68 A 5/2024 – Krajský soud v Plzni

68 A 5/2024- 65 - text 16 68 A 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Smetankou ve věci žalobce: D. K., narozen dne X, státní příslušník X, v ČR bytem X, zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 14. 5. 2024, č. j. MV-53565-5/SO-2024, a ze dne 17. 5. 2024, č. j. MV-53565-6/SO-2024, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2024, č. j. MV-53565-6/SO-2024, se odmítá. II. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2024, č. j. MV-53565-5/SO-2024, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí a vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 17. 6. 2024 domáhal zrušení dvou dále popsaných rozhodnutí žalované, kterými žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla odvolání žalobce a současně potvrdila žalobcem napadená prvostupňová rozhodnutí. 2. Za prvé, žalovaná rozhodnutím ze dne 14. 5. 2024, č. j. MV-53565-5/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 1“), rozhodla o odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“ nebo „prvostupňový orgán“) ze dne 9. 2. 2024, č. j. OAM-57495-22/ZM-202 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla podle § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty, neboť v době platnosti předchozího povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia neplnil účel pobytu. 3. Za druhé, žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 5. 2024, č. j. MV-53565-6/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 2“), rozhodla o odvolání žalobce proti usnesení ministerstva ze dne 7. 2. 2024, č. j. OAM-57495-21/ZM-2023 (dále jen „prvostupňové usnesení“), kterým prvostupňový orgán nevyhověl žádosti o určení neplatnosti doručení výzvy ze dne 31. 10. 2023 k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. II. Žaloba 4. Žalobce ve své žalobě nejprve uvedl, že dne 15. 8. 2023 požádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty ve smyslu § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Poté shrnul své žalobní body tak, že oba správní orgány založily svá rozhodnutí na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, což vedlo k chybnému závěru, že v případě žalobce jsou dány důvody pro neudělení povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty. Žalobce rovněž namítal, že žalovaná zopakovala nezákonný postup ministerstva, neboť ani ona nepřistoupila k posouzení rozhodnutí z hlediska přiměřenosti dopadu do jeho soukromého a rodinného života. V neposlední řadě má žalobce za to, že správní orgány pochybily tím, že nevyhověly jeho žádosti o určení neplatnosti doručení výzvy z 31. 10. 2023. 5. K námitce pochybení spočívajícího v nevyhovění žádosti o určení neplatnosti doručení výzvy z 31. 10. 2023 žalobce zejména uvedl, že předloženými letenkami prokázal, že v termínu od 8. 11. do 21. 11. 2023 se nacházel mimo území České republiky (dále jen „ČR“). Ministerstvo předmětnou výzvu vypravilo dne 2. 11. 2023 a po nezastižení žalobce byla výzva dne 4. 11. 2023 uložena na poště k vyzvednutí. Jelikož dne 4. 11. 2023 byla sobota, nejbližší termín, kdy si žalobce mohl zásilku teoreticky převzít, bylo pondělí 6. 11. 2023. Ovšem vzhledem k blížícímu se odjezdu již žalobce neměl možnost zkontrolovat obsah schránky a došlou poštu. Fakticky tak měl možnost seznámit se s obsahem písemnosti až ve chvíli, kdy po návratu vybral na své adrese schránku, k čemuž podle žalobce došlo až dne 28. 11. 2023 a stalo se to třetí osobou, neboť žalobce se po svém příjezdu ještě několik dní zdržoval mimo domov (konkrétně v Praze). Když se dne 28. 11. 2023 o obdržené písemnosti dozvěděl na dálku od své známé, která „náhodou schránku vybrala“, vyhledal pomoc zmocněného zástupce. Žalobce proto nesouhlasí s názorem správních orgánů, že disponoval výzvou již od 21. 11. 2023 a 28. 11. 2023 se s jejím obsahem seznámil pouze zmocněný zástupce. Podle žalobce závažná překážka bránící mu úkon učinit ve smyslu § 41 odst. 2 správního řádu nepominula již v den jeho návratu do ČR, neboť „jeho dispozice výzvou od 21. 11. 2023 je pouze teoretická“, ale fakticky pominula až o týden později. Proto se domnívá, že svou žádost o určení neplatnosti doručení výzvy z 31. 10. 2023 správnímu orgánu zaslal v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů. 6. K samotnému zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty žalobce uvedl, že nesouhlasí s tím, že v době podání své žádosti neplnil účel dlouhodobého pobytu (studium), na jehož základě toho času na území ČR pobýval. Podle žalobce tato skutečnost nebyla ze strany ministerstva dostatečně prokázána a tento závěr tak nemá oporu v podkladech obsažených ve správním spise. Ministerstvo tak rozhodlo mimo jiné v rozporu se zásadami obsaženými v § 2 odst. 1 a 3 a § 3 správního řádu. Žalobce poukázal na to, že jeho studium nebylo ukončeno ze strany univerzity, nýbrž jej ukončil zcela dobrovolně, a to mimo jiné v návaznosti na ne příliš úspěšný akademický rok. Podle žalobce nelze bez dalšího tvrdit, že po dobu akademického roku 2022/2023 nepřetržitě nestudoval, zvláště pokud studijní oddělení univerzity neeviduje docházku studentů. Stejně jako v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce namítal, že se v akademickém roce 2022/2023 výuky zúčastnil a o plnění studijních povinností se pokoušel. Informace studijního oddělení obsažená ve spise neobsahuje žádný oficiální přehled docházky žalobce či přehled nesplněných kritérií a jedná se tedy o pouhé sdělení zaměstnankyně studijního oddělení fakulty. Součástí spisu tak není jakýkoliv podklad, který by prokazoval, že se žalobce výuky skutečně aktivně neúčastnil, tedy nestudoval. Žalobce rovněž poukázal na nepřesnost předmětného sdělení univerzity, neboť z jím doložené fotografie výpisu ze studijního informačního systému univerzity vyplývá, že se v zimním semestru pokoušel plnit své studijní povinnosti a u některých z nich se mu to dokonce podařilo (viz získaný zápočet z Obecné ekonomie I. a Statistiky). Žalobce nepopírá, že jeho studijní výsledky nebyly v tomto období z nejlepších, ovšem tato skutečnost dle jeho názoru nemůže být automatickým důvodem pro posouzení předmětné žádosti v jeho neprospěch. Podle žalobce zanechání studia je mezi studenty zcela běžné a z jeho studijních neúspěchů nelze vyvozovat nezájem o studium, a proto není pravdou, že ministerstvo zjistilo stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 7. A konečně žalobce namítal absenci posouzení dopadu rozhodnutí z hlediska přiměřenosti, neboť má za to, že oba správní orgány porušily povinnost vyplývající nejen z § 174a zákona o pobytu cizinců, nýbrž také z mezinárodních závazků ČR, konkrétně pak například čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce na území ČR pobývá již několik let, má zde významné vazby a je zde plně integrován. Jak ministerstvo, tak i žalovaná se však rozhodly k posouzení přiměřenosti rozhodnutí v tomto ohledu nepřistoupit, a to „i v situaci, kdy jim byly některé okolnosti bezpochyby známy (délka pobytu na území, schopnost studovat v českém jazyce atd.)“. Žalobce v dané souvislosti též namítl, že s ohledem na „problémy s doručením výzvy k seznámení s podklady“ mu nebyla zachována jeho procesní práva a nikdy mu nebyla stanovena lhůta k vyjádření se k podkladům. Žalobce upozornil na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které s nepřiměřeností zásahu do soukromého a rodinného života se musejí správní orgány vypořádat bez ohledu na to, zda zákon o pobytu cizinců v dotčeném řízení vyžaduje, a dále že konkrétní dopady do soukromého a rodinného života žadatele musejí být nejdříve správním orgánem vymezeny a pak až mohou být poměřovány s povahou a závažností jeho jednání. Podle žalobce správní orgán této své povinnosti nedostál, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti. 8. Závěrem žalobce navrhl, aby soud obě napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k novému projednání. III. Vyjádření žalované k žalobě 9. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15. 6. 2024 navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. K námitkám týkajícím se nevyhovění žádosti o určení neplatnosti doručení žalovaná odkázala na odůvodnění prvostupňového usnesení, neboť ze strany žalobce dochází k opakovaní jeho předchozí argumentace. Podle žalované žalobce si byl vědom toho, že o jeho žádosti je správním orgánem vedeno řízení, a proto bylo na něm, aby si i v době své nepřítomnosti zajistil možnost řádného přebírání písemností, případně svou nepřítomnost a dobu jejího trvání mohl prvostupňovému orgánu oznámit. Žal