7 As 235/2018 — Nejvyšší správní soud

43 A 36/2021- 34 - text 5 43 A 36/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: P. P. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2021, č. j. 037789/2021/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2021, č. j. 037789/2021/KUSK, je nicotné. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč. Odůvodnění: Vymezení věci a podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 27. 5. 2021 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný jím zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Dětského domova a Školní jídelny Sázava, příspěvkové organizace Středočeského kraje (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 29. 1. 2021, č. j. 0089/2021. Povinný subjekt prvostupňovým rozhodnutím odmítl podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 12/2020 Sb. (dále jen „informační zákon“), žalobcovu žádost o poskytnutí informací ze dne 25. 6. 2020. 2. Žalobce namítá, že žalovaný nevypořádal všechny jím uplatněné žalobní body, rozhodnutí povinného subjektu je nepřezkoumatelné, povinný subjekt postupoval v rozporu s § 14 informačního zákona a že povinný subjekt vědomě lhal, pokud uvedl, že nedisponuje jím požadovanou smlouvou ze dne 4. 1. 2019. Žalobce současně navrhl, aby soud uložil povinnému subjektu poskytnout žalobci informace uvedené pod body č. 1 a 3 žádosti o poskytnutí informací. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žádost o poskytnutí informací byla řádně vyřízena a to tak, že zčásti byly informace poskytnuty a zčásti byla žádost odmítnuta. Žalobce až v žalobě konkretizoval, že se dožaduje poskytnutí smlouvy ze dne 4. 1. 2019, což představuje obstrukční jednání. Povinný subjekt se snažil žalobci všemožně vyhovět, avšak žalobce neposkytl ani minimální součinnost. Navíc smlouva ze dne 4. 1. 2019 byla žalobci poskytnuta jako příloha přípisu ze dne 4. 8. 2020. Rozhodnutí povinného subjektu i napadené rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná ani nezákonná. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu plynou následující podstatné skutečnosti: Žalobce požádal dne 25. 6. 2020 podle informačního zákona povinný subjekt o následující informace (listiny): 1. kopie všech pracovních smluv žalobce od 3. 1. 2018 do 31. 3. 2020, 2. kopie všech písemností týkajících se ukončení pracovních poměrů žalobce (dohodou, výpovědí atd.) a 3. kopie všech pracovních výkazů žalobce za měsíce září roku 2019 až březen roku 2020 včetně NVČ. Povinný subjekt postupně žalobci poskytl podstatnou část požadovaných listin a ve zbytku mu opakovaně sděloval, že dalšími listinami nedisponuje, případně ho s ohledem na opakovaně uplatňované stížnosti vyzýval, aby upřesnil, jaké další listiny požaduje. 5. Na základě stížnosti podané žalobcem vydal žalovaný podle § 16a odst. 6 písm. b) informačního zákona rozhodnutí ze dne 18. 1. 2021, kterým přikázal povinnému subjektu, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí žádost vyřídil, případně postupoval podle § 15 odst. 1 informačního zákona, pokud žádosti, byť jen zčásti nevyhoví. 6. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 29. 1. 2021, č. j. 0089/2021, žádost o poskytnutí informací podle § 15 odst. 1 informačního zákona odmítl. V odůvodnění uvedl, že pokud jde o bod 1 žádosti, žalobce nekonkretizoval, která konkrétní smlouva mu chybí, a pokud jde o bod 3 žádosti, žalobce výkazy nepřímé výchovné práce za únor a březen 2020 neodevzdal. 7. Žalobce podal proti rozhodnutí povinného subjektu odvolání, které povinný subjekt společně se správním spisem předložil k rozhodnutí žalovanému. Žalovaný následně napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. V odůvodnění shrnul průběh správního řízení a shodně jako ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce nereagoval na výzvy povinného subjektu ke konkretizaci požadovaných listin, pouze namítal, že mu nebyly předloženy všechny požadované informace (dokumenty). I přes formální nedostatky ze strany povinného subjektu byla žádost o informace vyřízena, a to zčásti tak, že informace byly poskytnuty, a zčásti tak, že byla žádost odmítnuta. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 s. ř. s.]. O podané žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Posouzení žaloby 9. Podle § 76 odst. 2 s. ř. s. platí, že „[z]jistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí.“ 10. Podle § 77 odst. 1 správního řádu platí, že „[n]icotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.“ 11. Z § 16 odst. 3 informačního zákona vyplývá, že o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o informace rozhoduje nadřízený orgán povinného subjektu. S ohledem na § 20 odst. 4 informačního zákona se nadřízený orgán určuje podle § 178 správního řádu. Podle § 20 odst. 5 informačního zákona, nelzeli podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení Úřad pro ochranu osobních údajů. 12. Ustanovení § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím bylo novelizováno zákonem č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, který nabyl účinnosti dne 24. 4. 2019. Podle přechodného ustanovení v čl. XVI zákona č. 111/2019 Sb. se do 1. 1. 2020 postupuje podle § 16 a § 20 zákona o svobodném přístupu k informacím v dosavadním znění. Od 1. 1. 2020 se tedy postupuje podle § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím v účinném znění (srov. shodně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, č. j. 10 As 244/202040, a ze dne 30. 10. 2020, č. j. 4 As 155/202042). 13. Určením nadřízeného orgánu příspěvkových organizací zřízených kraji se zabýval kompetenční senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 16. 2. 2022, č. j. Komp 3/2021-26, č. 4320/2022 Sb., v němž dospěl k závěru, že rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí krajem zřízené příspěvkové organizace, kterým byla odmítnuta žádost o informace podle informačního zákona, přísluší podle § 20 odst. 5 informačního zákona Úřadu pro ochranu osobních údajů. Podle názoru kompetenčního senátu nelze v případě krajem zřízené příspěvkové organizace (v dané věci byla povinným subjektem Správa a údržba silnic Jihočeského kraje), které byly svěřeny pouze úkoly nevrchnostenské veřejné správy, určit nadřízený orgány podle § 178 odst. 1 ani odst. 2 správního řádu (srov. zejména body 36 - 42 cit. rozsudku). O obdobný případ jde i v nyní projednávané věci, neboť je zřejmé, že i povinný subjekt byl zřízen k plnění úkolů veřejné správy v nevrchnostenské sféře, konkrétně zajišťuje výkon ústavní a ochranné výchovy dětí a mládeže ve smyslu zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 109/2002 Sb.“). Povinnému subjektu nebyl svěřen výkon vrchnostenské veřejné správy, resp. výkon působnosti v oblasti veřejné správy ve smyslu správního řádu. 14. Ze závěrů kompetenčního senátu tedy plyne, že ani v projednávané věci nelze určit nadřízený orgán povinného subjektu v oblasti poskytování informací podle informačního zákona podle § 178 správního řádu. K rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu proto není příslušný žalovaný, nýbrž podle § 20 odst. 5 informačního zákona Úřad pro ochranu osobních údajů. 15. Dle názoru soudu nelze v daném případě s ohledem na právní úpravu obsaženou v § 20 odst. 5 informačního zákona (použitelnou od 1. 1. 2020) aplikovat dřívější judikaturu, jež se zabývala otázkou určení nadřízeného orgánu škol a školských zařízení pro účely