4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

47 Ad 37/2025- 67 - text 11 47 Ad 37/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: K. D., narozená X bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Klárou Alžbetou Samkovou sídlem Španělská 742/6, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 8. 2025, č. j. XA, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 17. 10. 2025 do datové schránky soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 23. 4. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu, neboť podle posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 15. 4. 2025 je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně. 2. Žalobkyně v žalobě namítá, že nebyl dostatečně zjištěn a vyhodnocen její aktuální zdravotní stav. Žalobkyně poukázala na to, že došlo k zásadnímu zhoršení jejího zdravotního stavu, přičemž již před tímto zhoršením pobírala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a tento stav neměl se současným stavem žádnou spojitost. Žalobkyně není schopna se o sebe postarat, v každodenní sebeobsluze potřebuje dopomoc dalších osob. Nezvládá péči ani o sebe ani o domácnost. Podle psychiatrického vyšetření ze dne 2. 9. 2025 má žalobkyně smíšenou poruchu osobnosti s úzkostnými, depresivními a závislými rysy a těžké poruchy duševní a poruchy chování v souvislosti s šestinedělím. Žalobkyně prodělala závažnou duševní poruchu přímo spojenou s poporodním obdobím, které však trvá již rok a půl a obtíže se prohlubují. Další vývoj diagnózy je u žalobkyně nejistý a nepředvídatelný. Žalobkyně není schopna pracovní činnosti. 3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 4. V průběhu jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez jednání, prováděl soud nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 4. 3. 2026 a lékařskou zprávou z Psychoterapeutické a psychosomatické kliniky s.r.o. ze dne 12. 3. 2026, kterou vypracovala MUDr. L. J. Účastnice setrvaly účastníci na svém procesním stanovisku. Zástupkyně žalobkyně zdůraznila, že ačkoli vystupuje v řízení jako zástupkyně žalobkyně, má na věci osobní zájem, protože žalobkyně pracovala v její advokátní kanceláři a je jí tam zřejmé zjevné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. Žalobkyně v minulosti řídila pracovní i soukromý život zástupkyně žalobkyně, avšak nyní není schopná se postarat ani sama o sebe. Vše vyvolal porod dítěte. Zástupkyně žalobkyně je přesvědčena o tom, že se jedná o těžkou duševní poruchu v souvislosti s šestinedělím, avšak posudkoví lékaři tuto diagnózu vůbec nijak nereflektovali, neboť se nejedná o onemocnění uvedené v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Zástupkyně žalobkyně je přesvědčena, že by problém vyřešilo zrušení vyhlášky o posuzování invalidity. Zástupkyně žalobkyně považuje členky posudkové komise za zcela nekompetentní k posouzení zdravotního stavu žalobkyně a žádala o vypracování nezávislého lékařského posudku. Zástupkyně žalobkyně dále zdůraznila rozdíly mezi smíšenou poruchou osobnosti (vzniká v dospívání, není vázána na poruchy v šestinedělí, ovlivňuje vztahy, reakce na stres, emoční reakce, nemívá akutní stavy) a těžkou duševní poruchou v šestinedělí (poporodní psychóza, přímo souvisí s porodem, mohou být přítomny bludy a halucinace, zmatení, ztráta kontaktu s realitou, nese s sebou riziko sebepoškozování, ataka přichází nenadále). V průběhu jednání se vyjádřila osobně i žalobkyně. Sdělila, že má dvě psychiatrické diagnózy, jako závažnější hodnotí poruchu v souvislosti s šestinedělím. Tato porucha jí byla diagnostikována, avšak nikdo nedokázal sdělit, jak dlouho může takový stav trvat. Halucinace mívá často, funguje pouze v omezeném režimu. Má co dělat, aby se postarala sama o sebe. Už jen vstát z postele je pro ni problém, dojít například na nákup je pro ni téměř nemožné. Komplikace jí působí i léky, které užívá, neboť člověka utlumují. Nemůže potom plnohodnotně prožívat ani pozitivní pocity (synovy úspěchy), nedokáže plánovat budoucnost svého dítěte. Žalobkyně si nedovede představit zaměstnání, které by mohla vykonávat. Zdůraznila, že má též silnou oční vadu, pro kterou měla přiznánu invaliditu prvního stupně v minulosti. 5. Soud neprováděl žalobkyní navrhovaný důkaz lékařskými zprávami MUDr. L. J. ze dne 24. 11. 2025 (č. l. 22), MUDr. J. K., Ph.D. (č. l. 23, soud se s nimi seznámil prostřednictvím posudkové komise, která je k posouzení lékařských zpráv oproti soudu odborně způsobilejší, měla je též k dispozici a v posudku je zohlednila. Zástupkyně žalobkyně dále soudu zaslala na vědomí sdělení ve věci podané žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby (č. l. 28) – toto nevyhodnotil soud jako důkazní návrh. Soud neprováděl dokazování znaleckým posudkem, resp. nezadával ke zpracování znalecký posudek, neboť má za to, že skutkový stav jak vyplývá ze správního spisu a z důkazů provedených před soudem (posudek posudkové komise a lékařské zprávy), je dostatečný pro rozhodnutí ve věci. Soud neprováděl dokazováno obálkou knihy Psychické potíže v těhotenství, neboť jde o záznam odborné literatury, nikoli o důkaz, který by měl vypovídat o zdravotním stavu žalobkyně. Soud není odborně způsobilý k tomu, aby symptomy onemocnění, které sděluje žalobkyně, sám s pomocí odborné literatury podřazoval pod konkrétní diagnózu. Soud neprováděl dokazování listinami obsaženými ve správním spise (prvostupňové i napadené rozhodnutí, posudky o invaliditě či podané námitky), neboť jsou součástí správního spisu. Ze správního spisu soud bez dalšího vychází – správní spis není předmětem dokazování. 6. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 13. 1. 2025 žádost o změnu výše invalidního důchodu. 7. V posudku o invaliditě ze dne 15. 4. 2025, č. j. LPS/2025/217-KH_CSSZ, vypracovaném posudkovou lékařkou IPZS dospěla posudková lékařka k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je porucha osobnosti, rysy úzkostné, depresivní, závislé, porucha přizpůsobení, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 40 %, kterou ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky dále neměnila. 8. S odkazem na závěr posudku posudkové lékařky IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 23. 4. 2025, kterým podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek podle § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu. 9. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky dne 20. 5. 2025, ve kterých zpochybnila zjištěný skutkový stav. K námitkám přiložila lékařskou zprávu z Psychoterapeutické a psychosomatické kliniky s.r.o. ze dne 7. 5. 2025. 10. V námitkovém řízení zpracovala dne 14. 8. 2025 posudková lékařka IPZS posudek o invaliditě na základě shodných podkladů jako lékařka v prvostupňovém řízení a na základě lékařské zprávy přiložené k námitkám. Posudková lékařka potvrdila posudkové závěry, které byly vysloveny v prvním stupni, přistoupila toliko ke korekci stanovené míry poklesu pracovní schopnosti, kterou stanovila na 45 %, avšak ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity ji dále neměnila. 11. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 18. 8. 2025, které bylo žalobkyni doručeno téhož dne, námitky žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti se jedná stále o invaliditu prvního stupně. 12. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Soud s ohledem na zpochybnění správného posouzení zdravotního stavu žalobkyně provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 4. 3. 2026. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna a byla v