6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

41 A 59/2024- 6 - text 7 41 A 59/2024 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Josefa Straky ve věci žalobce: Bc. M. H. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podal ke Krajskému soudu v Praze žalobu, kterou nadepsal „žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu – sdělení KÚSK č.j. 122021/2024/KÚSK“, přičemž odkázal na § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen (dále „s. ř. s.“). Uvedl, že touto žalobou napadá sdělení žalovaného ze dne 13. 9. 2024, č. j. 122021/2024/KUSK, sp. zn. SZ_097224/2024/KUSK (dále též „napadené sdělení“), které mu bylo doručeno dne 17. 9. 2024. 2. V napadeném sdělení, které žalobce připojil k žalobě, žalovaný žalobci sdělil, že dne 19. 7. 2024 obdržel jeho stížnost na „klinickou psycholožku Mgr. I. K., OSPOD X“ podle § 93 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), v níž žalobce vyjádřil podezření, že mohlo dojít ke spáchání přestupku podle § 117 odst. 3 písm. g) zákona o zdravotních službách, neboť mu Mgr. K. neumožnila nahlédnout do zdravotnické dokumentace jeho syna. Žalovaný žalobce upozornil, že Mgr. K. nemá oprávnění k poskytování zdravotních služeb a není vedena ani v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb. Dne 31. 7. 2024 žalovaný obdržel stížnost žalobce podle § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), v níž žalobce uvedl, že z rozsudku Okresního soudu v Mělníku č. j. 42 P 505/2012-2271 vyplývá, že Mgr. K. posuzovala zdravotní stav jeho syna ve smyslu § 2 odst. 4 písm. a) bodu 5 zákona o zdravotních službách, a tedy poskytovala zdravotní služby. Téhož dne žalovaný obdržel žalobcův podnět upozorňující na možnost neoprávněného poskytování zdravotních služeb. Žalovaný napadeným sdělením žalobce informoval, že shledal, že Mgr. K. se přestupku podle § 115 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách nedopustila, neboť není poskytovatelem zdravotních služeb. Oznámení žalobce tedy dle žalovaného neodůvodňovalo zahájení řízení proti Mgr. K., a proto byla věc podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), usnesením ze dne 11. 9. 2024, č. j. 120913/2024/KUSK, odložena. Žalovaný dále uvedl, že jelikož Mgr. K. není poskytovatelem zdravotních služeb, nevede zdravotnickou dokumentaci a nemohla se dopustit přestupku podle § 117 odst. 3 písm. g) zákona o zdravotních službách. Vzhledem k tomu také není možné prošetřit její postup prostřednictvím stížnosti podle § 93 zákona o zdravotních službách. 3. Žalobce v úvodu žaloby uvedl, že je presumovanou obětí přestupku proti zdravotním službám podle § 115 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách, jehož se měla dopustit Mgr. I. K. tím, že jako podnikající fyzická osoba posuzovala zdravotní stav ve smyslu § 2 odst. 4 písm. a) bodu 5. zákona o zdravotních službách (konkrétně podle rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 2. 7. 2020, č. j. 42 P 502/2012-2271, o žalobci jakožto o otci nezletilého dítěte napsala: „Pokud se chování otce neupraví, jeví se současný rozsah styku otce s nezletilým jako ohrožující psychické zdraví nezletilého“), aniž by k tomu byly splněny zákonné podmínky dle § 12 odst. 3 písm. d) zákona o zdravotních službách a § 22 odst. 4 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Tím měla Mgr. K. dle žalobce mařit spravedlnost a nepřípustně ovlivňovat dokazování v opatrovnickém řízení ve smyslu § 347a odst. 1 trestního zákoníku. Žalobci tím způsobila zamezení styku s jeho nezletilým dítětem od 23. 9. 2020 do současnosti a zničení jeho rodiny. 4. Žalobce spatřuje nezákonnost napadeného sdělení v tom, že žalovaný chybně tvrdil, že pachatelem přestupku podle § 115 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách může být pouze poskytovatel zdravotních služeb. S tím žalobce nesouhlasí a namítá, že pachatelem přestupku může být jakákoli právnická či podnikající fyzická osoba, nikoli pouze poskytovatel zdravotních služeb. 5. Žalobce na základě výše uvedené argumentace žádal, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v protiprávním jednání spočívajícím v neprovedení žádného opatření - odložení věci, nebo postoupení věci jinému orgánu, anebo zahájení řízení o přestupku - ve vztahu k oznámení přestupku nebo jiného podnětu k zahájení řízení, které nelze zahájit jinak než z úřední povinnosti, učiněného žalobcem u žalovaného ve dnech 18. 7. 2024 až 19. 7. 2024, 31. 7. 2024 a 31. 7. 2024 pod sp. zn. SZ_097224/2024/KUSK a sp. zn. SZ_102982/2024/KUSK. 6. Z listin připojených k žalobě vyplývá, že jsou zde míněny podněty v těchto podáních: Stížnosti na prý klinickou psycholožku Mgr. I. K., OSPOD X, podle § 93 odst. 2 zákona o zdravotních službách podané e-mailem dne 18. 7. 2024 a potvrzené dne 19. 7. 2024, v níž si žalobce stěžoval, že mu Mgr. K. neumožnila nahlédnout do zdravotnické dokumentace syna; Stížnosti proti postupu správního orgánu (§ 175 správního řádu) ze dne 31. 7. 2024, v níž žalobce uvedl, že z rozsudku Okresního soudu v Mělníku č. j. 42 P 502/2012-2271 vyplývá, že Mgr. K. posuzovala zdravotní stav ve smyslu § 2 odst. 4 písm. a) bodu 5 zákona o zdravotních službách, a poskytovala tedy zdravotní služby; a Podnětu k šetření ve věci možného neoprávněného poskytování zdravotních služeb ze dne 31. 7. 2024. 7. Soudu je z předchozí rozhodovací činnosti známo, že žalobce napadl výše uvedené sdělení u zdejšího soudu žalobou označenou jako žaloba na ochranu před nečinností správního orgánu s odkazem na § 79 a násl. s. ř. s., v níž argumentoval shodně jako v bodech 3 a 4 tohoto usnesení, a žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o podnětu žalobce k šetření ve věci možného neoprávněného poskytování zdravotních služeb evidovaného pod sp. zn. 097224/2024/KUSK. 8. Zdejší soud usnesením ze dne 30. 10. 2024, č. j. 51 A 59/2024-6, žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Konstatoval, že byť žalobce žalobu označil jako žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, další části žaloby tomuto žalobnímu typu neodpovídají. Vyložil, že bez ohledu na zvolený žalobní typ je z podání zřejmé, že podstatou žaloby je nesouhlas žalobce s obsahem sdělení žalovaného ze dne 13. 9. 2024, které konstatuje, že se Mgr. K. nedopustila přestupku podle zákona o zdravotních službách. Poškozený ani jiné osoby se však nemohou domáhat zahájení přestupkového řízení proti podezřelému z přestupku. Poukázal na odst. 84 rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS (dále jen „rozsudek č. j. 6 As 108/2019-39“) a tam citovanou judikaturu, z níž vyplývá, že třetí osoba může sice učinit podnět k zahájení přestupkového řízení jiné osoby pro podezření ze spáchání přestupku, tím však její oprávnění končí, neboť jí zákon nepřiznává subjektivní právo, aby přestupkové řízení bylo skutečně zahájeno a aby došlo k uznání viny jiného subjektu. Dodal, že žalobce netvrdil, že by nebyl vyrozuměn o tom, že žalovaný neshledal důvody pro zahájení přestupkového řízení, naopak s obsahem sdělení polemizoval a přiložil jej k žalobě. Nelze tedy uvažovat ani o případném využití zásahové žaloby postavené na tvrzení, že žalobce jakožto oznamovatel přestupku nebyl vyrozuměn o učiněném opatření (jako ve věci řešené rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 48 A 82/201622). Krajský soud v Praze uzavřel, že sdělení ze dne 13. 9. 2024 nepředstavuje rozhodnutí, nečinnost, zásah nebo jiný úkon orgánu veřejné moci žalovatelný ve správním soudnictví. Pokud žalobce z pozice tvrzeného poškozeného polemizuje se správností závěrů žalovaného učiněných v tomto sdělení stran přestupkové odpovědnosti Mgr. K. a domáhá se jejich přehodnocení, jde o žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou. 9. Vzhledem k tomu, že žalobce v této věci na základě téměř shodné žalobní argumentace brojí proti témuž sdělení žalovaného, neshledal soud důvod se od závěrů vyslovených v usnesení č. j. 51 A 59/2024-6 odchýlit. 10. Ačkoli žalobce nyní žalobu označil jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. a upravil formulaci návrhu výroku rozsudku, z jejího obsahu je zřejmé, že podstatou žalobní argumentace je nadále nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného vysloveným v napadeném sdělení, podle něhož se Mgr. K. nedopustila přestupku podle §