59 A 15/2024 – Krajský soud v Praze

59 A 15/2024- 53 - text 21 59 A 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Karla Ulíka a Miroslava Makajeva ve věci žalobkyně: Ing. M. W. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Petrem Keltnerem sídlem Baráková 237/8, 251 01 Říčany proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 12. 1. 2024, č. j. 000381/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2024, č. j. 000381/2024/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 467 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Keltnera, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V této věci soud přezkoumává rozhodnutí o odstranění stavby oplocení. Žalobě vyhověl, protože správní orgány dostatečně nezkoumaly, zda se oplocení nachází na veřejném prostranství či s ním hraničí. Nesprávně vyšly jen z regulace v územním plánu. Tato otázka přitom byla podstatná pro posouzení, zda stavba vyžaduje nějaký povolovací akt stavebního úřadu. Průběh správního řízení 2. Městský úřad Sedlčany (dále „stavební úřad“) provedl dne 8. 12. 2022 na základě podnětu sousedního vlastníka státní dozor na pozemcích žalobkyně parc. č. XA, XB a XC, v k. ú. X (dále „pozemky žalobkyně“; všechny dále uváděné pozemky leží v témže katastrálním území – pozn. soudu), za účelem prošetření stavby oplocení u rekreačního objektu č. ev. XD. 3. V té souvislosti si od orgánu územního plánování vyžádal vyjádření ohledně funkčního využití pozemků parc. č. XA, XB, XC a XD v územním plánu obce X (dále „územní plán“). Dle vyjádření orgánu územního plánování ze dne 12. 12. 2022 se tyto pozemky nacházejí v zastavěném území ve stabilizované ploše PVP – plochy veřejných prostranství, v nichž je umístění oplocení nepřípustné. 4. Pro ilustraci soud přikládá výřez z katastrální mapy ze správního spisu, do kterého stavební úřad červeně znázornil umístění oplocení na pozemcích žalobkyně, jak jej zjistil dne 8. 12. 2022: [OBRÁZEK][OBRÁZEK] 5. Na základě učiněných zjištění stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby. V oznámení o zahájení řízení, které bylo žalobkyni doručeno dne 19. 1. 2023, uvedl, že žalobkyně na svých pozemcích provedla stavbu oplocení sestávající z drátěného poplastovaného pletiva o výšce cca 1,6 m připevněného k ocelovým poplastovaným sloupkům podél společné hranice se sousedními pozemky parc. č. XA, XB a XC, bez podezdívky, jehož součástí je vstupní branka o šířce cca 1,1 m a vjezdová vrata o šířce cca 3,7 m. Stavbu oplocení žalobkyně provedla bez územního rozhodnutí či jiného opatření dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), přestože se pozemky parc. č. XD, XE, XF a XG nacházejí v nezastavitelných plochách veřejných prostranství. 6. Dne 8. 2. 2023 žalobkyně nahlížela do správního spisu. Nato dne 10. 2. 2023 namítla podjatost oprávněné úřední osoby P. V. a úřední osoby Ing. M. H. (k důkazu navrhla výslech sebe samé, jejích zástupců, kteří se účastnili místního šetření, a správní spis). Důvod pro jejich vyloučení z projednání věci spatřovala v nevhodném a zaujatém chování při místním šetření dne 8. 12. 2022 a při nahlížení do spisu, kdy teprve zjistila jejich totožnost. 7. Ve vyjádření ze dne 17. 2. 2023 žalobkyně zopakovala námitku podjatosti a namítala, že stavba oplocení nevyžadovala žádné povolení, protože splňuje podmínky § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona. Stavební úřad rovněž nevzal v potaz argumentaci vznesenou již při místním šetření, dle níž jsou mj. pozemky žalobkyně v zastavěném území, nepatří mezi plochy PVP a žalobkyně je vždy užívala výlučně sama jako zahradu. Nikdy je žalobkyně neumožnila užívat jako veřejné prostranství. O místním šetření stavební úřad ani nesepsal protokol. Až dodatečně vyhotovil nepoužitelný zápis, s nímž se žalobkyně nemohla seznámit. Žalobkyně dále sporovala vymezení předmětu řízení. Stavební úřad požaduje odstranění veškerého oplocení na jejích pozemcích, přestože při místním šetření zpochybňoval jen některé části. Žalobkyně brojila i proti územnímu plánu, neboť její pozemky zařazuje do ploch, do kterých nepatří. 8. O námitkách podjatosti rozhodla vedoucí stavebního úřadu usneseními ze dne 17. 2. 2023. Ve vztahu k Ing. M. H. konstatovala, že ji nelze vyloučit, protože není oprávněnou úřední osobou a řízení nevede. V případě P. V. neshledala, že by existovaly důvody k jeho vyloučení. Vycházela přitom z jeho písemného vyjádření. To potvrdil i žalovaný v rozhodnutí ze dne 5. 4. 2023, jímž zamítl žalobkynino odvolání. Nadto uvedl, že nebylo třeba provádět výslech svědků, protože se jedná jen o procesní rozhodnutí. 9. Dne 28. 2. 2023 stavební úřad oznámil ukončení dokazování a poskytl účastníkům možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí. V oznámení blíže vymezil, jaké části oplocení na pozemcích žalobkyně se řízení týká. Následně rozhodl o odstranění stavby, ale jeho rozhodnutí ze dne 28. 3. 2023 zrušil žalovaný z důvodů, které nejsou pro projednávanou věc podstatné. 10. Žalobkyně poté navrhla nařízení ústního jednání, neboť stavební úřad vedl řízení zmatečně, nezohlednil její argumenty a nevyslechl navržené svědky. 11. Rozhodnutím ze dne 8. 9. 2023, č. j. OVÚP-481/2023/Vo (dále „prvostupňové rozhodnutí“), stavební úřad žalobkyni nařídil podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona odstranění stavby oplocení u rekreačního objektu č. ev. 89 na jejích pozemcích, neboť stavba byla provedena bez opatření vyžadovaného stavebním zákonem. Odstraňovanou část oplocení stavební úřad vymezil mj. pomocí lomových bodů tvořených spojnicí hranic pozemků. Výslovně uvedl, že předmětem odstranění není část oplocení na pozemku parc. č. XA podél hranice s pozemkem parc. č. XB, na které se vztahuje výjimka podle § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona. V ostatních částech je oplocení umístěno v zastavěném území v nezastavitelných plochách veřejných prostranství, které jsou v územním plánu zobrazeny světle šedou barvou. Funkční regulace těchto ploch umístění oplocení neumožňuje. Smyslem vymezeného veřejného prostranství je dle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení), zpřístupnění nemovitostí v jeho okolí za účelem obecného užívání. Nejsou tak splněny podmínky dle § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, konkrétně oplocení není v zastavitelné ploše a hraničí, resp. je na veřejném prostranství. Žalobkyně nepožádala o dodatečné povolení stavby, a proto je nutné ji odstranit. K námitce podjatosti dodal, že byla podána opožděně s cílem prodloužit řízení o odstranění stavby. K navrženému ústnímu jednání konstatoval, že stavební zákon v řízení o odstranění stavby neukládá konání ústního jednání a žalobkyně neuvedla relevantní důvody pro jeho nařízení. 12. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně brojila odvoláním. V něm v zásadě přednesla obdobnou argumentaci jako ve vyjádření ze dne 17. 2. 2023. 13. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. K námitce podjatosti podotkl, že o ní bylo řádně rozhodnuto. Další úvahy stavebního úřadu jsou proto nadbytečné. Předmět řízení stavební úřad vymezil dostatečně. Vyznačení lomových bodů v terénu k vymezení stavby nebylo nutné. Odstraňované oplocení stavební úřad popsal i z hlediska materiálového řešení, což vylučuje záměnu s jiným. K vymezení předmětu řízení žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2022, č. j. 55 A 19/2021-124. Ani žalovaný neshledal důvody pro konání ústního jednání. Žalobkyně rovněž neuvedla, co chtěla prokazovat navrženými důkazy. Zápis z provedeného státního dozoru dne 8. 12. 2022 byl vyhotoven následně, ale před zahájením řízení o odstranění stavby. V řízení bylo postaveno na jisto, že se oplocení nachází v plochách veřejných prostranství nebo s nimi sousedí. Pro správní orgány je územní plán závazný a nemohou jej přezkoumávat. Žaloba 14. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 15. V prvním žalobním bodu namítá, že ve věci rozhodovala podjatá úřední osoba. Správní orgány nezohlednily důvody, pro které měla být z rozhodování ve věci vyloučena. Stejně tak neprovedly důkazy, které žalobkyně navrhla. Vedoucí stavebního úřadu se nemohla spokojit jen s písemným vyjádřením osoby, vůči níž je podjatost namítána. Tvrzení v něm uvedená jsou nadto nepravdivá a v rozporu s navrženými důkazy. Není ani pravdou, že by žalobkyně námitku podjatosti uplatnila opožděně. Totožnost oprávněné úřední osoby zjistila až po nahlížení do spisu dne 8. 2. 2023. 16. Řízení bylo zatíženo i dalšími procesními vadami. Oprávněná úřední osoba odmítla sepsat protokol o místním šetření konaném dne 8. 12. 2022 a následný zápis byl vyhotoven až dodatečně (součástí spisu se stal až 6