2 Azs 423/2004 — Nejvyšší správní soud

33 A 52/2025- 28 - text  10 33 A 52/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: V. N. V., narozený X, t. č. pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený: Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 27. 11. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2025, č. j. OAM-1304/BA-BA07-BA034-Z-2025, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2025, č. j. OAM-1304/BA-BA07-BA034-Z-2025 se zrušuje. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci ve lhůtě 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku plnou náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 10. 11. 2025 se žalobce dostavil na pracoviště OCP v Ústí nad Labem z důvodu řešení jeho pobytové situace na území ČR a prokázal se cestovním pasem VNM č. X, kde měl vylepené dlouhodobé vízum č. X s platností do 31. 5. 2025. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je veden v Evidenci nežádoucích osob (dále jen ENO) jako nežádoucí osoba s platností do 31. 12. 2999 v souvislosti s vydaným rozhodnutím o správním vyhoštění ze dne 20. 10. 2025, č. j. KRPL-93309-17/ČJ-2025-180022-SV, jímž bylo uloženo žalobci správní vyhoštění a zákaz vstupu na dobu 6 měsíců, dle § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen zákon o pobytu cizinců), tedy z důvodu zaměstnání bez platného povolení k pobytu a bez povolení k zaměstnání a dle kterého měl vycestovat do 5. 11. 2025. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do ZZC za účelem správního vyhoštění. Poté dne 12. 11. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 19. 11. 2025, č. j. OAM-1304/BA-BA07-BA034-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 1. 3. 2026. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby shrnul žalobce svou pobytovou historii, rodinnou a osobní situaci. 3. První okruh žalobních námitek se týkal tvrzeného nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z protokolu o podání vysvětlení žalobcem, který byl sepsán cizineckou policií před zajištěním žalobce podle zákona o pobytu cizinců. Dle názoru žalobce se jedná o podklad zcela nedostatečný k posouzení možnosti, vhodnosti a nezbytnosti zajištění podle § 46a zákona o azylu, jelikož byl sepsán s ohledem na potřeby vyslýchajícího orgánu v době, kdy žádost o udělení mezinárodní ochrany nebyla podána a jelikož jím řada pro věc významných okolností, jakými jsou délka pobytu žalobce na území České republiky, jeho pobytová historie, platnost živnostenského oprávnění žalobce a konsekvence z toho vyplývající, pobytové oprávnění a rodinná situace syna žalobce, okolnosti, za nichž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění z území, a další okolnosti nebyly objasněny. Jen stěží tak lze z protokolu o podání vysvětlení dovozovat motiv žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu či pravděpodobnost jeho součinnosti s žalovaným v případě uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Proto má žalobce za to, že bylo povinností žalovaného za účelem zjištění skutkového stavu žalobce vyslechnout a poskytnout mu před jeho přezajištěním podle zákona o azylu součinnost a prostor, aby se vyjádřil k motivu žádosti o udělení mezinárodní ochrany, důvodům, pro které tuto žádost nepodal dříve, jeho osobním a rodinným poměrům a dalším okolnostem relevantním pro posouzení možnosti, vhodnosti a nezbytnosti uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. 4. Žalovaný rovněž činil v napadeném rozhodnutí závěry odporující tomu, co žalobce uvedl při podání vysvětlení před odborem cizinecké policie, ačkoliv jeho závěry neměly oporu ve správním spisu. Žalovaný konkrétně opakovaně žalobci kladl k tíži, že nerespektoval jemu stanovenou lhůtu k vycestování z území, zcela však přehlédl a opomenul reflektovat tvrzení žalobce, že si uložení správního vyhoštění z území nebyl vědom, jelikož mu při předání rozhodnutí bylo tlumočníkem sděleno pouze to, že žalobce dostal pokutu, a jelikož mu rozhodnutí o správním vyhoštění z území nebylo přeloženo do vietnamského jazyka, ačkoliv žalobce při výslechu výslovně uvedl, že nerozumí českému jazyku v mluvené ani psané podobě. Výslechu žalobce před Krajským ředitelstvím policie Libereckého kraje současně nebyl přítomen jeho právní zástupce, jelikož dle slov žalobce uplatněných při podání vysvětlení před Krajským ředitelstvím policie Ústeckého kraje mu k volbě právního zástupce nebyl poskytnut dostatečný prostor ani přiměřené poučení. Žalobce dodává, že se proti uložení správního vyhoštění z území brání podáním odvolání spojeným se žádostí o prominutí zmeškání lhůty. 5. Žalovaný dále nedostatečně zjistil okolnosti, které mu mohly a měly být známy z veřejně dostupných zdrojů, případně informačních systémů, k nimž musel mít přístup, jakými jsou délka pobytu žalobce na území ČR, jeho pobytová historie, jaká řízení podle zákona o pobytu cizinců jsou s ním aktuálně vedena či byla vedena v minulosti, jakým pobytovým oprávněním disponuje jeho syn, jak dlouho zde syn žalobce pobývá a zda již založil vlastní rodinu, či že žalobce je a byl i v době uložení správního vyhoštění z území držitelem živnostenského oprávnění s platností od 17. 3. 2025 do 1. 12. 2025. Platné živnostenské oprávnění současně vyvolává pochybnosti o zákonnosti uloženého správního vyhoštění z území za výkon nelegální práce. 6. Druhý okruh žalobních námitek vytýkal žalovanému nedostatečné a nesprávné posouzení splnění podmínek pro zajištění. Žalobce nezpochybňuje, že svou žádost podal v době, kdy se nacházel v zařízení pro zajištění cizinců poté, co byl zajištěn cizineckou policií podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalobce však považuje za nesprávný a nedostatečně odůvodněný závěr žalovaného, že jsou v jeho případě splněny podmínky dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Tento závěr se dle jeho názoru opírá o nedostatečně zjištěný skutkový stav, když žalovaný nezjišťoval skutečný motiv žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany provedením jeho výslechu, neobjasňoval, z jakých důvodů se žalobce aktuálně obává návratu do Vietnamské socialistické republiky, přesto učinil závěr o účelovosti žádosti žalobce. Žalobce je přitom přesvědčen, že účelovost jeho žádosti nelze dovozovat ani z toho, že žalobce nepožádal o udělení mezinárodní ochrany dříve, když žalobci toho času vzhledem k existenci pobytového oprávnění nehrozilo vycestování do země původu a neměl tak důvod řešit svůj pobyt na území ČR rovněž podle zákona o azylu. 7. Žalovaný na str. 4 napadeného rozhodnutí zdůraznil, že nemovitá věc na adrese D. O., kterou žalobce uvedl jako adresu svého kamaráda H. V. M., u něhož by mohl pobývat, není ve vlastnictví osoby tohoto jména. Žalobce k tomu uvádí, že nebyl při podání vysvětlení dotazován na druh a povahu práva jeho kamaráda k nemovité věci, proto skutečnost, že nemovitá věc na této adrese není ve vlastnictví kamaráda žalobce, nemůže bez dalšího znamenat, že by žalobce na této adrese nemohl pobývat. Žalobce dále poukazuje, že z připojeného výpisu z živnostenského rejstříku vyplývá, že žalobce má jakožto držitel živnostenského oprávnění na této adrese registrováno sídlo, což podporuje jeho tvrzení, že by mu na této adrese bylo umožněno i pobývat a zdržovat se. 8. Žalobce nesouhlasil ani s dalším tvrzením žalovaného stran nemožnosti žalobce na území ČR legálně pracovat, a v důsledku toho nemožnosti si obstarat prostředky na to, aby se pravidelně dostavoval ke správnímu orgánu na jím určené pracoviště. I tento závěr považuje žalobce za nesprávný a nedostatečně odůvodněný, když žalovanému muselo být z protokolu o podání vysvětlení známo, že žalobce i jeho syn disponují úsporami. Žalobce rovněž uvedl, že by byl schopen složit peněžitou záruku ve výši 100 000 Kč, tudíž by bezpochyby byl i schopen pravidelně se dostavovat ke správnímu orgánu na jím určené pracoviště. Žalobce se taktéž dobrovolně dostavil na pracoviště cizinecké policie, a i v minulosti s orgány cizinecké policie plně spolupracoval. 9. Žalovaný dále na str. 4 napadeného rozhodnutí uzavřel, že s ohledem na předchozí chování žalobce nelze od něj očekávat, že by se jeho jednání v případě umístění do otevřeného pobytového střediska jakkoliv změnilo. Žalobce zdůrazňuje, že žalovaný v rámci svých úvah o možnosti uplatnění zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu opomenul zohlednit, že žalobce dle svých slov uplatněných