1 As 90/2010 — Nejvyšší správní soud

57 Af 6/2011- 74 - text 13 pokračování 57Af 6/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň JUDr. Jany Daňkové a Mgr. Miroslavy Kašpírkové v právní věci žalobkyně Důmix, a.s., se sídlem Hluboká 8, Milhostov, zastoupené Ing. Ladislavem Kubicou, daňovým poradcem, se sídlem Rokycanova 1929, Sokolov, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Chebu, se sídlem Hálkova 32, Cheb, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2010, čj. 87216/10/123911402980 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě ke Krajskému soudu v Plzni se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2010, čj. 87216/10/123911402980 (dále jen napadené rozhodnutí), kterým žalovaný podle § 53 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen ZSDP nebo zákon o správě daní a poplatků) nevyhověl reklamaci žalobkyně proti postupu správce daně při placení a evidenci daní v souvislosti s převodem vratitelného přeplatku ve výši 8.703 Kč na dani z přidané hodnoty na úhradu nedoplatku vykázaného na dani z příjmů právnických osob ve výši 8.147 Kč. O převedení vratitelného přeplatku bylo žalovaným vydáno rozhodnutí ze dne 18. 11. 2010, čj. 83934/10/123911402980 (dále jen rozhodnutí o převedení přeplatku). Dále se žalobkyně domáhala přiznání jí práva na náhradu nákladů řízení. II. Důvody žaloby 2. Žalovaný vydal dne 18.11.2010 pod čj. 83934/10/123911402980 rozhodnutí (doručené zástupci žalobkyně 26.11.2011 do datové schránky), kterým převádí přeplatek vykázaný u daně z přidané hodnoty na údajný nedoplatek u daně z příjmů právnických osob. Žalobkyně prověřila ve svém účetnictví a evidencích, zda takový nedoplatek na dani z příjmů právnických osob eviduje, zda jí na takovou částku a daňovou povinnost bylo doručeno rozhodnutí, které by ji zavazovalo k platbě této daně. Protože konstatovala, že takovou povinnost k úhradě nemá a nezná žádný doručený platební výměr na takovou povinnost, podala ještě týž den reklamaci, jíž brojila proti nesprávnému vedení daňových účtů správcem daně a požadovala, aby žalovaný uvedl její evidenci daní a platební povinnosti do souladu se zákonem závaznou skutečností na takovou platbu. Žalovaný napadeným rozhodnutím reklamaci zamítl. 3. Protože žalobkyně vyčerpala všechny prostředky k uplatnění svých práv vůči nezákonnému postupu správního orgánu a zasažení do jejích hmotných práv a nadále trvá na svém přesvědčení, že postup správního orgánu je nezákonný, podává tuto žalobu proti rozhodnutí správního orgánu o převedení přeplatku a proti napadenému rozhodnutí o zamítnutí reklamace doručenému zástupci žalobkyně 17.12.2010 do datové schránky. 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí: „Výše daňového nedoplatku na dani z příjmů právnických osob v částce 8.147,- Kč vznikla na základě předepsaného penále ve výši 5 % z částky dodatečně snížené daňové ztráty, která byla dodatečně vyměřena ve výši rozdílu mezi ztrátou původně vyměřenou a ztrátou stanovenou na základě kontrolního zjištění, o níž byl daňový subjekt vyrozuměn dodatečným platebním výměrem čj. 43040/10/123911403029 ze dne 10. května 2010 a doručeným dne 6. srpna 2010." Toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Zmiňovaný platební výměr nebyl daňovému subjektu ani jeho zástupci nikdy doručen. Žalovaného stíhá důkazní břemeno o tomto tvrzení na základě ustanovení v té době platného zákona číslo 337/1992 Sb., takový důkaz ve svém rozhodnutí o zamítnutí reklamace nepředložil ani na něj nepoukázal. Žalobkyni je známo, že probíhá daňová kontrola, avšak ze strany žalovaného byl poslední krok v tomto řízení učiněn cca v lednu 2010 a od té doby je správce daně nečinný. Žalobkyni není známo, že by žalovaný od té doby učinil krok, který by vedl ke změně daňové povinnosti oproti podaným daňovým přiznáním, a tudíž ve svém účetnictví vede daňové povinnosti v souladu s podanými daňovými přiznáními a všechny tyto povinnosti řádně uhradila. Došlo-li k nějakému doměření daně, jak žalovaný uvádí v napadeném rozhodnutí, pak bez jakékoliv povinné součinnosti s žalobkyní, bez zákonem stanovených postupů a bez možnosti na takovou situaci reagovat. Jde tedy o svévoli a nepřezkoumatelný postup správního orgánu při krácení majetku žalobkyně v rozporu se zákonem. K převedení přeplatku bez řádného vyměření daně, bez rozhodnutí deklarovaného platebním výměrem nebo rozhodnutím o zajištění daně a bez řádného doručení takového rozhodnutí daňovému subjektu, není žalovaný oprávněn. Žalovaný tímto postupem porušil zákonem uložené povinnosti a překročil zmocnění pro výkon státní moci v mezích a způsobem stanoveným zákonem. Neoprávněně tak zkrátil majetek žalobkyně. III. Vyjádření žalovaného 5. Dodatečný platební výměr z 10.5.2010, čj. 43040/10/123911403029, byl v souladu s plnou mocí zaslán v listinné podobě na adresu sídla zástupce žalobkyně a vrátil se s označením nevyzvednuto, ačkoliv měl být vhozen do domovní schránky. Dodatečně bylo zjištěno, že pracovnice podatelny neopatřila obálku žlutým štítkem s označením „do vlastních rukou výhradně jen adresáta". DPV byl proto zasílán znovu a 27.7.2010 uložen u držitele poštovní licence, příjemcem nevyzvednut, vhozen do domovní schránky. K doručení DPV tak došlo fikcí v souladu s § 17 odst. 5 ZSDP dne 6.8.2010. Ustanovení § 17 odst. 5 ZSDP upravovalo doručení písemnosti daňovému subjektu, i když se příjemce o uložení nedozvěděl. K odeslání písemnosti v listinné podobě podle § 17 odst. 5 ZSDP přikročil žalovaný, neboť v té době neměl od zástupce žalobkyně (daňového poradce) vyjádření, že písemnosti vztahující se k jeho činnosti daňového poradce je možno mu doručovat do jeho datové schránky podnikající fyzické osoby. Daňoví poradci a advokáti měli podle zákona č. 300/2008 Sb. povinnost mít zřízenou datovou schránku až od 1.1.2012 a od tohoto data jim bude nutné písemnosti doručovat pouze do datových schránek. Daňový subjekt a daňový poradce, pokud má datovou schránku, může před správcem daně seznatelným způsobem vyjevit, že písemnosti, které by mu byly doručovány v listinné podobě, mu mají být doručovány do datové schránky. Žalovaný za účelem hospodárnosti a snahy o bezproblémový kontakt přistoupil v rámci klientského přístupu k tomu, že písemně požádal zástupce žalobkyně o vyjádření, zda je možné mu písemnosti související s činností daňového poradce zasílat do datové schránky. Toto zástupce žalobkyně připustil sdělením doručeným žalovanému 4.10.2010. Veškeré písemnosti po tomto datu byly zástupci žalobkyně zasílány do datové schránky podnikající fyzické osoby. DPV tak byl odesílán v listinné podobě v době, kdy zástupce žalobkyně neprojevil vůči žalovanému, že je možné mu do datové schránky podnikající fyzické osoby zasílat i písemnosti vztahující se k jeho činnosti daňového poradce. Pokud by tak bylo činěno, aniž by o to projevil zájem, mohlo dojít k porušení mlčenlivosti. 6. Žalobkyně tvrdí, že nezná žádný doručený platební výměr na daňovou povinnost, která by zakládala právní skutečnost vzniku nedoplatku na dani z příjmů právnických osob. DPV, na základě něhož vznikl nedoplatek z předepsaného penále, byl zástupci žalobkyně doručen v listinné podobě vhozením do domovní schránky. Právní účinky doručení nastaly 6.8.2010. Žalobkyně nenapadla podle § 17b ZSDP neúčinnost doručení. Zákonem č. 218/2009 Sb., kterým se měnil zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, byla zavedena určitá odpovědnost příjemce za doručovací adresu, čímž došlo jednoznačně ke zpřísnění postupu při doručování, a to i podle procesního předpisu, jímž byl zákon o správě daní a poplatků. S účinností od 1.1.2010 byl novelizován § 17 odst. 5 ZSDP tak, že fikce nastala již tehdy, pokud si příjemce nevyzvedl písemnost do deseti dnů. V případě, kdy zástupce žalobkyně (daňový poradce) neakceptoval zasílání písemností v listinné podobě, mohl správci daně sdělit, že si přeje doručovat do jím zřízené datové schránky podnikající fyzické osoby i písemnosti vztahující se k jeho činnosti daňového poradce. Toto učinil až 4.10.2010 na základě kontaktu ze strany žalovaného. Ačkoliv se zástupce žalobkyně k písemnostem doručeným mu v listinné podobě chová, jako by mu doručeny nebyly, bylo mu doručováno v souladu s § 17 odst. 5 ZSDP a o vyslovení neúčinnosti doručení podle § 17b odst. 1 ZSDP nepožádal. Nastoupil proto institut náhradního doručení, neboť daňový poradce, kterému bylo doručováno do jeho sídla, doručované písemnosti vlastní vinou nepřevzal. Příjemce rozhodnutí se tedy nemůže dovolávat toho, že rozhodnutí, které by zavazovalo daňový subjekt k platbě, nebylo doručeno, neboť právní fikce je silnější než skutečnost. 7. Žalovaný proto navrhoval zamítnutí žaloby. IV. Replika 8. Zástupce žalobkyně si v souladu se zákonem 300/2008 Sb. zřídil v lednu 2010 datovou schránku podnikatele s názvem „Ladislav Kubica – d