— Nejvyšší správní soud

16 Ad 8/2019- 64 - text  6 16 Ad 8/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: M. K., narozený ………….., bytem …………………………, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, IČ 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 (dále jen MPSV), v řízení o žalobě ze dne 9.1.2019 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2018 č. j. MPSV-2018/244902-914 o příspěvek na živobytí, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Soud upozorňuje, že řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), a pro návrh na přezkoumání rozhodnutí je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech pomoci v hmotné nouzi rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 6.12.2018. 2. Včasnou žalobou ze dne 9.1.2019 předanou k poštovní přepravě dne 15.1.2019, zdejšímu soudu doručenou dne 16.1.2019 a jejím doplněním ze dne 29.1.2019 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2018 č.j. MPSV-2018/244902-914 a rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 7.11.2017 č.j. 7462/2018/STB. 3. Žalobce v žalobě zejména brojil proti tomu, že v daném řízení rozhodovala vyloučená osoba M. T. Současně namítal, že spis nebyl přesunut na jiné pracoviště úřadu práce a následně jiné pracoviště MPSV, a to přesto, že o to žádal dle § 131 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád). Má také za to, že žalovaným provedené šetření v místě bydliště bylo nezákonné s odkazem na § 4 odst. 3 správního řádu a současně nebylo dodrženo ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen zákon), když žalovaný prokazatelně věděl o špatné situace v rodině žalobce od roku 2015. Následně namítal, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům jak před úřadem práce, tak i před MPSV, a to před vydáním rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu a § 74 zákona o pomoci v hmotné nouzi a současně porušil čl. 1, 2, 3 odst. 1 a 3, čl. 4, dále články 7 odst. 2, 10 odst. 1, 17 odst. 1, 26 odst. 3, a také články 30 odst. 2, 32 odst. 1, 4 a 5 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Závěrem se žalobce domáhal, aby napadené rozhodnutí i předcházející rozhodnutí bylo zrušeno v celém rozsahu a současně požadoval přesunout věc MPSV Praha. Dále požadoval zaplatit po žalovaném úhradu za neoprávněný zásah ze strany úřadu práce do jeho osobnostních práv a jeho rodiny 15.000.000,-Kč a zákonný úrok z prodlení z předmětné částky, dále úhradu za neoprávněný zásah ze strany MPSV do jeho osobnostních práv a jeho rodiny, a to 15.000.000,- Kč a zákonný úrok z prodlení z předmětné částky. Dále navrhl, aby žalovaný řádně prošetřil podvody úřednic na úřadu práce a MPSV Plzeň, taktéž požadoval vydat neprodleně platební rozkaz a uhrazení nákladů řízení ve výši 20.000,- Kč. (K žalobě byla připojena kopie prvostupňového i druhostupňového rozhodnutí a další listinné důkazy). 4. Žalobce také žádal o vydání předběžného opatření dne 31.1.2018, k čemuž žalovaný zaslal své vyjádření dne 18.2.2019. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28.2.2019 č.j. 16 Ad 8/2019-36 byl zamítnut návrh žalobce na vydání předběžného opatření. 5. Napadeným rozhodnutím ze dne 6.12.2018 č.j. MPSV-2018/244902-914 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Plzni (ÚP) ze dne 7.11.2018 č.j. 7462/2018/STB o zamítnutí žádosti o dávku příspěvek na živobytí podané pod č.j. 7129/2018-STB dne 12.10.2018 dle § 49 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dne 25.10.2019 bylo u žalobce provedeno šetření v místě, přičemž žalobce nedal zaměstnanci orgánu pomoci v hmotné nouzi souhlas se vstupem do obydlí. Tím znemožnil provedení šetření v místě k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku nebo její výši dle § 63 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, a proto ÚP rozhodl o zamítnutí žádosti. Dále bylo uvedeno, že žalobce podal dne 12.10.2018 žádost o příspěvek na živobytí z dávek pomoci v hmotné nouzi. Žalobce žije s manželkou a dětmi ve vlastním domě. Do rodiny je vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 9.740,- Kč a příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory. Žalobce doložil doklady o výši příjmu společně posuzovaných osob za rozhodné období a doklady o odůvodněných nákladech na bydlení. Dne 25.10.2018 mělo být provedeno neohlášené šetření v místě bydliště žalobce. Byl popsán podrobně průběh šetření včetně rozhovoru s panem P. K., který v té době odcházel z pozemku žalobce; žalobce vyšel z domu a zakazoval panu K. i mluvit se sociálními pracovníky a slovně je napadal; poté odešel a odmítl sociální pracovníky vpustit do domu, neumožnil tak šetření v místě. Záznam podepsali oba sociální pracovními, kteří byli na místě přítomni. Žalovaný uvedl, že si je vědom vysoké ústavní hodnoty ochrany soukromí jednotlivce a nedotknutelnosti obydlí, do nějž není dovoleno vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Na druhou stranu však poukázal i na zakotvení sociálních práv v Listině a na ústavní úpravu, která stanoví, že sociálních práv je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí (čl. 41 Listiny). V posuzovaném případě zákonodárce jednoznačně stanovil možnost orgánů pomoci v hmotné nouzi v souvislosti s plněním úkolů podle zákona o pomoci v hmotné nouzi vstupovat do obydlí, v němž žijí žadatelé o dávku, s cílem provádět sociální šetření. Cílem šetření v místě je zejména ověření rozhodných skutečností uvedených žadatelem a společně posuzovanými osobami při podání jakékoliv žádosti. Zaměřuje se tedy především na sociální a majetkové poměry těchto osob a stanovení okruhu společně posuzovaných osob. Z provedeného šetření se vždy sepisuje záznam a účastník řízení má možnost v souladu s § 38 správního řádu se s ním kdykoliv seznámit při nahlížení do spisu. Současně šetření v místě lze provádět bez předchozího upozornění žadatele, a to z důvodu zjištění objektivního stavu věci, aby ohlášení předem nezpůsobilo zmaření cíle a účelu šetření. Žalovaný měl za to, že přístupem žalobce nemohl být zjištěn skutkový stav věci nezbytný pro zjištění nároku na příspěvek na živobytí a dospěl k závěru, že rozhodnutí ÚP nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. 6. Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě dne 27.2.2019 v úvodu shrnul průběh správního řízení a dále mimo jiné sdělil s odkazem na příslušná ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, že místní příslušnost krajské pobočky ÚP se řídi místem, kde je žadatel o dávku hlášen k trvalému pobytu. Také poznamenal, že žalobce byl opakovaně písemně informován o důvodech, pro něž lze provést delegaci podle ustanovení § 131 odst. 2 správního řádu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně odůvodnil oprávnění zaměstnanců orgánu pomoci v hmotné nouzi k provedení šetření v místě pro vyhodnocení podmínek nároku na dávku a její výplatu ve vztahu k zákonu o pomoci v hmotné nouzi a Listině. Zákon o pomoci v hmotné nouzi stanoví všem zaměstnancům orgánů pomoci v hmotné nouzi povinnosti také v oblasti základních principů etiky, které je třeba dodržovat při řešení situace osob, které žádají o dávku nebo již jsou příjemci dávky hmotné nouze. Rovněž uvedl, že součásti depistáže jsou vyhledávání, evidence, následné odborné posouzení situace a návrh intervence (řešení). Depistáž se provádí formou místního šetření vždy za spolupráce všech osob. Povinnost správního orgánu dát účastníku řízení před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí neplatí, jedná-li se pouze o podklady, které správnímu orgánu předložil tento účastník řízení. Předmětné správní řízení bylo vedeno na žádost žalobce, který předložil podklady a ÚP ani žalovaný neopatřoval nové podklady. Žádost o dávku příspěvek na živobytí ze dne 12.10.2018 byla zamítnuta z důvodu znemožnění provedení šetření v místě. Spis neobsahuje záznam o provedeném sociálním šetření, který by byl podkladem pro rozhodnutí, ale záznam, že žalobce dne 25.10.2018 neumožnil šetření v místě. Závěrem bylo navrženo, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou. 7. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této