1 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

17 A 53/2010- 98 - text 17A 53/2010-98 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkem Pivoňkou v právní věci žalobkyně: H. Š., bytem D., zastoupena JUDr. Ing. Miroslavem Silovským, advokátem, se sídlem Plzeň, Karlova 5, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí M. ú. R ze dne 18.7.2008 s e z r u š u j í a v ě c s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n z a p l a t i t žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.568 Kč, k rukám JUDr. Ing. Miroslava Silovského, zástupce žalobkyně, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se žalobou ze dne 31.10.2008 domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí M. ú. R., rovněž výše označené, kterým byla žalobkyně uznána vinnou přestupky podle § 22 odst. 1 písm. d) a § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, porušením § 5 odst. 1 písm. f) a § 6 odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu), za což jí byla uložena pokuta ve výši 25.000,-Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že skutkový stav je v rozporu se spisy a nemá v nich oporu a že procesním způsobem byla zkrácena na svých právech. Žalovaný podle jejího názoru povrchně zhodnotil odvolací důvody, kdy nezjistil skutečný stav věci, neseznámil se s obsahem spisového materiálu a zjištěné důkazy zhodnotil neobjektivně. Žalobkyně poukázala na vyjádření ze dne 26.6.2008, podle něhož s odběrem krve souhlasila a chtěla se podrobit lékařskému vyšetření, ale zasahující policisté jí znemožnili vyrozumět své děti, které chtěla telefonicky informovat. Toto vyrozumění jí policisté nedovolili s tím, že s nimi musí jet okamžitě, a do oznámení o přestupku následně uvedli, že se odmítla podrobit lékařskému vyšetření. Žalovaný podle názoru žalobkyně nesprávně vyložil toto vyjádření tak, že žalobkyně odjela po výzvě policistů ke svým dětem a byla pryč 10 až 15 minut. Žalobkyně tvrdila, že neodjela z místa kontroly, ani toto nepožadovala, pouze chtěla své děti informovat telefonicky. Nesprávným vyložením vyjádření žalobkyně měl žalovaný porušit § 3 zákona č.500/2004 Sb., správního řádu. Žalobkyně dále namítala, že v odvolání navrhla provedení důkazu, odvolací správní orgán je však odmítl s tím, že provedené důkazy nepovažuje za účelné, jelikož by neobjasnily žádné další skutečnosti, které by již nebyly známy. Toto jednání je podle žalobkyně v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu. Žalovaný se také dostatečně nevypořádal s tím, že záznam o výsledku dechové zkoušky nebyl přímo na místě policisty předložen, údajně z důvodu nefunkční elektrické zásuvky ve služebním voze policie. Žalobkyně dále poukázala i na rozdíl v hodině prováděného měření podle přístroje „Dräger“ ve 22.09 hod a podle oznámení o přestupku ve 23.05 hod. Rozdíl je podle žalobkyně velice zásadní, neboť v době mezi konáním dechové zkoušky a vytištěním protokolu mohlo dojít k jakékoliv manipulaci, při vytištění protokolu totiž nebyla žalobkyně přítomna a hodnoty uvedené v protokolu nemohla ověřit. Do předloženého oznámení o přestupku pouze uvedla, že se dobrovolně podrobila dechové zkoušce, ale toto oznámení nepodepsala, protože zjistila, že předložený předtištěný formulář neobsahoval náležitosti dokládající její totožnost a výsledek dechové zkoušky. Žalobkyně se domnívala, že výsledné hodnoty dechové zkoušky a další náležitosti předtištěného formuláře byly vyplněny dodatečně bez její účasti. Jelikož žalovaný tyto námitky označil za účelové, porušil tím podle názoru žalobkyně základní zásady činnosti správních orgánů, a rozhodnutí je v rozporu s § 2, § 3 a § 7 správního řádu, s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Doručením žaloby Krajskému soudu v Plzni (dále jen soud), k čemuž došlo dne 4.11.2008, bylo zahájeno řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního (§ 65 a násl.) zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní (dále pouze s.ř.s.), ve kterém je upraveno řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Věc byla u soudu vedena pod sp. zn. 17Ca 67/2008. Usnesením soudu ze dne 14.1.2009, č.j. 17Ca 67/2008-32 nebyl žalobě přiznán odkladný účinek. Dne 26.5.2009 vydal soud bez nařízení jednání rozsudek č.j. 17Ca 67/2008-46, kterým zrušil jak rozhodnutí žalovaného ze dne 19.9.2008, tak i rozhodnutí M. ú. R. ze dne 18.7.2008 a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému.. Žalovaný ve vyjádření ze dne 11.2.2009 navrhl zamítnutí žaloby s tím, že z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že se žalobkyně odmítla bez dalšího podrobit lékařskému vyšetření, přitom nelze oponovat souhlasem žalobkyně s vyšetřením podmíněném možností kontaktovat děti. Žalobkyně byla povinna se podrobit lékařskému vyšetření a toto lékařské vyšetření odmítla, jelikož nebyly splněny podmínky, tj. vyrozumění dětí. Nelze tedy podle žalovaného tvrdit, že žalobkyně souhlasila s lékařským vyšetřením, když si kladla podmínky, za nichž by byla ochotna se lékařské prohlídce podrobit. I kdyby měla žalobkyně v úmyslu své děti kontaktovat telefonicky, stále byla povinna se na výzvu policistů podrobit lékařskému vyšetření, přičemž nebyl zákonný důvod, aby policisté čekali, než žalobkyně vyřídí telefonický hovor s dětmi. Podle žalovaného si mohla vyřídit telefonický hovor při převozu policisty k lékařskému vyšetření, a i v případě, že by jí policisté zabránili uskutečnit telefonický hovor, tento postup by neměl zřejmě za následek zrušení rozhodnutí pro vady řízení, neboť není liberačním důvodem neumožnění kontaktu se svými dětmi, nejednalo se o bezodkladnou záležitost, na níž je vyšší zájem společnosti. Podle žalovaného je povinností řidiče i povinnost podrobit se na výzvu policisty dechové zkoušce a v případě pozitivní orientační dechové zkoušky se podrobit následně lékařskému vyšetření. Žalobkyně byla povinna uposlechnout výzvy dle §9 odst. 3 zákona č. 83/1991 Sb., o Policii. To znamená, byla povinna uposlechnout a podrobit se výzvě k odjezdu k lékařskému vyšetření ihned, neboť jí v tom „nebránili“ žádné skutečnosti, na kterých by byl vyšší zájem společnosti. Žalovanému nebylo zřejmé, na základě jaké úvahy si měl nesprávně vyložil skutečnost, že žalobkyně odjela po výzvě policistů ke svým dětem, když ani z rozhodnutí toto podle žalovaného nevyplývá. Žalovanému je naopak po celou dobu správního řízení zřejmé, že žalobkyně neodjela ke svým dětem, a poté že by se vrátila k provedení lékařského vyšetření. Žalovaný tvrdil, že se řádně vypořádal se všemi námitkami uvedenými v odvolání, že byl zjištěn skutečný stav věci, po prozkoumání spisové materie a po zhodnocení všech důkazů samostatně i ve vzájemné souvislosti neměl žalovaný jakoukoliv pochybnost o skutkovém stavu. Žalovaný neprovedl navržené důkazy, jelikož měl zato, že podklady od Policie ČR a výpověď žalobkyně jsou dostačující ke zjištění skutkového stavu, jelikož bylo jednoznačně prokázáno, že se žalobkyně odmítla podrobit dechové zkoušce a nepředložila řidičský průkaz. Žalobkyně podle žalovaného neměla právní nárok se vyjadřovat k úředním záznamům policistů, neboť v době řízení před policisty není zahájeno správní řízení, toto právo má až ve správním řízení řádně zahájeném oznámením. Jelikož se nevyjádřila k podkladům před vydáním rozhodnutí, tudíž podle žalovaného podle § 82 odst. 4 správního řádu se k námitce nevyslechnutí svědků nepřihlédlo, neboť by tyto výslechy nebyly účelné, jelikož by „neobjasnily“ žádné další skutečnosti, které by správnímu orgánu I. stupně nebyly známy z provedeného správního řízení. Naměřený výsledek dechové zkoušky nebyl podle žalovaného podkladem pro rozhodování o spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona. Čas měření a nemožnost vytištění výsledků dechové zkoušky byl již vysvětlen v podkladech pro zahájení správního řízení. Přístroj nebyl seřízen na letní čas a zásuvka ve vozidle byla nefunkční. Proto není rozpor v počátku, kontrole a době dýchnutí do přístroje. Podle žalovaného je nepochybné z protokolu ze dne 26.6.2008, že si žalobkyně byla vědoma naměření 0,98 promile podle svého vyjádření „řekli mě, co naměřili. Uvedli, že bylo naměřeno 0,9 promile, ale na přístroji mě výsledek neukázali.“ Žalovaný popřel, že by nedodržel všechny zásady činnosti správních orgánů. Dne 26.5.2009 vydal soud bez nařízení jednání rozsudek č.j. 17Ca 67/2008-46, kterým zrušil jak rozhodnutí žalovaného ze dne 19.9.2008, tak i rozhodnutí M. ú. R. ze dne 18.7.2008 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. V odůvodnění rozsudku soud mimo jiné vyslovil, že s účinností ode dne 1.1.2009 došlo ke změně hmotně právní ú