63 Ad 5/2025 – Krajský soud v Plzni

63 Ad 5/2025- 63 - text  6 63 Ad 5/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobkyně: E. S., nar. X, bytem X proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne1. 4. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2025, č. j. X o invalidní důchod takto: I. Rozhodnutí č. j. X ze dne 5. 2. 2025 se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím č. j. X ze dne 29. 10. 2024 žalovaný zamítl žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný při rozhodnutí vycházel z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále „IPZS“) ze dne 10. 10. 2024, z něhož vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VII., položce 6d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 %, vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky tato hodnota zvyšuje o 10 % a celkově tak činí 60 %. 2. Rozhodnutím žalovaného č. j. X ze dne 5. 2. 2025 byly zamítnuty námitky žalobkyně proti výše uvedenému rozhodnutí a toto bylo potvrzeno. Podkladem pro rozhodnutí byl posudek o invaliditě IPZS ze dne 27. 1. 2025 č. j. LPS/2024/2061-NR-MRS-CSSZ, dle něhož se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, v platném znění, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole X., oddíl B, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nemění. II. Žaloba 3. Včasnou žalobou ze dne 1. 4. 2025 doručenou zdejšímu soudu téhož dne se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného. Žalobu odůvodnila tím, že požádala o změnu výše invalidního důchodu poskytovaného pro invaliditu druhého stupně z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Žalovaný na základě vypracovaných posouzení zamítl její žádost, přičemž procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla v námitkovém řízení stanovena na 60 %, aniž by byl § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v námitkovém řízení zohledněn. Hodnocení je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů a nedostatečně zohledňuje její zdravotní omezení. Posudkový lékař učinil závěr, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav a osobně ji viděl. Posudkový lékař ignoroval její námitky proti prvostupňovému rozhodnutí. Má zato, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně posouzeného zdravotního stavu, byla opomenuta závažnost jejích onemocnění a s nimi spojená míra poklesu pracovní schopnosti. Žalobkyně podrobně popsala svá onemocnění s tím, že některá z nich jsou závažná. Zdravotní postižení ji v mnoha směrech omezují a její celkový zdravotní stav se neustále zhoršuje, zdravotní obtíže ji limitují při jakýchkoliv pohybech, jsou i klidové. Denně musí užívat silná analgetika. Má podstatně sníženou schopnost pohybu, a to jak z důvodu dušnosti, tak i z důvodů pohybových. Při chůzi používá dvě francouzské hole, chůzi má nejistou a nestabilní. Pro trvající otoky levého hlezna musí stále nosit pouze letní obuv. Nevydrží stát, sedět, často musí měnit polohy, nemůže využívat MHD, neboť nedojde na zastávku. Před cca 2,5 roky byla nucena kvůli zdravotním omezením končit dlouhodobé zaměstnání vrátné/recepční, neboť nebyla schopna vykonávat obchůzky objektu. Je vedena v evidenci úřadu práce a nové zaměstnání nemůže s ohledem na uvedená omezení najít. Bez pomoci druhé osoby není schopna se někam dopravit, Tato omezení ji celkově vyčerpávají. Má velmi omezenou schopnost zvládat běžné denní činnosti, je odkázána na pomoc přítele v oblasti obsluhy, hygieny, dopravy, i vyřizováním osobních záležitostí. Domnívá se proto, že jako hlavní zdravotní postižení mělo být posouzeno spíše zdravotní postižení uvedené v kapitole X., oddíl B, položce 1d přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb. (chronická obstrukční plicní nemoc, zvlášť těžké funkční postižení, stadium IV) či obtížně léčitelné astma v kapitole X., oddíl B, položce 3d s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 70-80 %. V důsledku uvedených onemocnění má těžce narušeny společenské a pracovní funkce a omezenu většinu denních aktivit, její schopnost zapojení do pracovního procesu je v současné době nulová. Má zato, že posudek, z něhož žalovaný vycházel, nesplňuje požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti, objektivně neposoudil její námitky týkající se především chybného posouzení a nepřičtení poklesu pracovní schopnosti o 10 % za její další onemocnění s přihlédnutím ke schopnosti vykonávat výdělečnou činnost nebo na schopnost rekvalifikace k možnému navýšení dle § 3 odst. 2 vyhlášky. Přestože lékař IPZS mj. konstatuje, že je schopna jednoduché fyzicky nenáročné práce, objektivně se však její fyzický i psychický stav velmi zhoršil a jakákoliv výdělečná činnost je nereálná. Rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu bez přihlédnutí k posudkovým kritériím, čímž byla porušena ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. i zákona č. 500/2004 Sb. i odpovídající ustanovení prováděcí vyhlášky a navrhla proto, aby bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. III. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaný dne 9. 4. 2025 ve svém vyjádření k žalobě navrhl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV), která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 24. 1. 2025, jenž invaliditu žalobkyně posoudil tak, že se u ní jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zdp a v posudkovém hodnocení dospěl k závěru, že je invalidní podle ust. § 39 odst. 1 zdp, přičemž se jedná o invaliditu druhého stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. b) zdp, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole X, odd. B, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %, která se ve smyslu ust. § 3 citované vyhlášky nemění. Žalovaný má za to, že byl vypracován posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, kdy lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Za takto zjištěného skutkového stavu žalovaný i nadále trvá na svém rozhodnutí ze dne 5. 2. 2025, jehož zrušení se žalobkyně domáhá. IV. Posouzení věci soudem 5. V dané věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 6. V průběhu řízení před krajským soudem došlo ke změně v osobě rozhodujícího soudce. Samosoudce, jemuž byla věc původně přidělena, je ode1. 9. 2025 na dlouhodobé stáži, a z tohoto důvodu v souladu s platným rozvrhem práce krajského soudu pro rok 2025 byla tato věc přidělena jinému samosoudci. 7. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 8. Žaloba je důvodná. 9. Námitka žalobkyně týkající se osobní neúčasti při posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem není důvodná, neboť právní úprava v ustanovení § 8 a § 16a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení obligatorně nezakotvuje osobní účast posuzované osoby. V neposlední řadě soud odkazuje na ustanovení § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity). Daný pokles invalidity je možné určit za pomoci zjišťovací lékařské prohlídky, avšak žádný právní předpis nezakotvuje povinnost takového vyšetření, které by bylo nutné provést za osobní účasti posuzované osoby, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012,