3 Azs 240/2014 — Nejvyšší správní soud

33 A 45/2024- 37 - text  7 33 A 45/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: X. C. D., nar. X, bytem M. L. právně zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/SO, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě ze dne 11. 12. 2024 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č. j. MV-137777-4/SO-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR Odbor azylové a migrační politiky, oddělení pobytového správního řízení Praha VI. č.j. OAM-22305-16/ZR-2022 ze dne 21. 6. 2024 bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu podle ust. § 77 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. (dále též jen „zákon o pobytu cizinců“). Podle ustanovení § 77 odst. 3 písm. b), odst. 5 stejného zákona byla žalobci stanovena lhůta k vycestování z území 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Důvodem rozhodnutí byla skutečnost, že žalobce pobýval mimo území ČR nepřetržitě nejméně od 7. 12. 2011, tj. den po platnosti cestovního dokladu č. X do dne příletu na území ČR tj. 5. 3. 2022, tedy po dobu delší než 6 let. 2. Rozhodnutím žalované ze dne 12. 11. 2024, č. j. MV-137777-4/SO-2024 (dále též jen „napadené rozhodnutí“) bylo rozhodnuto o odvolání žalobce tak, že bylo zamítnuto a jím napadené rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce nebyl na území ČR zhruba 11 let. S ohledem na obsah ust. § 77 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, jenž neobsahuje liberační důvody, se žalovaná nezabývala důvody nepřítomnosti žalobce na území. V řízení nebyly zjištěny žádné doklady či skutečnosti prokazující v uvedeném období jakékoli aktivity žalobce na území. Žalobce mohl po celou dobu řízení i v rámci odvolacího řízení doložit doklady prokazující, že od roku 2011 do roku 2022 pobýval na území, avšak netvrdil žádné konkrétní skutečnosti a tyto ani neprokázal. II. Žaloba 3. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu se žalobce domáhal zrušení ve výroku uvedeného rozhodnutí žalované ze dne12. 11. 2024, jímž mu žalovaná podle § 77 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. (dále též jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušila platnost povolení k trvalému pobytu a stanovila mu lhůtu k vycestování z území 30 dnů od právní moci rozhodnutí. 4. Žalobce svou žalobou namítal, že zásadním způsobem nesouhlasí s argumentací žalované, jíž odůvodňuje své rozhodnutí, neboť naprosto nesprávným a konkrétní situaci nepřiléhavým způsobem aplikovala zákonná ustanovení a dopustila se zásadních chyb při aplikaci a výkladu právních norem a své rozhodnutí tak zatížila nezákonností a nepřezkoumatelností. 5. Za prvé má žalobce zato, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav a nebylo učiněno vše pro zjištění, kdy odcestoval a kdy přicestoval na území ČR, aby mohla být konstatována doba jeho nepřítomnosti. Pokud žalobce od samého počátku popíral, že by měl být mimo území ČR po dobu tvrzenou správním orgánem, nic žalované nebránilo provést žalobcův výslech, jenž byl nezbytným. Správní orgán argumentuje informacemi ze systému KODOX, který však začal fungovat dříve, než je tvrzené vycestování dle správního orgánu, což znamená, že daná informace není relevantní, neboť pokud by žalobce vycestoval dne 7. 12. 2011, tato informace by již byla v systému, navíc měl žalobce vízum do roku 2016. Rovněž v napadeném rozhodnutí chybí bližší informace k uvedenému systému, např., zda fungoval ve všech státech EU a od kdy, aby bylo možné jednoznačně konstatovat, že žalobce nemohl cestovat i jiným způsobem. 6. Žalovaná se blíže nezabývala tím, že od přicestování žalobce do zrušení jeho trvalého pobytu uplynula doba téměř 3 let, po níž se zde integroval, vytvořil si zázemí, obstarává si finanční prostředky pro živobytí a splácení dluhu, přičemž pracuje i podniká, tedy zrušení jeho pobytu by bylo s ohledem na tyto skutečnosti nepřiměřené a bude mít fatální dopad do života žalobce, neboť mu fakticky bude znemožněn návrat do ČR a žalobce bude mít zásadní problém při prokázání příjmů s ohledem na to, že správní orgány zpravidla příjmy ze zahraničí či potenciální příjmy, jež mohou žalobci plynout v případě vyhovění jeho žádosti, neakceptují, přičemž zažádání si o jiný druh pobytu je nemožné, neboť z Vietnamu lze podávat pouze žádosti o sloučení rodiny či studium, což správní orgány pominuly. 7. Žalobce dále vyjádřil zásadní nesouhlas se závěry správních orgánů týkajícími se posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků. S ohledem na absenci zjištění všech hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů k osobě žalobce, jsou obě rozhodnutí nepřezkoumatelná. K této argumentaci je dále uvedeno, že žalobkyně (správně žalobce) žije na území ČR již od roku 1998, řádně zde pracuje a podniká a obstarává si tak finanční prostředky pro obživu sebe, své rodiny, splácí dluh, jenž v případě zamítnutí žaloby bude nedobyvatelný, neboť příjmy ve Vietnamu sotva stačí na obživu. Jediným přáním žalobce, jenž se plně integroval do české společnosti, je přivést si sem svoji rodinu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 8. 1. 2025 zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a uvedl, že žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, jež by zpochybňovala správnost napadeného rozhodnutí. Důvodem zrušení povolení k trvalému pobytu byla skutečnost, že žalobce pobýval mimo území nejméně cca 11 let. Pokud dlouhodobě žil mimo území, musel si obstarat finanční prostředky za účelem úhrady svých životních nákladů, popř. životních nákladů své rodiny. V zemi původu má žalobce manželku a děti, avšak žádní rodinní příslušníci v Cizineckém informačním systému uvedeni nejsou, tudíž nevyplývá žádná rodinná vazba žalobce na území. Na území ČR žalobce pracuje jako OSVČ, přičemž není zřejmé, jakou živnost by nemohl provozovat v zemi původu. Dluhy, jež žalobce splácí, zmiňuje až v žalobě, přičemž není zřejmá ani jejich výše. Žalovaná v rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodnila, jak se vypořádala s odvolacími námitkami, jakými úvahami se při hodnocení důkazů a výkladu právních předpisů řídila, a je proto přesvědčena, že věc byla posouzena správně a v souladu se zákonem. Navrhla proto, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. IV. Průběh řízení 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny požadované formální náležitosti. 10. Vzhledem k tomu, že správní spis poskytoval dostatečný podklad pro posouzení žalobních námitek a pro rozhodnutí předmětné věci, a souhlas účastníků, soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání. V. Posouzení věci soudem 11. Žaloba není důvodná. 12. V souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též jen „s. ř. s.“) vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přičemž jeho přezkumná činnost respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. – takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. S ohledem na charakter a rozsah žalobních námitek považuje soud za potřebné uvést, že úkolem soudu je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobcovy argumentace, tedy zabývat se všemi stěžejními námitkami žalobce, jež mohou zahrnovat i některé dílčí a související námitky. 13. Ze správního spisu má soud mj. za zjištěné následující skutečnosti: 14. Řízení o zrušení trvalého pobytu dle § 77 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců bylo s žalobcem zahájeno z moci úřední v souladu s ust. § 46 odst. 1 správního řádu, přičemž podnětem zahájení řízení bylo sdělení Zastupitelského úřadu ČR v Hanoji, kam se žalobce dostavil s tím, že ztratil původní cestovní doklad a předložil nový s platností od 4. 1. 2022 do 4. 1. 2032, přičemž požádal o přenos pobytového oprávnění tzv. D/VR/99 s odůvodněním, že mimo území pobýval více než 6 let. Dle cizineckého informačního systému žalobce disponuje povolením k trvalému pobytu od 22. 5. 2016 a nebyly zjištěny žádné rodinné vazby na území. Poslední ohlášený cestovní doklad žalobce č. X byl s platností do 6. 12. 2011, do něhož byl vlepen pobytový štítek s platností do 22. 5. 2016. Až dne 16. 3. 2022 nahlá