8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

57 Af 4/2020- 65 - text  14 57 Af 4/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudce Mgr. Alexandra Krysla a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: město Teplá sídlem Masarykovo náměstí 1, 364 61 Teplá zastoupený advokátem JUDr. Václavem Krondlem sídlem Jiráskova 1343/2, 360 01 Karlovy Vary proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2019, č. j. 50853/19/5000-10480-706239 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2019, č. j. 50853/19/5000-10480-706239, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 11.228 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Václava Krondla, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2019, č. j. 50853/19/5000-10480-706239 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně č. j. 1016195/18/2400-31472-403200 ze dne 11. 12. 2018 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), vydaný Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, kterým byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 600 000 Kč. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že dne uzavřel dne 20. 7. 2015 Dohodu s Kanonií premonstrátů Teplá, IČ 00479365, jednající zástupcem F. Z. L., opatem (dále jen Vlastník). Předmětem této dohody jsou podmínky financování oprav majetku Vlastníka – Kostela Svatého Jiljí v Teplé (dále jen Památka). Tato oprava probíhala již několik let a citovaná dohoda reagovala na změny v projektu. Součástí této dohody podstatnou pro žalobu je část odst. 2 písm. c) článku I. Dohody, která řeší rekonstrukci severní části fasády v částce 2.737.065,- Kč včetně DPH (dále pro zjednodušení Účel dotace). Dohoda výslovně uvádí, že Žalobce a Vlastník se na opravách budou podílet tak, že Žalobce nejprve v plné výši uhradí cenu opravy Památky a maximálně polovinu skutečných nákladů vyúčtuje Vlastníkovi, který tuto část poté zaplatí žalobci. Tedy dohoda obsahuje ujednání o poskytnutí příspěvku od žalobce pro vlastníka památky. Žalobce dne 30. 6. 2016 formou dodatku k dříve uzavřené smlouvě o dílo se zhotovitelem BOLOID M s.r.o., IČ 26347741 sjednal dílčí opravu Památky – Rekonstrukci severní části fasády kostela sv. Jiljí v Teplé za celkovou částku 1.519.770,- Kč včetně DPH. Dne 24. 10. 2016 pod č. j. MK 67723/2016 OPP rozhodlo Ministerstvo kultury ČR o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu Městu Teplá z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón na rok 2016, když v citovaném rozhodnutí je na opravu Památky alokována částka 600.000,- Kč (dále jen Dotace). Dílčí oprava Památky byla provedena v období 8/2016-31. 10. 2016 a dílo bylo předáno předávacím protokolem ze dne 31. 10. 2016. Dne 01. 11. 2016 pak žalobce dopisem žádá Vlastníka o zaslání příspěvku na opravu kostela sv. Jiljí v Teplé a tento příspěvek vyčíslil na 484.987,- Kč a do výpočtu příspěvku Vlastníka zahrnul též poskytnutou Dotaci. Shrnuto: Celková cena díla 1.519.770,- Kč – dotace 600.000,- Kč = 919.770,- Kč. Z toho Vlastník uhradí 484.987,- Kč. 7. 11. 2016 zaslal žalobce na Ministerstvo kultury vyúčtování dotace včetně informace, kolik bude činit úhrada Vlastníka a požádal o proplacení Dotace. Dne 11. 11. 2016 obdržel Žalobce Dotaci ve výši 600.000,- Kč na svůj účet v souladu s podmínkami Dotace a téhož dne obdržel platbu od Vlastníka v částce 484.987,- Kč. Tím považoval žalobce opravu Památky za finančně vypořádanou. Dne 30. ledna 2018 vydává Ministerstvo kultury sdělení Městům č. j. MK 7740/2018 OPP, které lze shrnout jako metodický pokyn k postupu při žádání, přijímaní, používání a vyúčtování příspěvku poskytovaných z programu regenerace městských památkových zón. 3. Správce daně kontrolou započatou 16. 5. 2018 má za prokázané, že Žalobce nepoužil Dotaci v souladu s podmínkami Dotace, když „s ohledem … ke skutečnosti, že dotace byla poskytnuta ex post, DS neuzavřel s vlastníkem Nemovitosti 1 smlouvu o poskytnutí příspěvku podle zákona č. 250/200 Sb., část dotace ve výši 600 000 Kč si ponechal na svém účtu k refundaci nákladů spojených s opravou severní fasády Nemovitosti 1, tedy tuto částku nepřevedl vlastníku Nemovitosti 1 tak, jak stanoví podmínky Rozhodnutí a tímto svým jednáním se dopustil v konečném důsledku zadržení dotace ve výši 600.000,- Kč.“ Dále pak Správce daně uzavírá, že „finanční prostředky dotace ve výši 600 000 Kč tak DS nebyly využity v souladu se stanoveným účelem a podmínkami, které poskytovatel pro čerpání těchto prostředků stanovil.“ Ohledně sankce za Správcem daně konstatované porušení rozpočtové kázně, tedy stanovení odvodové povinnosti se Správce daně obšírně zaobíral výkladem slova dotace v „užším“ a „širším“ smyslu a konstatuje, že „k obnově Nemovitosti 1 dle podmínek Rozhodnutí došlo, tzn., že byly provedeny práce zaměřené na opravu severní fasády v rozsahu a způsobem požadovaným ve smlouvě o dílo… a dotčená Nemovitost 1 byla ve stanovené lhůtě řádně opravena. Tzn., že k účelu dotace v „širším“ smyslu bylo dosaženo.“ Vzápětí však Správce daně překvapivě pokračuje, že teprve Účel v „užším“ smyslu je účelem, na který je poskytovaná částka určena ve smyslu § 14 odst. 4 písm. c) zákona 218/2000 Sb., tudíž poskytovatel u něj nemlže stanovit odvod za porušení kázně nižší, než kolik činí celková částka dotace“ a pokračuje: „ tzn., že odvod za porušení rozpočtové kázně při nesplnění účelu v „užším“ smyslu musí být stanoven dle okolností konkrétního případu buď ve výši konkrétní částky, ve které došlo k porušení rozpočtové kázně, nebo proporcionálně v souladu s pokynem GFŘ- D-27…….v souladu se zásadou proporcionality.“ Správce daně uzavírá, že „ Vzhledem k tomu, že v daném případě došlo k zadržení finančních prostředků dotace, nelze aplikovat princip proporcionality, neboť je zde postaveno na jisto, v jaké výši došlo k porušení rozpočtové kázně“. Dále pak Správce daně obecněji konstatuje, že judikatura spatřuje marginální porušení povinností v administrativním pochybení, které postrádá společenské nebezpečnosti bez vlivu na čerpání prostředků ze státního rozpočtu. Dle § 92 odst. 2 Daňového řádu: „Správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.“ Žalobce Správci daně v průběhu řízení, které předcházelo vydání Původního rozhodnutí, tvrdil, že jednak sjednal písemnou smlouvu o poskytnutí příspěvku Vlastníkovi a druhak, že použití Dotace bylo provedeno v souladu s podmínkami Dotace. První skutečnost byla prokazována v řízení listinou a svědeckými výpověďmi svědků L. a Š., druhá skutečnost pak rovněž listinami a svědkyní Ř.. Citované skutečnosti Žalobce ve stručnosti shrnuje tak, že písemná smlouva z 20. 7. 2015 je písemnou smlouvu o poskytnutí příspěvku Vlastníkovi Památky se sjednaným rozsahem příspěvku na maximálně 50% celkové ceny opravy a že Dotace byla v souladu s dohodou mezi Vlastníkem a Žalobcem použita tak, že celá výše byla použita ke snížení faktické platby Vlastníka Žalobci na úhradu Žalobcem předfinancované opravy Památky. I přes citované důkazy setrval Správce daně a poté i Žalovaný na výkladu jak shora uvedeno, že tedy žalobce porušil rozpočtovou kázeň, když smlouvu o poskytnutí příspěvku neuzavřel a Dotaci Vlastníkovi neposkytl. K tomu je třeba navíc zdůraznit, že Žalobce v rámci probíhajícího řízení před Správcem daně splnil veškeré své povinnosti dle § 92 odst. 3 Daňového řádu. Dle přesvědčení Žalobce není součástí jeho povinností prokazovat, že jím provedené jednání není zneužitím práva, jak dovozuje Žalovaný. Zde je třeba odkázat i na ustanovení § 92 odst. 5 písm. d) a f) Daňového řádu. Ve shodě s konstantní judikaturou soudů je třeba naopak zdůraznit, že: „důkazní břemeno ohledně skutečností svědčících o zneužití práva na straně daňového subjektu tíží správce daně 2“ Pokud tedy Žalovaný v napadeném rozhodnutí dovozuje, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň porušením pravidel dotace v „užším“ smyslu a současně uzavírá, že účelu dotace v „širším“ smyslu bylo dosaženo, a toto své rozporuplné tvrzení nikterak právně neodůvodňuje a vychází toliko z jednoho svého hodnocení (pro žalobce nepříznivého), nemá takový postup správce daně oporu v právu. Žalobce si dovoluje dopustit se v této chvíli řečnické otázky, zda je Správce daně subjektem způsobilým hodnotit takto zásadním způsobem porušení rozpočtové kázně, když poskytovatel dotace postup žalobce shledal natolik „de lege artis“ provedeným, že přislíbenou dotaci na základě naprosto totožných informací, které měl Správce daně k dispozici při kontrole, následně skutečně poukázal. Odpovědí na tuto řečnickou otázku je tvrzení, že pokud by poskytovatel dotace měl