6 As 21/2011 — Nejvyšší správní soud

30 A 118/2016- 39 - text 7 pokračování 30A 118/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: H.R., bytem …, zastoupené JUDr. Ivou Horoškovou, advokátkou Advokátní kanceláře GÖRGES PARTNERS, se sídlem Žižkova 52, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2016, čj. DSH/6081/16, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 20. 5. 2016, čj. DSH/6081/16, a usnesení Magistrátu města Plzně ze dne 9. 3. 2016, čj. MMP/057655/16, se z r u š u j í a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.342,- Kč k rukám její zástupkyně JUDr. Ivy Horoškové do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Řízení o žádosti žalobkyně o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno, neboť žadatelka neodstranila podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení [usnesení Magistrátu města Plzně ze dne 9. 3. 2016, čj. MMP/057655/16, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 20. 5. 2016, čj. DSH/6081/16]. Zápis změny vlastníka silničního vozidla byl v rozhodném období upraven zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“). II. Předchozí řízení Dne 29. 12. 2015 žalobkyně podala Magistrátu města Plzně žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel. K žádosti byl mimo jiné předložen protokol o evidenční kontrole silničního vozidla ze dne 15. 12. 2015. Dne 14. 1. 2016 pod čj. MMP/010851/16 Magistrát města Plzně vyzval žalobkyni k doložení protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 14 dní. Usnesením ze dne 14. 1. 2016, čj. MMP/010858/16, Magistrát města Plzně žalobkyni k doložení takového protokolu stanovil lhůtu 5 kalendářních dnů. Proti tomuto usnesení správního orgánu prvního stupně se žalobkyně odvolala. V odvolání uvedla, že pokud byla provedena evidenční kontrola vozidla dne 15. 12. 2015 a žádost byla podána dne 29. 12. 2015, tak protokol o evidenční kontrole vozidla nebyl starší 14 dní, ale přesně 14 dní. Rozhodnutím ze dne 5. 2. 2016, čj. DSH/1270/16, Krajský úřad Plzeňského kraje odvolání žalobkyně zamítl a odvoláním napadené usnesení Magistrátu města Plzně ze dne 14. 1. 2016, čj. MMP/010858/16, potvrdil. Odvolací správní orgán tu došel k názoru, že protokol o evidenční kontrole vystavený dne 15. 12. 2015 byl v tento den již platný a v termínu podání žádosti o zápis změny registrace dne 29. 12. 2015 byl starší než 14 dnů, a to konkrétně 15 dnů. Usnesením ze dne 9. 3. 2016, čj. MMP/057655/16, Magistrát města Plzně podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti žalobkyně o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel zastavil, neboť žadatelka neodstranila podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Neodstraněním těchto podstatných vad správní orgán prvního stupně rozumí nedoložení protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 14 dní. Proti tomuto usnesení správního orgánu prvního stupně se žalobkyně odvolala. Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2016, čj. DSH/6081/16, Krajský úřad Plzeňského kraje odvolání žalobkyně zamítl a odvoláním napadené usnesení Magistrátu města Plzně ze dne 9. 3. 2016, čj. MMP/057655/16, potvrdil. Odvolací správní orgán souhlasil s postupem správního orgánu prvního stupně. III. Žalobní body Žalobkyně má předně za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu nesprávné aplikace ust. § 8 odst. 4 písm. a) bodu 2. zákona č. 56/2001 Sb. Oba správní orgány nesprávně počítaly dobu stáří protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla, tj. dobu, po kterou jej lze v řízení o žádosti o změnu vlastníka vozidla předložit. Podle jejich názoru lhůta 14 dnů počíná běžet okamžikem, kdy je protokol o evidenční kontrole vydán. Podle názoru žalobkyně je však stáří dokumentu nutné počítat ode dne následujícího po vydání protokolu o evidenční kontrole. Správní orgány posoudily věc tak, že protokol o evidenční kontrole, který byl vydán dne 15. 12. 2015, byl předložen dne 29. 12. 2015 opožděně. Z napadeného rozhodnutí není vůbec zřejmé, jakými právními úvahami se správní orgán při právním hodnocení věci řídil, tj. absentuje hodnocení, jak on sám přistupuje k počítání stáří dokladu a zachování či nezachování zákonné lhůty pro jeho předložení. Úvahy, které v odůvodnění rozhodnutí uvádí, jsou prakticky nesrozumitelné a současně je nelze považovat za řádné vypořádání se s odvolacími námitkami. Právní závěr, který je podstatou výroku prvoinstančního rozhodnutí i napadeného rozhodnutí, že žadatelka doložila protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který byl ke dni podání žádosti starší než 14 dní, není správný. Podle názoru žalobkyně přicházejí v úvahu tři možné výklady právních norem při počítání doby stáří protokolu o evidenční kontrole, z nichž však každý směřuje k tomu, že doba stáří dokumentu se počíná ode dne následujícího po jeho vydání: 1) Při aplikaci ust. § 8 odst. 4 písm. a) bodu 2. zákona č. 56/2001 Sb. je nutné aplikovat ust. § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu: Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, nezapočítává se do běhu lhůty den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty … . Při aplikaci citovaného ustanovení správního řádu tedy uplynula lhůta pro předložení dokladu dne 29. 12. 2015. 2) V daném případě nejde o procesní lhůtu, nýbrž o dobu stanovenou hmotným právem. V takovém případě pro absenci jiné právní úpravy je nutno postupovat podle ust. § 605 odst. 1 občanského zákoníku: Lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Při aplikaci citovaného ustanovení občanského zákoníku tedy uplynula lhůta pro předložení dokladu dne 29. 12. 2015. 3) Třetí z možných výkladů, který žalobkyně považuje za jednoznačně nejsprávnější, je ten, že posuzované ustanovení se týká stáří dokumentu. Stáří dokumentu je pak nutné ze samotné podstaty a logiky věci počítat tak, že datum jeho vystavení není prvním dnem, ale nultým dnem. V den, kdy je protokol vydán, není již jeden den starý. Je „dnešní“. Stáří dokumentu by se mělo počítat obdobně jako třeba stáří dítěte, popřípadě jako stáří chleba v pekárně nebo jako stáří výtisku novin. V den, kdy událost vznikne, není již jeden den stará, ale je „dnešní“. Nikdo logicky o dnešní události nehovoří, jako že je jeden den stará. To by už byla včerejší. Pokud tedy bude z logiky věci považován den vzniku události za nultý den a její stáří bude následujícího dne jeden den, pak v daném případě byl dne 29. 12. 2015 předmětný protokol o evidenční kontrole starý přesně 14 dnů, ale nebyl starší 14 dnů: 15.12. - nultý den, 16.12. - starý jeden den, 17.12. - starý dva dny, 18.12. - starý tři dny, 19.12. - starý čtyři dny, …, 29.12. - starý čtrnáct dnů, 30.12. - starší než čtrnáct dnů. Věc lze posuzovat i tím způsobem, že mezi okamžikem vydání dokumentu a okamžikem, kdy jej již nelze předložit, nesmí uplynout méně než 14 celých dní. V případě, že by protokol byl vydán na konci pracovní doby dne 15. 12. 2015, pak čtrnáct dnů uplynulo až 29. 12. 2015 ve stejném čase. Ani tímto způsobem by nebylo možné uzavřít, že dne 29. 12. 2015 již protokol nebylo možné řádně předložit. K podpoře svého právního názoru předložila žalobkyně stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 10. 6. 2016, čj. 263/2016-072-Z106/4. Žalobkyně dále namítá, že i pokud správní orgán měl pochybnosti o výkladu předmětného ustanovení zákona (žalovaný tyto pochybnosti jednoznačně připustil), měl být jistě akceptován výklad pro žadatele nejpříznivější, a to v souladu s principy právního státu i zásadou dobré správy. IV. Vyjádření žalovaného správního orgánu Krajský úřad Plzeňského kraje se k žalobě vyjádřil tak, že v dané věci je napadána délka platnosti protokolu o provedení evidenční kontroly ze dne 15. 12. 2015. Prvoinstanční správní orgán vyhodnotil zmíněný protokol jako prošlý a tedy neplatný. Praxe při registraci vozidel o době platnosti protokolu o evidenční kontrole vozidla s platností k 1. 1. 2016 nebyla dostatečně ustálena, proto se z tohoto objektivního důvodu teoreticky mohly vyskytovat rozdíly v posouzení platnosti tohoto dokumentu jednotlivými úřady. Žalovaný souhlasil s postupem prvoinstančního správního orgánu, a to i s ohledem k ust. § 3 správního řádu,