4 Azs 228/2015 — Nejvyšší správní soud

57 A 138/2019- 60 - text  16 57 A 138/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: P. T. M. G. zastoupena advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem, sídlem Na Pankráci 820/45, Praha 4 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2019, č.j. MV-88454-5/SO-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2019, č.j. MV-88454-5/SO-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobkynino odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 22. 5. 2019, č.j. OAM-1479-44/ZR-2013 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla podle § 87l odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost žalobkynina povolení k trvalému pobytu a podle § 50 odst. 1 písm. b) a odst. 5 téhož zákona jí byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky. II. Žaloba 2. Žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, především však z níže uvedených důvodů nepřezkoumatelné. 3. Správní orgán ve výroku aplikoval § 87l odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců (ve znění účinném v době zahájení správního řízení), dle kterého ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. V odůvodnění tohoto výroku pak správní orgán uvedl na straně 4 odůvodnění: „Správnímu orgánu je známo to, že manželství účastnice řízení s panem K. M., nar. X., st. příslušnost: Česká republika bylo ze strany účastnice řízení ryze účelové, proto má správní orgán za to, že vydané rozhodnutí nemá nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života účastnice řízení, a to i z toho důvodu, že účastnice řízení může dále v ČR pobývat v rámci jiného druhu pobytu.“ Dle žalobkyně však nic takového v řízení prokázáno nebylo, především v tom smyslu, že by bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že uzavřela manželství s panem K. M. za úplatu či jinou výhodu s jediným cílem získat na území České republiky oprávnění k pobytu. V tomto kontextu žalobkyně poukazuje na to, že účelové manželství lze dle judikatury Nejvyššího správního soudu i příslušné metodiky a Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice č. 2004/38/ES“) charakterizovat jako manželství uzavřené za úplatu, s výhradním cílem získat povolení k trvalému pobytu, zpravidla také dochází ihned po udělení povolení k pobytu k podání žádosti o rozvod jedním z manželů. V tomto smyslu má žalobkyně – a tuto námitku uplatnila i v rámci odvolacího řízení – za to, že ani svědeckou výpovědí bývalého manžela nebylo žádné takové jednání z její strany prokázáno. Pokud svědek pan K. situaci kolem společného soužití subjektivně vnímal určitým způsobem, neznamená to nutně, že stejným způsobem situaci vnímala a posuzovala i žalobkyně. Ta navíc vzhledem k tomu, že se jednalo o řízení z moci úřední, nebyla i s odkazem na § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), správnímu orgánu povinna osvětlovat svoje soužití s dnes bývalým manželem, kdy je výhradně v její gesci, jakou procesní strategii v dané věci zaujme. Oproti tomu to byl výhradně správní orgán, který byl povinen zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro vydání rozhodnutí. V tomto kontextu je dle žalobkyně nutno zdůraznit, že z výslechu jejího bývalého manžela pana K. vyplynulo, že žalobkyně sama neiniciovala uzavření sňatku, neposkytla ani neslíbila panu K. žádnou – finanční nebo jinou – výhodu, svědek K. pouze opakovaně zmínil osobu vietnamské národnosti označenou jako „Míša“, přičemž jeho role v celém případu nebyla ze strany správních orgánů žádným způsobem osvětlena. Rovněž ostatní výsledky dokazování správního orgánu – příkladem rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. 7 C 155/2009 – závěry správního orgánu o účelovosti sňatku ze strany žalobkyně nepotvrzuje. V odůvodnění výroku o rozvodu manželství je pouze uvedeno, že manžel – pan K. – s rozvodem souhlasil, zmínka o tom, že nevedou v současné době společnou domácnost a že manželství bylo bezdětné. Pokud pak správní orgán v odůvodnění výroku rovněž poukázal na časovou osu pobytu žalobkyně na území a dával jí do souvztažnosti s tvrzenou účelovostí manželství, je třeba namítnout, že se jedná pouze v podstatě o důkazně nepodložené spekulace ze strany správního orgánu, kdy vzhledem k zásadě „v pochybnostech ve prospěch“ mohla být realita zcela odlišná. V tomto kontextu žalobkyně opětovně zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že se jednalo o řízení z moci úřední, byl to právě správní orgán, kdo byl povinen zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. V tomto případě však dle žalobkyně správní orgán stav věci v dostatečném rozsahu nezjistil, stejně tak jeho závěry nekorespondují s výsledky provedeného dokazování. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno předčasně, na základě nedostatečně zjištěného stavu věci, jedná se o rozhodnutí nezákonné a rovněž nepřezkoumatelné, závěry správního orgánu nemají oporu v provedeném dokazování. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně zejména a především v tom, že se dle jejího názoru správní orgán v dostatečném rozsahu nevypořádal s jejími jednotlivými odvolacími námitkami a tyto v zásadě ve shodě s prvoinstančním orgánem bez dalšího zamítl. 4. Žalobkyně dále uvedla, že je toho názoru, že zrušením jejího povolení k trvalému pobytu došlo zcela jednoznačně k nepřiměřenému zásahu nejen do jejího soukromého a rodinného života, ale i do života celé její rodiny na území, tento dopad navíc žalovaná zkoumala v rozsahu zcela nedostatečném. Podle § 174a zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Prvoinstanční orgán se k tomuto dopadu vyjádřil tak, že „s ohledem na výše uvedené skutečnosti správní orgán konstatuje, že vydané rozhodnutí sice určitým způsobem zasáhne do soukromého nebo rodinného života účastnice řízení, avšak tento zásah v žádném případě nelze považovat za zásah nepřiměřený“, žalovaná v rámci odvolacího přezkumu tyto závěry dále argumentačně rozvedla a v zásadě podpořila, doplnila pak v tom smyslu, že dle názoru žalované zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu žalobkyni neznamená zákaz jejího pobytu na území, pouze je jí odebráno nejvyšší možné oprávnění k pobytu, žalobkyně si může při splnění všech zákonných podmínek požádat o udělení nižšího pobytového oprávnění. Dle žalobkyně se však jedná o závěry zcela nepřezkoumatelné, kdy správní orgán k tomuto dopadu neprovedl prakticky žádné dokazování, omezil se jen a pouze na výzvu adresovanou žalobkyni, ve které jí vyzval, aby doložila vazby k České republiky. Tato na žádost relevantně reagovala, přičemž správnímu orgánu doložila následující doklady: 1. Výpis z rejstříku trestů, 2. Kopie technického průkazu od motorového vozidla, 3. Výpis ze živnostenského rejstříku. Dále poukázala na to, že je v České republice plně integrována, má na území syna, podniká, plynně hovoří českým jazykem, má na území 3 nezletilá vnoučata. Dle žalobkyně se jedná v případě závěru žalované o přiměřenosti rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu o závěr v zásadě nepřezkoumatelný, navíc správní orgán nepostupoval v souladu s § 3 správního řádu, prakticky všechny doklady a důkazy, které po žalobkyni požadoval doložit, následně vyhodnotil výhradně v její neprospěch. Princip zkoumání zrušení povolení k pobytu do soukromého a rodinného života vychází z principu poměřování „něčeho k něčemu“, tedy poměření skutečného stavu věci týkající se rodinného a soukromého života žalobkyně ke zrušení povolení k pobytu a nucenému vycestování. Žalobkyně v této souvislosti nemůže než poznamenat, že pokud se týká soukromého a rodinného života, správní orgán nezjistil stav věci, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, kdy poku