2 Afs 44/2003 — Nejvyšší správní soud

57 Af 53/2012- 67 - text 18 pokračování 57Af 53/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: GES-ELECTRONICS, a.s., se sídlem Studentská 55a, Plzeň, zastoupeného JUDr. Tomášem Hübnerem, advokátem se sídlem Americká 579/17, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 30. 8. 2012, č. j. 6407/12-1200-402547, č. j. 6409/12-1200-402547 a č. j. 6410/12-1200-402547, t a k t o: I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 30. 8. 2012, č. j. 6407/12-1200-402547, č. j. 6409/12-1200-402547 a č. j. 6410/12-1200-402547, s e z r u š u j í. II. Rozhodnutí Finančního úřadu v Plzni ze dne 18. 2. 2002, č. j. 55531/02/138512/2683, č. j. 55623/02/138512/2683 a č. j. 55636/02/138512/2683, s e z r u š u j í. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 808 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. Tomáše Hübnera, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni [jehož působnost přešla s účinností od 1. 1. 2013 na Odvolací finanční ředitelství (dále též „žalovaný“)], kterými byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Plzni (dále jen „správce daně“), dodatečným platebním výměrům, ze dne 18. 2. 2002, č. j. 55531/02/138512/2683, č. j. 55623/02/138512/2683 a č. j. 55636/02/138512/2683. Těmito rozhodnutími byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1998 ve výši 217 000 Kč, za zdaňovací období roku 1999 ve výši 35 000 Kč a za zdaňovací období roku 2000 ve výši 62 000 Kč. I. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě předně upozornil, že žalovaný se při vydávání napadených rozhodnutí v rozporu s ustanovením § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neřídil závazným právním názorem soudu obsaženým v předchozím rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 57 Ca 85/2008, a závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu dle rozsudku ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 1 Afs 65/2006. Žalobce připomněl, že žalovaný v předmětné věci rozhodoval opakovaně, neboť jím původně vydaná rozhodnutí ze dne 3. 12. 2002, č. j. 5697/120/2002, č. j. 5698/120/2002 a č. j. 5699/120/2002, byla uvedeným rozsudkem krajského soudu ve věci sp. zn. 57 Ca 85/2008 zrušena a věci byly žalovanému vráceny k dalšímu řízení. Žalobce poté v podané žalobě shrnul dosavadní průběh řízení, aby bylo zřejmé, jakým právním názorem byl žalovaný ve své další rozhodovací činnosti vázán. V této souvislosti poukázal na obsah původně podané žaloby ze dne 6. 2. 2003, v níž namítal, že - rozhodnutí byla vydána na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, kdy žalovaný nepřipustil žalobcem navržené důkazy k prokázání pravdivosti tvrzení žalobce o vzniku a právní podstatě závazku žalobce vůči společnosti Elko Plus GmbH (zejména výslech statutárních orgánů všech zúčastněných osob); - žalovaný neprovedl dokazování v rozsahu, k jakému byl povinen dle § 31 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“); - žalovaný rozhodl na základě nesprávného právního posouzení věci. Podstatou sporu mezi účastníky tak především bylo, zda správce daně byl oprávněn vyloučit z nákladů žalobce vynaložených na zajištění, dosažení a udržení jeho zdanitelných příjmů náklady vynaložené na splnění závazku žalobce uhradit provizi společnosti Elko Plus GmbH jako odměnu za zprostředkování uzavření obchodní smlouvy mezi společnostmi Motorola s.r.o. a GESPA plus s.r.o. Finanční orgány tyto výdaje (náklady) jako daňově uznatelné vyloučily, přestože žalobce (jako jediný subdodavatel a jediný společník společnosti GESPA plus s.r.o.) z tohoto obchodu dosáhl čistý zisk ve výši 2 971 000 Kč, který také řádně zdanil. Zvolená konstrukce plnění závazku žalobce prostřednictvím jeho dceřiné společnosti (tj. společnosti GESPA plus s.r.o.) byla uskutečněna pouze z obchodních důvodů, vzhledem k tehdy existujícím podmínkám na telekomunikačním trhu. Žalobce dále poukázal na obsah vyjádření žalovaného ze dne 5. 5. 2003 k původně podané žalobě. V tomto vyjádření žalovaný výslovně na několika místech uvedl, že správce daně neměl pochybnost o uskutečnění zprostředkovatelské činnosti společnosti Elko Plus GmbH pro společnost GESPA plus s.r.o. provedené na základě ústních ujednání, a proto považoval další dokazování za nadbytečné. Finanční orgány pak ani ve vztahu k dalším námitkám žalobce nevyjádřily žádné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu v době vydání žalobou napadených rozhodnutí. Za nesporného skutkového stavu věci tak zůstalo podstatou sporu mezi účastníky pouze posouzení právní otázky, zda žalobcem zaplacená provize třetímu subjektu (společnosti Elko Plus GmbH) byla nákladem vynaloženým s cílem dosažení, zajištění či udržení zdanitelného příjmu žalobce, tj. zda mezi tímto nákladem a jiným konkrétním příjmem existovala věcná souvislost. Žalobce taktéž připomněl, že již dne 31. 1. 2006 vydal Krajský soud v Plzni rozsudek ve věci sp. zn. 58 Ca 18/2003, kterým nejprve žalobu žalobce v plném rozsahu zamítl, a to ze všech žalobcem uplatněných důvodů. Již v tomto prvním rozhodnutí soudu přitom nebyla jako důvodná uznána námitka žalobce o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, kdy dle názoru soudu: „Správce daně neměl pochybnosti o uzavření zprostředkovatelské smlouvy mezi žalobkyní a společností Elko Plus, o jejím splnění a o sjednané úhradě provize. Pouze jinak právně hodnotil jednu ze zjištěných a žalobkyní nezpochybňovaných skutečností, a to úhradu provize (uplatněný výdaj) a její souvislost se zdanitelnými příjmy žalobkyně.“ Stejně tak soud nepřisvědčil námitce žalobce, že žalovaný neprovedl dokazování v rozsahu, k jakému byl povinen dle § 31 zákona o správě daní a poplatků. Soud naopak označil dokazování prováděné žalovaným za dostatečné a v souladu se zákonem. Pro úplnost žalobce uvedl, že soud považoval za věcně správné i právní posouzení věci žalovaným. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 1 Afs 65/2006, napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve svém rozsudku Nejvyšší správní soud vyslovil závazný právní názor podstatný pro další soudní i daňové řízení, a to že žalobce dostatečně prokázal věcnou souvislost mezi konkrétním zdanitelným příjmem a nákladem vynaloženým na jeho dosažení, zajištění či udržení. Doslova je právně závazný názor Nejvyššího správního soudu formulován na str. 5 rozsudku takto: „Lze proto uzavřít, že věcnou souvislost mezi tímto příjmem a nákladem vynaloženým na provizi ze zprostředkovatelské smlouvy stěžovatel dostatečně prokázal“. Nejvyšší správní soud pak výslovně odmítl veškeré další námitky žalobce (stěžovatele), a to mj. i námitky týkající se nedostatečně zjištěného stavu věci ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., když konstatoval, že “daňové orgány opatřily dostatek podkladů pro posouzení daňové uznatelnosti stěžovatelem uplatněného nákladu“ (str. 5 rozsudku dole). Krajský soud v Plzni, vázán výše uvedeným závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, pak zrušil rozsudkem ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 57Ca 85/2008, rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni vydaná pod č. j. 5697/120/2002, č. j. 5698/120/2002 a č. j. 5699/120/2002 ze dne 3. 12. 2002, a věci vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení. Ve svém rozsudku (shodně s rozsudkem Nejvyššího správního soudu) krajský soud výslovně uvedl, že žalobce dostatečně prokázal věcnou souvislost mezi konkrétním zdanitelným příjmem a nákladem vynaloženým na jeho dosažení, zajištění či udržení. Doslova je právně závazný názor Krajského soudu v Plzni formulován na str. 10 rozsudku takto: „Lze proto uzavřít, že věcnou souvislost mezi tímto příjmem a nákladem vynaloženým na provizi ze zprostředkovatelské smlouvy žalobkyně dostatečně prokázala“. Také Krajský soud v Plzni konstatoval, že dokazování provedené v daňovém řízení bylo dostatečné a že není důvodná námitka žalobce, že „bylo rozhodnuto na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu“ (str. 6 a 7 rozsudku). Na str. 10 rozsudku pak krajský soud výslovně uvedl, že „právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán“. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že jak je patrné z žalobou napadených rozhodnutí, žalovaný bez ohledu na závazné právní názory nadřízených soudů, nerozhodl ve věci bez zbytečných průtahů o zrušení dodatečných platebních výměrů Finančn