6 As 317/2017 — Nejvyšší správní soud

57 A 95/2018- 51 - text  11 57 A 95/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jaroslava Škopka a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobce: L. K., t. č. ve V. proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Ostrov nad Ohří sídlem Vykmanov 22, 363 01 Ostrov nad Ohří o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nesprávném provádění srážek z účtu dlužníka žalobce zřízeného a vedeného Vězeňskou službou České republiky, Věznice Ostrov nad Ohří takto: I. Určuje se, že zásah žalované spočívající v neprovádění srážek z účtu povinného zřízeného a vedeného Vězeňskou službou České republiky, Věznice Ostrov nad Ohří, na uspokojení pohledávky žalobce v rozsahu jdoucím do poloviny finančních prostředků přijatých na účet povinného, která není určena na uspokojení pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu, je nezákonný. II. Vězeňské službě České republiky, Věznici Ostrov nad Ohří, se zakazuje pokračovat v porušování žalobcova práva na uspokojení vykonatelné pohledávky, spočívajícím v neprovádění srážek z účtu povinného zřízeného a vedeného Vězeňskou službou České republiky, Věznice Ostrov nad Ohří, na uspokojení pohledávky žalobce v rozsahu jdoucím do poloviny finančních prostředků přijatých na účet povinného, která není určena na uspokojení pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1.200 Kč ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá zaplacení částky 6.792 Kč, odmítá. Odůvodnění: I. Nezákonný zásah 1. Žalobce se žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem, který měl spočívat v tom, že mu žalovaná za poslední dva měsíce před podáním žaloby nevyplatila na jeho pohledávku žádnou částku z peněžních prostředků povinného J. T., narozeného dne ………….., a zkrátila tak žalobce v jeho právu na vyplacení pohledávky nezákonným zásahem. II. Žaloba 2. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že odsouzený J. T. od 15. 5. 2018 vykonává trest odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, kam byl přemístěn z Věznice Valdice. 3. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 2017, č. j. 45 E 9/2017-18, soud nařídil podle vykonatelného platebního poukazu ze dne 24. 10. 2016, č. j. 123 C 41/2016-14, k uspokojení pohledávky oprávněného (žalobce) ve výši 112 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 112 000 Kč od 13. 9. 2010 do zaplacení, výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný J. T. za dlužníkem povinného Vězeňskou službou ČR, Věznicí Valdice z důvodu úschovy a správy peněžních prostředků na účtu povinného. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 300 Kč a České republice (dále jen „ČR“) – Okresnímu soudu v Pardubicích soudní poplatek za návrh na výkon rozhodnutí ve výši 5 600 Kč. 4. Generální ředitel Vězeňské služby ČR vydal nařízení č. 14/2018, kterým se stanoví postup při rozúčtování pracovní odměny vězněných osob a postup při správně a evidenci jejich finančních prostředků (dále jen „NGŘ č. 14/2018“). Žalobce konkrétně odkazoval na § 16 odst. 1-7 tohoto nařízení. 5. Povinný J. T. má pohledávky uvedené v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu“). Ze znění § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu i z výroku III. nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16, je zřejmé, že odsouzený může disponovat s oběma polovinami zaslaných peněž (byť k rozdílným účelům) od okamžiku jejich přijetí, nikoliv s jednou polovinou na podúčtu rezerva „R“ až po rozúčtování pracovní odměny v následujícím měsíci. Ustanovení § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu ani uvedený nález Ústavního soudu rovněž nerozlišují pohledávky podle osoby oprávněného. Ustanovení § 16 odst. 5 a 6 NGŘ č. 14/2018 jsou tak v rozporu se zákonem a Vězeňská služba ČR přesáhla meze své pravomoci. 6. K ustanovení § 25 zákona o výkonu trestu se vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové v usnesení ze dne 14. 5. 2018, č. j. 26 Co 140/2018-52, takto: „Výkonem rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky lze postihnout pohledávku, kterou má povinný vůči svému dlužníku, jejímž předmětem je peněžité plnění. V souzené věci se povinný nachází v postavení odsouzeného, kterému jsou zasílány peníze do výkonu trestu, které jsou převáděny na účet povinného, který je zřízený a vedený věznicí, neboť odsouzený nesmí mít u sebe během výkonu trestu finanční hotovost. Režim nakládání s tímto příjmem peněz odsouzeného je upraven v ustanovení § 25 zákona, ale jde o úpravu práva odsouzeného disponovat se svou pohledávkou, když z tohoto ustanovení nevyplývá žádné omezení pro eventuální výkon rozhodnutí či exekuci.“ Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky je tak možno provádět z účtu odsouzeného pro jakoukoli vykonatelnou pohledávku. 7. Povinnému J. T. je do věznice Českou správou sociálního zabezpečení zasílán invalidní důchod ve výši 4 529 Kč. 8. Ústavní soud pod bodem 67 odůvodnění nálezu sp. zn. IV. ÚS 1351/16 vyslovil, že stran strhávání peněžních prostředků došlých osobě ve výkonu trestu odnětí svobody do věznice (na základě pravomocného a vykonatelného exekučního příkazu) je třeba předně uvést, že Vězeňské službě skutečně nepřísluší zkoumat, z jakého zdroje pocházejí peněžní prostředky zaslané osobě ve výkonu trestu odnětí svobody do věznice. Taková povinnost stíhá správce daně. 9. Tímto se žalovaná řídí a z jedné poloviny zaslaných peněz povinnému do věznice provádí srážky ve prospěch ČR – Okresního soudu v Pardubicích na základě exekučního titulu, který je současně exekučním titulem ve prospěch žalobce. Žalovaná srážky začala provádět od února 2018. 10. Rozhodnutími ředitele Věznice Ostrov nad Ohří ze 14. 6. 2018 a 13. 7. 2018 byla povinnému J. T. uložena povinnost uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 5-2018, resp. 6-2018 ve výši 1 500 Kč, a to do 30 dnů od právní moci těchto rozhodnutí. Obsahem odůvodnění těchto rozhodnutí bylo, že srážkou z přijatých peněz bylo uhrazeno 1 500 Kč. 11. K takovému postupu se vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové pod bodem 32 odůvodnění rozsudku ze dne 26. 4. 2018, č. j. 31 A 3/2017-51: „Žalobce dále namítl, že k předmětné srážce došlo dříve, než bylo rozhodnutí ředitele věznice pravomocné a vykonatelné. Je pravdou, že ředitel Věznice Valdice ve svém rozhodnutí stanovil žalobci povinnost uhradit náklady výkonu trestu “do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí”, přesto již téhož dne žalovaná provedla srážku z peněžních prostředků nacházejících se na žalobcově účtu “R”. Bezpochyby jde o postup nesprávný, neboť neodpovídá formulaci o stanovené lhůtě ve výroku rozhodnutí.“ (stejně viz rozsudky téhož soudu ze dne 27. 4. 2018, č. j. 30 A 62/2017-49 a 30 A 93/2017-48). 12. Žalovaná tímto nesprávným postupem předbíhá v pořadí jiné oprávněné včetně žalobce. Pohledávka z neuhrazených nákladů výkonu trestu není při exekuci na účet odsouzeného nikterak upřednostněna před pohledávkami jiných oprávněných. 13. Povinnému je do věznice zasílán invalidní důchod vždy po 20. dni v kalendářním měsíci, tj. po rozúčtování pracovní odměny, které se provádí zpravidla 14. dne v měsíci. 14. Dne 23. 1. 2018 byl povinnému do věznice zaslán invalidní důchod ve výši 4 598 Kč a převeden na účet povinného a rozdělen na dvě poloviny – částka 2 298 Kč na podúčet s označením „O“ a částka 2 298 Kč na podúčet s označením „R“. Dne 14. 2. 2018 byla z podúčtu „R“ sražena částka 1 500 Kč na náklady výkonu trestu (nesprávný postup – viz výše), zbývající částka 798 Kč byla převedena na poúčet „E“ a téhož dne odeslána Okresnímu soudu v Pardubicích na úhradu pohledávky státu ve výši 5 600 Kč. Správně však Okresnímu soudu v Pardubicích měla být odeslána částka 2 298 Kč, a to nejpozději druhý den po obdržení peněz, tj. 24. 1. 2018. 15. Stejně mělo být naloženo s polovinou důchodu, který byl povinnému zaslán dne 20. 2. 2018 ve výši 4 596 Kč (tj. 2 298 Kč) a dne 20. 3. 2018 ve výši 4 529 Kč (tj. 2 264 Kč); pohledávka státu by byla splacena a dále již měla být hrazena pohledávka žalobce. Žaloby v této věci jsou vedeny u Krajského soudu v Hradci Králové. 16. Dva měsíce před podáním této žaloby až do 14. 6. 2018 měl povinný na podúčtu „R“ částku 2 264 Kč, do 13. 7. 2018 částku 2 264 Kč a do podání žaloby částku 2 264 Kč; tyto měly být vyplaceny na pohledávku žalobce. V součtu žalovaná nevyplatila na pohledávku žalobce částku 6 792 Kč. 17. Žalobce zdůraznil, že v okamžiku připsání invalidního důchodu na účet povinného se stále jedná o jiný příjem chráněný ustanovením o nezabavitelné částce (viz bod 64 odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1351/16). Ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb. je tak v rozporu se zákonem a ani pro neuhrazené náklady výkonu tr