7 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

37 A 69/2025- 36 - text 13 37 A 69/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Kryštofa Horna, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci žalobce: městys Cerhenice sídlem Školská 444, Cerhenice zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Jana Babáka, 2733/11, Brno – Královo Pole proti žalovanému: Městský úřad Kolín sídlem Karlovo nám. 78, Kolín v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Vymezení věci, obsah žaloby a ostatních podání účastníků 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného, který shledával ve způsobu, jakým žalovaný vyřídil žalobcův podnět k zahájení řízení podle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 2. Žalobce v žalobě zrekapituloval, že dne 20. 6. 2025 doručil žalovanému podání označené jako „Podnět k zahájení řízení o vydaní opatření obecné povahy – zákaz tranzitní nákladní dopravy – městys Cerhenice“ (dále jen „podnět“). Žalobce se na žalovaného obrátil jako na správní orgán příslušný ke stanovení místní úpravy provozu na silnicích II. a III. třídy v souladu s § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Žalobcův podnět se týkal zahájení řízení o vydání opatření obecné povahy podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu, kterým by byla ve smyslu § 24a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, stanovena místní úprava provozu spočívající v zákazu tranzitní nákladní dopravy. Žalobce k podnětu přiložil mapu s vyznačením konkrétních míst, kde navrhoval umístit zákazové značky B 4 (Zákaz vjezdu nákladních automobilů, jejichž hmotnost převyšuje 12 tun) a s dodatkovými tabulkami E 14 (Tranzit). 3. Dále žalobce podrobněji shrnul obsah podnětu. Žalobce v podnětu vysvětlil, že důvodem jeho podání je dlouhodobě neúnosná dopravní situace na silnicích III. třídy procházejících Cerhenicemi. Tyto pozemní komunikace nejsou vhodné pro těžkou nákladní dopravu, která je využívá jako objízdnou trasu, aby se vyhnula zpoplatněným pozemním komunikacím. Pozemní komunikace jsou v Cerhenicích poškozovány. Rovněž dochází k situacím ohrožujícím zdraví a bezpečnost obyvatel Cerhenic. Ti se každodenně pohybují v blízkosti frekventovaných tahů. Tranzitní nákladní doprava má negativní dopady (zvýšenou hlukovou zátěž, zvýšené emise prachových částic apod.). Žalobce v podnětu poukázal na to, že se v minulosti opakovaně obracel na žalovaného s podněty ke stanovení zákazu tranzitní nákladní dopravy nad 12 tun na silnicích III. třídy v Cerhenicích. V roce 2022 žalobce spolu s podnětem ke stanovení místní úpravy provozu předložil žalovanému také podklad označený jako „Analýza dopadů nákladní dopravy na silniční infrastrukturu městyse Cerhenice“ zpracovaný společností DIPRO spol. s r. o. (dále jen „analýza Dipro“). Analýzu Dipro žalobce předložil i k současnému podnětu. Analýza Dipro vyhodnocovala nehodovost a také popisovala poškození a nadměrné opotřebení silnic II. a III. třídy. Analýza Dipro byla zpracovaná na základě metodické příručky „Omezování nákladní dopravy“ vydané Ministerstvem dopravy (dále jen „metodická příručka“). Podle metodické příručky je v zájmu státu, krajů a obcí, aby byly pro tranzitní nákladní dopravu přednostně využívány ty kategorie a třídy pozemních komunikací, které jsou k tomuto účelu určeny a na nichž je za jejich užití vybírán příslušný poplatek (tedy dálnice a silnice I. třídy). Dále žalobce k podnětu přiložil mapu s vyznačenými pozemními komunikacemi, které jsou využitelné jako „jiné vhodné trasy“ ve smyslu § 24a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Žalobce v podnětu podle § 42 správního řádu požádal žalovaného, aby ho do 30 dnů od podání podnětu vyrozuměl o tom, zda na jeho základě zahájí řízení o vydání opatření obecné povahy (stanovení místní úpravy provozu). Pokud by žalovaný řízení nezahájil, žalobce požádal o to, aby byl vyrozuměn o konkrétních důvodech takového rozhodnutí. 4. Žalobce od žalovaného v zákonné třicetidenní lhůtě žádné vyrozumění o postupu ve věci neobdržel. Teprve po žalobcově urgenci mu žalovaný dne 24. 7. 2025 zaslal dokument označený jako „vyjádření k podnětu“. Ten obsahoval jen zcela obecné fráze o tom, že žalobci údajně nelze vyhovět, resp. že údajně nelze přijímat opatření, která by zvýhodnila jednu obec na úkor druhé. Na konkrétní důvody, o které žalobce opíral podnět ke stanovení místní úpravy provozu (podpořené analýzou Dipro a metodickou příručku), žalovaný ve vyjádření k podnětu nijak nereagoval. Reakce žalovaného byla naprosto nepřiměřená obsahu a míře konkrétnosti podnětu. Žalovaný ve vyjádření k podnětu poznamenal, že se k analýze dopadů nákladní dopravy vyjádřil již dne 3. 5. 2022. Ani v tomto vyjádření však žalovaný podle žalobcova názoru nereagoval na konkrétní důvody pro omezení tranzitní nákladní dopravy prezentované žalobcem. Ve vyjádření k podnětu se žalovaný zmínil o tom, že navrhované řešení spočívající v omezení tranzitní nákladní dopravy projedná se starosty okolních měst a obcí, správcem silnic II. a III. třídy a s Policií České republiky. Žalovaný avizoval, že o výsledku jednání bude žalobce informovat. Ke dni podání žaloby, tj. více jak další měsíc po uplynutí zákonné třicetidenní lhůty podle § 42 správního řádu však žalobce od žalovaného žádnou informaci o tom, jak probíhá vyřizování podnětu, neobdržel. 5. Žalobce v žalobě podotknul, že si uvědomuje, že řízení o vydání opatření obecné povahy podle § 77 zákona o silničním provozu je zahajováno z moci úřední. Žalobce si rovněž uvědomoval, že § 24a zákona o pozemních komunikacích není konstruován tak, že při splnění určitých podmínek je příslušný úřad povinen zahájit řízení o vydání opatření obecné povahy nebo dokonce vydat opatření obecné povahy, kterým tranzitní nákladní dopravu zakáže nebo omezí. Žalobce byl ovšem toho názoru, že způsobem vyřízení podnětu byl přímo zkrácen na svých právech plynoucích v kontextu dané právní úpravy (§ 24a zákona o pozemních komunikacích) z principu dobré správy, tj. na svém veřejném subjektivním právu na to, aby při šetření podnětu žalovaný posoudil na náležitě konkrétní úrovni všechny žalobcem vznesené argumenty a podklady. Přípustnost žaloby proti nezákonnému zásahu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. žalobce podpořil rozsudky NSS ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 As 285/2016-86, č. 3563/2017 Sb. NSS, a ze dne 19. 12. 2024, č. j. 10 As 48/2024-62. Z této judikatury podle žalobce plyne, že uvedl-li autor podnětu ve smyslu § 42 správního řádu relevantní informace pro zahájení správního řízení z moci úřední, včetně toho, jak jej stávající stav zkracuje na právech, a správní orgán se s podnětem a předloženými doklady náležitě nevypořádal, mohl být autor podnětu způsobem jeho vyřízení zkrácen na svých právech. Přitom se jedná o zásah zaměřený přímo proti podateli podnětu ve smyslu § 82 s. ř. s. To, že žalobce nemá právní nárok na zahájení řízení, které je zahajováno z moci úřední, neznamená, že podnět lze vyřídit nicneříkajícím sdělením, které lze vypracovat do pěti minut, a to zcela bez znalosti dokumentů, které žalobce k podnětu přiložil. 6. Žalobce konečně zapochyboval o nepodjatosti úředních osob (zaměstnanců odboru dopravy žalovaného). Námitku podjatosti ale žalobce nemohl uplatnit postupem podle § 14 správního řádu, neboť žalobce není účastníkem správního řízení. Žalobce upozornil na to, že starosta jednající za žalobce (PhDr. Bc. Marek Semerád, MBA) je současně bývalým jednatelem společnosti ARTENDR, s.r.o. Mezi touto společností a městem Kolín probíhá soudní spor vedený u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 17 C 326/2024, přičemž aktuálně je vedeno u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Co 160/2025 odvolací řízení. Tyto okolnosti mohou vést k tomu, že žalovaný odmítá řízení o návrhu na vydání opatření obecné povahy (spočívající v omezení či zákazu tranzitní nákladní dopravy na území městyse Cerhenice) zahájit, ačkoli žalobce doložil, že jsou pro takové opatření vážné důvody. Navíc se žalovaný s těmito důvody ani náležitě nevypořádal. 7. Žalobce proto navrhnul (jako návrh výroku soudu), aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jeho práv. K tomu mělo docházet tím, že z vyjádření žalovaného k žalobcově podnětu ani z žádného jiného sdělení ze strany žalovaného neplyne, že by se žalovaný zabýval posouzením, zda jsou dány rozumné předpoklady pro stanovení místní úpravy provozu ve smyslu § 24a zákona o pozemních komunikacích, resp. že by žalovaný prověřil tvrzení obsažená v podnětu a doložená žalobcem. Eventuálním petitem žalobce navrhnul, aby soud určil, že nedostatečné posouzení žalo