2 As 46/2005 — Nejvyšší správní soud

17 A 31/2011- 55 - text 12 pokračování 17A 31/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Daňkovou v právní věci žalobkyně A.D., bytem…, zastoupené Mgr. Jaromírem Dvořákem, advokátem, se sídlem Mariánské Lázně, Hlavní 267/27, proti žalovanému Krajskému úřadu Karlovarského kraje, se sídlem v Karlových Varech, Závodní 88, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. února 2011 č.j.: 241/LS/11-3, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 10. února 2011 č.j.: 241/LS/11-3 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5.760 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaromíra Dvořáka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : A.D., (dále jen „žalobkyně“) se žalobou ze dne 18.4.2011, k poštovní přepravě podanou téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje (dále jen „žalovaný“) vyhotoveného dne 10.2.2011 pod č.j.: 241/LS/11-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Mariánské Lázně (dále jen „městský úřad“) ze dne 6.12.2010 č.j.: SPR/10/6186/ML (dále jen „rozhodnutí městského úřadu“), kterým uznal žalobkyni vinnou z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že dne 18.5.2010 v době kolem 15:00 hod., před domem … slovně napadla paní B.V., kdy jí vulgárně urážela, že je kráva, kurva a svině. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 2.000 Kč a stanovena povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1.000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že rozhodnutí považuje za nezákonné a proto žalobu směřuje proti všem jeho výrokům. Dále formulovala dva žalobní body. V prvním žalobním bodu tvrdila, že žalovaným bylo zamítnuto její odvolání, i když nebylo provedeno úplné dokazování, při neexistenci dostatku důvodů rozhodnutí, tj. takových, které by prokazovaly spáchání přestupku, přičemž skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu s obsahem spisu. Toto žalovaná (zřejmě správně žalobkyně) dovozuje ze skutečností, že se napadené rozhodnutí nevypořádalo s tím, že nebyla provedena svědecká výpověď M.K., bytem…, přičemž svědkyně je důchodce, trvale v domu bydlící, z čehož je patrné, že má dobrý přehled o událostech, které se v domě a jeho blízkém okolí odehrávají. Správní orgán vycházel z výpovědí navrhovatelky a svědků, které navrhla, přičemž jimi tvrzené skutkové děje se vzájemně vylučovaly, aniž by se s těmito rozpory správní orgán těmito rozpory nezabýval (zřejmě správně zabýval), i když je odvolání žalobkyně výslovně zmiňovalo. Ve druhém žalobním bodu uváděla, že je přesvědčena, že rozhodnutí je nezákonné i z toho důvodu, že řízení je od počátku postižené vadami. To dovozuje zejména s ohledem na ustanovení § 73 a § 74 odst. 1 přestupkového zákona a dále vzhledem ke skutečnosti, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vychází zjevně i ze svědeckých výpovědí, které byly učiněny i v rámci řízení o domnělém přestupku žalobkyně, k němuž mělo dojít dne 15.9.2009, což považuje žalobkyně za zcela zmatečné, neboť řízení o tomto přestupku bylo odloženo. Žalovaný v písemném stanovisku k žalobě vyhotoveném dne 7.10.2011 navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K argumentaci žalobkyně uvedl, že má zcela za prokázané, že se žalobkyně předmětného protiprávního jednání dopustila. Argumentace, že městský úřad neprovedl úplné dokazování, nevypořádal se s navrženými důkazy a rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neobstojí, neboť žalobkyně žádné další důkazy na podporu svého tvrzení nenavrhovala a městský úřad v průběhu celého řízení vyslechl velké množství svědků, kteří se v podstatě shodují v tom, že žalobkyně je velmi konfliktní a problémová osoba, úmyslně vyvolávající spory, kdy její šikanování a napadání okolí trvá již několik let. Z výpovědi svědků vyplývá, že důkazně byla věc od samého počátku jednoznačná. Tuto skutečnost nemohla nijak ovlivnit ani procesní pochybení městského úřadu, pro která mu byla předchozí rozhodnutí odvolacím orgánem rušena a vracena k novému projednání. Jednání a vystupování žalobkyně vůči ostatním nájemníkům a zejména vůči navrhovatelce paní B.V. bylo popsáno ve výpovědích mnoha svědků a konkrétně a jednoznačně dokázáno svědeckou výpovědí svědkyně P.K., která slyšela, jak žalobkyně dne 18.5.2010 okolo 15. hodiny v…, vulgárně napadala paní V. slovy, že je kráva, kurva a svině. Žalovaný po prostudování věci dospěl k závěru, že výpověď svědků-nájemníků, spolu s dalšími písemnými materiály založenými ve správním spise, tvoří ucelený důkazní řetězec, ze kterého lze spolehlivě dovodit odpovědnost žalobkyně za přestupkové jednání. Pokud žalobkyně nezákonnost rozhodnutí žalovaného staví na tom, že nebyla vyslechnuta svědkyně M.K., konstatoval, že v celém spisu ani v odvolání žalobkyně není zmínka o tom, že by požadovala svědectví uvedené osoby. Pouze v protokolu z ústního jednání ze dne 22.11.2010 uvádí jako svědka V.K., jejíž výslech však nepožaduje, neboť jak sama uvádí, u incidentu nebyla. Žalovaný dále uvedl, že hodnocení důkazů je věcí správního orgánu a je ovládáno zásadou volného uvážení. Podle ust. § 34 odst. 5 zákona 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších novel (dále jen „správní řád“) hodnotí správní orgán důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti. Kritériem volného uvážení jsou zásady logiky, přičemž v odůvodnění správního rozhodnutí musí být způsob hodnocení důkazů náležitým způsobem popsán. Oběma těmto požadavkům napadené rozhodnutí vyhovuje. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně popsal skutečnosti, které vzal za prokázané, i to, proč uvěřil svědecké výpovědi nájemníků. Žalovaná (zřejmě žalobkyně) toto svědectví sice zpochybňuje, avšak krom obecných nekonkrétních tvrzení o jeho nevěrohodnosti nenamítá nic, co by mohlo správnost údajů poskytnutých nájemníky zpochybnit. Žalobkyně v replice vyhotovené dne 25.11.2011 setrvala na žalobě a na důvodech v žalobě uvedených. Trvala na tom, že dokazování nebylo provedeno takovým způsobem, aby správní orgán vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Znovu vyjádřila přesvědčení, že nebylo provedeno úplné dokazování a existence skutku, za který jí byl uložen trest, nebyla dokázána. Podle jejího názoru, ani poměrně rozsáhlým vyjádřením žalovaného nelze odstranit skutečnost hloubky rozporů mezi výpovědí navrhovatelky a svědků, když jimi tvrzené skutečnosti se vzájemně vylučují. Zároveň je přesvědčena i o tom, že řízení je postižené vadami. V souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. O věci samé rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, za výslovného souhlasu žalobkyně (č.l. 32) i žalovaného (č.l. 30). Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 26.8.2009 obdrželo Okresní státní zastupitelství v Chebu trestní oznámení B.V. (dále jen „navrhovatelka“) na žalobkyni mimo jiné proto, že ji žalobkyně „…pomlouvá a verbálně velmi nevybíravým způsobem napadá.“ Jmenované státní zastupitelství postoupilo oznámení navrhovatelky k prověření Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Západočeského kraje, Obvodnímu oddělení Mariánské Lázně, která odevzdala věc spočívající v jednání žalobkyně ze dne 1.9.2009 k projednání městskému úřadu, neboť dospěla k názoru, že se nejedná o podezření z trestného činu, ale pouze o přestupek proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona (č.j.: KRPK-7080-13/TČ-209-030215 ze dne 24.9.2009). Po provedeném řízení vydal městský úřad dne 17.3.2010 pod č.j.: SPR/10/1001/ML rozhodnutí, kterým žalobkyni shledal vinnou z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona tím, že „od té doby, co bydlí v ulici …, tj. od roku 2001 až dosud, rozšiřuje o paní B.V. nepravdivé údaje v místě bydliště a jeho okolí, nevybíravým způsobem ji verbálně napadá a pokřikuje na ni.“ Za přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 2.000 Kč (dále jen „první rozhodnutí městského úřadu“). Rozhodnutím ze dne 4.5.2010, č.j.: 1946/LS/10-2, žalovaný předmětné rozhodnutí zrušil a věc vrátil městskému úřadu k novému projednání a rozhodnutí. To proto, že ve výroku použil neurčitý pojem doby spáchání přestupku a nedostačující popis protiprávního jednání žalobkyně; rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné. Spis obsahuje „Návrh na projednání přestupku (urážka na cti)“ ze dne 19.5.2010 podepsaný navrho