9 As 79/2016 — Nejvyšší správní soud

77 A 4/2021- 98 - text  14 77 A 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: J. K., nar. xx. x. xxxx, zastoupený: Mgr. Daliborem Lípou, advokátem, se sídlem Jugoslávská 856/2, 360 01 Karlov Vary, proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Ostrov, se sídlem Vykmanov 22, 363 01 Ostrov, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba, aby bylo rozhodnutí ředitele žalované ze dne 27. 7. 2020, kterým byl žalobce vyřazen z výstupního oddílu věznice Ostrov, určeno jako nezákonný zásah, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Daliboru Lípovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalobce v tomto řízení ve výši 17 876 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce se původně žalobou doručenou krajskému soudu dne 30. 9. 2020 domáhal zrušení rozhodnutí žalované o jeho vyřazení z výstupního oddílu ve Věznici Ostrov ze dne 28. 7. 2020. Následně soudem žalobci ustanovený zástupce, advokát Mgr. Dalibor Lípa, doplnil žalobu tak, že ta ve skutečnosti směřuje proti nezákonnému zásahu správního orgánu, který je spatřován v postupu Vězeňské služby České republiky, jímž byl žalobce nezákonně přemístěn z výstupního oddílu L5 Věznice Ostrov na běžný oddíl A2. Žalobce prostřednictvím právního zástupce navrhl, aby soud rozhodl tak, že se žalovaná uvedeným jednáním dopustila nezákonného zásahu, a aby bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalobní body 2. Žalobce nejprve uvedl, že byl dne 8. 10. 2019 coby nadstandardně vzorný vězeň umístěn do výstupního oddílu Věznice Ostrov. Dne 23. 7. 2020 absolvoval kompenzaci za nemožnost standardních návštěv v podobě videohovoru se synem prostřednictvím aplikace Skype a následně byl nucen se na základě pokynu službu konajícího dozorce bez udání důvodu sbalit a se všemi svými věcmi se odstěhovat do vzdálené části Věznice Ostrov na jiný oddíl. Až dne 29. 7. 2020 byl seznámen s rozhodnutím o vyřazení z výstupního oddílu věznice ze dne 28. 7. 2020. Důvody, na kterých se rozhodnutí zakládá, jsou dle žalobce nehoráznou lží vychovatelky L. V., která tak učinila týden před tím, než měl Okresní soud v Karlových Varech začít projednávat jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Při veřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2020 se pak státní zástupce v jeho neprospěch dovolával jak údajného neplnění stanoveného programu zacházení, tak vyřazení z výstupního oddílu věznice, jakož i důvodů, které jsou v předmětném rozhodnutí specifikovány. Předmětné rozhodnutí jej tak neustále poškozuje. Žalobci navíc nebyla dána ani žádná možnost se k jeho obsahu vyjádřit či jej popřít, čímž byl porušen princip kontradiktornosti řízení i zásada legitimního očekávání. Dne 26. 8. 2020 byl žalobce seznámen pracovníky Věznice Ostrov s tím, že na žádném jeho jednání, konání či chování nebylo shledáno nic závadného. 3. V žalobě doplněné následně soudem ustanoveným zástupcem, advokátem Mgr. Daliborem Lípou, spatřuje žalobce ve svém vyřazení z výstupního oddílu věznice nezákonný zásah. Uvádí, že k tomuto postupu nebyl ze strany žalované jediný zákonný či vůbec reálně existující důvod, a proto se jednalo o svévoli. Konstatoval, že ve Věznici Ostrov vykonával řádně trest odnětí svobody; s ohledem na délku, fázi a účel svého trestu a rovněž na své bezchybné chování byl umístěn na výstupní oddíl. Z něj byl ovšem následně přesunut na běžný oddíl do jiného bloku věznice, a to zcela bez vysvětlení. Žalobce si není vědom žádného svého jednání či pochybení či jiného zákonného důvodu, který by jeho přesun z výstupního oddílu věznice odůvodňoval. Přesunut byl bez jakéhokoli varování, pokoutným způsobem, aniž by mu předcházelo nějaké varování či napomenutí. Právě naopak, po celou dobu výkonu trestu byl žalobce nadprůměrně kázeňský hodnocen, jeho jednání a chování ve věznici vždy bylo příkladné, účel trestu zcela plnil a připravoval se na projednání své žádosti o podmíněné propuštění. Zaměstnanci věznice s ním o důvodech jeho přesunu nebyli ochotni hovořit, na žalobce to dělalo dojem, že sami tento důvod neznají. Následně mu bylo sděleno, že byl přemístěn z organizačních důvodů, ještě později mu bylo řečeno, že byl z oddílu L5 vyřazen odbornou komisí. Poté se dozvěděl, že se měl dopustit opakovaných nepovolených kontaktů se zaměstnanci věznice, což ovšem kategoricky popírá. Na samotné přemístění nedostal žalobce žádnou možnost reagovat, vyjádřit se k němu či mu zabránit. Zároveň nebyl ani kázeňsky potrestán, když mu bylo řečeno, že k tomu ani není důvod. 4. Žalobce poukázal na to, že neporušoval pravidla výkonu trestu, právě naopak byl vzorným vězněm, program zacházení plnil bezezbytku a důsledně dodržoval vnitřní řád věznice, aktivně se účastnil při činnostech v rámci věznice. Přemístěním z výstupního oddílu byla žalobci způsobena značná újma, neboť byla porušena pravidla pro výkon trestu odnětí svobody, stejně jako zásada legální licence. Správní spis neobsahuje žádné dokumenty, které by jeho přesun odůvodňovaly. Již ve Věznici Rapotice žalobce zcela bez problémů existoval a fungoval, nebyl mu udělen žádný kázeňský trest, s ohledem na minimální závažnost jeho tvrzeného pochybení přitom stačilo pouhé projednání kázeňského přestoupení prostřednictvím pohovoru. 5. Žalovaná porušila svým jednáním právní úpravu výkonu trestu odnětí svobody, respektive § 74 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále též: „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), který obsahuje úpravu výstupního oddílu věznice. Proto její postup shledává žalobce nezákonným. Z toho důvodu navrhuje, aby soud vyslovil, že jeho přemístění z výstupního oddílu Věznice Ostrov bylo nezákonným zásahem. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby podaná žaloba byla zamítnuta, neboť její postup byl souladný s relevantní právní úpravou. Upozornila, že ve věci nebyl veden žádný správní spis a věc byla vyřízena jen rozhodnutím ředitele věznice na základě doporučení odborné komise. 7. Žalovaná předeslala, že kapacita výstupního oddílu Věznice Ostrov činí 15 odsouzených. Z toho je dle ní zřejmé, že věznice nemá povinnost každého, kdo splňuje kritéria, na výstupní oddíl umístit. Naopak, s ohledem na jeho omezenou kapacitu je předpoklad, že na výstupní oddíl zařazení odsouzení si toho budou vážit a také se podle toho budou chovat a plnit své povinnosti. V případě, že se odsouzený dle stanovených požadavků nechová, je z výstupního oddílu stanoveným postupem vyřazen. 8. Žalovaná odkázala na právní úpravu problematiky výstupního oddělení, která je v prvé řadě upravena v § 74 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, dle které lze ve věznicích zřídit výstupní oddíl, kam se před očekávaným skončením výkonu trestu zařazují odsouzení, kterým byl uložen trest na dobu delší než 3 roky a dosouzení, kterým je třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro soběstačný život v souladu se zákonem, dále v § 12 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody a následně rovněž v Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 68/2013, o činnosti výstupních oddílů, konkrétně § 7 upravující vyřazení odsouzeného z výstupního oddílu. 9. Dále žalovaná poukázala na právní úpravu výkonu trestu odnětí svobody a poukázala zvláště na § 28 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, v jehož prvém odstavci je odsouzeným uloženo plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby, dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. V jeho třetím odstavci je pak odsouzeným mj. zakázáno navazovat styky s jinými osobami v rozporu s tímto zákonem nebo s pokynem vydaným na základě tohoto zákona. Z předmětného rozhodnutí jsou důvody pro vyřazení žalobce z výstupního oddílu patrné. Odůvodnění je potvrzováno výpisem z počítačového programu Vězeňský informační systém, z něhož vyplývá nevhodné chování žalobce, a úředním záznamem vychovatelky L. V. ze dne 23. 7. 2020, č. j. VS-2320-130/ČJ-2020-800730, jejichž přílohou jsou i nevhodné písemné vzkazy žalobce adresované právě jí. V případě žalobce se přitom nejednalo o první takové projevy. Podobné snahy o navázání nevhodného styku s pracovnicí žalobkyně projevil žalobce i v předchozím výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim a obdobné projevy měl i Věznici Rapotice; kvůli nim byl ostatně přemístěn do Věznice Ostrov, což dokládá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020, č. j. 11 A 197/2018-90, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. 4 As 193/2020-26. Že i jednání vůči L. V., které je žalobci vytýkáno, je v rozporu se smyslem a účelem výkonu trestu, plyne ostatně analogicky