2 Azs 50/2017 — Nejvyšší správní soud

54 A 90/2018- 53 - text 17 54 A 90/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobce: V. D., nar. X, státní příslušník Ukrajiny, bytem X, zastoupen advokátkou Mgr. Alenou Holubkovou, se sídlem Revoluční 726/13, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha, za účasti: 1) L. D., nar. X, 2) M. K., nar. X, 3) O. K., nar. X, 4) V. D., nar. X, všichni bytem X, všichni zastoupeni advokátkou Mgr. Alenou Holubkovou, se sídlem Revoluční 726/13, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2018, č. j. MV-73425-4/SO-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) napadl shora označené rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“) a domáhá se jeho zrušení společně se zrušením rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 28. 5. 2018, č. j. OAM-1729-28/ZR-2013 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Žalovaná napadeným rozhodnutím podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítla odvolání žalobce a potvrdila prvoinstanční rozhodnutí, kterým byla podle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do dne 17. 12. 2015 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost jeho povolení k trvalému pobytu na území České republiky. 2. Důvodem vydání napadeného rozhodnutí bylo odsouzení žalobce za trestný čin obchodování s lidmi podle § 232a odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „trestní zákon“), za což byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let ve věznici s ostrahou. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce páchal úmyslnou trestnou činnost, a musel si tak být vědom toho, že důsledky jeho jednání mohou ohrozit jeho rodinný a soukromý život i ovlivnit dosavadní způsob života jeho blízkých; o to spíše se měl zavrženíhodného jednání vyvarovat. Řádné chování žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, řádné chování po jeho propuštění i splácení jeho dluhů nejsou z hlediska naplnění podmínek § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců relevantní. Žalobce po dobu výkonu vazby a trestu odnětí svobody nemohl pečovat o své děti, a ty si tak postupně na jeho odloučení od rodiny zvykly, přičemž tato skutečnost dává předpoklad, že odloučení od žalobce jeho děti zvládnou i v případě zrušení jeho povolení k trvalému pobytu. Hospodaření rodiny žalobce je zajištěno tím, že jeho manželka je (vedle něho) po dobu devíti let jednatelem i společníkem ve společnosti V., s. r. o., přičemž po dobu výkonu trestu odnětí svobody žalobce se podnikání musela věnovat sama. Žalobce je i po zrušení povolení k trvalému pobytu schopen živit svoji rodinu, je schopen pracovat v zahraničí i v zemi svého původu, přičemž samotná skutečnost, že na Ukrajině je oproti České republice situace na trhu práce co do výdělků a pracovních podmínek odlišná, není pro splnění podmínek pro vydání napadeného rozhodnutí významná. Stěžejní je, že se žalobce dopustil závažné trestné činnosti. Trestnou činnost páchal dlouhodobě jako člen organizované skupiny, poškodil 25 osob zneužívaje jejich tísně, nouze, bezbrannosti a závislosti. Trestnou činnost páchal ze zištných důvodů. Argument žalobce, že mu byl uložen trest při spodní hranici trestní sazby (ve výši pěti let), není přiléhavý, neboť v případě trestných činů, za které byl pachateli uložen trest přesahující tři roky, se presumuje, že společenská škodlivost takového jednání předčí zájem na rodinném a soukromém životě cizince. Nadto trestnou činnost páchal již před svým odsouzením, jež mělo za následek vydání napadeného rozhodnutí, jelikož v zemi původu byl odsouzen za trestné činy loupeže a krádeže. Žalovaná uzavřela, že v tomto případě žalobce spáchal mimořádně závažný trestný čin a jeho rodinní příslušníci tak budou muset najít takovou formu rodinného soužití, která bude možná i za podmínek zrušení povolení k trvalému pobytu. Překážkou vydání napadeného rozhodnutí není ani to, že žalobci nebyl uložen trest vyhoštění, ani délka trestního stíhání. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 4. Žalobce v obecné rovině namítá, že postupem ministerstva a žalované byl porušen § 2 odst. 1 správního řádu (povinnost postupovat v souladu se zákonem a mezinárodní smlouvou), § 2 odst. 3 ve spojení s § 3 správního řádu (povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn stav o věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti), § 50 odst. 3 správního řádu (povinnost správního orgánu zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, kterým je v tomto případě zájem na řádném výkonu veřejné správy), § 68 odst. 3 správního řádu (řádnost odůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné správy), příslušná ustanovení zákona o pobytu cizinců, Úmluva o právech dítěte a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 5. Dále žalobce zpochybňuje, že by závažným způsobem narušil veřejný pořádek. K tomuto závěru přistoupila žalovaná pouze formálně, neboť pouze odcitovala výrok odsuzujícího rozsudku a nepřihlížela k tomu, že žalobci byl uložen trest ve výši 5 let odnětí svobody, tj. na samé spodní hranici trestní sazby, i když tato skutečnost svědčí o nízké závažnosti jeho trestné činnosti. Žalovaná bagatelizovala i to, že žalobce byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn a po propuštění z výkonu trestu vedl řádný život, nedopustil se žádného protiprávního jednání a uhradil všechny své dluhy. Žalovaná rovněž nepřípustně nepřihlédla k tomu, že od spáchání trestného činu uplynula doba deseti let a od podmíněného propuštění doba pěti let. Za protiprávní jednání již byl žalobce prostředky trestního práva dostatečně potrestán, účel trestu vymezený v trestním zákoně byl naplněn a důraz žalované na trestní minulost žalobce je nutno povazovat za neúměrné narušení vyváženosti trestní represe a prevence porušující čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 6. Žalovaná měla též podrobněji zkoumat přiměřenost zásahu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. K vydání napadeného rozhodnutí totiž lze přistoupit teprve v případě, že protiprávní jednání žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku. Zájem na ochraně soukromého a rodinného života je podle § 87d odst. 2 zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod absolutním právem, do kterého je přípustné zasáhnout pouze na základě zákona a je-li to v demokratické společnosti nezbytné (a takové opatření musí být proporcionální ke sledovanému cíli). Tyto skutečnosti však žalovaná nezkoumala a řádným způsobem je neodůvodnila, ačkoli tato povinnost pro žalovanou vyplývá z preambule a čl. 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, vztahující se i na postavení žalobce. Napadené rozhodnutí je tudíž nepřiměřené i nepřezkoumatelné. 7. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 8. 2001 ve věci Boultif v. Švýcarsko, stížnost č. 54273/00, podle kterého musí být zohledněna: a) délka jeho pobytu v České republice, b) doba, jež uplynula od spáchaného trestného činu a chování žalobce v průběhu této doby, c) občanství dalších zúčastněných osob, d) rodinná situace žalobce a e) vážnost problémů, do nichž se mohou dostat rodinní příslušníci žalobce. Dalším doplňujícím kritériem je pevnost sociálních, kulturních a rodinných vazeb s hostitelskou zemí a se zemí destinace (viz rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku, stížnost č. 46410/99). Tato hlediska žalovaná nezkoumala. Žalobce se na území České republiky zdržuje již dvacet let a se zemí svého původu nemá žádné vazby. Žalovaná přitom dospěla k nesprávnému závěru, že rodinní příslušníci žalobce si během výkonu trestu odnětí svobody na jeho nepřítomnost zvykli, neboť naopak ze zprávy MUDr. Š. B. ze dne 3. 12. 2012 (přiložené k žalobě) vyplývá, že syn žalobce nesl odluku od otce velice citlivě. Žalovaná rovněž nepřípustně bagatelizovala potíže manželky žalobce v podnikání, která byla společně s žalobcem společníkem a jednatelem ve společnosti V., s. r. o., a s placením hypotéky, neboť manželka žalobce v době výkonu trestu odnětí svobody žalobce živila rodinu z minimálních příjmů, předchozích úspor a musela se zadlužit. O skutečnosti, že se majetková situac