8 Afs 285/2022 — Nejvyšší správní soud

77 Af 3/2025- 46 - text  6 77 Af 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: J. P. bytem X zastoupený Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 43/6, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2025, č. j. 647/25/5200-10422-709827 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud posuzoval otázku, zda je úplata za smluvní zřízení věcného břemene podle § 58 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění ke dni 31. 12. 2019 (dále jen „energetický zákon“) osvobozena od daně z příjmů fyzických osob (dále jen „Daň“) podle § 4 odst. 1 písm. zd) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění k 31. 12. 2019 (dále též jen „Zákon“ a „Sporné ustanovení“). 2. Žalobce v opravném daňovém přiznání k Dani za rok 2019 vykázal příjem podle § 10 Zákona, který obdržel z úplaty za zřízení věcného břemene na základě smluv uzavřených se společností NET4GAS, s.r.o. (dále jen „Provozovatel“). Správce daně vyměřil žalobci Daň v souladu s opravným daňovým přiznáním. Následně podal žalobce dodatečné daňové přiznání k Dani, ve kterém tento příjem nevykázal, jelikož měl za to, že se jedná o osvobozený příjem. Finanční úřad pro Plzeňský kraj dodatečným platebním výměrem ze dne 2. 11. 2023, č. j. 1843348/23/2301-52522-403415, původní daňovou povinnost žalobce nezměnil. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti předmětnému dodatečnému platebnímu výměru a tento výměr potvrdil. 3. Žalobce v žalobě považoval příjem za osvobozený od Daně podle Sporného ustanovení, jelikož věcná břemena inženýrských sítí byla fakticky zřízena ze zákona dle § 58 odst. 2 energetického zákona ve veřejném zájmu. Pokud by žalobce s Provozovatelem neuzavřel smlouvy o zřízení věcného břemene, byla by věcná břemena zřízena podle § 58 odst. 2 energetického zákona, protože by byla za náhradu vyvlastněna podle § 3 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Podle žalobce nemůže být osvobození od Daně závislé na tom, zda vlastník s Provozovatelem uzavře smlouvu o zřízení věcného břemene, nebo strpí vyvlastnění zřízením věcného břemene, kdy v obou případech je omezení vlastnického práva věcným břemenem de facto nedobrovolné. Žalobce označil výklad Sporného ustanovení daňovými orgány za přepjatě formalistický. Žalobce, vědom si rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, požadoval, aby bylo Sporné ustanovení posouzeno Ústavním soudem, příp. Evropským soudem pro lidská práva (ESLP). 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2024, č. j. 8 Afs 285/2022-33 (dále jen „Judikát 1“), a ze dne 8. 11. 2024, č. j. 5 Afs 177/2023-39 (dále jen „Judikát 2“), uvedl, že podle Sporného ustanovení je od Daně osvobozen výlučně příjem z náhrady za věcné břemeno vzniklé ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu nebo z náhrady za vyvlastnění. O takový příjem se u žalobce nejednalo, jelikož obdržel úplatu (nikoli náhradu) ze smluv jím (dobrovolně) uzavřených s Provozovatelem. Povinnost zřídit věcné břemeno dle § 58 odst. 2 energetického zákona tížilo Provozovatele, nikoli vlastníka nemovitosti. 5. V podání ze dne 24. 6. 2025 žalovaný doplnil odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. III. ÚS 189/25 (dále jen „Nález“). Žalobce k tomu v podání ze dne 26. 6. 2025 uvedl, že od Daně musí být osvobozen příjem ve výši rovnající se obvyklé ceně za zřízení věcného břemene, kterou by žalobce inkasoval, kdyby došlo k nucenému omezení jeho vlastnického práva. Podle žalobce nikdo nemůže být sankcionován Daní za to, že dobrovolně splnil svou zákonnou povinnost a smluvně zřídil věcné břemeno namísto toho, aby nechal zřídit věcné břemeno vyvlastněním a obecně prospěšnou stavbu zdržoval a protahoval. Žalobce akcentoval, že je nepřípustné odlišné právní postavení daňových subjektů ve stejné právní a skutkové situaci, nota bene, aby horší právní postavení měl ten subjekt, který jedná ku prospěchu obecně prospěšného cíle. II. Posouzení věci soudem 6. Žalobce ve lhůtě mu k tomu soudem poskytnuté výzvou ze dne 1. 4. 2025, č. j. 77 Af 3/2025-29, nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání a žalovaný s tímto postupem vyslovil výslovný souhlas ve vyjádření k žalobě. Proto ve věci soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. 7. Žaloba je nedůvodná. 8. § 58 odst. 1 písm. d) energetického zákona stanoví, že provozovatel přepravní soustavy má právo v souladu se zvláštním právním předpisem zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech plynárenská zařízení. 9. Podle § 58 odst. 2 věty první energetického zákona je provozovatel přepravní soustavy povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 1 písm. d), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; v případě, že nedošlo k dohodě s vlastníkem a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu, příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh provozovatele přepravní soustavy o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části. 10. Podle § 4 odst. 1 písm. zd) Zákona (tj. Sporného ustanovení) platilo, že se od Daně osvobozuje příjem plynoucí jako náhrada za věcné břemeno vzniklé ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu podle jiných právních předpisů a příjem plynoucí jako náhrada za vyvlastnění na základě jiných právních předpisů. 11. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce získal příjem z úplaty za zřízení věcného břemene sjednané smlouvou s Provozovatelem a že důvodem zřízení věcného břemene byla nutnost realizace podzemního vedení vysokotlakého plynovodu nad 40 bar VTL plynovod DN1400, RU Kateřinský potok - RU Přimda. Spor byl výlučně o to, zda je tento příjem osvobozen od Daně podle Sporného ustanovení. 12. Napadené rozhodnutí odůvodnil žalovaný tím, že § 58 odst. 2 energetického zákona nezakládá vlastníkovi nemovitosti povinnost zřídit věcné břemeno provozovateli přepravní soustavy. Je-li věcné břemeno zřízeno dohodou vlastníka s provozovatelem přepravní soustavy, je výše úplaty věcí dohody smluvních stran a nejde o zřízení věcného břemene ze zákona. Sporné ustanovení se týká jen případů, kdy věcné břemeno vzniklo ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu, tj. jednostranným (nedobrovolným) omezením vlastnického práva ze strany veřejné moci. Smluvním zřízením věcného břemene nevzniká vlastníkovi škoda. Vlastník může při uzavírání smlouvy požadovat, aby úplata zohledňovala Daň. Žalovaný dodal, že pro aplikaci zásady in dubio mitius nenastaly podmínky, protože Sporné ustanovení neumožňuje dva rovnocenně obhajitelné výklady. Žalovaný též odkázal na Judikát 1 a Judikát 2. 13. Nejvyšší správní soud je jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví podle § 12 odst. 1 s. ř. s. povolán k zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Žaloba se týká výlučně právní otázky, která již byla předmětem rozhodování Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu. Spor účastníků o interpretaci Sporného ustanovení byl tak již vyřešen ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu i rozhodnutím Ústavního soudu. Účastníci v řízení před zdejším soudem nenabídli žádnou argumentaci vyvracející odůvodnění Judikátu 1, Judikátu 2 a Nálezu. Soud se se stěžejními body odůvodnění těchto soudních rozhodnutí ztotožnil, souhlasně je převzal a níže na ně odkazuje. 14. Soud souhlasí s daňovými orgány, že příjem žalobce z úplaty ze smlouvy o zřízení věcného břemene není osvobozen od Daně podle Sporého ustanovení. 15. Služebnost (věcné břemeno) v případě žalobce vznikla na základě smlouvy, a proto se nejedná o legální služebnost, bez ohledu na to, zda byla služebnost zřízená v souladu s požadavky právního předpisu veřejnoprávní povahy (srov. též Judikát 2, bod 25). Sporné ustanovení je nutno vykládat tak, že smluvní zřízení služebnosti není osvobozeno od Daně, přičemž to platí i tehdy, pokud by v případě neuzavření smlouvy mohlo následně dojít ke zřízení služebnosti ve vyvlastňovacím řízení (srov. též Nález, bod 30). V případě příjmu žalobce z úplaty ze smlouvy o zřízené věcného břemene nebyla naplněna hypotéza právní normy Sporného ustanovení. Proto nebyly sporné příjmy žalobce od Daně osvobozeny z titulu Sporného ustanovení. 16. Energetický zákon připouští v případě zřizování plynárenských zařízení