5 As 21/2016 — Nejvyšší správní soud

51 A 18/2021- 31 - text 10 51 A 18/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. et Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: J. S. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2021, č. j. 177948/2020/KUSK, sp. zn. SZ_177948/2020/KUSK/2, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 5. 2021, č. j. 065439/2021/KUSK, sp. zn. SZ_177948/2021/KUSK/4, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav (dále jen „správní orgán I. stupně) ze dne 22. 10. 2020, č. j. 253/2020-DS-73/18-1 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo dle § 66 odst. 1 písm. c) a d) správního řádu zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o zápis změny vlastníka vozidla tovární značky OPEL Astra, registrační značky Xa (dále jen „předmětné vozidlo“), do registru vozidel z důvodu nedoložení zákonem stanovených dokladů a nezaplacení správního poplatku. Oprava provedená usnesením specifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku se týkala pouze správného uvedení právního předpisu, jehož bylo ve věci užito [zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, byl opraven na zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu“)]. 2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že předmětné vozidlo prodala P. Š., nar. Xb, bytem Xc (dále jen „nový vlastník“). Dle výslovné dohody mezi žalobkyní jako prodávající a novým vlastníkem jako kupujícím měl zápis změny vlastníka vozidla zajistit kupující (nový vlastník), který tak ale neučinil, čímž se žalobkyně dostala do situace, kdy je na ní registrováno vozidlo, které ve skutečnosti již nevlastní a ani fyzicky u sebe nemá ani mít nemůže. Žalobkyni tak chodí různé pokuty, výzvy, a to nejen z České republiky, ale i například z Francie. Žalobkyně neví, kde kupující je, ani to, kdo předmětné vozidlo ve skutečnosti používá. Žalobkyně proto usilovala o to, aby správní orgán I. stupně provedl zápis změny vlastníka vozidla dle § 8a zákona o podmínkách provozu. 3. Správní orgán I. stupně řízení o žádosti zastavil, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně k zápisu změny vlastníka nedoložila všechny požadované dokumenty. Odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný zamítl, přičemž dle žalobkyně tak učinil rozhodnutím, které obsahově připomíná formulář, a v němž se nevypořádal se všemi odvolacími důvody. 4. Žalobkyně má za to, že byla na svých právech zkrácena porušením svých práv v předcházejícím řízení a oběma vydanými správními rozhodnutími. K tomu uvádí, že již v odvolání namítala vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, neboť se v něm uvádí, že řízení o žádosti žadatelky se zastavuje podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a současně, že se rozhoduje ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu. Podle žalobkyně není možné, aby jedno správní rozhodnutí (zde prvostupňové rozhodnutí) bylo založeno současně na § 66 správního řádu o zastavení řízení a současně na § 67 správního řádu o zamítnutí žádosti. Za situace, kdy žalovaný tuto vadu ignoroval tím, že prvostupňové rozhodnutí potvrdil, zatížil vadou i napadené rozhodnutí, jež je vnitřně nepřezkoumatelné a jako takové by mělo být zrušeno a věc vrácena žalovanému k novému řízení. 5. Žalobkyně dále uvedla, že v odvolání rovněž namítala absenci výzvy správního orgánu I. stupně k doložení požadovaných dokumentů a k zaplacení správního poplatku, neboť žádná taková výzva jí doručena nebyla. Žalovaný tuto námitku zcela ignoroval a vůbec se k ní nevyjádřil. Vadou je tak zatíženo nejen prvostupňové, ale i napadené rozhodnutí. I kdyby v daném případě bylo prvostupňové rozhodnutí skutečně rozhodnutím o zastavení řízení (a napadené rozhodnutí potom rozhodnutím, které toto zastavení řízení potvrzuje), je zřejmé, že správní orgán I. stupně podmínky pro zápis změny vlastníka vozidla meritorně zkoumal, a měl tedy povinnost vyzvat účastníky řízení k seznámení se s podklady dle § 36 odst. 3 správního řádu. 6. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na komentář J. Vedrala ke správnímu řádu (Vedral, J: Správní řád – komentář, 2. vyd., Bova Polygon, Praha, 2012), v němž se na str. 406 uvádí: „Vzhledem ke smyslu a účelu § 36 odst. 3 (navazujícímu, jak již bylo uvedeno na čl. 38 odst. 2 Listiny) a vzhledem k charakteru procesních rozhodnutí se právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vztahuje jen k rozhodnutí o předmětu řízení. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že některá rozhodnutí vydávaná ve formě usnesení mohou mít z hlediska účastníků řízení povahu „rozhodnutí ve věci“, což je třeba příklad usnesení o zastavení řízení…“ Uvedený názor, tedy povinnost výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu také při zastavení řízení, konstatoval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 24. 5. 2017, č. j. 4 As 76/2017-21. Ostatně kdyby správní orgán I. stupně skutečně řádně zaslal žalobkyni výzvu k seznámení se s podklady, mohla by nahlédnout do spisu a mimo jiné zjistit, že správní orgán I. stupně neposlal žalobkyni výzvu k doložení požadovaných dokumentů a k zaplacení správního poplatku, a mohla na tuto skutečnost reagovat již tehdy a nikoliv tuto vadu vytýkat až v rámci odvolání či v rámci správní žaloby. 7. Žalobkyně dále namítá obsahové vady napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Odkazuje na § 8 zákona o podmínkách provozu, podle kterého platí, že na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka vozidla je obecní úřad s rozšířenou působností povinen provést registraci změny vlastníka vozidla, a to po doložení stanovených dokumentů. Dále zmiňuje § 8a zákona o podmínkách provozu, podle něhož je obecní úřad s rozšířenou působností povinen registraci změny vlastníka vozidla provést i na základě žádosti jen jednoho z účastníků převodu vlastnického práva, tedy buď jen na základě žádosti dosavadního vlastníka, či jen na základě žádosti nového vlastníka. K takové registraci dochází v situaci, kdy nový či dosavadní vlastník vozidla neposkytne dostatečnou součinnost k podání společné žádosti. I za této situace ovšem zákon o pozemních komunikacích vyžaduje doložení některých dokumentů. Žalobkyně doložila veškeré dokumenty, které má k dispozici. Z objektivních důvodů nemůže doložit zbývající dokumenty, které má u sebe nový vlastník. 8. Žalobkyně je fyzickou osobou, není v její moci vyzvat nového vlastníka k poskytnutí součinnosti tak, aby nový vlastník na její výzvu tuto součinnost skutečně poskytnul. Žalobkyně si ani nemůže vyžádat doklad o pojištění, doklad o evidenční kontrole a velký a malý technický průkaz. Správní orgán I. stupně však v takovém postavení je. V souladu se zásadou materiální pravdy a v souladu s vyšetřovací zásadou je na správním orgánu I. stupně, aby řádně a náležitě zjistil skutkový stav. O to více za situace, kdy žalobkyně tuto možnost legálně nemá. Žalobkyně proto vytýká prvostupňovému a napadenému rozhodnutí a řízení předcházejícímu vydání správních rozhodnutí, že správní orgán I. stupně nevyzval nového vlastníka k doložení požadovaných dokumentů, když žalobkyně výslovně správnímu orgánu I. stupně sdělila, že tyto dokumenty nemá. Žalovaný pak uvedené svým zamítnutím odvolání potvrdil. Správní orgán I. stupně postupoval v rozporu s § 50 správního řádu, dle kterého platí, že „správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu“. Podle žalobkyně je nepochybně ve veřejném zájmu, aby v registru vozidel byli vedeni jako vlastníci vozidel skuteční vlastníci vozidel, mimo jiné, aby s nimi mohla být řešena případná porušení pravidel a podobně. Rozhodně není ve veřejném zájmu, aby v registru vozidel byl jako vlastník uváděn někdo, kdo vlastníkem vozidla již není, vozidlo neužívá, a ani neví a nemůže vědět, kde vozidlo je. Ve veřejném zájmu tak bylo a je, aby správní orgán I. stupně zjistil skutečnosti důležité pro zápis změny vlastníka vozidla v registru vozidel. I v důvodové zprávě k zákonu č. 63/2017 Sb., jímž bylo do zákona o podmínkách provozu vloženo ustanovení § 8a zákona o podmínkách provozu, vyplývá důraz na to, aby regis