2 As 127/2025 — Nejvyšší správní soud

50 A 9/2025- 34 - text 7 50 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobce: O. M. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. 162206/2024/KUSK/OSŽPS/RAU, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. 162206/2024/KUSK/OSŽPS/RAU, a rozhodnutí Městského úřadu Český Brod ze dne 13. 11. 2024, č. j. MUCB 72072/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21 404,1 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Emila Flegela, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda lze pokus o zkontaktování údajného řidiče učinit i poté, co již bylo odloženo prověřování přestupku řidiče a zároveň zahájeno přestupkové řízení vůči provozovateli. Čili zda dodatečný pokus o zkontaktování řidiče může zhojit předchozí opomenutí povinnosti učinit nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“). 2. Tato otázka již byla vyložena judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) která dala jednoznačně odpověď zápornou. Dospěla totiž k závěru, že dostatečnou snahu o zjištění řidiče vozidla musí správní orgán vyvinout ještě před zahájením řízení vůči provozovateli, naopak po zahájení řízení vůči provozovateli již nelze nedostatky při zjišťování řidiče dodatečně zhojit. Tyto judikatorní závěry reflektoval zdejší soud i pro účely posouzení této věci. Shrnutí řízení před správními orgány 3. Městský úřad Český Brod (dále „městský úřad“) obdržel oznámení o podezření ze spáchání přestupku, neboť dne 27. 11. 2022 ve 13:20 hodin byla v úseku silnice I/12 v obci Rostoklaty naměřena rychlost projíždějícího vozidla 54 km.h-1, ačkoliv nejvyšší povolená rychlost zde byla 50 km.h-1. Dle fotodokumentace pořízené zařízením k měření rychlosti se jednalo o vozidlo s reg. zn. X, jehož provozovatelem byl dle údajů v centrálním registru vozidel právě žalobce. Městský úřad proto žalobce vyzval, aby buďto uhradil částku 500 Kč s tím, že věc bude následně odložena, nebo aby sdělil údaje o totožnosti řidiče, který v inkriminovaný čas vozidlo řídil. Na základě této výzvy žalobce písemně sdělil: „Sděluji Vám, že uvedené vozidlo v uvedeném čase a místě řídil D. B., bytem X, USA.“ Po obdržení tohoto sdělení městský úřad žalobce vyzval, aby do 5 pracovních dnů doplnil datum narození jím označeného řidiče, jinak že nebude toto sdělení akceptováno. Jelikož tak žalobce ve stanovené lhůtě neučinil, rozhodl městský úřad usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. MUCB 22200/2023, o odložení věci ve vztahu k oznámení o podezření o spáchání přestupku řidiče. Téhož dne zahájil přestupkové řízení vůči žalobci coby provozovateli vozidla. 4. Prvním úkonem v řízení zahájeného vůči žalobci bylo vydání příkazu ze dne 27. 4. 2023, č. j. MUCB 22200/2023, jímž uznal žalobce vinným, že jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při jeho užívání v silničním byly dodržovány povinnosti řidiče, což kvalifikoval jako přestupek podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu a uložil mu za to pokutu 1 500 Kč. Jelikož žalobce podal proti příkazu odpor, pokračoval městský úřad dále ve standardním (nezkráceném) řízení vůči žalobci. Za účelem projednání věci městský úřad nařídil i ústní jednání, k němuž se však žalobce nedostavil. Následně svým rozhodnutím ze dne 7. 12. 2023, č. j. MUCB 22200/2023, uznal žalobce vinným z přestupku provozovatele shodně jako předtím v rámci (zrušeného) příkazu. Proti tomuto rozhodnutí však podal žalobce odvolání, které bylo sice pouze blanketní, nicméně žalovaný mu vyhověl a rozhodnutím ze dne 11. 4. 2024, č. j. 050207/2024/KUSK-OSŽPS/MAU, zrušil rozhodnutí o přestupku a vrátil městskému úřadu věc k novému projednání. Žalovaný totiž dospěl k závěru, že v průběhu řízení na prvním stupni nebyly dostatečně vyčerpány pokusy o ztotožnění řidiče vozidla, vycházel přitom zejména ze závěrů judikatury NSS i krajských soudů. 5. Městský úřad v rámci nového projednání věci připravil výzvu k podání písemného vysvětlení (přípis ze dne 17. 4. 2024, č. j. MUCB 25928/2024), jako adresáta v ní označil žalobcem uváděnou osobu D. B. a zaslal ji do Spojených států amerických na žalobcem uváděnou adresu X. Písemnost se však vrátila ze Spojených států zpět s poznámkou amerického doručovatele, že adresátovi nelze zásilku doručit. V návaznosti na to městský úřad opětovně oznámil žalobci, že vůči němu pokračuje v řízení, v němuž je stíhán pro přestupek provozovatele. Opět nařídil ústní jednání, k němuž se žalobce opět nedostavil. Rozhodnutím ze dne 13. 11. 2024, č. j. MUCB 72072/2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), jímž znovu uznal žalobce vinným z přestupku provozovatele shodně jako předtím v rámci příkazu a v rámci rozhodnutí ze dne 7. 12. 2023. 6. Žalobcovu odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí tentokrát žalovaný nevyhověl a svým rozhodnutím ze dne 10. 2. 2025, č. j. 162206/2024/KUSK-OSŽPS/RAU (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Shledal, že pokus doručení výzvy k podání vysvětlení na adresu mimo území České republiky byl dostatečný pokus pro kontaktování označeného řidiče, čímž shledal předchozí pochybení městského úřadu za zhojené. 7. Proti napadenému rozhodnutí se nyní žalobce brání žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Shrnutí argumentace účastníků 8. Žalobce namítá, že městský úřad obeslal označeného řidiče až poté, kdy již bylo šetření přestupku řidiče pravomocným usnesením odloženo a kdy již bylo zahájeno řízení vůči provozovateli. Tím pádem nebyla splněna podmínka dle § 125f odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu a celé řízení bylo vedeno nezákonně. Správní orgány totiž nepostupovaly tak, že by se nejprve pokusily zjistit totožnost řidiče, a teprve v případě neúspěchu takové snahy by nastupovala odpovědnost provozovatele. Správní orgány postupovaly přesně opačně, neboť nejprve zahájily řízení s provozovatelem, a až teprve poté zjišťovaly osobu řidiče. Žalobce je přesvědčen, že překážka vyplývající z § 125g odst. 1 zákona o silničním provozu, podle něhož po zahájení řízení o přestupku provozovatele již nelze zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinnosti řidiče, platí i v případě, pokud by po odložení věci byly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení řízení vůči jiné osobě. Po zahájení řízení s provozovatelem vozidla tedy již nelze zahájit řízení s jeho řidičem, a tedy nemá smysl po jeho osobě pátrat a prokazovat, zda se přestupku dopustil. 9. Žalobce poukazuje též na další procesní pochybení odvíjející se od shora namítaného postupu. V případě řidiče by totiž došlo k promlčení přestupku po uplynutí jednoroční lhůty od jeho spáchání, neboť ke spáchání mělo dojít 27. 11. 2023, avšak správní orgány obeslaly údajného pachatele až přípisem ze dne 17. 4. 2024. Po tomto obeslání navíc ani nebylo vydáno další usnesení o odložení věci, a tedy ani k řádnému zahájení řízení s žalobcem. Takový postup jen podtrhuje porušení § 125f odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu. Jedná se o neodstranitelnou vadu řízení. 10. Žalovaný s žalobní argumentací nesouhlasí. Má naopak za to, že právní úprava správnímu orgánu nezakazuje, aby se znovu pokusil zjistit řidiče vozidla poté, co řízení o jeho přestupku již odložil. To se ostatně v přestupkových řízeních děje, typicky pokud si obviněný až v odvolání „vzpomene“, že řízení vozidla svěřil jiné osobě. Jistě přitom nebylo úmyslem zákonodárce, aby se provozovatelé tímto postupem liberovali. Už to, že provozovatelé oznamují údajného řidiče bez jednoznačné identifikace totožnosti jako datum narození, je projevem úmyslné obstrukce. Jistě není povinností provozovatele prokazovat svou nevinu, nicméně zatajení údajů umožňující identifikaci představuje obstrukci. V souvislosti s tím žalovaný poukazuje na dikci § 10 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, z něhož je zřejmé, že provozovatel nesmí svěřit vozidlo osobě, u které nezná údaje totožnosti. Pokud však provozovatel sdělí pouze jméno a příjmení cizince, pak toto nejsou dostatečné skutečnosti umožňující zahájit řízení vůči určité osobě. Žalovaný konečně poukazuje na rozsudky zdejšího soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. 50 A 2/2021-25, či ze dne 26. 5. 2025, č. j. 52 A 25/2024-35, které dovodily, že předčasné zahájení řízení s provozovatelem není nezhojitelnou vadou a že kroky ke zjištění pachatele přestupku řidiče lze učinit až dodatečně. S ohledem na uvedené navrhuje žalobu zamítnout. 11. Na vyjádření žalovaného zareagoval žalobce replikou, ve které v zásadě zopakoval svou stěžejní argumentaci. Posouzení soudem