6 Ads 88/2007 — Nejvyšší správní soud

47 Ad 10/2023- 25 - text 12 47 Ad 10/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: J. Ř. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Ing. Zbyňkem Kiesewetterem sídlem Nad Šárkou 766/58, 160 00 Praha 6 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 5. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 13. 3. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná přiznala žalobkyni starobní důchod od 15. 2. 2023 ve výši 10 721 Kč měsíčně. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav a nesprávně stanovila výpočtový základ. Žalobkyně přitom řádně doložila pracovní smlouvy a další související listiny. Přesto však žalovaná snížila výpočtový základ, ze kterého poté nesprávně stanovila výši starobního důchodu. Žalovaná postupovala v rozporu s § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „správní řád“). Žalovaná nevzala v úvahu podané námitky s odůvodněním, že nemají pro věc význam. 3. Zaprvé dle žalobkyně není důvod pro neuvedení doby pojištění do 31. 12. 1985 a odkázala na § 18 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 71/2023 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Dle žalobkyně by to sice nemělo dopad na výši starobního důchodu, ale žalovaná by měla být ve svých rozhodnutích přesná. Zadruhé žalobkyně namítla, že byla nesprávně vyloučena doba, kdy byla zaměstnána na pozici samostatného odborného referenta na Místním národním výboru X na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 1989. Zatřetí byla nesprávně vyloučena doba pojištění, kdy pracovala jako servírka u společníků H. – M. v restauraci V. – S. v. X na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 1. 1993. Začtvrté byla nesprávně vyloučena doba pojištění od 18. 5. 1993 do 31. 8. 1993, kdy pracovala jako číšník – barman v Baru T. na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 1993. Zapáté namítla, že od 1. 7. 1996 do 15. 11. 1996 pracovala žalobkyně v T., přitom je opět v tomto případě nesprávně vyloučena doba pojištění 138 dnů. Žalobkyně má za to, že dobu pojištění řádně doložila pracovními smlouvami a s tím souvisejícími listinami. Žalované vytkla, že nevzala v úvahu její tvrzení uvedená v námitkách. Obsah vyjádření žalované 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že rozhodné období pro výčet starobního důchodu žalobkyně jsou roky 1986 až 2022. Nebyl důvod aplikovat § 18 odst. 4 větu druhou zákona o důchodovém pojištění, neboť rozhodné období žalobkyně nezahrnuje méně než 5 kalendářních roků s vyměřovacím základem. 5. Vyměřovací základy a vyloučené doby byly žalobkyni započteny dle údajů uvedených v evidenčních listech důchodového pojištění, které žalobkyně stvrzovala svými podpisy. Evidenční list je základním listinným důkazem pro posouzení zápočtu doby pojištění a vyměřovacích základů (§ 38 zákona o důchodovém pojištění). Podle evidenčních listů v evidenci žalované byla žalobkyně v době od 1. 2. 1987 do 30. 6. 1989 zaměstnána u Inženýrských a průmyslových staveb X, v době od 1. 7. 1989 do 31. 5 1990 pracovala u MNV X, v období od 1. 6. 1990 do 28. 2. 1991 pracovala u Obvodní správy pošt X, od 1. 3. 1990 do 31. 3. 1991 pracovala u Obvodního kulturního domu X, od 1. 3. 1991 do 31. 3. 1991 byla zaměstnána u Ředitelství poštovní přepravy X (tato doba pojištění se částečně kryje s předchozím zaměstnáním), od 1. 4. 1991 do 31. 12. 1992 pracovala u Obvodní správy pošt X, od 1. 1. 1993 do 30. 4. 1993 pracovala u SED (správně SBD, pozn. soudu) X, od 1. 3. 1993 do 17. 5. 1993 byla zaměstnána v Baru T. Praha X (tato doba pojištění se částečně kryje s předchozím zaměstnáním), od 1. 9. 1993 do 30. 6. 1996 pracovala v Restauraci X, J. D., Praha X a od 16. 11. 1996 do 31. 12. 1996 pracovala u Sdružení X. K době pojištění od 1. 7. 1996 do 15. 11. 1996 se v evidenci žalované nenachází žádné doklady a ani žalobkyně je nepředložila. Obsah repliky žalobkyně 6. Žalobkyně v replice dodané do datové schránky soudu dne 9. 8. 2023 uvedla, že ji zaměstnavatelé řádně přihlásili jako jejich zaměstnankyni k sociálnímu zabezpečení, odváděli za ni povinné platby a každoročně vystavovali evidenční listy důchodového zabezpečení, které podepsala. Žalobkyně doložila listiny prokazující zaměstnávání ve sporných dobách. Žalovaná přesto tvrdí, že žalobkyně nic nedoložila. Okresní správa sociálního zabezpečení měla sama v rámci své povinnosti podle § 6 odst. 2 správního řádu postupovat tak, aby ji co nejméně zatěžovala a měla si podklady sama získat z úřední evidence. Nakonec žalobkyně uvedla, že žádost o předčasný důchod podala dne 15. 11. 2022 (dle spisu je správně datum 2. 11. 2022 – pozn. soudu), tj. dle zákona o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 323/2021 Sb. Žádost však žalovaná posuzovala dle zákona o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 71/2023 Sb. Dosavadní průběh správního řízení 7. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 2. 11. 2022 požádala o starobní důchod před dosažením důchodového věku. 8. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná přiznala žalobkyni od 15. 2. 2023 starobní důchod ve výši 10 721 Kč měsíčně. Základní výměra důchodu činí 4 040 Kč měsíčně. Procentní výměra důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu ve výši 18 247 Kč (která odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu 19 681 Kč zjištěnému za roky 1986-2022). Procentní výměra činí 6 681 Kč měsíčně. 9. Součástí prvostupňového rozhodnutí je osobní list důchodového pojištění žalobkyně. 10. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala námitky, ve kterých rozporovala výpočtový základ, neboť byly neoprávněně vyloučeny některé doby a zároveň nebylo přihlédnuto k tomu, že žalobkyně vychovala syna. Žalobkyně rozporovala vyloučení těchto období: 1) od 1. 8. 1981, kdy pracovala na poště jako samostatný pracovník poštovní přepravy a od 1. 9. 1985, kdy nastoupila na Mezinárodní poštovní přepravu do funkce odborného provozně technického pracovníka (doložila popisem funkce a pracovním posudkem); 2) od 1. 7. 1989, kdy pracovala ve funkci samostatného odborného referenta na Místním národním výbor X (doložila pracovní smlouvu a návrh na přijetí); 3) od 4. 1. 1993, kdy pracovala jako servírka u společníků H. – M. v restauraci V. – S. v. X (doložila pracovní smlouvy, dohodu o hmotné odpovědnosti a platový výměr); 4) od 18. 5. 1993 do 31. 8. 1993, přitom od 1. 3. 1993 žalobkyně pracovala na pozici číšník – barman v Baru T. (doložila pracovní smlouvu a dohodu o hmotné odpovědnosti) 5) od 1. 7. 1996 do 15. 11. 1996 (vyloučená doba 138 dnů), kdy pracovala v T. 11. Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění žalovaná uvedla, že žalobkyně splnila potřebnou dobu pojištění (41 roků a 26 dnů). Rozhodné období bylo určeno od 1986 do 2022 v souladu s § 18 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Procentní výměra byla krácena, neboť žalobkyně dosud nedosáhla důchodového věku. Žalovaná uvedla, že institut vyloučených dob je upraven v § 16 odst. 4 a násl. zákona o důchodovém pojištění a slouží k tomu, aby při stanovení osobního vyměřovacího základu rozhodujícího pro výpočet procentní výměry důchodu nedocházelo z důvodu nezjištění nebo nedosažení zdanitelných příjmů za určité období (např. při pracovní neschopnosti, péči o dítě či nedohledání dokladů o výdělcích apod.), které je prokazatelně dobou, kdy účastník byl účasten důchodového pojištění, k rozmělnění zjištěných vyměřovacích základů. Pro celkovou dobu pojištění jsou tedy zhodnoceny všechny doby pojištění ve zjištěném rozsahu. Pro stanovení osobního vyměřovacího základu podle § 16 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se pak celková doba pojištění sníží o počet dnů vyloučených dob. Podle obsahu námitek žalobkyně tedy rozporuje zhodnocení některých dob pojištění, nikoli vyloučené doby. Dále se žalovaná vyjádřila k jednotlivým bodům námitek (viz dále). Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu. 12. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 13. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci s tímto postupe