5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

62 A 4/2023- 27 - text  13 62 A 4/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobce: D. T. N. státní příslušnost X v ČR bytem X zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí ČR sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2023, č. j. 121314-3/2023-MZV/OPL, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal cestou datové schránky dne 23. 5. 2023 Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „správní orgán prvního stupně“) společně s žádostí o dlouhodobé vízum za rodinným účelem (dále jen „žádost o vízum“) žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti (dále jen „žádost o upuštění“). 2. Správní orgán prvního stupně učinil dne 28. 6. 2023 záznam o usnesení č. j. 1600-2/2023-MZV/HANOKO, o nepřijatelnosti žádosti o vízum z důvodu nepředložení formuláře žádosti, cestovního dokladu v originálu, fotografie, dokladu o zajištění ubytování, dokladu potvrzujícího účel pobytu v originálu, prostředků k pobytu na území, výpisu z vietnamské evidence rejstříku trestů a nezaplacení správního poplatku (dále jen „usnesení o nepřijatelnosti“). 3. Dne 28. 6. 2023 vydal správní orgán prvního stupně i usnesení č. j. 1600-3/2023-MZV/HANOKO (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž zamítl žádost o upuštění a řízení o žádosti o vízum zastavil, neboť žádost o vízum byla podle usnesení o nepřijatelnosti nepřijatelná a žádost o upuštění se tak stala zjevně bezpředmětnou. 4. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 10. 2023, č. j. 121314-3/2023-MZV/OPL (dále jen „napadené rozhodnutí“), prvoinstanční rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu z důvodu nicotnosti zrušil a řízení zastavil. 5. Žalovaný odůvodnil napadené rozhodnutí následovně: Žalobce v rozporu s § 168 odst. 2 ve spojení s § 55 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění do 30. 6. 2023 (dále jen „ZPC“), zastupitelskému úřadu nepodal žádost v listinné podobě a nepředložil v originále cestovní doklad, matriční doklad a doklad prokazující účel pobytu, některé náležitosti žádosti žalobce nepředložil vůbec a nezaplatil ani správní poplatek za podání žádosti. Žádost je tudíž podle § 169h odst. 2 písm. a), b) ZPC nepřijatelná. Žalovaný přisvědčil žalobci, že byla-li žádost o vízum nepřijatelná, řízení o ní nebylo zahájeno a nelze tedy řízení o ní zastavit. Žalovaný konstatoval, že vyhovění žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti vyvolá přijatelnost žádosti o pobytové oprávnění, která nebyla podána osobně. Požádáním o upuštění od osobního podání však podle žalovaného není možné vyloučit aplikaci jiných důvodů nepřijatelnosti žádosti, jako např. podle § 169h odst. 2 písm. b) ZPC. Žalovaný aproboval postup správního orgánu prvního stupně, který poté, co shledal žádost o vízum nepřijatelnou, již se nezabýval žádostí o upuštění, neboť vyhovění žádosti o upuštění nemohlo zhojit nepřijatelnost žádosti. Žalovaný uzavřel, že správní orgán prvního stupně vůbec neměl prvoinstanční rozhodnutí vydat - kdyby upustil od povinnosti osobního podání, žádost o dlouhodobé vízum by totiž stejně nemohla být přijata. II. Žaloba 6. Žalobce namítl, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s dosavadní dlouhodobou správní praxí a bylo porušeno jeho legitimní očekávání ve vztahu k dosavadní správní praxi. Dosud byly žádosti o vízum spojené s žádostí o upuštění, podané datovou schránkou, zamítány nebo jim bylo vyhověno. Správní orgán nejprve rozhodl o žádosti o upuštění, a vyhověl-li jí, vyzval žadatele k předložení listinných dokladů. Tuto správní praxi žalobce prokázal v odvolání a učinil k ní konkrétní odkazy i v žalobě. 7. Žalobce uznal, že správní orgány deklarovaly změnu správní praxe do budoucna, ale popřel její racionalitu a vážnost jejích důvodů a označil ji za náhlou, překvapivou a nemotivovanou vnějšími podněty. Poukázal na to, že mezi náležitosti žádosti o vízum patří originály cestovního dokladu žadatele a matriční doklady (rodné listy, oddací list). V takovém případě je riziko, že tyto doklady mohou být u správního orgánu uloženy po delší dobu, a žadatel nebude mít k dispozici cestovní doklad při svém pobytu na území cizího státu. Tím by se životní situace žalobce zkomplikovala. Řešením by bylo osobní předložení dokladů zastupitelskému úřadu k pořízení kopií prostřednictvím zástupce žadatele, ale toto řešení je vyloučeno v případě nedostupnosti zastupitelského úřadu. Dalším řešením by bylo zaslání dokladů poštou, ale zde žadatel riskuje jejich ztrátu a nebude je mít k dispozici po celou dobu řízení o žádosti o upuštění od osobního podání a bude muset protiprávně pobývat v ČR bez platného cestovního dokladu. Žalobce dodal, že cizinecká policie postupuje tak, že přestupkově nestíhá pobyt na území bez cestovního dokladu, pokud jí cizinec předloží výzvu zastupitelského úřadu k předložení cestovního dokladu za účelem odstranění vad žádosti, přičemž v takovém případě doložení dokladů nemívá delšího trvání. Změněná správní praxe je navíc podle žalobce s odkazem na § 6 odst. 2 a § 4 odst. 1 správního řádu neefektivní, protože ve variantě prvotního zamítnutí žádosti o upuštění od osobního podání nemusí cizinec předkládat originály dokladů a jak cizinec, tak správní orgán šetří tisícové náklady poštovného za zaslání a vrácení dokladů a jsou méně administrativně zatěžováni. Žalobce popřel, že by ke změně správní praxe byl vážný důvod, neboť nedošlo ke změně právní úpravy. Žalobce upozornil, že novela č. 173/2023 Sb. není na jeho případ použitelná a že zákonodárce nestanovil určité důvody nepřijatelnosti jako důvod vylučující upuštění od osobního podání žádosti, tudíž je na místě aplikovat argumentaci a contrario. Žalobce s odkazem na § 2 odst. 4 správního řádu uvedl, že změna správní praxe není vedena racionálními důvody a odporuje smyslu a účelu ZPC, jímž je umožnit podání žádosti žadateli, který se z objektivních důvodů nemůže ke správnímu orgánu dostavit osobně, nikoli mu přístup k podání žádosti zkomplikovat. Správní praxe navíc odporuje § 2 odst. 1 správního řádu, protože neodpovídá speciálnímu § 169d odst. 3 ZPC. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný měl prvoinstanční rozhodnutí za nicotné vzhledem ke zjevnému rozporu mezi výrokem a odůvodněním, neboť výrokem byla žádost žalobce o upuštění zamítnuta a dle odůvodnění byla shledána zjevně bezpředmětnou podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Žalovaný proto napadeným rozhodnutím současně rozhodl o zastavení řízení, neboť v návaznosti na usnesení o nepřijatelnosti žádosti nebyly splněny podmínky pro projednání žádosti o upuštění od osobního podání. 9. Podle žalovaného nebyl žalobce napadeným rozhodnutím přímo zkrácen na svých právech úkonem správního orgánu, neboť je-li žádost o pobytové oprávnění nepřijatelná, nelze aplikovat § 169d odst. 3 ZPC - řízení o žádosti o pobytové oprávnění nebylo vůbec zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána. Žádost o upuštění od osobního podání je pouze procesní žádost účastníka řízení, která, je-li jí vyhověno, vyvolá přijatelnost žádosti o pobytové oprávnění, aniž byla podána osobně. Žádostí o upuštění nelze vyloučit aplikaci jiných důvodů nepřijatelnosti žádosti o pobytové oprávnění. Vydáním prvoinstančního rozhodnutí žádná práva žalobci nevznikla, vzhledem k nepřijatelnosti žádosti o vízum. Podle žalovaného je tak napadené rozhodnutí podle § 70 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 65 odst. 1 s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu a žaloba má být podle § 68 písm. e) ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnuta jako nepřípustná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2012, č. j. 3 As 28/2012-21). 10. K usnesení o nepřijatelnosti, ač nebylo žalobou napadeno, žalovaný uvedl následující. Žádost o dlouhodobé vízum, k níž nejsou předloženy zákonné náležitosti, je podle § 31 ve spojení s § 169h odst. 2 písm. b) ZPC nepřijatelná. V takovém případě řízení o ní není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána. Žádost o upuštění od osobního podání je pouze procesní žádostí týkající se způsobu podání žádosti o pobytové oprávnění a nijak nesouvisí se zákonnými požadavky kladenými na žádost o pobytové oprávnění a její náležitosti. Namítl-li žalobce, že bude muset zaslat cestovní doklad i originály matričních dokladů poštou na zastupitelský úřad, čímž riskuje ztrátu těchto dokladů a případně postih za přestupek podle ZPC za to, že pobývá na území České republiky bez cestovního dokladu, povinnost doložit tyto doklady v originále byla stanovena vždy, i za předchozí praxe, kdy bylo doložení těchto dokladů vyžadováno až poté, co bylo upuštěno od osobního podání žádosti. Cizinec byl a je vždy povinen cestovní doklad i matriční doklady předložit v originále, aby mohla být žádost