5 As 13/2006 — Nejvyšší správní soud

30 A 35/2010- 84 - text 14 pokračování 30A 35/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: G. S., zastoupeného JUDr. Pavlem Trnkou, LL.M., advokátem AK Saxinger, Chalupsky & Partner v.o.s., se sídlem B. Smetany 167/2, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 28.4.2010 č.j. DSH/5764/10, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení . O d ů v o d n ě n í Žalobou datovanou dne 24.5.2010 téhož dne osobně doručenou Krajskému soudu v Plzni se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 28.4.2010 č.j. DSH/5764/10 (dále též jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Nepomuk, odboru dopravy, ze dne 1.3.2010 č.j. DOP/108/2010-Han (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Problematika provozu na pozemních komunikacích byla upravena zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“). Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném v rozhodném období (dále též jen „správní řád“). Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“ nebo „soudní řád správní“). Žalobce v žalobě namítal, že pro obnovu řízení ve věci udělení řidičského oprávnění žalobci nebyly splněny důvody stanovené v § 100 odst. 1 písm. a) a § 100 odst. 3 správního řádu. [I] V rámci prvého žalobního bodu žalobce tvrdil, že správní orgány obou stupňů vycházely ze zjištění Policie České republiky (dále též jen „Policie“), že žalobcem předložené potvrzení o studiu je nepravdivé, neboť z šetření vyplynulo, že žalobce na dané škole nikdy nestudoval. Žalovaný však v přípisu ze dne 4.1.2010 uvádí, že existuje podezření o nepravdivosti předloženého potvrzení o studiu. Prvoinstanční správní orgán tedy při zahájení řízení vyšel pouze z podezření žalovaného podloženého pouhým konstatováním Policie. Žádný správní ani jiný orgán nerozhodl, že potvrzení o studiu je nepravdivé. Neexistuje rozhodnutí, které by deklarovalo nepravdivost potvrzení o studiu. Posouzení nepravdivosti potvrzení o studiu je nutno chápat jako předběžnou otázku nespadající do kompetence prvoinstančního správního orgánu ani žalovaného. Tyto orgány měly dát příslušnému správnímu orgánu nebo jinému orgánu veřejné moci podnět k zahájení řízení o posouzení této otázky. Pokud by v rámci takového řízení vyšlo najevo, že je potvrzení o studiu nepravdivé, mohlo by dojít k zahájení správního řízení z tohoto důvodu. Policie došla k závěru, že žalobce na dané škole nikdy nestudoval, aniž by zjistila stanovisko žalobce. Pouhé vyšetřování Policie nelze považovat za prokázání skutečnosti, že žalobce na dané škole nestudoval. Žalovaný se uvedenými skutečnostmi nezabýval, pouze uvedl, že mu nepřísluší zkoumat zjištění Policie a že jsou z jeho pohledu její závěry prokazatelné a správné. Zjištění Policie nelze prověřit ani jinak napadnout. Napadené rozhodnutí je proto z obou těchto důvodů nesprávné. Při zahájení řízení z moci úřední je povinností správního orgánu prokázat, že jsou dány důvody pro obnovu řízení. Správní orgány se však nezaobíraly připomínkami žalobce k přípisu Policie a bez dalšího došly pouze na základě prověrky Policie k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro udělení řidičského oprávnění a je na místě obnova řízení. Žalovaný uvedl, že bylo povinností žalobce doložit současně s vyjádřením podklady prokazující, že na dané střední škole studoval. Dle žalobce bylo naopak povinností žalovaného prokázat, že žalobce na dané škole nestudoval. Vyplývá-li z přípisu Krajského úřadu Karlovarského kraje, že osoby uvedené v příloze nebyly studenty denního studia, obor vzdělávání 23-68-E/501, bylo povinností správních orgánů zjistit, zda se nejedná o chybně vystavené potvrzení o studiu a zda žalobce nestudoval jiný obor na této škole. Pokud tak neučinily, neunesly důkazní břemeno a obnovu řízení nelze nařídit. Povinností správních orgánů bylo přesně zjistit, že daná podmínka nebyla splněna, a doložit to dalšími důkazy, aby byl ve smyslu § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Na základě pouhého šetření Policie a přípisu Krajského úřadu Karlovarského kraje nelze dojít k závěru, že žalobce na dané škole nestudoval a nesplnil jednu z podmínek pro udělení řidičského oprávnění. Povinností žalovaného je prokázat, že jsou zde podmínky pro obnovu řízení, a nese v tomto ohledu důkazní břemeno. Podklady ohledně studia zajišťovala pro žalobce autoškola, která jimi disponovala a nyní mu je odmítá vydat. Žalobce po získání řidičského oprávnění studia zanechal, proto nemá žádné doklady o studiu a není schopen je předložit. Rovněž z tohoto důvodu musí správní orgány prokázat, že žalobce nesplnil podmínky pro udělení řidičského oprávnění, když to byl právě prvoinstanční správní orgán, který v původním řízení na základě vyžádaných podkladů dospěl k závěru, že byly splněny všechny podmínky pro udělení řidičského oprávnění. Postup správních orgánů obou stupňů je vadný tím spíše, že se neobrátily s žádostí ohledně studia žalobce na nové vedení školy, ačkoliv tuto možnost Krajský úřad Karlovarského kraje ve svém přípise uvádí. [II] Stran druhé žalobní námitky - námitky neprokázání veřejného zájmu na obnově řízení - žalobce konstatoval, že dle žalovaného vyšly nově najevo dříve neznámé skutečnosti, které jsou důkazem, pro který se obnova řízení nařizuje. Za veřejný zájem však nelze považovat nové, dříve neznámé skutečnosti, neboť to je pouze jedna z podmínek pro obnovu řízení. Druhou podmínkou je ve smyslu § 100 odst. 3 správního řádu existence veřejného zájmu. Správní orgány obou stupňů nepopsaly, v čem spatřují veřejný zájem na obnově daného řízení, tzn., že nebyla splněna jedna z kruciálních podmínek pro nařízení obnovy řízení. Žalovaný v tomto ohledu zaměnil veřejný zájem s existencí nových skutečností. Žalobce v té souvislosti zdůraznil, že obnovou řízení se zasahuje do pravomocného rozhodnutí, proto je podmínky vedoucí k obnově řízení nutno vykládat restriktivním způsobem. [III] V rámci třetího žalobního bodu žalobce nejprve připomněl, že správní orgány obou stupňů v rozhodnutích uvedly, že Policie zajistila pouze určitý počet správních spisů cizinců, nezajistila spisy všech cizinců, kteří u prvoinstančního správního orgánu získali řidičské oprávnění, a učinila závěry pouze ohledně několika cizinců. Prvoinstanční správní orgán pak zahájil řízení pouze u cizinců, kteří údajně vykázali v rámci původního řízení nedostatky a byli ve skupině spisů vybraných Policií. Došlo tak k porušení zásady stanovené v § 2 odst. 4 správního řádu. Pokud by prvoinstanční správní orgán dodržel tuto zásadu, musel by u všech spisů cizinců zkoumat, zda byly splněny podmínky pro udělení řidičského oprávnění. Postupuje-li tak pouze u omezené skupiny náhodně vytipované Policií a nezkoumá, zda nedošlo k nesprávnému postupu rovněž u dalších cizinců, jejichž správní spisy si Policie nevyžádala, porušuje zásadu uvedenou v § 2 odst. 4 správního řádu, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. [IV] K čtvrtému žalobnímu bodu žalobce poukázal na prvorepublikovou judikaturu Nejvyššího správního soudu (sbírka judikátů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních, které vydával v letech 1918-1947 JUDr. Josef Bohuslav - judikáty č. 4122/24, 7231/28, 9596/32), kde se uvádí, že za novou skutkovou okolnost (za níž je nutno považovat rovněž nepravdivost některého předloženého dokladu) odůvodňující obnovu řízení z moci úřední nelze pokládat skutečnost, kterou úřad vydávající rozhodnutí mohl a z povinnosti úřední měl zjistit. Dle žalobce tak bylo v souladu s právními předpisy povinností správního orgánu již při původním řízení náležitě zjistit, zda jsou dány podmínky pro udělení řidičského oprávnění, když, pokud by tak skutečně náležitě učinil, mohl údajnou nepravdivost údaje o studiu žalobce zjistit již v původním řízení. Pokud tak neučinil, nemůže nyní uplatňovat vlastní pochybení jako důvod nového řízení ve věci. Žalovaný se nezabýval tím, že nyní namítané skutečnosti si prvoinstanční správní orgán mohl zjistit již v rámci prvoinstančního řízení a že tedy není na místě obnova řízení. Tím spíše ne, že v rámci uvedeného judikátu se výslovně stanoví, že v daném případě, kdy sám správní orgán pochybil, již nelze platně nařídit obnovu řízení z moci úřední. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 10.9.2010 navrhoval zamítnutí žaloby,