dále navrhovatelky namítaly, že pro vedení koridoru WD1B přes jejich pozemky zahrnuté do ploch Z17A, Z17B a Z27C nejsou dodrženy zásady subsidiarity a minimalizace zásahu. Územní plán nijak neodůvodňuje, proč nelze trasování koridoru změnit tak, jak navrhovatelky navrhovaly, tedy přes pozemky parc. č. X a parc. č. X, a proč je zvolená trasa nejméně invazivní a nejšetrnější variantou ve vztahu k právům navrhovatelek.

V poslední části návrhu navrhovatelky namítaly, že nebyly řádně vypořádány jimi uplatněné námitky. Navrhovatelky uvedly, že v části rozhodnutí o námitkách, které je součástí odůvodnění územního plánu, nejsou uvedeny všechny námitky, které uplatnily, obsah některých námitek neodpovídá obsahu námitek tak, jak je uplatnily, a v odůvodnění rozhodnutí o námitkách odpůrkyně reaguje na jiné skutečnosti, než které navrhovatelky namítaly. Odůvodnění je navíc stručné a nepřezkoumatelné. Navrhovatelky uvedly, že uplatnily celkem sedm námitek, avšak pořizovatel územního plánu se vypořádal pouze s pěti, zcela chybí vypořádání námitky týkající se dodržení principu proporcionality a minimalizace zásahu do práv navrhovatelek a námitky týkající se nemožnosti poznat regulativy daného území (ploch P1, Z1A, Z17A, Z17B a Z27C) až do doby vydání regulačního plánu obce.

Odpůrkyně k podanému návrhu uvedla, že napadené opatření obecné povahy bylo vydáno v souladu se zákonem, je tak v souladu s procesními i hmotněprávními předpisy a je proporcionální, v souladu s § 18 a § 19 stavebního zákona. Dále odpůrkyně vyjádřila přesvědčení, že je územní plán v souladu s § 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, a odkázala na souhlasné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu s nezemědělským využitím stanovených ploch v návrhu územního plánu. Odpůrkyně také uvedla, že pozemky navrhovatelek dotčené trasou koridoru WD1B a plochami Z17A, Z 17B a Z27C jsou zařazeny do půd nejnižší třídy ochrany, tj. IV. a V. třídy ochrany. Koridor hromadné dopravy WD je veřejně prospěšnou stavbou a jedná se o klíčovou dopravní stavbu pro hromadnou dopravu v území přetíženém individuální automobilovou dopravou. Pro koridor bylo vydáno souhlasné stanovisko EIA a také vyhodnocení SEA považuje koridor za akceptovatelný. Nově zastavitelné plochy Z17A, Z17B a Z27C byly částečně jako zastavitelné plochy navrženy již v předchozí územně plánovací dokumentaci a vyhodnocení jejich potřeby je provedeno v kapitole A.5. Ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu odpůrkyně uvedla, že v době pořizování územního plánu se jednalo o opuštěný areál a plochu.

V souvislosti se zařazením plochy P1 do kategorie ploch přestavby odkázala odpůrkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 4 As 220/2016-198, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že „kategorii ploch přestavby je (při nedostatku jakékoliv další práce s tímto pojmem v platném právu) podle Nejvyššího správního soudu třeba chápat pouze jako zdůraznění potřebnosti změny v regulovaném území v souvislosti s jeho (zpravidla) nevyhovujícím stávajícím stavem. Přitom může jít jak o plánované změny pozemků již dříve zastavitelných (zastavěných), tak i o změny pozemků doposud nezastavitelných, resp. umístěných v nezastavěném území.“ Zpracovatel a pořizovatel územního plánu na základě průzkumu předmětné lokality ji vyhodnotil jako znehodnocené území s nevyhovujícím stavem (pouhá zpevněná plocha sloužící jako skladiště a parkovací plocha), a proto ji definoval jako plochu přestavby. Dále odpůrkyně uvedla, že i kdyby soud shledal, že se o plochu přestavby ve smyslu definic stavebních předpisů jednat nemělo, nemohlo to zasáhnout do hmotných práv navrhovatelek. V uvedené ploše se nemění zastavitelnost (uvedená plocha zůstává zastavitelná), mění se pouze funkční využití zastavitelné plochy. K tomu by byla odpůrkyně oprávněna, i pokud by se o plochu přestavby nejednalo. Je právem odpůrkyně, nikoli navrhovatelek, definovat funkční využití území obce, pokud tak činí proporcionálně.

Odpůrkyně má za to, že nedošlo k neproporcionálnímu zásahu do práv navrhovatelek, neboť vymezit nové centrum obce je ve veřejném zájmu. Tento veřejný zájem je pak popsán v územním plánu i jeho odůvodnění, přičemž odpůrkyně odkázala i na vypořádání námitek navrhovatelek, kde byl důvod pro vymezení též řádně popsán a zdůvodněn. Podle odpůrkyně je podstatné, že územní plán plochy P1 a Z1A vymezuje ve funkční ploše S – smíšené obytné. Podrobnější vymezení centra obce a regulace předmětných pozemků, vůči kterému navrhovatelky brojí, bude činěno až regulačním plánem RP-1. Navrhovatelky však nebrojí proti zadání regulačního plánu RP-1. Odpůrkyně je tak přesvědčena, že navrhovatelkami namítaný zásah nemůže být způsoben územním plánem, ale jejich námitky reálně směřují do nižší formy územně plánovací dokumentace. Navrhovatelky budou mít možnost uplatnit námitky v procesu pořizování regulačního plánu. Dále odpůrkyně uvedla, že původní platný územní plán obce stanovoval na předmětných pozemcích funkční plochu VP – území průmyslové výroby a skladů, OS – smíšené obytné území a OC – čistě obytné území. Plochy OS a OC jsou totožné, resp. obdobné předchozí funkční regulaci, stanovením ploch Z1A proto podle odpůrkyně vůbec nemohlo dojít k zásahu do hmotných práv navrhovatelek. Odpůrkyně nesouhlasí ani s námitkami navrhovatelek ohledně neproporcionálního trasování koridoru WD1B. Dotčené plochy Z17A, Z17B a Z27C jsou zařazeny do půd nejnižší třídy ochrany (IV. a V.). Tvrzení navrhovatelek ve smyslu zabezpečení přístupnosti a využití pozemků za účelem vytvoření podmínek pro racionální hospodaření nemůže být předmětem přezkumu územního plánu. Trasa koridoru navazuje na trasu na území obce Jesenice a míří k plánované trase metra D v Písnici. Jeho trasa tak musela být koordinována s dalšími obcemi, tj. Jesenicí a Prahou. V závěru této části odpůrkyně zdůraznila meze soudního přezkumu tak, jak je vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73, a Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 482/10.

K návrhu na zrušení rozhodnutí o námitkách odpůrkyně uvedla, že je opožděný, neboť lhůta pro podání žaloby ve smyslu § 65 s. ř. s., kterým může být rozhodnutí o námitkách napadáno, činí dva měsíce od jeho doručení a tato lhůta již uplynula. K věcnému přezkumu námitek odpůrkyně uvedla, že námitky podané navrhovatelkami obsahovaly jednotlivý nestrukturovaný text, ve kterém nebyly jednotlivé námitky číslovány, proto nelze jednoduše určit, že obsahovaly sedm námitek a následně tvrdit, že bylo vypořádáno pouze námitek pět. Odpůrkyně námitky přeformulovala a strukturovala, avšak žádné klíčové pasáže nevynechala. Dále odpůrkyně uvedla s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010-130, že mírou konkrétnosti či obecnosti podaných námitek je předurčen požadavek na jejich vypořádání.

Navrhovatelky v replice k vyjádření odpůrkyně znovu zopakovaly, případně částečně rozšířily argumentaci uvedenou již v návrhu a dále upravily petit, ve kterém se domáhaly zrušení opatření obecné povahy č. 1/2018 vydaného usnesením zastupitelstva obce Vestec č. j. 18/20/2 ze dne 31. 1. 2018, v rozsahu grafické i textové části územního plánu obce Vestec a vymezení ploch: 1) plocha přestavby P1 ve vztahu k pozemkům parc. č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X a č. X v katastrálním území V. u P., 2) zastavitelná plocha Z1A ve vztahu k pozemkům parc. č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X a č. X v katastrálním území V. u P. a 3) plocha WD1B ve vztahu k pozemkům parc. č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X a č. X v katastrálním území V. u P. Navíc požadovaly zrušení rozhodnutí zastupitelstva obce Vestec o námitkách, které je součástí opatření obecné povahy č. 1/2018 vydaného usnesením zastupitelstva obce Vestec č. j. 18/20/2 ze dne 31. 1. 2018, v rozsahu výroků o námitkách navrhovatelek, které jsou v tomto rozhodnutí označeny jako námitky č. 5 a) až e).

O návrhu rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2018, č. j. 51 A 5/2018-73, který však Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č. j. 8 As 398/2018-58 (dále jen „kasační rozsudek“), zrušil, neboť shledal, že zdejší soud nepřípustně vykročil z rámce řízení vymezeného návrhovým petitem (viz body 24 až 29). Ohledně vypořádání dalších návrhových bodů Nejvyšší správní soud závěrům zdejšího soudu přisvědčil, případně je ponechal na novém posouzení soudu při novém projednání. Soud se proto vázán právním názorem vyjádřeným v kasačním rozsudku zaměřil pouze na odstranění vytýkaného pochybení, ve zbytku pak setrval na svých dříve přijatých právních závěrech, které v nezměněné podobě přebírá i do odůvodnění tohoto rozsudku. Procesní pochybení, spočívající v nezaslání repliky navrhovatelek odpůrkyni k případnému vyjádření k upravenému petitu a dalším navrhovatelkami uváděným skutečnostem, jichž se zdejší soud v předchozím řízení dopustil, nepovažoval Nejvyšší správní soud za natolik závažná, aby i pro ně zdejší rozsudek zrušil, pročež se jimi zdejší soud nebude již blíže zabývat. Ostatně odpůrkyně byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila k poslednímu vyjádření navrhovatelek po vydání kasačního rozsudku, a byla jí tím poskytnuta možnost vyjádřit se i k jejich předchozí replice, čímž byl uvedený nedostatek odstraněn.

Po zrušení předchozího rozsudku zdejšího soudu kasačním rozsudkem navrhovatelky ve svém vyjádření uvedly, že jsou vlastnicemi všech pozemků v ploše Z1A, a lze ji tedy zrušit bez dalšího jako celek. Pokud jde o plochu P1, pak navrhovatelky jsou vlastnicemi všech pozemků, vyjma jediného pozemku parc. č. X, který je ve vlastnictví státu s právem hospodařit pro Lesy ČR, s.p. Dále navrhovatelky připouštějí, že v petitech chybí pozemek parc. č. X, který by nicméně do rušené plochy měl být zahrnut rovněž. Navrhovatelky dodávají, že ze všech jejich písemných podání je patrné, že brojí proti záměru obce ve vztahu k předmětným plochám jako celku. K ploše WD1B navrhovatelky uvádějí, že i v tomto případě by měla být plocha zrušena jako celek, nikoliv pouze v částech, které byly označeny v petitu. Poukazují i na závěry kasačního rozsudku. Navrhovatelky setrvávají na podaném návrhu.

Odpůrkyně po zrušení předchozího rozsudku kasačním rozsudkem ve vyjádření nejprve odkázala na vyjádření k návrhu ze dne 8. 10. 2018. Dále poukázala na dispoziční zásadu, v jejímž důsledku již nelze po jeho podání návrh rozšiřovat o další návrhové body. Odpůrkyně je přesvědčena, že územní plán byl vydán v souladu s procesními i hmotněprávními předpisy a je proporcionální, v souladu s § 18 a § 19 stavebního zákona. Nesouhlasí s namítanou nicotností napadeného územního plánu, neboť jde o kategorii, která dopadá na rozhodnutí, nikoli na opatření obecné povahy. Nadto, faktická neuskutečnitelnost rozhodnutí musí dosahovat takové intenzity, pro niž nelze rozhodnutí vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Napadený územní plán však uskutečnitelný je. Nástroje vedoucí k uskutečnění (prosazení) záměru volila odpůrkyně s ohledem na úroveň územně plánovací dokumentace a právě též s ohledem na zásadu proporcionality, tedy tak, aby co nejméně zasahovaly do práv vlastníků pozemků. Odpůrkyně dodala, že bude s pořizovatelem zvažovat uplatnění předkupního práva ve smyslu § 101 stavebního zákona v rámci pořízení regulačního plánu RP1 pro předmětnou lokalitu.

Odpůrkyně dále namítla, že areál v ploše P1 byl v době pořizování návrhu územního plánu opuštěným areálem a plochou, nikoli jak tvrdí navrhovatelky aktivně využívaným areálem. Proporcionalitou návrhu se ve vztahu k ploše WD1B zabývalo a argumentovalo předchozí vyjádření odpůrkyně ze dne 8. 10. 2018. Odpůrkyně závěrem připomněla meze soudního přezkumu a judikatorně dovozenou zásadu zdrženlivosti soudů v těchto věcech (s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, a usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 482/10). Ve vztahu k distribuci zátěže na jednotlivé vlastníky odpůrkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103. Odpůrkyně setrvala na svém návrhu, aby soud návrh zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 9. 7. 2012 byla doručena Městskému úřadu Černošice žádost odpůrkyně o pořízení nového územního plánu a návrhy na pořízení změny územního plánu podané občany obce a vlastníky pozemků. Odpůrkyně uveřejnila dne 10. 5. 2013 veřejnou vyhláškou oznámení o projednávání a doručení návrhu zadání územního plánu, ve kterém informovala o možnosti podat do 15 dnů od doručení této veřejné vyhlášky písemné připomínky.

Ve spisu je dále založena písemnost ze dne 10. 6. 2013 nazvaná jako připomínky k návrhu zadání územního plánu Vestec, kterou zaslala pořizovateli navrhovatelka a) a ve které mj. rozporovala trasu koridoru pro městskou hromadnou dopravu a připojila v příloze nákres jí navrhované varianty. Dále v připomínkách vyjádřila nesouhlas s vybudováním náměstí a nových ulic na jejích pozemcích, neboť na těchto pozemcích zemědělsky hospodaří, což by jí bylo novou zástavbou znemožněno.

Dne 10. 9. 2015 bylo pořizovateli územního plánu doručeno koordinované stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „KÚSK“), který vyjádřil souhlas s nezemědělským využitím lokalit Z6, Z7, Z12, Z13, Z14, Z17A, Z17B, Z26, Z27C, WD1B, WD2, WD3 a RP01 a nesouhlas s nezemědělským využitím lokalit Z15B, Z16A, Z16B, Z22A, Z23, WD1A a WD1C, neboť se všechny tyto lokality nacházely na nejkvalitnějších půdách zařazených dle bonity do I. a II. třídy ochrany.

Dne 25. 2. 2016 byla pořizovateli doručena změna výše uvedeného stanoviska KÚSK, ve kterém dodatečně souhlasil s nezemědělským využitím lokalit WD1A, WD1C a Z15B za předpokladu, že bude vypuštěn zábor zemědělské půdy s BPEJ zařazenými do II. třídy ochrany, a Z22A a Z23 za předpokladu, že bude vypuštěn zábor zemědělské půdy s BPEJ zařazenými do I. třídy ochrany.

Dne 7. 9. 2015, tj. ještě před konáním veřejného projednání návrhu územního plánu, byly pořizovateli územního plánu doručeny připomínky navrhovatelek a), b) a c) aj. K. Navrhovatelky v připomínkách uvedly, že trasu koridoru WD1B je možné vést mimo vznikající zástavbu Vestce, že navrhují, aby byl koridor veden částečně přes pozemek ve vlastnictví státu parc. č. X a pozemek ve vlastnictví obce V. parc. č. X a přes pozemky parc. č. X, č. X, č. X, č. X, č. X, č. X atd. Dále namítaly porušení hierarchie územně-plánovací dokumentace a rozpor návrhu s cíli a úkoly územního plánování. V souvislosti s výstavbou nového centra obce s náměstím vyjádřily nesouhlas s vymezením plochy P1 jako plochy přestavby, neboť uvedené pozemky mají být zemědělsky využívány a dále jsou využívány jako výrobní a manipulační plocha. Dále namítaly rozpor návrhu s ustanoveními §43 a § 61 stavebního zákona, jeho nepřiměřenost a neurčitost. Také nesouhlasily s rozšířením Vídeňské ulice a s přestavbou křižovatky Vídeňské ulice s ulicí Hodkovickou a Vesteckou.

Dne 25. 7. 2017 byly pořizovateli územního plánu v souvislosti s veřejným projednáním návrhu územního plánu doručeny námitky navrhovatelek a), b) a c) a J. K., které se týkaly lokalit Z1A, P1, Z17A, Z17B, Z27C a plochy dopravní infrastruktury WD1B. Jelikož navrhovatelky učinily vypořádání těchto námitek součástí návrhu na zahájení soudního řízení, uvede soud konkrétní znění námitek až v další části rozsudku.

Dne 12. 7. 2017 obdržel pořizovatel územního plánu vyjádření k návrhu územního plánu od Státního pozemkového úřadu, ve kterém bylo mj. uvedeno, že „návrh územního plánu Obce Vestec bezprostředně souvisí se záborem zemědělské půdy. Při pořizování územního plánu je nutné zachovat zpřístupnění zemědělsky obhospodařovaných pozemků, zejména v lokalitách navazujících na zastavěnou část obce.“

Usnesením zastupitelstva obce Vestec ze dne 31. 1. 2018, č. 18/20/2, byl vydán územní plán obce Vestec, a to formou opatření obecné povahy č. 1/2018. V textové části územního plánu je na str. 8 v části C.3 Vymezení zastavitelných ploch a ploch přestavby uvedeno: „V řešeném území jsou vymezeny 3 plochy přestavby: P1, výměra [ha]: 0,78, způsob využití: S, Podmínky využití: vydat regulační plán RP 01, odstranit brownfield na velmi významném místě obce, uvolnit území pro vybudování nového centra obce“, dále je zde uvedeno, že „ÚP vymezuje celkem 27 zastavitelných ploch (členěných na dílčí lokality): Označení plochy: Z1A, Výměra [ha]: 1,468, způsob využití: S, Podmínky využití: vydat regulační plán RP01, vybudovat nové centrum obce s náměstím.“ Na str. 43 v části „K. Vymezení ploch a koridorů“, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno vydáním regulačního plánu, a zadání regulačního plánu se uvádí: „Označení plochy: RP-01 Vestec centrum, Využití ploch, požadavky k řešení: plochy S; stanovení uliční čáry ulic Vestecké a Hodkovické, kultivované řešení křižovatky Vestecká, Hodkovická/Vídeňská, vymezení nového společenského prostranství – nového náměstí, řešení prostoru Vestecké návsi, a přilehlých veřejných prostorů, výšková a polohová regulace zástavby a provázanost se stávajícím územím.“

Soud (shodně jako v předchozím rozsudku) nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Podle § 101a odst. 1 s ř. s. „návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.“ Mezi tyto podmínky je třeba řadit především existenci opatření obecné povahy, aktivní žalobní legitimaci navrhovatele a formulaci žalobního návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008-34).

Územní plán se v souladu s ustanovením § 43 odst. 5 stavebního zákona vydává formou opatření obecné povahy podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Napadený územní plán byl vydán zastupitelstvem odpůrkyně dne 31. 1. 2018 a o existenci opatření obecné povahy tedy není sporu. Navrhovatelky jsou, jak vyplývá z katastru nemovitostí (LV č. X, LV č. X a LV č. X v katastrálním území Vestec u Prahy) a grafické části napadeného opatření obecné povahy, vlastnicemi pozemků dotčených napadeným územním plánem. Navrhovatelky současně tvrdí, že byly tímto územním plánem zkráceny na svých právech, neboť vydaný územní plán neproporcionálně zasahuje do jejich vlastnických práv. Navrhovatelky tedy jsou v souladu s ustanovením § 101a odst. 1 s. ř. s. v projednávané věci k podání návrhu aktivně procesně legitimovány. Třetí podmínkou projednatelnosti návrhu na zrušení opatření obecné povahy je formulace závěrečného návrhu v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení § 101a s. ř. s., resp. meritorně projednatelný závěrečný návrh (petit). Vzhledem k tomu, že se navrhovatelky domáhají zrušení napadeného opatření obecné povahy v jeho částech dotýkajících se sporných pozemků, je třeba považovat za splněnou i tuto podmínku řízení o podaném návrhu. Návrh byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.) a obsahuje požadované náležitosti (§ 101b odst. 2 s. ř. s.).

Podle § 101b odst. 4 s. ř. s. platí, že ustanovení § 34, s výjimkou odstavce 2 věty první a odstavce 4, a § 76 se použijí přiměřeně.

Při rozhodování o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je soud vázán důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Toto pravidlo soudního přezkumu opatření obecné povahy bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2012 novelou provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. Podle dřívější úpravy soud nebyl vázán právními důvody návrhu; mohl tedy napadené opatření obecné povahy nebo jeho část zrušit i z jiných důvodů než z těch, které navrhovatel vytkl. Aplikoval tedy vždy kompletní algoritmus (test) přezkumu, který byl pro tyto účely vymezen judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, publikovaný pod č. 740/2006 Sb. NSS). Soud bude při přezkumu opatření obecné povahy algoritmus (test) přezkumu v celém rozsahu aplikovat pouze za předpokladu, že navrhovatel všechny jeho kroky zahrne do návrhových bodů (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Při samotném věcném posouzení návrhu soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

Soud připomíná, že Nejvyšší správní soud v kasačním rozsudku zdejšímu soudu vytkl jednak to, že v původním rozsudku překročil rozsah návrhu uplatněného navrhovatelkami, když zrušil napadené opatření obecné povahy v části, jíž se vymezují plochy P1, Z1A a koridor kapacitní hromadné dopravy WD1B a i v části zadání regulačního plánu RP01, ač se navrhovatelky v původním návrhu domáhaly zrušení daného opatření obecné povahy toliko v rozsahu v návrhu uvedených pozemků, přičemž posléze petit v replice upravily tak, že navrhly opatření obecné povahy sice zrušit v rozsahu grafické a textové části územního plánu vymezení využití daných ploch, avšak opět ve vztahu k pozemkům, jejichž výčet je v návrhovém petitu u každé z ploch uveden. Dále Nejvyšší správní soud zdejšímu soudu uložil, aby v rámci nového projednání věci při posouzení žalobní námitky týkající se dostatečnosti odůvodnění vymezení plochy přestavby P1 zohlednil části odůvodnění citované Nejvyšším správní soudem v bodě 36 kasačního rozsudku. Právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v kasačním rozsudku je soud při novém posouzení věci vázán.

Soud návrh věcně projednal a rozhodl o něm bez jednání v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Soud nesdílí názor navrhovatelek uvedený ve vyjádření po zrušení předchozího rozsudku zdejšího soudu Nejvyšším správním soudem, týkající se možnosti soudu vykročit z rozsudečného návrhu, který navrhovatelky vymezily v návrhu na zrušení opatření obecné povahy, ve znění repliky, jíž byl rozsudečný návrh upraven. Nejvyšší správní soud v kasačním rozsudku vyslovil jasný názor, že soud není oprávněn vykročit z rozsahu, v jakém navrhovatel v návrhu na zrušení opatření obecné povahy vymezí rozsah, v jakém žádá jeho zrušení, přičemž poprvé vymezený rozsah lze pozdějšími návrhy toliko zúžit, nikoli rozšířit. Nejvyšší správní soud dále zmínil, že i v případě, kdy navrhovatelem vymezené pozemky se zcela kryjí s určitou vymezenou plochou, je vhodné vysvětlit, proč soud zvolil postup, při kterém ruší plochu jako celek, aniž by ji vymezil plochou pozemků (srov. bod 25 kasačního rozsudku). Současně Nejvyšší správní soud připomněl, že jiným vlastníkům může začlenění jejich pozemků do určité plochy vyhovovat, sami návrh na zrušení opatření obecné povahy nepodali a práva osoby zúčastněné se rozhodli neuplatňovat třeba i proto, že se návrh podaný jiný osobou jejich pozemků netýká. K tomu zdejší soud uvádí, že v tak pokročilé fázi řízení neshledává důvod k tomu, aby se nad rámec návrhu zabýval i dalšími pozemky ve vymezených plochách, které navrhovatelky nevlastní a v původním návrhu neuvedly. Navrhovatelky k tomu ostatně pouze stručně poukazují na nepřezkoumatelnost ve vztahu k celým vymezeným plochám, aniž by uvedly věcné důvody, pro které by z hlediska ochrany jejich veřejných subjektivních práv nebylo postačující zrušení napadeného územního plánu v rozsahu jejich návrhu.

Soud v této souvislosti připomíná, že přezkoumatelnost není hodnotou sama o sobě a nelze dovodit, že by případnou nepřezkoumatelností územního plánu i ve vztahu k pozemkům v dotčených plochách, které navrhovatelky nevlastní, byly dotčeny na svých právech, která jim příslušejí. Bude věcí odpůrkyně, aby po právní moci tohoto rozsudku vyhodnotila potřebu nové změny územního plánu ve smyslu zaplnění „bílých míst“, v jakém rozsahu byl napadený územní plán zrušen, jaké části zrušujícím rozsudkem dotčených ploch zůstaly nedotčeny a jak přistoupí k návrhu na jejich nové vymezení. Nelze vyloučit ani to, že po odstranění soudem vytčených vad bude napadený územní plán realizovatelný v částech nedotčených tímto rozsudkem i bez dalších změn.

Na druhou stranu však Nejvyšší správní soud také připomněl, že zákonná koncentrace se vztahuje k uplatněným návrhovým bodům, a nikoli striktně k tomu, jak je vymezen rozsudečný návrh. Jinými slovy, plyne-li z návrhu jako celku nepochybně, že se navrhovatel domáhá zrušení napadeného opatření v určitém rozsahu, není na překážku, že opomene určitý dílčí pozemek uvést v konečném návrhu. To je také důvod, proč soud zahrnul do rušené plochy napadeného územního plánu i pozemek parc. č. X, který sice nebyl uveden v původním rozsudečném návrhu, ale byl v návrhu (srov. str. 2) zmíněn jako pozemek, ve vztahu k němuž se navrhovatelky zrušení napadeného územního plánu domáhají. Totéž se týká pozemku parc. č. X uvedeného v původním rozsudečném návrhu, ale nezmíněném v upraveném rozsudečném návrhu v později podané replice na vyjádření odpůrkyně. Soud nemá za to, že by v rozsahu tohoto pozemku, který je součástí plochy Z1A, chtěly navrhovatelky svůj návrh zúžit, neboť nad rámec toho, že chybí v upraveném návrhu, se v replice nenachází nic, z čeho by na takový záměr bylo možné usuzovat. Opačný postup by soud považoval za přílišný formalismus.

V první části návrhu navrhovatelky namítaly, že nebyl územní plán vydán v souladu s hmotným právem, konkrétně s § 18 odst. 3 in fine stavebního zákona, neboť nebylo vypořádáno a odůvodněno dodržení zásad podle § 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Nadto odůvodnění územního plánu obsahuje v souvislosti s dikcí § 18 a § 19 pouze obecné konstatování o souladu s cíli a úkoly územního plánování.

Ve vztahu k tomuto návrhovému bodu soud plně přebírá své původní posouzení a upozorňuje, že navrhovatelky odkazovaly mj. nepřesně na odůvodnění, které vyhotovil objednatel územního plánu (část A.4. Odůvodnění textové části územního plánu), avšak z ustanovení § 53 odst. 4 písm. b) stavebního zákona vyplývá, že pořizovatel územního plánu přezkoumá soulad návrhu územního plánu zejména s cíli a úkoly územního plánování, zejména s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území a požadavky na ochranu nezastavěného území. Toto přezkoumání je pak podle ustanovení § 53 odst. 4 písm. a) stavebního zákona součástí odůvodnění územního plánu.

V odůvodnění textové části územního plánu je výše uvedené přezkoumání podle § 53 odst. 4 písm. b) stavebního zákona zařazeno na str. 58 a násl. a je podrobněji zpracované než odůvodnění objednatele územního plánu tzn., že neobsahuje pouze parafrázi ustanovení § 18 a § 19 stavebního zákona, ale vyjmenovává i konkrétní zásady. Např. akcentuje intenzivní rozvoj území určeného pro vědu a výzkum a pro komerční aktivity občanského vybavení. Za podmínku rozvoje považuje výstavbu odpovídající dostatečné infrastruktury, a to zejména technické (zásobování pitnou vodou, likvidaci splaškových vod) a dopravní. Důraz klade na posílení ekologické a rekreační funkce území a kultivaci veřejných prostranství. Dále pořizovatel uvedl, že rozvoj obce je navržen tak, aby byl i nadále podporován hospodářský potenciál území a zachován obytný potenciál, a to zejména stanovením podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití. V nezastavěném území respektuje stávající systém zeleně a navržený systém sídelní zeleně je vázán na vodoteče, na cestovní síť a s ohledem na propojení stávajících ploch zeleně. Pořizovatel dále také uvedl, že návrhem obnovy cestní sítě s doplněním o liniovou zeleň zároveň dojde k posílení protierozní ochrany území.

Z výše uvedeného výčtu je tak patrné, že pořizovatel územního plánu neuváděl v odůvodnění přezkoumání souladu s cíli a úkoly územního plánování podle ustanovení § 18 a § 19 stavebního zákona pouze parafráze uvedených ustanovení, ale uvedl konkrétní prostředky, kterými má být dosaženo uvedených cílů a úkolů.

Je sice pravda, že ani odůvodnění pořizovatele neobsahuje při vypořádání požadavků § 18 a § 19 stavebního zákona odkaz na ustanovení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, konkrétně se v této části odůvodnění pořizovatel nezabýval souladem s § 5 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, ovšem je třeba přihlédnout k tomu, že ustanovení § 18 a § 19 stavebního zákona patří mezi ustanovení tzv. programové (obecné, principiální) povahy, nikoli mezi ustanovení obsahující konkrétní zákazy či příkazy, a tak i odůvodnění souladu územního plánu s cíli a úkoly podle § 18 a § 19 stavebního zákona je logicky obecnějšího rázu a neobsahuje vypořádání všech možných dotčených zvláštních právních předpisů, případně všech zásad uvedených v takovém zvláštním právním předpise. Pro takto konkrétní vypořádání je případně prostor v dalších částech odůvodnění textové části územního plánu anebo v odůvodnění vypořádání námitek, pokud byl případný nesoulad namítán. Vypořádání ustanovení § 18 a § 19 stavebního zákona je v předloženém územním plánu proto zcela dostatečné a v souladu se zákonem. Pořizovatel územního plánu není povinen do této části odůvodnění uvádět odkazy na všechny dotčené zvláštní právní předpisy a též není povinen v této části územního plánu vyjmenovávat a vypořádávat všechny zásady uvedené v jednotlivých zvláštních právních předpisech, které mohou být připravovaným územním plánem dotčeny. Návrhový bod tak není v této části důvodný.

V souvislosti s nedostatečným odůvodněním záboru zemědělského půdního fondu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013-85, č. 2903/2013 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud uvedl: „Z tohoto pokynu (pokyn Ministerstva životního prostředí ze dne 1. 10. 1996 – pozn. soudu) plyne, že zemědělský půdní fond zařazený do II. třídy ochrany je vysoce chráněný a jen podmíněně zastavitelný. U zemědělské půdy zařazené do III. třídy ochrany je její užití k výstavbě přípustné, ovšem teprve u IV. třídy ochrany lze hovořit o běžném využití půdy k výstavbě. Obecné zdůvodnění záboru zemědělského půdního fondu, jak je obsaženo v textové části odůvodnění opatření obecné povahy, by bylo možno akceptovat ve vztahu k zemědělské půdě s nízkým až velmi nízkým stupněm ochrany (třídy IV. a V.), nikoli však ve vztahu k II. třídě ochrany.“ Soud z odůvodnění textové části územního plánu zjistil (str. 52), že u plochy Z1A má být pro nezemědělské účely užito 69,4 % půdy zařazené do III. třídy ochrany a 30,6 % půdy zařazené do IV. třídy ochrany. V ploše Z17A a Z27C má být pro nezemědělské účely užito 100 % půdy zařazené do IV. třídy ochrany a v ploše Z17B má být pro nezemědělské účely užito 83 % půdy v IV. třídě ochrany a 17 % půdy v V. třídě ochrany. Dotčené pozemky navrhovatelek se nenacházejí v lokalitě, kde by byla půda v I. nebo II. třídě ochrany. V odůvodnění textové části územního plánu je na str. 51 uvedeno, že „Z předběžné bilance záborů ZPF vyplývá, že v nově navržených plochách bude ZPF dotčen především ve III. a IV. třídě ochrany dle BPEJ, tj. půdy se středním až nižším produkčním potenciálem, které je přípustné ze ZPF vyjmout. Půdy přináležející do II. třídy budou dotčeny pouze na 3,31 ha a půdy I. třídy dotčeny nebudou vůbec. Rozsah navrhovaného záboru není významný a lze jej akceptovat.“ Je třeba zohlednit především to, že pozemky navrhovatelek nejsou tvořeny půdou, které by příslušela nejvyšší míra ochrany. Na většině pozemků se skutečně nachází zejména půda patřící do IV. třídy ochrany, pro kterou je běžné využití k výstavbě. Ačkoli by mohlo být odůvodnění odpůrkyně týkající se záboru zejména půdy ve III. třídě ochrany propracovanější, má soud za to, že i výše citované obecné odůvodnění je dostatečné a lze ho připustit, a to za současného splnění podmínky, že bylo k záboru vydáno souhlasné stanovisko příslušného dotčeného orgánu.

Ohledně námitek týkajících se zajištění přístupu k obhospodařovaným pozemkům si je soud vědom stanoviska Státního pozemkového úřadu ze dne 12. 7. 2017, které je citováno v bodě 23 tohoto rozsudku, zároveň ale šlo o námitku, která by měla být vypořádána v odůvodnění rozhodnutí o námitkách, proto se i soud s tímto návrhovým bodem vypořádá v následující části rozsudku.

Dále navrhovatelky uváděly, že správní orgán nezjistil správně skutkový stav, když u plochy vymezené jako plocha přestavby P1 uvedl, že se jedná o opuštěný areál a brownfield. Navrhovatelky oponovaly, že jde o aktivně využívaný areál, ve kterém podniká mj. společnost OBAL Expert a. s. Územní plán omezuje využití plochy spadající do plochy přeměny P1, čímž dochází k zásahu do vlastnických práv navrhovatelek a následně i do práva svobodně podnikat. Zároveň uvedly, že je tato část územního plánu fakticky neuskutečnitelná, protože uvedené pozemky nelze ani vyvlastnit a ani nejsou v územním plánu stanoveny jako pozemky, ke kterým by mohlo být v budoucnu uplatněno předkupní právo.

Soud se v návaznosti na závěry Nejvyššího správního soudu, k nimž dopěl v kasačním rozsudku (srov. zejména jeho body 36 a 37) znovu zabýval tím, zda bylo v napadeném územním plánu dostatečně odůvodněno vymezení plochy P1 jako plochy přestavby. Při novém posouzení dospěl k závěru, že odpůrkyně v rámci popisu urbanistické koncepce (část C.1 textové části územního plánu) uvedla, že „v ploše zastavitelného bloku Z1A a navazující ploše přestavby P1 bude vytvořeno nové náměstí – dosud chybějící soustředěné veřejné prostranství“, přičemž smyslem plochy přestavby P1 je „uvolnit území pro adekvátní využití nejvýznamnějšího místa obce“. V části C.3 textové části jsou pak podmínky využití plochy přestavby P1 vymezeny takto: „vydat regulační plán RP01, odstranit brownfield na velmi významném místě obce, uvolnit území pro vybudování nového centra obce“. K dané ploše se napadený územní plán vyjadřuje i v rámci své textové části odůvodnění, v jejíž části A.1, týkající se vyhodnocení souladu návrhu územního plánu s politikou územního rozvoje, mimo jiné zmiňuje, že územní plán vymezuje celkem tři plochy přestavby (P1-P3), přičemž „polyfunkční využití opuštěných areálů a ploch ÚP umožňuje“. Ve vztahu k vyhodnocení souladu se zásadami územního rozvoje pak v části A.2 napadený územní plán uvádí, že „umožňuje jak výstavbu na ‚zelené louce‘, tak vymezuje 3 plochy přestavby, jejichž cílem je zejména vymístění nevhodných aktivit z obytného území“. V části B.3.2 (Vyhodnocení požadavků na koncepci veřejné infastruktury) pak uvádí, že „z obytného území je navrženo výrobní aktivity přemístit právě do výše uvedených pásů (stávající výrobní areály v obytném území jsou vymezeny jako plochy přestavby)“. Součástí odůvodnění je i vyhodnocení připomínky navrhovatelek, z něhož se mimo jiné podává, že „na ploše P1 se nachází stávající stavby pro výrobu a skladování, protože se plocha nachází mezi stávající obytnou zástavbou, je zde navržena přestavba na bydlení tak, aby si budoucí využití pozemků nekolidovalo.“

Soud tedy v této části přehodnocuje, vázán právním názorem vyjádřeným v kasačním rozsudku, své předchozí stanovisko a dospívá k závěru, že odpůrkyně v rámci napadeného územního plánu, byť stručně a na různých místech, alespoň v základním rámci dostatečně vysvětluje, proč danou plochu vymezila jako plochu přestavby. Na odůvodnění opatření obecné povahy je totiž třeba nahlížet jako na celek, přičemž lze poukázat i na odlišnou povahu odůvodnění územního plánu jako takového a odůvodnění rozhodnutí o námitkách, což se týká i požadavků na takové odůvodnění kladených. Nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek či z konkrétního sporu o řešení některé otázky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15). Lze tedy uzavřít, že z výše citovaných částí odůvodnění napadeného územního plánu i odůvodnění jeho textové části je v dostatečné míře zřejmé, proč byla plocha P1 vymezena jako plocha přestavby.

Uvedené přehodnocené závěry však nic nemění na tom, že soud současně zjistil, že v textové části napadeného územního plánu v části C.3 Vymezení zastavitelných ploch a ploch přestavby je v úvodní tabulce u plochy P1 jako podmínka využití uvedeno: „vydat regulační plán RP 01, odstranit brownfield na velmi významném místě obce, uvolnit území pro vybudování nového centra obce.“ Z uvedeného je patrné, že pořizovatel územního plánu nezohlednil, že na pozemcích dotčených vymezením plochy přestavby P1 stojí hala, ačkoli byl na tuto skutečnost upozorněn i navrhovatelkami v podaných námitkách a byl upozorněn i na to, že se v dané lokalitě podniká. Touto částí návrhu se rozsudek zabývá v části týkající se vypořádání námitek.

Navrhovatelky také uváděly, že pro plochu P1 není jasně stanoveno, že se má jednat o veřejné prostranství, a že má dojít k takové specifikaci až regulačním plánem RP 01, čímž je navrhovatelka a) vystavena právní nejistotě a navíc není zaručeno, zda bude regulační plán vůbec vydán. Soud k tomu uvádí, že možnost lokalizovat do plochy P1 veřejné prostranství je zřejmá již z napadeného územního plánu, neboť plocha P1 je definována jako smíšená plocha S, ve které je jako hlavní využití uvedeno ve třetí odrážce (srov. str. 30 územního plánu) pozemky a plochy veřejných prostranství včetně pozemků a staveb a zařízení dopravní infrastruktury (místních komunikací, pěších a cyklistických cest) a pozemků a ploch veřejné zeleně. Z uvedeného je tedy patrné, že na tomto pozemku může být veřejné prostranství (tj. i náměstí) umístěno.

Soud předřadil tento návrhový bod před námitky týkající se neproporcionality zásahu do vlastnických práv navrhovatelek a námitky týkající se vymezení koridoru WD1B, a to z důvodu, že spolu tyto body věcně souvisejí a vypořádání následujících žalobních bodů je podmíněno zjištěními týkajícími se vypořádání námitek navrhovatelek.

V prvé řadě soud konstatuje, že nepovažuje část návrhu navrhovatelek týkající se rozhodnutí o námitkách za opožděnou. Je sice pravda, že v minulosti bylo rozhodnutí o námitkách, které tvoří část odůvodnění opatření obecné povahy, považováno za samostatné rozhodnutí, jež lze napadat samostatnou žalobou podle ustanovení § 65 s. ř. s., ovšem nakonec judikatura upřednostnila náhled, že zákonodárce začlenil toto rozhodnutí do odůvodnění opatření obecné povahy a neurčil, že by bylo možné tuto část zpochybnit výhradně jen žalobou podle ustanovení § 65 s. ř. s. A jak konstatoval i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-196, publikovaném pod č. 2266/2011 Sb. NSS: „Případné podání žaloby proti rozhodnutí o námitkách není podmínkou, která by musela být splněna před podáním návrhu na zrušení opatření obecné povahy.“ Napadat rozhodnutí o námitkách, které je součástí opatření obecné povahy, tak není nutné (a s ohledem na odst. 64 a násl. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015-182, publikované pod č. 3415/2016 Sb. NSS, ani možné) samostatnou žalobou proti tomuto rozhodnutí.

Navrhovatelky měly jednak za to, že nebyly vypořádány všechny jimi uplatněné námitky a dále že nebyly v rozhodnutí o námitkách uvedeny všechny námitky, obsah některých námitek uvedených v tomto odůvodnění neodpovídá obsahu námitek uplatněných navrhovatelkami, v odůvodnění rozhodnutí o námitkách reagovala odpůrkyně na jiné skutečnosti, než které byly v námitkách uvedeny a že odůvodnění námitek je příliš stručné a nepřezkoumatelné.

Podle ustanovení § 172 odst. 5 správního řádu platí, že vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčena, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky (…). Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§ 173 odst. 1 správního řádu).

Ke kvalitě odůvodnění vypořádání námitek uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-196, č. 2266/2011 Sb. NSS: „Jestliže je rozhodnutí o námitkách minimálně z formálního hlediska správním rozhodnutím, které musí dle § 172 odst. 5 správního řádu obsahovat vlastní odůvodnění, je třeba na odůvodnění rozhodnutí o námitkách klást stejné požadavky jako v případě jiných správních rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). V prvé řadě se jedná o požadavek přezkoumatelnosti rozhodnutí. ‚Funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost […] [V] odůvodnění správního rozhodnutí je nutno uvést: (i) důvody výroku rozhodnutí, (ii) podklady pro jeho vydání, (iii) úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a (iv) informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (z odůvodnění rozhodnutí musí být mj. seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené, proč považuje skutečnosti předstírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené)‘ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109, ve věci ENERGIAQZA, a. s., shodně rozsudek ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46). Ostatně stejné požadavky jsou kladeny i na odůvodnění opatření obecné povahy jako takového (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS, ve věci vymezení zastavitelného území obce Slapy).“ Zároveň Nejvyšší správní soud v tomtéž rozsudku i upozornil, že „odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v souvislostech.“

Navrhovatelky tvrdí, že uplatnily celkem sedm námitek. Soudu zaslaly tabulku, ve které rozčlenily text s námitkami do sedmi bodů. Vzhledem k tomu, že je znění jednotlivých námitek důležité pro vypořádání tohoto návrhového bodu, cituje soud rozdělení námitek dle členění vypracovaného navrhovatelkami a zároveň uvádí i znění námitek, jak je odpůrkyně zkrátila. Zároveň soud necituje námitky označené č. 5 až 7, neboť přisvědčuje odpůrkyni, že šlo o obecná tvrzení, jež podle soudu měla spíše povahu odůvodnění uplatněných námitek. Z námitek č. 5 až 7 nebyl patrný jasně individualizovaný nový bod námitek, který by již nebyl obsažen v námitkách č. 1 až 4.

Soud (ve shodě se svým předchozím rozsudkem) předně konstatuje, že není na závadu, pokud odpůrkyně neuvede v rozhodnutí o námitkách podané námitky doslovně anebo pokud opomene část námitky uvést. Tato povinnost není nijak stanovena zákonem a nelze zákon ani tímto způsobem interpretovat, neboť by se jednalo o přepjatý formalismus při vypořádávání námitek. Ovšem tím, že odpůrkyně přistoupí ke zkrácení, případně parafrázování podaných námitek, se vystavuje riziku, že některou námitku opomene, případně pozmění její význam. Ani to by ale ještě nebylo důvodem pro konstatování nezákonnosti, neboť rozhodné je, jak byly podstatné námitky vypořádány, resp. jak bylo vypořádání odůvodněno. Je totiž možné, že odpůrkyně sice zkrátí, případně opomene citovat část námitky, avšak v odůvodnění reaguje co do podstaty na její celé znění. Ostatně i případně nesprávné označení námitek nemusí mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, pokud jsou formálně označené připomínky vypořádány věcně jako námitky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51: „Podstatné pro posouzení, zda určité podání je možno kvalifikovat jako námitku či pouze jako připomínku, však není kvalita či obsahové náležitosti takového podání, nýbrž to, kdo takové podání učinil. Pokud jsou tedy výhrady proti územnímu plánu vzneseny vlastníkem pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch, popřípadě zástupcem veřejnosti, musí k nim být bez dalšího přistoupeno jako k námitkám. V posuzované věci tak odpůrce neučinil, nelze však přehlédnout, že i přes toto formální pochybení o výhradách navrhovatele v odůvodnění opatření obecné povahy věcně projednal.“ Avšak v nyní posuzovaném případě dává soud za pravdu navrhovatelkám, které tvrdí, že odpůrkyně nevypořádala všechny jimi podané námitky. Konkrétně došlo k tomu, že částečně zkrátila znění podaných námitek, zároveň u některých pozměnila i jejich význam a odůvodnění jejich vypořádání odpovídá tomuto zkrácenému či pozměněnému významu.

V souvislosti s námitkou č. 1, kterou odpůrkyně vypořádala jako námitku 5a) a 5b), se odpůrkyně nijak nevyjádřila k části týkající se vyvlastnění bez náhrady. Zároveň je ale nutné konstatovat, že uvedená námitka je velmi obecná, neurčuje konkrétní pozemky navrhovatelek ani nedefinuje veřejnou stavbu, na základě které by mělo dojít k vyvlastnění bez náhrady. Nevypořádáním této námitky nedošlo k nezákonnému zásahu do práv navrhovatelek, neboť k vyvlastnění bez náhrady nedochází ani přijetím územního plánu, ani jeho následnou realizací. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je totiž vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Není tedy možné v souvislosti s realizací veřejných staveb vyvlastňovat soukromé pozemky bez náhrady. Zároveň soud odkazuje i na část C.9. odůvodnění územního plánu, ve které jsou uvedeny plochy a koridory veřejně prospěšných staveb s možností vyvlastnění. V rámci tohoto odůvodnění je explicitně odkazováno na ustanovení § 170 stavebního zákona, který v odstavci 3 stanovuje, že „řízení o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám, příslušnost k jeho vedení a podmínky vyvlastnění upravuje zvláštní právní předpis.“ Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Z ustanovení § 1 odst. 1 písm. b) zákona o vyvlastnění pak vyplývá, že daný zákon upravuje podmínky poskytnutí náhrady za odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě. Zároveň v zákoně o vyvlastnění není definována žádná výjimka, podle které by bylo možné vyvlastnit pozemek bez náhrady. Ačkoli se tedy odpůrkyně nevypořádala s námitkou navrhovatelek, že v důsledku nerespektování hranic jednotlivých pozemků dochází k jakémusi vyvlastnění bez náhrady, nemá toto pochybení vliv na práva navrhovatelek, neboť vyvlastnění bez náhrady není ze zákona možné a ani v napadeném územním plánu není nic takového stanoveno. Napadený územní plán totiž pouze stanovuje meze výkonu vlastnických práv pro jednotlivé nemovitosti, což je stavebním zákonem předpokládaným účelem každé územněplánovací dokumentace.

Při vypořádávání druhé námitky odpůrkyně obecně parafrázovala ustanovení § 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 501/2006 Sb.“), podle které má za to, že musí pro každé dva hektary zastavitelné plochy bydlení, rekreace, občanského vybavení nebo smíšené obytné plochy vymezit související plochu veřejného prostranství o výměře nejméně 1 000 m2. Odpůrkyně nijak nereagovala na námitku neproporcionality, která souvisí s označením pozemků navrhovatelek jako veřejného prostranství, a