10 As 86/2022 — Nejvyšší správní soud

51 Af 2/2023- 45 - text 9 51 Af 2/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka a ve věci žalobce: Dr. Ing. R. R. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Alenou Raisovou sídlem Krhanická 988/7, 142 00 Praha 4 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2022, č. j. 21653-2/2022-900000-314, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce vede s českými celními orgány několik sporů, které věcně souvisejí s vymáháním pohledávky ve výši 134 712 336,26 Kč. Tato pohledávka je vymáhána v rámci poskytnutí mezinárodní pomoci dožadujícímu německému celnímu orgánu Hauptzollamt Stralsund (Hlavní celní úřad v Stralsundu – pozn. soudu) na základě Jednotného dokladu o vymahatelnosti pohledávek ze dne 25. 5. 2020, ref. č. DE_20029182020_ 20200525_UIPE_1. 2. Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) vydal dne 10. 7. 2020 k vymožení předmětné pohledávky exekuční příkaz č. 2061004328, č. j. 277957/2020-610000-42.2 (dále jen „exekuční příkaz ze dne 10. 7. 2020“). Tímto exekučním příkazem byla zahájena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobce u poskytovatele platebních služeb. Rozhodnutím celního úřadu ze dne 31. 8. 2020, č. j. 277957-8/2020-610000-42.2, byla tato daňová exekuce odložena, a to do pravomocného skončení řízení o žalobě vedeném u Finanzgericht Mecklenburg-Vorpommern (Finanční soud pro Meklenbursko-Přední Pomořansko – pozn. soudu) pod sp. zn. 3V 40/20. Po zamítnutí této žaloby následně Hauptzollamt Stralsund požádal o pokračování ve vymáhání pohledávky českými celními orgány. 3. Celní úřad tuto daňovou exekuci poté z moci úřední zastavil rozhodnutím ze dne 23. 11. 2021, č. j. 484185/2021-610000-42.2 (dále jen „rozhodnutí ze dne 23. 11. 2021“). K zastavení daňové exekuce celní úřad přistoupil podle § 181 odst. 2 písm. i) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) s odůvodněním, že téhož dne vydal k vymožení předmětné pohledávky další exekuční příkaz, č. j. 483975/2021-610000-42.2 (dále jen „exekuční příkaz ze dne 23. 11. 2021“), jímž zahájil novou daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobce u poskytovatele platebních služeb. Tento exekuční příkaz byl rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 8. 2022, č. j. 483975/2021-610000-42.2, prohlášen za nicotný. 4. K vymožení předmětné pohledávky dále celní úřad vydal dne 20. 7. 2020 exekuční příkaz č. 2061004328/2, č. j. 277957-2/2020-610000-42.2 (dále jen „exekuční příkaz ze dne 20. 7. 2020“), jímž zahájil daňovou exekuci prodejem movitých věcí, konkrétně cenných papírů žalobce. 5. Podáním ze dne 12. 8. 2020 žalobce navrhl celnímu úřadu (i.) zastavení celé exekuce, (ii.) odklad celé exekuce a (iii.) dále vyloučení všech úředních osob žalovaného pro podjatost. V podání ze dne 25. 8. 2020 pak žalobce upřesnil, že se domáhá zastavení exekučních řízení zahájených na základě exekučních příkazů ze dne 10. 7. 2020 a ze dne 20. 7. 2020. 6. O návrhu na zastavení exekuce rozhodl celní úřad rozhodnutím ze dne 31. 1. 2022, č. j. 55849/2022-610000-42.3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem 1. celní úřad návrh žalobce na zastavení daňové exekuce zahájené na základě exekučního příkazu ze dne 20. 7. 2020 podle § 181 odst. 2 daňového řádu zamítl. Výrokem 2. pak celní úřad podle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu zastavil řízení o návrhu žalobce na zastavení daňové exekuce zahájené na základě exekučního příkazu ze dne 10. 7. 2020 s tím, že předmětné exekuční řízení bylo již zastaveno rozhodnutím ze dne 23. 11. 2021. V této části se tak dle celního úřadu stalo řízení o návrhu žalobce na zastavení exekuce bezpředmětným. 7. Proti výroku 2. prvostupňového rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 23. 11. 2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí v tomto rozsahu potvrdil. Žalovaný se zcela ztotožnil se závěrem celního úřadu, že v části týkající se daňové exekuce zahájené na základě exekučního příkazu ze dne 10. 7. 2020 se stalo řízení o návrhu žalobce na zastavení daňové exekuce bezpředmětným, neboť tato daňová exekuce byla již zastavena rozhodnutím ze dne 23. 11. 2021. Každé řízení totiž musí mít svůj předmět. Odpadne-li tento předmět, není dán důvod k dalšímu konání řízení. Žalovaný dále neshledal důvodnou námitku tzv. systémové podjatosti, kterou vznesl žalobce v podání ze dne 12. 8. 2020. 8. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“). 9. Řízení o dalších žalobách proti rozhodnutím celních orgánů, která souvisejí s vymáháním předmětné pohledávky, jsou u Krajského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 51 Af 6/2022, 55 Af 12/2022, 54 Af 19/2022 a 55 Af 15/2022. V posledně uvedené věci soud již rozhodl rozsudkem ze dne 25. 9. 2023, č. j. 55 Af 15/2022 – 52 (dále jen „rozsudek 55 Af 15/2022“). II. Obsah podání účastníků 10. Žalobce v žalobě podrobně popisuje postup celních orgánů při vymáhání předmětné pohledávky, který celkově pokládá za nezákonný. V této souvislosti rekapituluje obsah svých žalob v jiných věcech vedených u Krajského soudu v Praze. 11. Předně namítá, že se žalovaný vůbec nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zejména nezohlednil skutečnost, že celní úřad rozhodl o něčem jiném, než čeho se žalobce svým podáním ze dne 12. 8. 2020 domáhal. O části návrhu, který se týkal neúčinnosti doručení listin, pak celní úřad vůbec nerozhodl. Žalovaný rovněž zcela ignoroval skutečnost, že bylo nutné nejprve rozhodnout o námitce podjatosti, která byla opakovaně vznesena v podáních ze dne 12. 8. 2020, 25. 8. 2020, 26. 12. 2021 a 12. 9. 2022. 12. Žalobce dále nesouhlasí se způsobem, jímž žalovaný naložil s námitkou tzv. systémové podjatosti. V této souvislosti odkazuje na svou žalobu ve věci vedené pod sp. zn. 54 Af 19/2022, ve které zejména upozornil, že žalovaný je při poskytování mezinárodní pomoci německému celnímu orgánu v postavení dožádaného celního orgánu a současně vystupuje v postavení odvolacího orgánu pro celní úřad. V minulosti dále vystupoval vůči žalobci v postavení policejního orgánu. Předmětná vymáhaná pohledávka vznikla na základě ručení za neodvedenou spotřební daň, kterou měla v Německu zaplatit společnost MOLTO Industries GmbH. Žalovaný přitom současně tuto daň aktivně vymáhá též po jiných subjektech na území České republiky. 13. Žalobce rovněž namítá, že k vymožení předmětné pohledávky není vůči němu vedena pouze jedna daňová exekuce, nýbrž několik souběžných exekucí, a to prováděných různými způsoby. Tento postup celních orgánů je dle žalobce natolik zmatečný, že je třeba napadené rozhodnutí bez dalšího odklidit. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela popírá základní zásady pro vymáhání vykonatelných daňových pohledávek, které stanoví daňový řád a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle žalobce není přípustné, aby právní řád rozlišoval mezi vedením exekuce dle daňového řádu a o. s. ř. Výklad žalovaného, že proti povinnému (žalobci) lze vést paralelně několik exekucí, je zcela nesmyslný. Pro jednu vykonatelnou pohledávku lze vést toliko jednu exekuci, byť různými způsoby. Vzhledem k tomuto chybnému výkladu se celní orgány zabývaly návrhem na zastavení pouze části exekuce, nikoliv celé exekuce, jak žádal žalobce. Prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou tak nezákonná a věcně nesprávná, neboť žalobci upírají právo na řádný přezkum rozhodnutí již v rámci řízení před celními orgány. 14. Žalobce dále namítá, že úvahy celních orgánů při posuzování návrhu na zastavení exekuce nejsou úplné. Celní orgány nezohlednily, že exekuční příkaz ze dne 10. 7. 2020 nebyl žalobci ani jeho zástupkyni nikdy doručen. Exekuční příkaz ze dne 23. 11. 2021, jehož vydání způsobilo částečné zastavení daňové exekuce, byl sice následně prohlášen za nicotný, nicméně na jeho základě došlo k blokaci prostředků na žalobcově účtu a jejich odepsání ve prospěch oprávněného. Žalobci přitom není na základě informací poskytnutých bankou (poskytovatelem platebních služeb) známo, kdy konkrétně a na jakém základě byly finanční prostředky z jeho účtu odepsány. Daňová exekuce tak fakticky proběhla, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro její zahájení a vedení. 15. Žalobce konečně namítá, že celní orgány měly posuzovat návrh na zastavení exekuce podle stavu v době vydání jejich rozhodnutí, a to s ohledem na § 154 o. s. ř. ve spojení s § 177 daňového řádu. V opačném případě by okruh okolností, které je třeba zohlednit při rozhodování, závisel na libovůli celních orgánů, což nelze připustit. 16. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádř