2 Afs 68/2012 — Nejvyšší správní soud

57 A 52/2011- 61 - text 8 pokračování 57 A 52/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce Paradise Casino Admiral, a.s., IČ 25336991, se sídlem Rousínov, Komořany 146, proti žalovanému Magistrátu města Plzně, se sídlem Plzeň, nám. Republiky 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.5.2011, č.j. MMP/093784/11, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Napadené rozhodnutí Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.5.2011, č.j. MMP/093784/11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 4 (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 8.3.2011, č.j. UMO4/10580/11 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti „konkludentnímu vyměření místního poplatku za jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného předpisu za zdaňovací období 1.1.2011-31.3.2011, kterým byl stanoven podle obecně závazné vyhlášky města Plzně č. 43/1998, o místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj, nebo jiné technické zařízení povolené Ministerstvem financí (dále jen „vyhláška“)“ a řízení bylo zastaveno. II. Žaloba. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že prostřednictvím datové schránky žalobce formou sdělení ohlásil, kde na území městského obvodu Plzeň 4 provozuje loterie a jiné podobné hry. Současně uvedl, že jím provozované jiné technické herní zařízení povolné Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu místnímu poplatku nepodléhá. V souladu s ustanovením § 140 odst. 1 a § 147 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, pak dal podnět k zahájení řízení vedoucího k odstranění pochybností a stanovení místního poplatku za předmětné zdaňovací období rozhodnutím. Součástí uvedeného sdělení byla tabulka, z níž vyplývá, na jakých místech městského obvodu Plzeň 4 žalobce loterie a jiné podobné hry podle ustanovení § 32 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v souvislosti s ustanovením § 2 písm. i) provozuje. Prvoinstančnímu orgánu současně sdělil, že v tabulce uvedená zařízení nepodléhají místnímu poplatku podle vyhlášky. Pokud je však prvoinstanční orgán názoru odchylného od tvrzení žalobce a je názoru, že má být žalobce vyhláškou v nějakém rozsahu dotčen, je taková skutečnost důvodem pro zahájení postupu k odstranění pochybností a v nalézacím řízení stanovení místního poplatku rozhodnutím, protože se výše místního poplatku podle prvoinstančního orgánu odchyluje od výše místního poplatku podle tvrzení žalobce. V takovém případě by ve smyslu ustanovení § 140 odst. 1 a § 147 odst. 2 daňového řádu výsledkem nalézacího řízení bylo stanovení místního poplatku za předmětné zdaňovací období rozhodnutím s náležitým odůvodněním. Důvody, pro které žalobce žádá sdělit výsledek vyměření místního poplatku, žalobce do všech podrobností v předmětném sdělení (hlášení) rozvedl. Z ustanovení § 109 odst. 1 daňového řádu vyplývá, že příjemce rozhodnutí se může odvolat proti rozhodnutí správce daně, pokud zákon nestanoví jinak. Zákon čili daňový řád jinak nestanoví (viz ustanovení § 140 odst. 4 daňového řádu), žalobce se tedy proti konkludentnímu vyměření místního poplatku může odvolat. V ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, je uvedeno, že nebudou-li poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměří obecní úřad poplatek platebním výměrem (nebo hromadným předpisným seznamem - znění § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích, ve znění účinném od 1.3.2011). Nebudou-li poplatky odvedeny plátcem poplatku včas nebo ve správné výši, vyměří mu obecní úřad poplatek platebním výměrem k přímé úhradě (§11 odst. 2 zákona o místních poplatcích). Včas nezaplacené nebo neodvedené poplatky nebo část těchto poplatků může obecní úřad zvýšit až na trojnásobek; toto zvýšení je příslušenstvím poplatku (§ 11 odst. 3 zákona o místních poplatcích). Zákon o místních poplatcích explicitně nehovoří o vystavení platebního výměru na místní poplatky (vyměření místního poplatku platebním výměrem před jeho zaplacením). Od 1.1.2011 nabyl účinnosti daňový řád. Zákonem č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu, ve znění zákona č. 153/2010 Sb., bylo ustanovení § 13 zákona o místních poplatcích zrušeno. Procesní postup tak podle důvodové zprávy k zákonu č. 281/2009 Sb. vyplývá z ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu (předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem veřejného rozpočtu, nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu (dále jen „vratka“). Daní se pro účely tohoto zákona rozumí peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek; peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona; peněžité plnění v rámci dělené správy). Z ustanovení § 140 odst. 1 daňového řádu (neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměřeni oznamovat platebním výměrem; to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Platební výměr správce daně založí do spisu.) vyplývá, že správce daně nemusí platební výměr ve všech případech doručovat. Stanoví-li tedy správce daně daň konkludentně, tj. mlčky, není správce daně povinen platební výměr doručovat - daň je stanovena stejně jako podle ustanovení § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, s tím rozdílem, že s účinností od 1.1.2011 se neuplatňuje fikce vydání platebního výměru. Úřední osoba, která provádí jménem správce daně vyměření, je povinna platební výměr vystavit, aby jej mohla založit do spisu. Za den doručení platebního výměru daňovému subjektu se považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování, a bylo-li daňové přiznání nebo vyúčtování podáno opožděně, den, kdy došlo správci daně (§ 140 odst. 2 daňového řádu). Podle ustanovení § 140 odst. 3 daňového řádu je daňový subjekt oprávněn vyžádat si od správce daně stejnopis platebního výměru, který správce daně zašle daňovému subjektu do 30 dnů ode dne, kdy obdržel jeho žádost; je-li žádost podána před okamžikem vydání platebního výměru, běží tato lhůta ode dne jeho vydání. Ustanovení posledního odstavce § 140 dává zapravdu žalobci v tom, že se proti konkludentně vyměřenému místnímu poplatku, resp. platebnímu výměru odvolat lze. Neodchyluje-li se vyměřená daň od daně tvrzené daňovým subjektem, nelze se proti platebnímu výměru, kterým je tato daň stanovena, odvolat; to neplatí, pokud byl platební výměr vydán na základě rozhodnutí o závazném posouzení (§ 140 odst. 4 daňového řádu). Daň, ať již vyměřená konkludentně (bez neexistence platebního výměru) do 31.12.2010, resp. platebním výměrem po 1.1.2011, se však odchylovala od daně tvrzené žalobcem, proto byl správce poplatku povinen sdělit žalobci výsledek vyměření - prostým sdělením či platebním výměrem. Od 1.1.2011 je povinnost správce poplatku v případě odchylného tvrzení daňového subjektu od vyměřené daně oznámit výsledek vyměření platebním výměrem. V souladu s ustanovením § 264 odst. 1 daňového řádu žalobce dodává, že povahou a účelem nejbližší ustanovení § 46 zákona o správě daní a poplatků jsou ustanovení § 139 a § 140 daňového řádu. Platili toto přechodné ustanovení daňové řádu pro procesní postup, lze logicky na podporu argumentace v odvolání použít i dosud známou judikaturu správních soudů - neboť úprava v daňovém řádu se diametrálně neliší od úpravy zákonem o správě daní a poplatků. Vyměření daně (poplatku) podle ustanovení § 46 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků je tzv. konkludentním vyměřením daně (poplatku). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15.5.2007, č.j. 2 Afs 175/2006-89, je na místě a jako jediné správné, aby správce daně (poplatku) rozpornost projevené vůle daňového subjektu odstranil jen rozhodnutím o dani (platebním výměrem na místní poplatek za technické herní zařízení povolené MF ČR). Uvedenou rozpornost projevené vůle se rozumí tvrzení žalobce v hlášení, v němž splnil ohlašovací/oznamovací povinnost podle příslušného článku vyhlášky (uvedl místa, kde na území městského obvodu Plzeň 4 provozuje technická herní zařízení povolená MF ČR) a zároveň uvedl, že předmětná herní zařízení nepodléhají poplatku (poplatek měl být podle žalobce ve výši nula). Jelikož správce poplatku platební výměr na místní poplatek ve smyslu ustanovení § 46 zákona o správě daní a poplatků ani žádné jiné takovému platebnímu výměru podobné rozhodnutí nevydal/nevystavil a žalobci nedoručil, nemá žalobce jinou možnost, než že se proti svým hlášením v zákonné lhůtě odvolat. Z předmětného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se i proti rozhodnutí podle ustanovení § 46 odst. 5 zákona o spr