2 Azs 307/2015 — Nejvyšší správní soud

57 A 33/2018- 238 - text  42 57 A 33/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: L. K. zastoupena advokátem Mgr. Michalem Marinovem, sídlem Praha, Miloše Havla 1246/7 proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, sídlem Praha 1, Karmelitská 529/5 o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č.j. MSMT-5832/2017-4 a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2020, č.j. MSMT-8746/2020-3, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2020, č.j. MSMT-8746/2020-3 a rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni ze dne 13. 12. 2019, č.j. ZCU 029538/2019, se z r u š u j í. II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č.j. MSMT-5832/2017-4, se z a m í t á. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou se žalobou ze dne 29. 3. 2018, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č.j. MSMT-5832/2017-4 (dále též jen „napadené rozhodnutí I“ či „Napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni (dále též jen „ZČU“ či „prvoinstanční orgán“) ze dne 14. 5. 2015, č.j. ZCU 006039/2015 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí I“ či „Rozhodnutí ZČU“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím I byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 19. 6. 2008 o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice v odborně vzdělávacím programu pro přípravu magistra se zaměřením přípravy 0601 Právo obor 8.060101 Právní věda získané studiem na Zakarpatské státní univerzitě v Užhorodě, Ukrajina (dále též jen „Žádost“). Žalobkyně požadovala též zrušení prvoinstančního rozhodnutí. Tuto žalobu soud zaevidoval pod sp. zn. 57 A 33/2018. 2. Dále se žalobkyně žalobou ze dne 3. 1. 2021, soudu doručenou téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2020, č.j. MSMT-8746/2020-3 (dále též jen „napadené rozhodnutí II“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ZČU ze dne 13. 12. 2019, č.j. ZCU 029538/2019 (dále jen též „prvoinstanční rozhodnutí II“), a toto bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutí II byla opětovně zamítnuta Žádost žalobkyně. Tuto žalobu soud zaevidoval pod sp. zn. 57 A 1/2021. 3. Usnesením ze dne 10. 12. 2021, č.j. 57 A 1/2021-87, soud žalobu původně vedenou pod sp.zn. 57 A 1/2021 spojil ke společnému projednání s žalobou vedenou pod sp.zn. 57 A 33/2018 s tím, že nadále budou žaloby vedené pod sp.zn. 57 A 33/2018. II. Žaloba 4. Z důvodů níže vyložených bude na tomto místě rekapitulován pouze obsah žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č.j. MSMT-5832/2017-4. 5. Žalobkyně v žalobě nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh věci a poté v části III. žaloby vymezila „Žalobní důvody“. 6. Žalobkyně uvedla, že se domnívá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, a to obdobně jako rozhodnutí žalovaného č.j. MSMT-26077/2015 (dále jen „Předchozí rozhodnutí žalovaného“) zejména z důvodu nesprávného právního posouzení týkajícího se splnění požadavků pro uznání zahraničního (ukrajinského) vysokoškolského vzdělání a kvalifikace žalobkyně v České republice, které vedlo k zamítnutí Žádosti žalobkyně. Žalobkyně se dále domnívá, že pro posouzení týkající se splnění požadavků pro uznání vysokoškolské kvalifikace žalobkyně žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. V důsledku nesprávného právního posouzení a postupu žalovaného tak došlo dle žalobkyně rovněž k neoprávněnému zásahu do jejích práv. Tím, že se žalovaný v Napadeném rozhodnutí dále dostatečně nevypořádal se všemi námitkami a argumenty žalobkyně uvedenými v odvolání, zatížil Napadené rozhodnutí navíc i nepřezkoumatelností. 7. V části žaloby označené jako „IV. K nesprávnému právnímu posouzení splnění požadavků pro uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání žalobkyně v České republice a k nedostatečnému zjištění skutkového stavu, potřebného pro toto posouzení“ se žalobkyně vyjádřila k následujícím skutečnostem: i. (Nedostatečné) posouzení studia na Zakarpatské státní univerzitě v Užhorodě, Ukrajina (dále též jen „Zakarpatská univerzita“), jako studia na zahraniční vysoké škole, uznatelného v České republice ii. Nedostatečně zjištěný skutkový stav a nepřezkoumatelnost iii. Ochrana dobré víry a legitimního očekávání žalobkyně iv. Absence důvodů pro zamítnutí Žádosti v. Dílčí závěr 8. K (nedostatečnému) posouzení studia na Zakarpatské univerzitě jako studia na zahraniční vysoké škole, uznatelného v České republice žalobkyně v kapitole „Právní východiska“ uvedla, že právní úprava uznávání zahraničního vzdělání je obsažena jednak v Úmluvě o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, podepsané dne 11. 4. 1997 v Lisabonu, sdělení č. 60/2000 Sb.m.s. (dále též jen „Úmluva“), jednak v § 89 až § 90 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZoVŠ“). Uznávání zahraničního vzdělání je proces, při kterém dochází k porovnávání studijních plánů a programů uskutečňovaných zahraniční vysokou školou za účelem určení, zda absolvované zahraniční vysokoškolské vzdělání je rovnocenné s příslušným českým vysokoškolským vzděláním. Podkladem pro uznání je originál nebo úředně ověřená kopie diplomu, vysvědčení nebo obdobný doklad vydaný zahraniční vysokou školou, případně originál nebo úředně ověřená kopie dodatku k diplomu a doplňující informace o tom, že studijní program uskutečňovala instituce oprávněná poskytovat vzdělání srovnatelné s vysokoškolským vzděláním podle ZoVŠ, a o náplni vysokoškolského studia v zahraničí. 9. Z informace žalovaného o vzdělávacích institucích uskutečňujících vysokoškolské studijní programy zahraničních vysokých škol na území České republice a zařazených do přílohy č. 3 k vyhlášce č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (aktuální k 1. 9. 2009) (dále jen „Informace o vzdělávacích institucích“ - dostupné z http://www.msmt.cz/file/8861_1_1/) vyplývá následující: „Na území České republiky působí právnické osoby se sídlem v České republice (dále jen „vzdělávací instituce“), které jsou zmocněny zahraničními vysokými školami k výuce jejich studijních programů příslušné zahraniční vysoké školy. Těmito vzdělávacími institucemi jsou nejen některé soukromé vysoké školy, kterým byl udělen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále „ministerstvo“) státní souhlas k působení jako soukromá vysoká škola podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, ale i instituce, které nejsou soukromými vysokými školami, ale jsou např. obchodními společnostmi zřízenými podle obchodního zákoníku nebo obecně prospěšnými společnostmi zřízenými podle zákona o obecně prospěšných společnostech s různými předměty činnosti. Tyto společnosti nejsou součástí vysokoškolského vzdělávacího systému České republiky a jejich činnost nepodléhá zákonu o vysokých školách. Účastníci zahraničních studijních programů vzdělávacích institucí proto nejsou studenty podle zákona o vysokých školách, ale mají postavení studentů zahraničních vysokých škol, jejichž studijní programy jsou na území České republiky uskutečňovány, vztahují se na ně předpisy zahraničních vysokých škol (přijímání ke studiu, průběh a ukončení studia se řídí předpisy státu, v němž má zahraniční vysoká škola sídlo). Vzdělávací instituce se podílejí na jejich uskutečňování v České republice na základě zmocnění zahraničních vysokých škol a smluv o spolupráci. Odpovědnost a garanci za vzdělávací činnost vzdělávacích institucí mají zahraniční vysoké školy. Po absolvování vzdělání obdrží účastníci vzdělávání vysokoškolský diplom zahraniční vysoké školy.“ 10. Pro účely poskytování podpory plynoucí z práva sociálního zabezpečení vydává žalovaný vyhlášku obsahující v příloze č. 3 seznam zahraničních vysokých škol, jejichž studium se považuje za studium na středních nebo vysokých školách, jejímž účelem je, aby studenti s českým občanstvím nebo s občanstvím ostatních zemí Evropské unie (EU), kteří studují programy zahraničních vysokých škol uskutečňované na území České republiky [jak tomu bylo právě v případě žalobkyně, pokud jde o Zakarpatskou univerzitu a Mezinárodní institut podnikatelství a práva, s.r.o. (dále též jen „MIPP s.r.o.“)] sídlící v České republice), byli v průběhu tohoto studia pojištěni zdravotně a důchodově (sirotčí důchod) a mohli žádat o dávky státní sociální podpory podobně jako studenti s českým občanstvím nebo s občanstvím ostatní zemí EU studující vysokou školu v zahran