— Nejvyšší správní soud

57 A 120/2019- 88 - text  11 57 A 120/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobce: P. K. zastoupený advokátem JUDr. Milanem Zemanem sídlem Moskevská 20, 360 01 Karlovy Vary proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje, příspěvková organizace IČ 70947023, sídlem Chebská 282, 356 01 Sokolov zastoupená advokátem JUDr. Richardem Šenderou sídlem K. H. Borovského 692/63, 356 01 Sokolov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2019, č. j. KK/174/SÚ/19-4, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2019, č. j. KK/174/SÚ/19-4, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16 456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Milana Zemana, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Městského úřadu Sokolov, odboru stavebního a územního plánování, ze dne 5. 12. 2018, čj. MUSO/126981/2018/OSÚP/KAZI, tak, že bylo žalobci nařízeno provést nutné zabezpečovací práce na dvou mostech, a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. II. Žaloba 2. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že nikdy nebyl a není vlastníkem předmětných mostů. Žalobce považoval za právně nesprávnou úvahu správních orgánů odůvodňující závěr o vlastnictví mostů vycházející z § 512 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Most není součástí komunikace – pozemku parc. č. X v k. ú. Dolní Hluboká (dále jen „pozemek žalobce“), když jde podle ustálené judikatury (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1927/2007 a 28 Cdo 2528/2012) o samostatnou stavbu, a nikoli o příslušenství přiléhající komunikace. Žalobce argumentoval tím, že účastníkem právního jednání týkajícího se vlastnictví mostů nebyl ani žalobce ani jeho právní předchůdci. 3. Žalobce poukázal na to, že hospodářská smlouva ze dne 16. 12. 1987, která byla podkladem správních rozhodnutí, měla formu kopie a neuváděla mosty. Pokud jde o ruční úpravu smlouvy, o níž není známo, kdy a kým byla pořízena, a podle níž byly mosty předány jako součást silnice a byly vyřazeny z evidence mostů, neprokazuje to převod mostů. Dále žalobce upozornil na to, že se správní orgány nevypořádaly s tím, že bez vědomí žalobce došlo k vyřazení mostů z majetku Karlovarského kraje až po 26 letech od uzavření hospodářské smlouvy. 4. Vlastnictví mostů žalobcem neprokazuje podle žalobce ani to, že právní předchůdce žalobce umístil na pozemek parc. č. X dopravní značku o zákazu vjezdu s dodatkovou tabulkou o soukromé cestě, když se jednalo o soukromou iniciativu bez správního rozhodnutí o dopravní značce. Důkazem o vlastnictví mostů žalobcem nemohou být vyjádření geodetů k sporné otázce vlastnického práva, stejně jako vyjádření Povodí Ohře s. p. ze dne 12. 6. 2018. Žalobce shrnul, že mosty jsou stavebně i geometricky oddělitelné od pozemků žalobce a že správní orgány nesprávně vyřešily předběžnou otázku vlastnictví mostů, přičemž poukázal na to, že posudky znalců Hanzelky a Kupky mosty nezahrnovaly. 5. Vlastnictví pozemku žalobce je podle žalobce sporné, protože u Okresního soudu v Karlových Varech je pod sp. zn. 16 C 374/2013 veden soudní spor o neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 1. 6. 2011, která je nabývacím titulem žalobce. Vlastníkem mostů je podle žalobce právní nástupce Okresní správy silnic Sokolov, tj. Karlovarský kraj, příp. vlastník pozemku, na němž jsou mosty vystavěny, tj. stát. 6. Žalobce dodal, že správní orgány přes návrh žalobce nevyslechly jako svědka J. F., právního předchůdce žalobce, k předání a převzetí nemovitostí, zejména zda přitom byly zmiňovány i mosty. 7. Žalobce žádal, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i prvoinstanční rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že z žalobcem uvedené judikatury dovozuje odlišné závěry. 9. Žalovaný nezpochybnil, že most může být samostatnou věcí, ale pro určení vlastníka mostu je rozhodující, komu most slouží, tj. vlastníkovi přilehlé komunikace. V případě druhého mostu tento propojuje komunikaci na pozemcích žalobce. V případě prvního mostu tento propojuje silnici III. třídy ve smyslu § 5 odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb. ve vlastnictví Karlovarského kraje s účelovou komunikací žalobce (bez mostu by komunikace žalobce ztratila připojení na silniční síť). 10. Žalovaný s odkazem na § 505, § 509 a § 510 odst. 1, 2 o. z. uvedl, že pokud bude na most pohlíženo jako na samostatnou věc, je stavba mostu příslušenstvím veřejně přístupné účelové komunikace, v opačném případě bude součástí této komunikace. Proto je správným úsudek, že vlastníkem mostů je žalobce jako vlastník přilehlé účelové komunikace. 11. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 12. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že rozhodující pro posouzení věci jsou veřejnoprávní, nikoli soukromoprávní předpisy. Odkázala na § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. (vlastníkem účelových komunikací je žalobce) a na § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., z něhož dovodila, že mostní objekty jsou součástí komunikace žalobce, když jde o zajištění použitelnosti komunikace. Most je součástí komunikace. 13. Osoba zúčastněná na řízení dodala, že i kdyby mělo být použito soukromé právo, pak je podle § 980 odst. 2 o. z. žalobce vlastníkem mostů, protože v katastru nemovitostí nejsou zapsány mosty jako samostatné stavby vlastníka odlišného od žalobce jakožto vlastníka pozemků, na nichž jsou základy mostů. 14. Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V. Replika 15. Žalobce v replice trval na žalobě a uvedl, že výslech svědka F. k předmětu koupě je stěžejní, přičemž k důkazu navrhl i výslech znalce Kupky k tomu, jak dospěl k ocenění předmětu koupě a jaké bylo jeho zadání, pokud jde o předmět koupě. 16. Dále ve vztahu k vyjádření osoby zúčastněné na řízení poukázal na to, že vlastnictví musí být stanoveno podle práva občanského, když nelze přihlížet k tzv. logické konstrukci vhodnosti nebo nevhodnosti vlastnictví nemovitostí nezapsaných v katastru nemovitostí. 17. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného upozornil na to, že vlastníkem veřejné silnice přiléhající k jednomu z mostů je Karlovarský kraj, že ji spravuje osoba zúčastněná na řízení a že stavba obou mostů se nachází na pozemcích vlastněných státem ve správě Povodí Ohře, s. p. VI. Vyjádření stran při jednání 18. Žalobce, žalovaný i osoba zúčastněná na řízení při jednání soudu setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. 19. Navrhoval-li žalobce při jednání soudu přerušení řízení podle § 48 odst. 2 písm. c) s. ř. s. s odkazem na soudním rozhodnutím nevyřešenou otázku vlastnictví mostů za situace nevedeného soudního řízení o této otázce, byl tento návrh při jednání soudem zamítnut, protože předmětem rozhodování o žalobě žalobce byla zákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, zda správní orgány vyřešely otázku sporného vlastnictví správně. VII. Posouzení věci soudem 20. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. VIII. Rozhodnutí soudu 21. Žaloba je důvodná. 22. Podle § 135 odst. 2 stavebního zákona platí, že stavební úřad nařídí vlastníkovi stavby provedení nutných zabezpečovacích prací, jestliže stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat, není-li nutné ji neodkladně odstranit. Není sporu o tom, že jde o řízení zahajované pouze z moci úřední (viz rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 46 A 111/2015-33 ze dne 16. 2. 2016). 23. Podle § 510 odst. 1 o. z. je příslušenství věci vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Podle § 512 občanského zákoníku platí, že je-li stavba součástí pozemku, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby příslušenstvím pozemku, je-li jejich účelem, aby se jich se stavbou nebo pozemkem v rámci jejich hospodářského účelu trvale užívalo. 24. Jádrem sporu bylo posouzení, zda správní orgány jako vlastníka obou mostů uvedených v napadeném rozhodnutí správně určily žalobce. Povinnosti uložené žalobci napadeným rozhodnutím lze totiž v souladu s citovaným § 135 odst. 2 stavebního zákona uložit výlučně vlastníkovi stavby (viz rozsudek Krajského so