— Nejvyšší správní soud

57 Af 31/2012- 99 - text pokračování 14 57 Af 31/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové, v právní věci žalobkyně Ing. M.H., zastoupené Ing. Ladislavem Kubicou, daňovým poradcem se sídlem Sokolov, Rokycanova 1929, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 9.11.2011, č.j. 8005/11-1100-402867, a ze dne 16.4.2012, č.j. 2467/12-1100-402867. t a k t o: I. Žaloba se v části směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 16.4.2012, č.j. 2467/12-1100-402867, z a m í t á . II. Žaloba se v části směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 9.11.2011, č.j. 8005/11-1100-402867, o d m í t á. III. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Napadená rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni (dále jen také „žalovaný“) ze dne 16.4.2012, č.j. 2467/12-1100-402867 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), kterým byl změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu Sokolov (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 11.2.2011, č.j. 9762/11/155911400437 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006. Žalobkyně se dále domáhala rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 9.11.2011, č.j. 8005/11-1100-402867 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o ustanovení znalce z oboru písmoznalectví. II. Žaloba. Žalobkyně žalobu odůvodnil čtyřmi žalobními body. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítala, že v průběhu kontroly správce daně různými výzvami zkoumal daňové poměry a zjišťoval údaje potřebné pro správné stanovení daně. Kromě jiného, žádal vysvětlení pro výdaje ze dne 14.10.2006 v částce 6.734,50 Kč a ze dne 28.11.2006 v částce 920 Kč (viz zpráva z provedené kontroly strana 12). Na výzvu správce daně žalobkyně uvedla, že tyto výdaje souvisejí s její přednáškovou činností jako režijní náklady u příjmů od Akademie J.A.Komenského, obč. sdružení, Sokolov. Bez dalšího zkoumání nebo sdělení pochybností, že výdaje nebyly zdůvodněny dostatečně a následně dokazování, že tvrzení žalobkyně o výdajích je v rozporu se skutečností nebo zákonem definovanými výdaji, žalovaný tyto výdaje neuznal jako výdaje na dosažení a zajištění příjmů, ačkoliv podle ustálené judikatury správních soudů, přešlo v okamžiku tvrzení a doložení výdajů v souvislosti s příjmy důkazní břemeno z žalobkyně na žalovaného. Sdělení, že uvedené baterie se používají do fotoaparátů, není nijak podložené a zřejmě nevyvrací použití baterií do jiných přístrojů. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala, že na straně 8 zprávy žalovaný uvádí, že po zahájení daňové kontroly u pana MUDr. Z. zjistil, že žalobkyně uzavřela ústní dohodu o vedení účetnictví. Šlo tedy zřejmě o výslech svědka, u kterého ale žalobkyně neměla možnost konzumovat svá práva podle zákona o správě daní a poplatků jak byly definovány v době prováděné kontroly, neměla možnost klást svědkovi otázky, anebo se k takovému zjištění jakkoliv vyjádřit. Poukaz na to, že správci daně bylo tvrzení o příjmech ze závislé činnosti málo, se objevuje až ve zprávě z kontroly a odkaz na kontrolu a sdělení pana MUDr. Z. jako použitý důkazní prostředek je v příkrém rozporu se zákonem. Důkazní prostředky získané v rozporu se zákonem nelze v daňovém řízení uplatnit a utajený výslech svědka takovým překročením zákona je. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítala, že na straně 9 zprávy správce daně vypočítává, jaké příjmy získala žalobkyně od pana P., když k těmto příjmům tvrdila, že jde o vrácení těch peněz, které za pana P. hradila na OSSZ v Chebu, tedy v podstatě vrácení půjčky. Bez dalšího sdělování, s výjimkou uvedení ve zprávě pod bodem 1.4. od strany 13 pak správce daně dovozuje, že dani podrobí příjmy, které pan P. označil u sebe za nezdaňované položky a s povinností tyto zdanit u paní H. Podle sdělení žalovaného byla žalobkyně účastna sdružení dvou fyzických osob s tím, že měla dokonce odpovídat za vedení účetnictví a administrativu sdružení. Toto žalovaný dovozuje ze smlouvy, kterou předložil pan P. a na které je nejasný podpis s uvedením pana Priškina, že jde o podpis žalobkyně. Toto žalobkyně popřela, sdělila, že nikdy smlouva o sdružení dvou fyzických osob s panem P. nepodepsala. Na tuto námitku žalovaný nechal vyhotovit znalecký posudek. Proti zadání tohoto posudku žalobkyně uplatnila námitku s tím, že uvedené rozhodnutí o ustanovení znalce bylo porušením mlčenlivosti ze strany žalovaného. K zadání posudku s tím, že znalkyně má posoudit míru pravosti podpisu na listině, není zapotřebí seznamovat znalkyni s osobnímu údaji a podrobnostmi ohledně příjmů žalobkyně. Navíc byl posudek zadán kapciozním způsobem, protože z celého textu je předjímáno, jakým způsobem má znalec odpovídat a k jakému záměru se má přiklonit. Ani tak nevyzněla odpověď znalce na zadaný úkol jednoznačným závěrem. Znalec toliko jako možnou pravost podpisu uvádí jediný argument, a sice že zkoumaný podpis je pravděpodobně psán bez přerušování, což většinou osoba falšující cizí rukopis nedělá. Vyjádření o identitě podpisuje tedy zcela nedostatečné a v pozici důkazního prostředku, který musí v maximální možné míře vyloučit pochybnosti o jeho pravosti, neobstojí. Odpověď nadřízeného orgánu na námitku ohledně porušení mlčenlivosti žalovaného nevyřešila nezákonný postup. Pokud však žalovaný seznal, že daňová kontrola pana P. zasahuje hmotná a procesní práva další osoby z titulu sdružení dvou fyzických osob, měl ze zákona povinnost seznámit se zjištěními a průběhem této kontroly žalobkyni. Navíc v situaci, kdy bylo tvrzeno, že žalobkyně byla osobou pověřenou vedením účetnictví a administrativou, měla být především ona účastna dané kontrole od samého začátku, protože závěr této kontroly plně dopadá i na žalobkyni. V takovém postavení, jaké dokládá žalovaný, měla mít podrobné znalosti o ekonomice, účetnictví nebo daňové evidenci domnělého sdružení a měla nejvíce znalostí a povědomí aby dokládala a vysvětlovala příjmy a výdaje před správcem daně. V případě sdružení fyzických osob lze ze zákona dovodit, že kontrola daňových povinností je zahájena u všech účastníků sdružení. Toto však žalovaný neuskutečnil, nepředložil žalobkyni žádné podklady běžně dokumentující činnost sdružení jako např. závěrečné vypořádání a rozdělení příjmů, výdajů a majetku osob tohoto sdružení. Zcela proti základním zásadám správního postupu uvedených v zákonech č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a č. 280/2009, daňový řád, výkladech a ustálené judikatuře správních soudů tak došlo ke zkrácení práv žalobkyně, jestliže se nemohla podílet v průběhu kontroly na dokazování a obhajobě svých práv. Odkaz na výslech svědka paní Salátkové, který měl potvrdit existenci smlouvy o sdružení je hrubým překroucením faktu, že uvedená svědkyně měla informace toliko z doslechu, nemohla ze své znalosti a postavení v zaměstnání osvědčovat takový právní stav, jakým je smlouva o sdružení. Svědčí o tom např. jí přinesené podklady, ze kterých nelze usuzovat na pravost podpisu žalobkyně, nelze seznat, zda případně toliko zpracovala část nějaké agendy pro pana P. a v jakém postavení toto učinila. Zda na základě pracovního zařazení jako ekonomka, mzdová účetní apod. Svědkyně nikdy žalobkyni neviděla podklady připravovat, nic podepisovat a jak ve své odpovědi uvedla, toliko jí pan P. něco říkal o majitelce či spolumajitelce paní H., možná na základě nějaké cedulky u dveří se takový stav domýšlí, uvedená tabulka však nikde v žádných důkazních materiálech není zachycena. Svědkyně zcela zjevně nemá právního povědomí, aby rozlišila termíny majitelka, spolumajitelka nebo vztah sdružení fyzický osob bez právní subjektivity. Důvod, proč žalovaný požadoval výslech tohoto svědka, nebyl žalobkyni sdělen a souvislost s dokazováním jejích příjmů není ze spisu patrná. Na základě smlouvy o sdružení se navíc asi paní H. nestala něčeho majitelkou nebo spolumajitelkou, protože pro to neexistují žádné další dokumenty. Výpověď svědkyně je zcela neurčitá a nemůže sloužit jako osvědčení existence takového vztahu, jaký žalovaný označil za smlouvu o sdružení. O možnostech dodatečného vyhotovení razítka s uvedením jakéhokoliv textu není potřeba soud přesvědčovat a sdělení žalovaného, že z takto označených podkladů, bez jediného uvedení textu psaného rukou žalobkyně je možné dovodit existenci sdružení je hrubým překročení zákonné povinnosti žalovaného dokazovat existenci takových skutečností a jejich užití, které je povinen použít pro správné stanovení daně. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně uvedla, že žalovaný svým sdělením č.j. 320/12-1100-402867 oznámil doplnění odvolacího řízení. Žalobkyně požadovala, aby jí předmětné listiny byly předloženy v místě její místní příslušnos