5 As 41/2009 — Nejvyšší správní soud

57 A 102/2021- 93 - text  21 57 A 102/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, IČO 67010041, sídlem Cejl 866/50a, 602 00 Brno, zastoupený JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2021, č. j. MZP/2021/520/805, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2021, č. j. MZP/2021/520/805, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 200 Kč k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., advokátky, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 23. 8. 2021, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2021, č. j. MZP/2021/520/805 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 22. 9. 2020 [ve výroku napadeného rozhodnutí je nesprávně uvedeno datum 21. 10. 2020 – pozn. soudu], č. j. PK-ŽP/18392/20 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a to z důvodu, že žalobce nebyl účastníkem předmětného správního řízení. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen „ŘSD“) o povolení výjimky dle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“) ze zákazů stanovených v § 50 odst. 1 a 2 ZOPK k ochraně zvláště chráněných druhů živočichů, a to za účelem realizace stavby plánovaného silničního obchvatu obce Losiná dle projektové dokumentace „I/20 Losiná – obchvat, SUDOP 2019“ a její následný provoz. V prvostupňovém rozhodnutí byla ve výroku I. předmětná žádost zamítnuta ve vztahu k druhům živočichů tam vyjmenovaným a ve výroku II. byla výjimka ve vztahu k vyjmenovaným druhům živočichů povolena s tím, že současně byly ve výroku III. stanoveny podmínky pro výkon činností povolených dle výroku II. II. Žaloba 3. Žalobce v žalobě nejprve podrobně popsal průběh správního řízení a poté se vyjádřil k podmínkám přípustnosti žaloby a jeho žalobní legitimaci. Poté obsáhle argumentoval v části označené jako žalobní body. 4. Žalobce dle svého názoru splnil všechny požadavky ZOPK, přičemž dokonce vyvinul vlastní aktivitu, pokud se dodržování zákonů u prvostupňového orgánu a u žalovaného domáhal i pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce sice opakovaně prvostupňovému orgánu posílal své žádosti dle § 70 odst. 2 ZOPK (např. dne 16. 8. 2019 a dne 17. 8. 2020), avšak o zahájení předmětného řízení o výjimce se od prvostupňového orgánu nikdy přímo nedozvěděl. Žalobce považoval takový postup za nesprávný, neboť odporuje účelu § 70 ZOPK (co nejširší účast spolků), zvláště pokud žalobce několik let opakovaně posílá své žádosti dle § 70 odst. 2 ZOPK, a také odporuje obsahu správního řádu (odvolání podal účastník řízení). Podle žalobce pohlíží prvostupňový orgán i žalovaný na účast spolků v řízeních podle ZOPK mimo právní rámec, který vybočuje z obvyklých postupů jiných orgánů ochrany přírody v ČR, jak je žalobci známo z jeho činnosti během více než 25 let. Pokud žalobce podává žádosti, je povinností prvostupňového orgánu na ně reagovat přímo. 5. Žalobce dále poukázal na původní a aktuální znění § 70 odst. 2 a odst. 3 ZOPK, které je dle jeho názoru nutné vnímat souvztažně, nikoliv odděleně, jak činí správní orgány. Poté zrekapituloval procesní stanovisko žalovaného, který tvrdí, že žalobce se do řízení o výjimce nemohl dne 21. 8. 2020 s odkazem na § 70 odst. 3 ZOPK přihlásit s tím, že se o jeho zahájení dozvěděl od prvostupňového orgánu až na základě podané žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím, resp. zákona o právu na informace o životním prostředí, tzn. doručením získaných informací dne 13. 8. 2020. Prvostupňový orgán totiž oznámil zahájení řízení na své úřední desce již dne 25. 6. 2020, takže lhůta pro zaslání přihlášky do řízení skončila dne 3. 7. 2020. Podle žalovaného se tak žalobce do řízení o výjimce přihlásil pozdě, i když tak učinil ve lhůtě do 8 dní od doručení informace od prvostupňového orgánu, že řízení bylo zahájené, tudíž žalobce není účastníkem řízení o výjimce. 6. Žalobce s postojem žalovaného nesouhlasil, neboť správní soudy ustáleně judikují, že smyslem § 70 ZOPK je ze strany státu (i s odkazem na Aarhuskou úmluvu) zajistit spolkům, jako zástupcům veřejnosti, širokou účast v řízeních, v nichž se rozhoduje o vlivech na životní prostředí. Prostředkem k dosažení takového cíle je získat informace o takovém zásahu či o zahájení takového správního řízení. Je tedy jedno, jak se spolek o zahájení řízení (či o nějakém zásahu) dozví. Podstatné ovšem je, že spolek musí kumulativně splnit tyto dvě podmínky: 1) musí do řízení vstoupit do 8 dní, od kdy se o zahájení řízení dověděl a současně 2) musí do řízení vstoupit včas, aby nad přijatelnou míru neohrozil účel a délku správního řízení. Prvostupňový orgán nezákonným způsobem zatajil žalobci, že řízení bylo zahájeno, když mu na podanou žádost ze dne 16. 8. 2019 (či ze dne 17. 8. 2020) žádné informace ze dne 24. 6. 2020 přímo nedoručil. Žalobce se tak o zahájení řízení dozvěděl až na základě své aktivní činnosti tím, že podal dvě žádosti o informace, a to dne 4. 8. 2020 a 22. 2. 2021. Podstatné je, že podle zákonodárců i správních soudů je podávání žádosti pouze jedním z prostředků, jak se spolek o zahájení řízení dozví, nikoliv cílem. Optimálním a snadným zákonným způsobem je tedy použít § 70 odst. 2 ZOPK, neboť spolek po podání takové žádosti se specifikacemi má jistotu, že orgán ochrany přírody mu pak bude povinně posílat žádané informace přímo, čímž spolek už nemusí vyvíjet další aktivitu. Pokud ovšem spolek žádost dle § 70 odst. 2 ZOPK nepodá, tak musí vyvinout jinou svou aktivitu, aby se o zahájení potřebných řízení dozvěděl. 7. Žalobce dále poukázal na judikaturu správních soudů k otázce podání žádosti podle § 70 odst. 2 ZOPK, kdy bylo dovozeno, že nejde o nutnou podmínku pro účastenství ve správním řízení. Žalobce konkrétně odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2019, č. j. 14 A 174/2019 – 68. Citovaný rozsudek dle žalobce mj. potvrzuje, že lpět na tom, že se žalobce o zahájení řízení dozvěděl na základě zákona o právu na informace, je irelevantní. Přitom naopak je především znepokojivé, že prvostupňový orgán informace o zahájení řízení neposlal žalobci přímo, ačkoliv žalobce poslal prvostupňovému orgánu svou žádost. To je podle žalobce zásadní problém, nikoliv, jak a kdy se zahájení řízení dozvěděl, ačkoliv nebylo jeho povinností to aktivně zjišťovat, pokud podal žádost. 8. Žalobce se dále vyjádřil k otázce, jak úřady informují spolky o zahajování správních řízení. Orgány ochrany přírody sice mohou k informování o zahajování správních řízení a o plánovaných zásazích použít dva způsoby, tj. přímo poštou či elektronicky nebo úřední deskou, ale rozhodně nikoliv libovolně. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2013, č. j. 6 As 38/2013 – 23, z nějž dovodil, že oznamování zahájení řízení spolkům (přímo a vyvěšením) nelze provádět libovolně jako srovnatelné alternativy. Současně připomněl i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2011, č. j. 7 As 2/2011 – 52, v němž se uvádí, že smyslem a účelem účasti občanských sdružení podle § 70 odst. 2 ZOPK ve stavebních řízeních je, aby odbornými argumenty z oblasti ochrany životního prostředí hájila dotčené (veřejné) zájmy ochrany přírody a krajiny v konkurenci jiných veřejných zájmů a zájmů soukromých. Pokud tedy spolek pošle žádost o zasílání informací, tak už si orgán ochrany přírody vybírat nemůže, neboť má jen jednu možnost – tomuto spolku posílat tyto informace přímo. V opačném případě by totiž diskriminoval spolek s podanou žádostí ve prospěch spolku bez podané žádosti. Pokud by platil výklad žalovaného, tak by byl § 70 odst. 2 ZOPK zbytečný. Je to i logické, neboť spolek s podanou žádostí získá privilegium a jistotu, že orgán ochrany přírody mu žádané informace (o řízeních a o zásazích) bude posílat přímo. Tento princip prvostupňový orgán několik let porušuje a žalovaný to několik let toleruje. Pokud spolek žádost nepošle, tak samozřejmě nemá o takové informace zájem. A pokud zájem má a žádost nepošle, tak riskuje, že se o řízení či o zásahu dozví jen z úřední desky nebo od jiného spolku apod. Je totiž jen volbou spolku, jakým způsobem se o řízení a o zásahu dozví (se 100 % jistotou podáním žádosti nebo naopak s riziky bez po