3 Ads 55/2013 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 1/2023- 32 - text  8 33 Ad 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou v právní věci žalobce: J. H. zastoupený opatrovníkem P. H. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 (dále jen MPSV) o žalobě doručené dne 3. 1. 2023 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2022, č. j. MPSV-2022/197374-914 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky- Krajské pobočky v Plzni č. j. 265815/22/PM ze dne 21. 9. 2022 byla zamítnuta žádost žalobce o dávku pro osobu se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůcku – „Dodatečná úprava motorového vozidla, jedná se o úpravy vyžadující montáž, například ruční ovládání, usnadňování nastupování, nakládání vozíku“ s odůvodněním, že dle posudkového lékaře je žadatel osobou, jež má zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedené v příloze zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku. Žalobci byly v uplynulých 60 kalendářních měsících vyplaceny příspěvky na zvláštní pomůcky v celkové výši 600 000 Kč, a proto mu může být poskytnut příspěvek v maximální výši 250 000 Kč, s ohledem na to, že součet vyplacených příspěvků v uvedeném období nesmí přesáhnout částku 800 000 Kč nebo 850 000 Kč. Žalobce však žádá o příspěvek na uvedenou zvláštní pomůcku v částce 286 818,05 Kč, a proto není možné v tomto případě snížit spoluúčast. Dodatečná úprava motorového vozidla musí být skutečně dodatečnou úpravou, tj. příspěvek nelze poskytnout v případech, kdy je vozidlo zakupováno s již provedenou úpravou a to bez ohledu na to, zda se úprava stala součástí zcela nového vozidla na výrobním páse nebo zda byla provedena již dříve provedena ve vozidle, jež je kupcem nyní pořizováno již upravené. Pro poskytnutí příspěvku v takovém případě není důvod, neboť k žádné dodatečné úpravě pro potřeby kupce nedochází. Správní orgán se domnívá, že vozidlo bylo s provedenou úpravou žalobcem již zakoupeno a z tohoto důvodu není splněna podmínka nároku na uvedený příspěvek. 2. Žalobce v odvolání proti tomuto rozhodnutí uvedl, že nejdříve museli vybrat automobil a poté objednat jeho úpravu na míru žalobce a konkrétnímu druhu vozíku, tedy automobil nemohli koupit již upravený. Odkázal na sdělení prodejce vozidla společnost CanoCar s.r.o., že sám výrobce vozidel úpravy pro potřeby osob se zdravotním postižením neprovádí, a proto je nutné zajistit nejdříve koupi vozidla a pak jeho úpravu. Vozidlo je vždy originálně zakoupeno jako tzv. „standardní“, tedy v běžné konfiguraci bez jakýchkoliv úprav. Takto zakoupené vozidlo, vyrobené v tomto případě ve Španělsku, je poté převezeno ke společnosti ALLIED MOBILITY do Skotska, jež následně zajišťuje dodatečnou úpravu tzv. „továrního“ vozidla pro potřeby konkrétní osoby dle jejího požadavku. Po dokončení úpravy je vozidlo dopraveno do ČR a předáno zákazníkovi, který si tedy prakticky objednává dvě odlišné věci – samostatné vozidlo a dále jeho úpravu. Lze tedy říci, že se jedná o úpravu dodatečnou, provedenou po zakoupení vozidla subjektem odlišným od výrobce. 3. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a výše uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný zdůraznil, že podmínkou pro poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku spočívající v dodatečné úpravě motorového vozidla je, že tyto úpravy jsou skutečné, tj. jsou prováděny dodatečně a nejsou již součástí zakoupeného produktu. Správní orgán prvního stupně proto postupoval v souladu s platným právním předpisem, neboť vozidlo bylo do ČR dopraveno již s provedenou dodatečnou úpravou na základě objednávky žadatele u prodejce a následně bylo předáno žalobci. Zákon č. 329/2011 Sb. přitom neumožňuje odstraňovat tvrdosti, jež by se vyskytly při jeho provádění. II. Žaloba 4. Včasnou nedatovanou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 1. 2023 se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované, neboť s jejími závěry vyjádřenými v napadeném rozhodnutí nesouhlasí. Zdůraznil skutečnosti sdělené prodejcem automobilu ohledně provedení dodatečné úpravy zakoupeného „továrního“ vozidla společností odlišnou od výrobce s tím, že tato úprava je vždy prováděna až po zakoupení vozidla na základě požadavku klienta. Zákazník si tedy objednává dvě odlišné věci – samotné vozidlo a dále jeho úpravu, tedy se jedná o úpravu dodatečnou provedenou po zakoupení vozidla subjektem odlišným od výrobce. Žalovaný však formalisticky dovozuje, že motorové vozidlo s dodatečnou úpravou nemůže být dodáno v jeden okamžik žadateli o příspěvek, ačkoliv zákon nedovozuje povinnost vůz zakoupit, přivést si ho od prodejce a pak jej dodatečně nechat upravit. Je zjevné, že jde o formální předpojatost, jež dokonce brání běžné logice. Pokud by vůz měl např. ovládat postižený pouze rukama (tedy by potřeboval dodatečnou úpravu na ruční řízení), není schopen si fakticky přivést klasický vůz a pak jej převézt k dodatečné úpravě. Současné limity výrobního procesu a základních lhůt k uplatnění příspěvku (dle § 12 odst. 1 písm. a) nebo b) zák. č. 329/2011 Sb., v platném znění do 3 měsíců ode dne jeho vyplacení nasvědčují, že se spíše očekává, že vozidlo bude sice dodatečně upravováno, ale především přímo výrobcem či spolupracující organizací, aby také nebylo porušeno zákonné právo na reklamaci. Specifické dodatečné úpravy jsou z pohledu práva úpravou na zakázku, a proto je nutné je považovat za dodatečné i z pohledu zákona o dávkách pro osoby se zdravotním postižením. Na tyto úpravy se nevztahuje ani běžný postup pro odstoupení od smlouvy uzavírané na dálku, pokud jsou vyžadovány specifické dodatečné úpravy (§ 1837 písm. d) občanského zákoníku v platném znění. Ačkoliv jsou součástí spisové dokumentace také informace z webových stánek prodejce CanoCar, s.r.o., žalovaný mylně dovozuje, že je v nich uvedeno, že se jedná již o upravený automobil se sníženou podlahou, přestože je na webových stránkách uvedeno „profesionální úpravy“ a „katalog úprav“ a je zjevné, že uvedená firma není výrobcem vozů, ale pouze jejich prodejcem a zprostředkovatelem dodatečného řešení ve smyslu zmíněné objednávky na zakázku, přičemž žalovaný se s touto skutečností v duchu materiální pravdy v rozhodnutí nevypořádává. Žalovaný se nevypořádává ani s dvojí fakturací – za vůz a za jeho úpravu. 5. Žalobce dále nad rámec odůvodnění rozhodnutí žalovaného uvedl, že pokud by snad žalovaný uvažoval, že vůz v době úpravy nebyl evidován, tzv. přepsán, po nákupu na žalobce jakožto vlastníka vozidla, je nutné poukázat na skutečnost, že změna vlastníka silničního vozidla probíhá již na základě kupní smlouvy a je v praxi poměrně běžnou záležitostí. V případě koupě silničního vozidla přechází vlastnické právo na kupujícího v souladu s § 1099 občanského zákoníku zpravidla již v okamžiku účinnosti smlouvy, není-li sjednáno či zákonem stanoveno jinak, a proto pokud by vznikla na zakoupeném voze před úpravou škoda, byl by již aktivně legitimován žalobce a nikoliv prodejce vozu. Se změnou vlastníka silničního vozidla jsou spojeny rovněž povinnosti administrativního charakteru spočívající v provedení změny zápisu vlastníka vozidla v registru silničních vozidel. Protože provedení změny zápisu nemá vliv na samotný převod vlastnického práva k vozidlu, není registr silničních vozidel veřejným seznamem. S ohledem na to se nemůže uplatnit pravidlo uvedené v § 1102 občanského zákoníku, že „Převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak“ a nelze stav zapisovaný v registru vozidel, potažmo vyznačený ve velkém technickém průkaze, považovat za směrodatný. Případné opožděné provedení zápisu do registru vozidel nelze posuzovat jako důkaz k tvrzení, že předmětem koupě byl již vůz s úpravou, a nikoliv dodatečnou úpravou. Případné opožděné provedení zápisu do registru vozidel nelze posuzovat jako důkaz k tvrzení, že předmětem koupě byl již vůz s úpravou a nikoliv dodatečnou úpravou (byť tímto žalovaný své rozhodnutí neodůvodňuje). Navíc je od počátku nutné postupovat v rámci ochrany autonomie vůle kupujícího koupit standardní vůz a ten nechat dodatečně upravit, přičemž tato vůle je stvrzena navíc i dvěma různými fakturacemi. V té souvislosti odkázal na rozhodnutí I. ÚS 550/22 ze dne 29. 11. 2022. 6. Žalobce dále uvedl, že žalovaný neuvedl žádné zdůvodnění své domněnky uvedené v odůvodnění rozhodnutí „že jde zřejmě o automobil, který je již vyroben upravený pro potřeby osob se zdravotním postižením a tím nebyla splněna podmínka dodatečné úpravy motorového vozidla“. Tím žalovaný postupoval mimo základní procesní pravidlo o materiální pravdě a povinnosti zjistit stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a rozhodovat v mezí