2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

51 A 88/2020- 42 - text 14 51 A 88/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: Ing. J. Š. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M. sídlem Školní 646/20, 415 01 Teplice proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2020, č. j. 074629/2020/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2020, č. j. 074629/2020/KUSK, a rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne 21. 11. 2019, č. j. 93058/2019/OPLOO/luka, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Jaromíra Štůska na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 342 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 11. 2019, č. j. 93058/2019/OPLOO/luka (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z nedbalostního spáchání přestupku podle § 54 odst. 2 písm. c) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „lesní zákon“). Přestupkové jednání spočívalo dle správních orgánů (zkráceně) v tom, že žalobce nepřijal taková opatření, aby se na jeho lesním pozemku parc. č. XA v k. ú. S. v obci K. V. předcházelo a zabránilo působení kalamitních hmyzích škůdců lýkožrouta smrkového a lýkožrouta lesklého na lesní porosty (dále souhrnně jen „opatření proti kůrovci“), ačkoliv k přijetí těchto opatření byl povinen podle § 32 odst. 1 písm. a) a b) lesního zákona. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žaloba původně směřovala též proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2020, č. j. 074599/2020/KUSK (dále jen „rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2020“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 23. 10. 2019, č. j. 83000/2019/OPLOO/luka (dále jen „usnesení ze dne 23. 10. 2019“), jímž byl jednak zamítnut návrh žalobce na nařízení ústního jednání s ohledáním na místě, dále jím bylo oznámeno zajištění dalších důkazů včetně jejich zařazení do spisu, a dále jím byl žalobce poučen o možnosti činit návrhy na dokazování a o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. V tomto rozsahu však soud žalobu zčásti odmítl (viz usnesení ze dne 14. 4. 2021, č. j. 51 A 88/2020 - 35), neboť dospěl k závěru, že jde o rozhodnutí procesní, které nelze přezkoumávat samostatně, nýbrž až v rámci přezkumu rozhodnutí meritorního. II. Stručný obsah podání účastníků 3. Žalobce předně brojí proti procesnímu postupu správních orgánů obou stupňů. Namítá, že správní orgán I. stupně mu samostatným usnesením ze dne 19. 11. 2019, č. j. 90992/2019/OPLOO/luka (dále jen „usnesení ze dne 19. 11. 2019“) v bodě 3 uložil lhůtu 10 pracovních dnů k případnému doplnění dokazování, avšak již dva dny na to rozhodl meritorně prvostupňovým rozhodnutím. Vůbec přitom nevzal v potaz, že tou dobou ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o odvolání proti usnesení ze dne 23. 10. 2019, jež se týkalo postupu v řízení. Tím, že správní orgán I. stupně nevyčkal na výsledek odvolacího řízení o přezkumu procesního rozhodnutí, zatížil řízení podstatnou vadou. Tuto vadu následně neodstranil ani žalovaný, který v témže dni (1. 6. 2020) rozhodl o obou odvoláních, tedy jak o odvolání proti (procesnímu) usnesení ze dne 23. 10. 2019, tak proti (meritornímu) prvostupňovému rozhodnutí. 4. Žalobce dále brojí proti formulaci výroku prvostupňového rozhodnutí, v němž v části týkající se popisu skutku absentuje doba, po kterou se měl dopouštět závadového jednání. Dle žalobce musí být skutek místně i časově určen, časové určení zde však schází. 5. Žalobce dále namítá, že se správní orgány při posuzování odpovědnosti za přestupek vůbec nezabývaly otázkou, zda byl žalobce upozorněn odborným lesním hospodářem o stavu lesa a možném nebezpečí šíření kůrovce. Poukazuje na dikci § 37 odst. 8 písm. a) lesního zákona a zde uvedené povinnosti odborného lesního hospodáře, který by se v případě neupozornění vlastníka lesa sám mohl dopustit přestupku. Bez tohoto upozornění se žalobce mohl o kůrovcové kalamitě dozvědět jen s velkými obtížemi. 6. Žalobce rovněž namítá, že správní orgány při zjišťování skutkového stavu vycházely z výslechů svědků Ing. O. V. a Ing. R. R., které však vůbec nepřizval k ústnímu jednání a jejich slyšení zajistil pouze telefonicky. Při takto provedeném výslechu nebylo možno dostatečně ověřit autenticitu výpovědí, samotné sdělení služebního čísla nelze považovat za dostatečné zjištění identity. Takto provedené výslechy svědků považuje žalobce za nezákonné a neplatné, neboť nebyly získány řádným úředním postupem. 7. Žalobce dále rozporuje použití důkazů opatřených při ohledání na místě dne 5. 9. 2018. Sám správní orgán I. stupně totiž v průběhu řízení vyslovil neúčinnost tohoto ohledání, a to z důvodu, že jej prováděl bez přítomnosti žalobce. Navíc správní orgán I. stupně nepostupoval v souladu s § 138 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění účinném ke dni jeho rozhodování (dále jen „správní řád“) a nevydal usnesení o zajištění důkazu, které by oznámil osobě, které se přímo dotýká, tj. žalobci. Na základě takto obstaraných důkazů proto nebylo možno rozhodnout. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul okolnosti týkající se odvolacího přezkumu usnesení ze dne 23. 10. 2019, přičemž zdůraznil, že odvolání proti tomuto usnesení nemělo odkladný účinek. Zmiňované usnesení bylo žalobci doručeno dne 5. 11. 2019, přičemž prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno až dne 21. 11. 2019, tedy žalobce měl dostatek času, aby nahlédl do spisu a vyjádřil se ke všem podkladům rozhodnutí. Rozhodnutí o obou odvoláních v jeden den nepovažuje žalovaný za vadu řízení, neboť zákon tento postup nevylučuje. K namítané absenci časového určení ve výroku o vině žalovaný cituje příslušná ustanovení lesního zákona vymezující povinnost zjišťovat a evidovat výskyt škodlivých organismů a preventivně bránit jejich vývoji a šíření, dále skutkovou podstatu přestupku za porušení této povinnosti, a dále cituje pasáže z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí i z podkladů pro jeho vydání, načež vyslovuje závěr, že plnění opatření k ochraně lesa představuje činnost průběžnou a neustálou, kterou nelze časově definovat. Žalovaný je proto přesvědčen, že žalobce byl dostatečně srozuměn, kdy byla jeho nedbalost zjištěna, a proto nepovažuje za nezákonnost, není-li ve výroku o vině uveden neznámý časový interval nedbalostního jednání. K žalobní námitce týkající se neupozornění ze strany odborného lesního hospodáře žalovaný uvádí, že skutková podstata daného přestupku je založena na objektivní odpovědnosti a nepřipouští liberaci. K namítané nepoužitelnosti důkazů žalovaný odkazuje na zjištění skutkového stavu věci dle popisu v protokole o ústním jednání i v rozhodnutích obou stupňů. Žalobu navrhuje zamítnout. 9. Na vyjádření žalovaného zareagoval žalobce replikou, ve které se ohrazuje proti tvrzení žalovaného ohledně dostatku času k nahlédnutí do spisu, neboť toto se týkalo zcela jiného usnesení. Namítaný rozpor se totiž týkal usnesení ze dne 19. 11. 2019, které mu však nemohlo být doručeno již 5. 11. 2019, to by časově nebylo možné. Usnesením ze dne 19. 11. 2019 mu byla poskytnuta lhůta 10 dnů pro doplnění dokazování a vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí, avšak prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno již dva dny poté, tudíž deklarovaná lhůta nemohla být dodržena. Žalobce dále v replice polemizuje s názorem žalovaného, že by absence časového určení ve výroku o vině nemohla založit nezákonnost, poukázal přitom zejména na dikci § 93 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění zákona č. 285/2018 Sb. (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), jakož i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ve věcech sp. zn. 2 As 34/2006 a 6 As 19/2005. Argumentovalli žalovaný ve svém vyjádření, že žalobce byl dostatečně srozuměn o tom, kdy bylo jeho nedbalostní jednání zjištěno, pak o to více musely být s tímto časovým určením srozuměny správní orgány a ve výroku označit např. „minimálně od“ a doplnit kupříkladu avizovanou kontrolu, což však neučinily. III. Skutková zjištění z obsahu správního spisu 10. Dne 14. 8. 2018 správní orgán I. stupně oznámil žalobci, že vůči němu zahajuje řízení z důvodu zjištění rozsáhlého přemnožení lýkožrouta na jeho lesním pozemku, na němž nejsou dostatečně zajištěna nutná opatření, a vyzval jej, aby do 5 pracovních dnů od jeho doručení navrhl termín ohledání pozemku, nebo aby v