2 As 337/2016 — Nejvyšší správní soud

37 A 12/2024- 32 - text 13 37 A 12/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: L. B. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Moryskem sídlem 28. října 1001/3, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. 014039/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. 014039/2024/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Tomáše Moryska, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Sedlčany, odbor výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 13. 11. 2023, č. j. OVÚP-21359/23/Vš (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků: zaprvé podle § 178 odst. 1 písm. a) a zadruhé podle § 179 odst. 1 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Prvního přestupku se žalobkyně měla dopustit tím, že na pozemcích parc. č. XA a parc. č. st. XB v katastrálním území X (dále jen „pozemky“) provedla terénní úpravy bez územního rozhodnutí či územního souhlasu anebo bez uzavřené veřejnoprávní smlouvy nebo vydaného regulačního plánu. Z důvodu odtěžení zeminy u sousedního domu č. p. XC, jenž bezprostředně hraničí s pozemky, na kterých byly provedeny terénní úpravy, vyvstala oprávněná obava z narušení založení domu č. p. XC. Druhého přestupku se žalobkyně měla dopustit tím, že neprovedla nařízené nutné zabezpečovací práce. Za první přestupek stavební úřad uložil žalobkyni pokutu ve výši 15 000 Kč a za druhý přestupek pokutu ve výši 50 000 Kč. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil tak, že do výroku doplnil u popisu jednotlivých přestupků formu zavinění. Ve zbytku žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. II. Obsah podání účastníků 4. Žalobkyně v žalobě považovala napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož se žalovaný dostatečně nevypořádal s jejími odvolacími námitkami. Žalobkyně napadla prvostupňové rozhodnutím včasným odvolání dne 5. 12. 2023, které doplnila o zákonné náležitosti podáním ze dne 8. 1. 2024. V odvolání žalobkyně namítala nezákonný způsob obstarání důkazů. Řízení o nařízení nutných zabezpečovaných pracích nebylo podle žalobkyně vůbec řádně zahájeno, žalobkyni bylo upřeno právo seznámit se s poklady rozhodnutí, nebyly vůbec naplněny důvody pro nařízení nutných zabezpečovacích prací a rozhodnutí o nařízení nutných zabezpečovacích prací je nesplnitelné a neurčité (exekuční řízení bylo pro materiální nevykonatelnost zastaveno). Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval především otázkou výše uložených pokut, tedy otázkou, kterou žalobkyně v odvolání nenamítala. S uplatněnými odvolacími námitkami se řádně nevypořádal. Podle žalobkyně je tak napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože žalovaný ponechal odvolací námitky zcela bez povšimnutí. Z judikatury NSS přitom plyne, že je třeba vypořádat každou odvolací námitku a z rozhodnutí musí být zřejmé, jak správní orgán provedené důkazy hodnotil, případně z jakých důvodů účastníky navržené důkazy neprovedl. 5. Dále žalobkyně poukázala na to, že stavební úřad čerpal svá prvotní zjištění vedoucí k zahájení přestupkového řízení z obhlídek na místě. Při nich stavební úřad pořídil fotodokumentaci a učinil o nich zápisy. Tyto důkazy ale neměla žalobkyně za použitelné, jelikož byly obstarány v rozporu se zákonem. Stavební úřad totiž vstoupil na žalobkynin pozemek bez jejího předchozího upozornění. Stavební úřad se sice hájil, že na žalobkynin pozemek vstoupil v režimu § 172 odst. 2 stavebního zákona z důvodu bezprostředního ohrožení života nebo zdraví osob či zvířat. Ohrožení podle stavebního úřadu souviselo s neprovedenými zabezpečovacími pracemi, stavební úřad však na žalobkynin pozemek vstoupil i předtím (tedy v rámci prvotního šetření na místě). Zápisy o provedeném státním dozoru se nezmiňují o tom, že mělo docházet k ohrožení života nebo zdraví osob či zvířat. Je tedy zjevné, že si stavební úřad vymyslel takovou argumentaci až ex post v reakci na žalobkyniny námitky. Stavební úřad bez žalobkynina vědomí vstoupil na její pozemky; o vstupu ani jeho důvodech ji však neinformoval. Stavební úřad si navíc § 172 odst. 2 stavebního zákona vykládal nesprávně. Pro jeho aplikaci je nutné kumulativní splnění dvou podmínek. Jednak musí dojít k bezprostřednímu kvalifikovanému ohrožení života nebo zdraví osob či zvířat. Zároveň musí takové bezprostřední nebezpečí nastat v důsledku přípravy a provádění neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací nebo vyklizení stavby ve veřejném zájmu. V daném případě neexistovalo ani kvalifikované nebezpečí, ani nedošlo k ohrožení života nebo zdraví v důsledku činností podle § 172 odst. 2 stavebního zákona. Stavební úřad tak opakovaně vstupoval na žalobkyniny pozemky nelegálně pouze za účelem shromáždění důkazů. Z judikatury NSS a základních principů správního řízení přitom plyne, že všichni účastníci správního řízení mají právo osobně se dokazování zúčastnit. Stavební úřad měl provést důkaz ohledáním a zajistit, aby měla žalobkyně možnost se takového úkonu zúčastnit. Důkazní prostředky, které jsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy, nelze použít. 6. Žalobkyně byla shledána vinnou tím, že provedla terénní úpravy bez povolení. Ne každá terénní úprava ale vyžaduje povolení. Rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas nevyžadují terénní úpravy do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře do 300 m2. Stavební úřad přitom nijak neprokázal, že terénní úpravy přesáhly některý z uvedených ukazatelů. Ze zápisů o výkonu stavebního dozoru neplyne, že by oprávněné úřední osoby na místě provedly jakékoli měření nebo jinak hodnotily rozsah terénních úprav. I kdyby tomu tak bylo, důkazy by byly opatřeny nezákonným způsobem. Žalobkyně se bránila tím, že neprovedla terénní úpravy takovým způsobem, jak je jí vytýkán, a to obzvláště v sousedství domu č. p. XC. Žalobkyně tvrdila, že se jednalo o vytěžení a odvoz stavební suti, která pocházela ze zříceného domu, jenž se na místě původně nacházel. Stavební úřad tuto námitku odmítl s tím, že podle ortofotomap byl pozemek zatravněn. Ortofotomapy ale nebyly součástí spisového materiálu v době, kdy měla žalobkyně možnost seznámit se s jeho obsahem při ústním jednání před stavebním úřadem. Žalobkyně se proto nemohla k důkazu vyjádřit – není jí známo, z jakých konkrétních snímků a z jaké doby stavební úřad vycházel. Jestliže stavební úřad po ústním jednání spisový materiál ještě doplňoval, měl účastníkům opět umožnit seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Žalobkyně také při ústním jednání uvedla, že provedení zabezpečovacích prací již řeší s odbornou stavební společností. Následně si stavební úřad takovou skutečnost u odborné společnosti telefonicky ověřil. O tomto telefonátu ale není ve spise žádný záznam. Jestli chtěl stavební úřad zjišťovat nějaké informace od třetích osob, měl je vyslechnout jako svědky. 7. Dále je podle žalobkyně pro posouzení věci podstatné rozhodnutí o nařízení nutných zabezpečovacích pracích, jelikož je podkladem pro rozhodnutí o druhém přestupku. Rozhodnutí o nařízení nutných zabezpečovacích pracích bylo obsahově zcela vadné. K tomu žalobkyně poukázala na usnesení, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „obvodní soud“) zastavil exekuci proti žalobkyni jako povinné z důvodu materiální nevykonatelnosti rozhodnutí. Žalobkyni proto nelze vyčítat, že nesplnila stanovenou povinnost, byla-li taková povinnost formulována natolik neurčitě, že došlo k zastavení exekuce na nepeněžité plnění. Obvodní soud také přisvědčil žalobkynině námitce, že v řízení vůbec nebylo zjišťováno, zda byla statika sousedního domu skutečně narušena. Případné narušení statiky žalobkyně vyvrátila statickým posudkem doloženým v odvolacím řízení. Navíc, z § 135 odst. 2 stavebního zákona plyne, že nařídit nutné zabezpečovací práce je možné, pokud je ohrožujícím elementem stavba. Tato podmínka ale nebyla splněna, neboť v projednávané věci měly údajné ohrožení způsobovat terénní úpravy, nikoliv stavba. Podle § 135 odst. 4 stavebního zákona má v případě nařízení nutných zabezpečovacích prací stavební úřad postupovat tak, že nejprve provede kontrolní prohlídku stavby, na kterou přizve účastníky řízení. To ale neučinil. Stavební úřad ani nikdy nevydal oznámení o zahájení řízení podle § 46