7 As 98/2010 — Nejvyšší správní soud

48 A 7/2025- 43 - text 16 48 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobkyně: J. M., narozena X státní příslušnice Libanonské republiky bytem X zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Výborčíkem sídlem Huťská 1383, Kladno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, č. j. OAM-184-21/ZR-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, č. j. OAM-184-21/ZR-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 404 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Tomáše Výborčíka. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 77 odst. 1 písm. i) a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušil platnost povolení žalobkyně k trvalému pobytu a stanovil jí lhůtu k vycestování z území ČR v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Žalovaný napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně byla jako cizinka v ČR ve třech a více případech odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu, přičemž od právní moci posledního odsouzení do zahájení řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu neuplynula doba delší než jednoho roku, a zároveň žalobkyně opakovaně závažným způsobem narušila veřejný pořádek, přičemž toto rozhodnutí je přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života. Žalovaný uvedl, že naposledy byla žalobkyně pravomocně odsouzena dne 10. 5. 2024 a oznámení o zahájení řízení jí bylo doručeno dne 13. 1. 2025. Žalobkyně má celkem čtyři záznamy v evidenci Rejstříku trestů a devět záznamů v rejstříku přestupků. Žalobkyně byla pravomocně odsouzena: (i) Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 4 Tm 9/2019 (právní moc 24. 10. 2019), a to pro spáchání trestného činu výtržnictví k trestu odnětí svobody v délce 2 měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců; (ii) Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 4 Tm 13/2020 (právní moc dne 4. 12. 2020), a to pro spáchání trestného činu krádeže a výtržnictví k trestu odnětí svobody v délce 10 měsíců se zkušební dobou na 2 roky; (iii) Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 1 T 99/2023 (právní moc dne 6. 4. 2024), a to pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců se zkušební dobou na 2 roky a peněžitým trestem ve výši 8 000 Kč; (iv) Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 1 T 27/2024 (právní moc dne 10. 5. 2024), a to pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy k trestu odnětí svobody v délce 20 měsíců se zkušební dobou 36 měsíců a peněžitému trestu ve výši 8 000 Kč (souhrnný trest společně s trestem z rozsudku sp. zn. 1 T 99/2023). Žalobkyně má dále za období od 7. 1. 2020 do 25. 3. 2024 celkem devět záznamů v rejstříku přestupků, a to z důvodů krádeží v obchodech, fyzického napadení, způsobené škody na cizím majetku, držení střeliva, jehož držitelem může být pouze držitel zbrojního průkazu nebo útoku na policistku při výkonu její pravomoci. Z toho žalovaný dovodil, že žalobkyně opakovaně a dlouhodobě narušuje veřejný pořádek a rovněž v minulosti opakovaně závažným způsobem narušila veřejný pořádek, a to zejména tím, že byla opakovaně pravomocně odsouzena a opakovaně shledána vinnou ze spáchání přestupku. Žalobkyně opakovaně a dlouhodobě závažným způsobem narušila veřejný pořádek, stupeň společenské nebezpečnosti je značně navýšen recidivou jednání žalobkyně a dalšími okolnostmi jejího protiprávního jednání. Zákony ČR pro žalobkyni evidentně neplatí, s jejich dodržováním si hlavu neláme. Uvedené prokazuje nulový respekt zákonům ČR, ale rovněž to, že žalobkyně není schopna a ochotna se etablovat do společnosti a podřídit se pravidlům chování v ČR. Žalobkyně opakovaně a dlouhodobě páchá na území ČR protiprávní činnost, z odsouzení se nepoučila, předvedla nulový respekt vůči příslušníkům Policie České republiky. Svým jednáním se opakovaně dopustila závažného narušení veřejného pořádku. Kvalifikace identického jednání pro účely trestního práva a § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců je autonomní. Chování žalobkyně lze zcela prokazatelně vyhodnotit tak, že představuje aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení základních zájmů společnosti. S odkazem na judikaturu žalovaný dále uvedl, že nemusel hodnotit, zda je žalobkyně aktuální hrozbou pro veřejný pořádek, pokud jde o zrušení trvalého pobytu z důvodu opakovaného závažného narušení veřejného pořádku v minulosti. Povolení k trvalému pobytu je nejvyšším možným cizineckým pobytovým statusem. U žalobkyně proto lze předpokládat, že se plně začlení do české společnosti a osvojí si její pravidla. Obzvlášť se očekává respekt k normám, které chrání základní práva a hodnoty. Není nutné hodnotit, zda je žalobkyně aktuální hrozbou pro veřejný pořádek, postačuje, že v minulosti opakovaně závažným způsobem veřejný pořádek narušila. Postupem času se ze strany žalobkyně zvyšovala závažnost a celospolečenská nebezpečnost narušování veřejného pořádku. To, že byla opakovaně v posledních dvou případech odsouzena za prodej drogy pervitin jasně prokazuje zvyšující se nebezpečnost její protiprávní činnosti a zvyšuje to závažnost narušování veřejného pořádku. Žalovaný nemá žádnou jistotu a záruky, že v budoucnu ze strany žalobkyně k narušení veřejného pořádku nedojde. To, že aktuálně protiprávní jednání dle vlastních slov nepáchá, na to nemá žádný vliv. Aktuálně žalobkyni běží zkušební doba posledního odsouzení (do dne 6. 4. 2027) a do jejího uplynutí nelze žalobkyni považovat za napravenou a veřejnému pořádku již ne nebezpečnou. K osobě žalobkyně bylo zjištěno, že po smrti otce byla vychovávána matkou, která její výchovu nezvládla. Navštěvovala Základní školu X, kde napadala mladší děti, nedbala pokynů vyučujících a poté do školy v podstatě přestala chodit, takže nemá ukončenou povinnou školní docházku. Opakovaně se dopouštěla činů jinak trestných, soud rozhodl o nařízení její ústavní výchovy. V roce 2019 bylo žalobkyni uloženo 2x napomenutí s výstrahou a byl nad ní vysloven dohled. Náprava se však nedostavila, naopak se žalobkyně začala dopouštět závažnější trestné činnosti. Byla umístěna do výchovného ústavu a diagnostického ústavu, z něhož také utekla. Žalobkyně má jednoznačně dlouhodobé problémy s dodržováním zákonů a pravidel platných v ČR, která nedodržuje od své nezletilosti. Žalovaný uvedl, že se žalobkyně pasuje do role oběti, poškozené, která bude zrušením povolení k trvalému pobytu trpět. To si však způsobila sama dlouhodobým opakovaným závažným narušením veřejného pořádku, opakovanou trestnou činností a opakovaným odsouzením. Věděla nebo vědět měla, že neznalost zákona neomlouvá, že pokud se bude v ČR chovat výše popsaným způsobem, bude jí pobyt zrušen. Žalobkyně splňuje hned dva z důvodů pro zrušení trvalého pobytu. Žalovaný netuší, jak žalobkyně dospěla k názoru, že by jí byla udělena doplňková ochrana, pokud by prchala ze země svého státního občanství do ČR. Po zrušení trvalého pobytu jí nic nebrání o doplňkovou ochranu požádat. Rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též jen „NSS“) ze dne 8. 2. 2024, čj. 10 Azs 292/2023-53, č. 4580/2024 Sb. NSS, je pro případ žalobkyně nepřiléhavý. Žalovaný mohl přihlížet i ke dvěma jejím odsouzením, kde se osvědčila, žalovaný trestní zachovalost žalobkyně neposuzuje, navíc žalobkyně prokazatelně trestně zachovalá není. V případě prvních dvou trestů se sice žalobkyně osvědčila, nicméně v případě žalobkyně se posuzuje, kolikrát spáchala úmyslný trestný čin, za nějž byl pravomocně uložen trest soudem a zda svým jednáním žalobkyně závažným způsobem narušila veřejný pořádek. Institut zahlazení trestu neslouží k zahlazení všech důsledků, které by zhoršily postavení jedince. Bylo relevantní, kolikrát a za co byla žalobkyně v minulosti odsouzena a jaký jí byl uložen trest, ale je lhostejno, je-li takové odsouzení již zahlazeno. Žalovaný je oprávněn požadovat opis z evidence Rejstříku trestů a bylo by nelogické, aby nemohl takové informace použít. Zahlazení odsouzení neznamená, že se žalobkyně uvedeného jednání nedopustila a že by žalovaný k tomuto jednání nemohl přihlédnout. Odkázal přitom na rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34, č. 2835/2013 Sb. NSS. Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně, že již „seká latinu“, neboť od posledního odsouzení uplynula příliš krátká doba, a navíc jí stále běží zkušební doba odsouzení. Tzv. „sekat latinu“ měla začít žalobkyně ji