2 As 74/2007 — Nejvyšší správní soud

54 A 21/2023- 31 - text 13 54 A 21/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobci: a) P. K. b) R. K. bytem X zastoupeni advokátem JUDr. Zdeňkem Hrabou sídlem Kamlerova 795/9, 251 01 Říčany proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2023, č. j. 000751/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou dne 22. 3. 2023 do datové schránky soudu domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2023, č. j. 000751/2023/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil usnesení Městského úřadu Kolín, odboru životního prostředí a zemědělství, (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 31. 10. 2022, č. j. MUKOLIN/OZPZ 81314/22-Gl (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím vodoprávní úřad podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavil řízení ve věci žádosti žalobců o vydání souhlasu podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném do 22. 12. 2023 (dále jen „vodní zákon“) k vyvazovacímu plovoucímu molu umístěnému na vodní ploše Sandberk, ukotvenému na břehu vodní plochy na pozemku p. č. 1383 v k. ú. a městě Kolín (dále jen „sporné molo“ a „kotevní pozemek“). Obsah žaloby 2. V prvním žalobním bodu žalobci namítali vady řízení. Vodoprávní úřad v prvostupňovém rozhodnutí podle nich svévolně změnil petit jejich žádosti, kterou ve skutečnosti žádali o povolení sporného mola jakožto plovoucího zařízení coby druhu plavidla podle § 9 odst. 4 písm. d) zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění účinném do 28. 2. 2023 (dále jen „zákon o vnitrozemské plavbě“). V textu žádosti žalobci totiž doslovně uvedli následující: „žádost o povolení plovoucího zařízení tvaru mola, o celkových rozměrech 2 m x 5 m , ocelové konstrukce na plastových plovácích se pochozí plochou ze šalovacích desek a s přístupovou lávkou o rozměrech 0,8 m x 4,5 m, mobilně připojovanou k okům na břehu, a sloužícího ke kotvení malých plavidel. Pozemky vodní plochy, na které je plovoucí zařízení situováno, jsou ve vlastnictví žadatelů, stejně jako jsou vlastníky nebo oprávněnými osobami z věcného břemene či jiných právních důvodů k přístupovým pozemkům k lávce. Plovoucí zařízení je druhem plavidla podle § 9 odstavce 4 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů. Plovoucí zařízení není vodním dílem ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 zákona č.254/2001 Sb. o vodách, ve znění pozdějších předpisů, neboť toto plovoucí zařízení není ‚stavbou, která slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem.‘ Pouze stavby sloužící k těmto účelům mohou být vodními díly. Plovoucí zařízení nemá žádné negativní účinky na okolí a nevyžaduje zřízení žádných trvalých nebo dlouhodobých dočasných staveb, či výrobků plnících takovou funkci, jakou obvykle plní stavby , nevyžaduje ani zřízení staveb cest a parkoviště na pozemku přilehlého břehu . Souhlasné stanovisko k umístění tohoto neevidovaného plovoucího zařízení vydala Státní plavební správa dne 29.6.2021 pod sp.zn. 5158/PH/21.“ 3. Vodoprávní úřad navíc rozhodl až po urgenci ze dne 19. 9. 2022 několik měsíců poté, co bylo zahájeno řízení. Žalovaný se tím dostatečně nezabýval a pouze uvedl, že nedodržení lhůty 30 dnů podle § 71 odst. 3 správního řádu nezakládá nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobci rozporují, jakým způsobem správní orgány posoudily splnění podmínek pro zastavení řízení o žádosti podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. S ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/200755, nemělo být řízení zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, protože žádost nebyla zjevně právně nepřípustná. Odůvodnění napadeného rozhodnutí se navíc neopírá o otázku přípustnosti žádosti, nýbrž o její meritorní posouzení. Žalobci ví, že soud nemůže v souvislosti s přezkumem napadeného rozhodnutí posuzovat předmět zastaveného řízení, nicméně i tak pro úplnost namítají, že na kotevním pozemku se nikdy nenacházelo vodní dílo, nýbrž plovoucí zařízení (molo) v podobě ocelové konstrukce na plastových plovácích s plochou ze šalovacích desek o rozměrech 2 m x 5 m a s přístupovou lávkou o rozměrech 0,8 m x 4,5 m toliko mobilně ad hoc připojovanou ke kovovým okům na břehu sloužící ke kotvení malých plavidel. 5. Mylné je dle žalobců tvrzení žalovaného, že o tom, co bude považováno za vodní dílo, rozhoduje vodoprávní úřad, a že není vadný závěr vodoprávního úřadu, že se jedná o vodní dílo podle § 55 odst. 1 písm. f) vodního zákona. Přivazování plovoucího zařízení (např. hausbótu) ke kotvě na břehu z něj totiž nečiní stavební objekt a vodní dílo. V tom je logika prvostupňového rozhodnutí absurdní. Sporné molo je umístěno v souladu se souhlasným stanoviskem Státní plavební správy ze dne 29. 6. 2021, zn. 5158/PH/21, na kotevním pozemku, který včetně přístupových pozemků vlastní žalobci. Plovoucí zařízení je druhem plavidla podle § 9 odst. 4 písm. d) zákona o vnitrozemské plavbě, a proto není vodním dílem ve smyslu § 55 odst. 1 vodního zákona. 6. Žalobci považují za nepravdivé i tvrzení žalovaného, že nepodali žádost o povolení stavby, za niž vodoprávní úřad sporné molo mylně považuje. Řídíce se chybným poučením vodoprávního úřadu žádost podali dne 13. 7. 2021 na tiskopisu žádosti o stavební povolení k vodním dílům (§ 15 odst. 1 vodního zákona) včetně dvou vyhotovení projektové dokumentace. Vodoprávní úřad přesto o žádosti meritorně nerozhodl a vrátil její přílohy žalobcům. 7. Žalobci trvají na tom, že je vyloučeno, aby sporné molo bylo plovoucím zařízením a současně i stavbou z hlediska zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „stavební zákon“). Nově vznikající stavby jsou v souladu s § 506 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) součástí pozemku, a proto nemohou být „postaveny“ na hladině vodní plochy či být součástí dna vodní nádrže, na níž plovou. 8. Žalobci uzavřeli, že vodoprávní úřad v rozporu s § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu neposoudil procesní přípustnost žádosti, nýbrž na základě jejího věcného posouzení zastavil řízení proto, že „objekt vodního díla“ je již proveden a že souhlas vodoprávního úřadu nelze vydat zpětně. To je ale podle žalobců názor nepodložený právní normou. Sporné molo není vodním dílem, přičemž správní orgány nemohou právní předpisy aplikovat v rozporu s jejich zněním (§ 2 odst. 1 správního řádu). Vyjádření žalovaného a replika žalobců 9. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Předeslal, že v dané souvislosti proběhlo řízení o odstranění stavby, ve kterém nebyla podána žádost o dodatečné povolení, a proto bylo vydáno rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, proti němuž se žalobci odvolali. Podle žalovaného budou žalobci moci žádat o řádné povolení stavby až po jejím odstranění. 10. Žalovaný zrekapituloval definice plovoucího zařízení [§ 9 odst. 4 písm. d) zákona o vnitrozemské plavbě] a vodního díla [§ 55 odst. 1 písm. f) vodního zákona] a právní úpravu udělení souhlasu vodoprávního úřadu podle § 17 odst. 1 písm. a) vodního zákona a povolování vodních děl podle § 15 odst. 1 vodního zákona. 11. S ohledem na ortofotomapu z katastru nemovitostí považuje žalovaný za nesporné, že sporné molo je již vybudováno. Připomněl též, že žalobci v podání ze dne 17. 5. 2021 výslovně uvedli, že prosí o kladné stanovisko k umístění sporného mola, které bude upevněno „přístupovou lávkou k pevnému rámu zakotvenému do břehového pozemku a lanky zakotvenými do dalších úchytů v břehovém pozemku“ a že žalobci podali dne 16. 2. 2021 žádost o souhlas podle § 17 vodního zákona, ve které zaškrtli, že se jedná o stavbu na pozemku koryta vodního toku (žalovaný učinil součástí podání snímek této vyplněné kolonky, v níž jsou ovšem slova „ke stavbám a“ přeškrtnuta a je ponecháno slovo „zařízením“). 12. Vodoprávní úřad dle žalovaného vycházel z obsahu žádosti o povolení stavby a zařízení podle § 17 vodního zákona. Z úřední činnosti věděl, že již bylo rozhodnuto o odstranění nepovolené stavby. Z logiky věci lze přitom souhlas udělit jen před započetím stavby. S ohledem na závěry NSS v odst.