4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 1/2023- 71 - text 8 49 Ad 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně: D. K., narozená X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Petrem Buluškem sídlem Palackého třída 223/5, 288 02 Nymburk proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2023, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2023, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Soud přiznává JUDr. Petru Buluškovi, advokátovi se sídlem Palackého třída 223/5, 288 02 Nymburk, odměnu za zastupování žalobkyně v celkové výši 4 719 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou dne 9. 2. 2023 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2023, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 9. 9. 2022, č. j. Y (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 455/2022 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) snížila žalobkyni od 10. 10. 2022 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to na základě závěrů posudku Okresní správy sociálního zabezpečení X (dále jen „OSSZ“) ze dne 6. 5. 2022, podle nějž její pracovní schopnost poklesla pouze o 40 %. 2. Žalobkyně namítala, že napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou nezákonná, protože jsou založena na nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Žalobkyně je přesvědčena, že nadále trvá pokles její pracovní schopnosti v rozsahu 70 %, a proto jí náleží invalidní důchod třetího stupně. Posudkoví lékaři nijak nepřihlédli k lékařským zprávám předloženým žalobkyní, zejména pak k lékařským zprávám MUDr. H. ze dnů 18. 1. a 9. 6. 2022 a MUDr. K. ze dnů 29. 6. 2022 a 15. 2. 2023, v nichž byly učiněny závěry, že je žalobkyně „neschopna jakéhokoliv pracovního zařazení“ a že „pokud by pracovala, lze očekávat opakované a dlouhodobé pracovní neschopnosti“. Žalobkyně zejména trpí trvale značnými bolestmi zad a končetin, častými blokacemi páteře, a značnými bolestmi cév a žil, v důsledku čehož nemůže dlouho sedět ani stát a je nucena neustále přešlapovat a popocházet. Žalobkyni mimovolně vypadávají držené věci z rukou a v důsledku bolestí má prakticky znemožněn spánek. O tom, že by mohla vykonávat jakékoliv zaměstnání, ať již sedavé, či jiné, nemůže být ani řeč. Žalobkyně popsala, že v důsledku chybně zvoleného postupu banální operace křečových žil (varixů) v listopadu 2015 prodělala trombózu a rozsáhlý zánět žil a týdny nemohla došlápnout na operovanou levou nohu, v důsledku čehož přetěžovala pravou nohu s následkem v podobě zkřivení páteře v souvislosti s dysbalancí páteře. Souběžně se u ní objevily bolesti břicha a obtíže s hlubokým dýcháním, což bylo nutno řešit embolizací (uzavřením rozšířené) pánevní žíly. To sice zlepšilo tyto obtíže, ale zhoršily se bolesti dolních končetin v důsledku oboustranného refluxu (porucha krevního oběhu) v tříslech – operace křečových žil naplánovaná na říjen 2017 však byla nakonec zrušena s tím, že problém není operovatelný. Již tehdy jí byl přiznán invalidní důchod třetího stupně. Opětovný rozvoj bolestí břicha s obtížným dýcháním byl vyřešen v lednu 2018 zavedením stentu, ten ale nijak neřeší bolesti nohou. V té době byl u žalobkyně zjištěn též May – Thurnerův syndrom (útlak levostranné společné kyčelní žíly vnitřní kyčelní tepnou vedoucí k rozvoji hluboké žilní trombózy). Podle lékařských zpráv MUDr. P. jsou problémy žalobkyně multifaktoriální, jsou vyvolány kombinací bolestivého páteřního syndromu, výhřezu plotének, překrvení pánevní žíly, chronické žilní nedostatečnosti a dalších obtíží, k nimž se postupem času přidaly bolesti páteře, bolesti kloubů a svalů (v důsledku revmatické artritidy), bolesti krční páteře, syndrom karpálního tunelu a zánět pravého zápěstí způsobující nejistý úchop a mimovolní pouštění věcí. Tento zdravotní stav přitom trvá dodnes a neustále se zhoršuje. Nelze tedy říci, že hlavní podíl na potížích má syndrom křečových žil, jak uvádějí posudkoví lékaři. V minulosti se již tři posudkoví lékaři shodli na třetím stupni invalidity a žalobkyně nerozumí tomu, proč nyní posudkoví lékaři naprosto nepochopitelně určili invaliditu prvního stupně. Že by se její zdravotní stav zlepšil, a to ještě natolik, aby se posunula ze třetího do prvního stupně invalidity, je podle žalobkyně závěr zjevně nesprávný. Její zdravotní stav je konstantně velmi nedobrý, a postupně se naopak zhoršuje bez potenciálu ke zlepšení. V aktuálních posudcích navíc zcela chybí zohlednění diagnostikované seronegativní revmatoidní artritidy (lékařská zpráva MUDr. H. ze dne 14. 11. 2022), artrózy kolen 2. stupně (lékařská zpráva MUDr. K. ze dne 21. 9. 2022) a oboustranného syndromu karpálního tunelu (lékařské zprávy MUDr. J. ze dne 5. 10. 2021 a MUDr. H. ze dne 18. 8. 2022). Rozhodnutí žalované nijak nevysvětlují, jaké skutkové okolnosti se v případě žalobkyně změnily, a proto jsou nepřezkoumatelná a pro nedostatek důvodů i nicotná. Žalobkyně navrhla provedení důkazu lékařskými zprávami shora jmenovaných lékařů, jejich svědeckými výpověďmi, výslechem žalobkyně a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, který by vyhodnotil vliv zdravotního postižení na pracovní schopnost žalobkyně. 3. Žalovaná po podrobné rekapitulaci rozhodné právní úpravy a závěrů posudkových lékařů uvedla, že ve správním řízení byla vázána posudkovými závěry a že posudek zpracovaný v námitkovém řízení podle jejího názoru splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Protože žalobkyně nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu a zpochybňuje posudkové hodnocení, žalovaná navrhla provést ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 455/2022 Sb. (dále jen „organizační zákon“) důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“), která je povolána k přezkumu zdravotního stavu a pracovní schopnosti pro účely soudního řízení. Upozornila též, že nelze přihlédnout ke zdravotní dokumentaci datované po datu vydání napadeného rozhodnutí, neboť rozhodný je zdravotní stav žalobkyně právě k uvedenému datu. S ohledem na aktuálně zjištěný skutkový stav věci žalovaná navrhla žalobu zamítnout. 4. Soud ze správního spisu zjistil, že po opakovaném prodlužování výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby byla žalobkyně v návaznosti na její žádost ze dne 20. 6. 2017 uznána invalidní ve třetím stupni od data 8. 6. 2017, jelikož její pracovní schopnost poklesla o 70 % v důsledku masivních křečových žil na obou dolních končetinách přetrvávajících i přes opakované operace v kombinaci s bolestivým páteřním syndromem oblasti bederní a křížové páteře včetně útlaku nervového kořene pátého bederního obratle jak posunem ploténky, tak původně i rozšířenou ovariální žílou. Toto zdravotní postižení posudkový lékař OSSZ podřadil pod položku 10d oddílu B kapitoly IX přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (křečové žíly, posttrombotický syndrom, recidivující tromboflebitidy – stadium IV) a hodnotil na horní hranici stanoveného intervalu s tím, že však invaliditu třetího stupně přiznává jen přechodně (patrně v souvislosti s očekávanou další operací křečových žil). Ke změně hodnocení nicméně nedošlo ani v rámci kontrolní lékařské prohlídky, jež proběhla dne 17. 8. 2018, přičemž bylo zmíněno, že u žalobkyně byl zjištěn May-Thurnerův syndrom, který byl řešen vložením stentu do postižené žíly, a že je plánována další operace (odnětí dělohy). 5. Při další kontrolní prohlídce dne 20. 6. 2019 posudkový lékař OSSZ uzavřel, že pracovní schopnost žalobkyně od 12. 8. 2019 poklesla jen o 50 %. Popsal v podstatě shodná zdravotní postižení jako dříve (doplnil jen zjištěnou artritidu drobných kloubů rukou), ale jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyhodnotil středně těžké postižení bolestivým syndromem páteře odpovídající položce 1d oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, zvolil horní hranici stanoveného rozpětí poklesu pracovní schopnosti (40 %) a s ohledem na další zdravotní postižení tuto hodnotu navýšil podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky o dalších 10 procentních bodů. 6. Dne 7. 11. 2019 žalobkyně požádala o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, načež byla posudkovým lékařem OSSZ dne 16. 1. 2020 při obdobně popsaném zdravotním stavu znovu posouzena invali